Až se to stane, stalo se - Úmrtí

Místo tohoto: &dagger tam měl být symbol kříže.

Je to smutné, ale tímto si prochází většina z nás. Jsou-li v rodině dobré vztahy, častý kontakt od útlého dětství, citový vztah, tím víc to bolí. První týden to je šok, bolest. Smutek, lítost, ano, někdy i vztek na toho, kdo nás tu nechal, může přicházet postupně, mnohdy s odstupem několika měsíců i let. Zároveň si každý uvědomuje i svoji vlastní smrtelnost, pomíjivost liského života. Jako mladému člověku přijde život před ním nekonečným, tak s přibývajícím roky člověk na vše začíná pohlížet jinýma očima. Věřte, že smutek příjde, ale překonáte ho, najdete lásku, vlastní rodinu a v honu obyčejného života si jen občas připomenete na svoje blízké, kteří tu již nejsou. Prarodiče se dožili dlouhého věku. A víte co je důležité. Aby každý člověk dožil konec v pohodě, spokojenosti, blízko svých nejbližších. Nejhorší je zůstat na všechno sám. Mě dnes moc rozesmutnil článek i když s dobrým koncem v uvozovkách. Na aktuálně.cz - Vdova dostala odškodnění po 20 letech. Kolik smutku, nervů, stresů si zažily rodiny parašutistů se špatnými padáky. Moc souhlasím s pí advokátkou.

Dobře, žes to vysvětlení napsal, chtěla jsem se sama ptát, co to znamená. Tak už vím.

Je vidět, že máš své blízké opravdu rád. Myslím, že prababička i pradědeček se dožili vysokého věku a na světě si užili hodně dobrého, když měli hodné děti, vnoučata i pravnoučata. A to je úděl člověka. Ano, žít tak, abychom se za sebe nemuseli stydět a pak udělat místo dalším generacím. Proto na pradědečka vzpomínej s láskou, v dobrém, občas si připomeň jeho slova či zážitky s ním.

Nakonec, už měl určitě i značné zdravotní problémy a teď už ho nic nebolí.

Víš, on ten život hrozně rychle uteče. Já sama mám úplně jasně před očima den, jak jdu v roce 1960 poprvé do školy. Vidím svůj pletený svetřík, červenou tašku, mamka mě vede za ruku. Helena z 5. třídy mi do ruky vrazila několik pochroumaných aster a zahučela: Na a ať se ti ve škole líbí. Posadili mě do první lavice a vedle mě Evičku.

A teď se mi pomalu blíží šedesátka. Ty roky mezi tím uběhly strašně rychle, ale nic s tím nenaděláme, to asi každému. A tak na prarodiče vzpomínej s láskou a věnuj se teď o to víc babičce a dědovi. Měj je rád stejně jako prarodiče, teď jsou oni tím posledním článkem Tvého rodu.

Přeji celé rodině hodně zdraví a společných pěkných zážitků. Jaga.

Hergot, kdo napsal FYLOZOFIE, to já nebyl, já píšu filozofie!

Dobrý den,

to, co jste napsal, je smutné, ale zároveň moc milé. Opravdu se mi to líbí. Soucítím s Vámi. Praděda měl pravdu - na světě je krásně, je třeba krásu života hledat i v takových drobnostech, jako je nádherné ráno, východ slunce, nový den. Jsou lidé, co to berou jako samozřejmost - přeci vždycky vyjde slunce. Ale spatřit v tom krásu a umět si ji vychutnat je dar a praděda Vám ho takto předal. Za každou nocí přijde den a za každým mrakem svítí slunce.

Jedná se o JEDINEČNOST a NEopakovatelnost myšlenky ... = Mech