Až se to stane, stalo se - Úmrtí

Od: Datum: 10.11.13 03:59 odpovědí: 6 změna: 10.11.13 11:30

Dobré ráno,

dnes (už včera) mě mamka řekla, že zemřel pradědeček (94†) po krátkém pobytu v nemocnici. Před 6 lety zemřela prababička a říkal jsem si po smrti prababičky, že až tady nebude i praděda, zmizí nejstarší generace v naší rodině a všechno se posune dál, prarodiče na místo praprarodičů, rodiče na místa prarodičů a já s bratrem za nějakou krátkou dobu na místo rodičů. Nevím proč mě přepadla taková úvaha, každopádně vím, že pradědečkovo úmrtí mě hned nezasáhlo jak to prababiččino a vím, že si to uvědomím až tak za týden a ani nevím, co budu dělat jak se znám. Naposledy jsem brečel ani nevím, asi tak před půl rokem kvůli holce, ale to nebylo brečení a pocity jako, když někdo zemře a nikdy toto člověka neuvidím, bude to hrozné. A i když na nebe nevěřím, tak jsem si říkal, že prababička čekala na pradědu 6 let, než za ní přijde a teď jsou spolu.

Praděda byl silný člověk před dvěma roky byl v nemocnici se slinivkou a doktoři říkali, že v takovém věku je možné, že anestezii nepřežije. Před rokem byl v nemocnici opět, měl těžký otok nohou, uzdravil se a za čtvrt roku se mu to vrátilo. Posledních asi 20 let špatně slyšel a poslední 5 let neslyšel vůbec, takže jsme se s ním dorozumívali psaním. Byla to i sranda, když si mamka k němu sedla s papírem a propiskou a strýc se jí zeptal co jde děla a ona, že si jde s pradědou popovídat. V tomto věku měl stále velký smysl pro humor.

Každou chvilkou se mi vybavuje věta, kterou praděda přednesl před pár měsíci ,když jsem ho vezli z nemocnice, že na světě je krásně a je škoda umřít. Zrovna jsem jeli při východu slunce a všude byla mírná mlha a když tuto větu pronesl člověk, který toho hodně zažil, tak jsem to bral vážně a různě jsem si to přebíral v hlavě a ten pohled na okolí z auta jsem vnímal nějak jinak. Ani nevím proč to jsem všechno píšu, ale mám potřebu moje myšlenky někam vložit a podělit se o ně.

PS. Stále si jeho smrt neuvědomuji.

Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Od: fant
Datum: 10.11.13 04:01

Místo tohoto: †) tam měl být symbol kříže.

Datum: 10.11.13 07:48
avatar

Je to smutné, ale tímto si prochází většina z nás. Jsou-li v rodině dobré vztahy, častý kontakt od útlého dětství, citový vztah, tím víc to bolí. První týden to je šok, bolest. Smutek, lítost, ano, někdy i vztek na toho, kdo nás tu nechal, může přicházet postupně, mnohdy s odstupem několika měsíců i let. Zároveň si každý uvědomuje i svoji vlastní smrtelnost, pomíjivost liského života. Jako mladému člověku přijde život před ním nekonečným, tak s přibývajícím roky člověk na vše začíná pohlížet jinýma očima. Věřte, že smutek příjde, ale překonáte ho, najdete lásku, vlastní rodinu a v honu obyčejného života si jen občas připomenete na svoje blízké, kteří tu již nejsou. Prarodiče se dožili dlouhého věku. A víte co je důležité. Aby každý člověk dožil konec v pohodě, spokojenosti, blízko svých nejbližších. Nejhorší je zůstat na všechno sám. Mě dnes moc rozesmutnil článek i když s dobrým koncem v uvozovkách. Na aktuálně.cz - Vdova dostala odškodnění po 20 letech. Kolik smutku, nervů, stresů si zažily rodiny parašutistů se špatnými padáky. Moc souhlasím s pí advokátkou.

Datum: 10.11.13 07:55
avatar

Dobře, žes to vysvětlení napsal, chtěla jsem se sama ptát, co to znamená. Tak už vím.

Je vidět, že máš své blízké opravdu rád. Myslím, že prababička i pradědeček se dožili vysokého věku a na světě si užili hodně dobrého, když měli hodné děti, vnoučata i pravnoučata. A to je úděl člověka. Ano, žít tak, abychom se za sebe nemuseli stydět a pak udělat místo dalším generacím. Proto na pradědečka vzpomínej s láskou, v dobrém, občas si připomeň jeho slova či zážitky s ním.

Nakonec, už měl určitě i značné zdravotní problémy a teď už ho nic nebolí.

Víš, on ten život hrozně rychle uteče. Já sama mám úplně jasně před očima den, jak jdu v roce 1960 poprvé do školy. Vidím svůj pletený svetřík, červenou tašku, mamka mě vede za ruku. Helena z 5. třídy mi do ruky vrazila několik pochroumaných aster a zahučela: Na a ať se ti ve škole líbí. Posadili mě do první lavice a vedle mě Evičku.

A teď se mi pomalu blíží šedesátka. Ty roky mezi tím uběhly strašně rychle, ale nic s tím nenaděláme, to asi každému. A tak na prarodiče vzpomínej s láskou a věnuj se teď o to víc babičce a dědovi. Měj je rád stejně jako prarodiče, teď jsou oni tím posledním článkem Tvého rodu.

Přeji celé rodině hodně zdraví a společných pěkných zážitků. *slunce* Jaga.

Datum: 10.11.13 08:35
avatar
To je přesně moje fylozofie. Může vam být zle, všechno vás bolet, celou noc jste nespal, ale pak se na vás někdo usměje, něco hezkého vám řekne, nebo je nádherná příroda a hned vás život zase baví.
doplněno 10.11.13 11:22:

Hergot, kdo napsal FYLOZOFIE, to já nebyl, já píšu filozofie!

Datum: 10.11.13 11:00
avatar

Dobrý den,

to, co jste napsal, je smutné, ale zároveň moc milé. Opravdu se mi to líbí. Soucítím s Vámi. Praděda měl pravdu - na světě je krásně, je třeba krásu života hledat i v takových drobnostech, jako je nádherné ráno, východ slunce, nový den. Jsou lidé, co to berou jako samozřejmost - přeci vždycky vyjde slunce. Ale spatřit v tom krásu a umět si ji vychutnat je dar a praděda Vám ho takto předal. Za každou nocí přijde den a za každým mrakem svítí slunce.

Od: mech
Datum: 10.11.13 11:30

Jedná se o JEDINEČNOST a NEopakovatelnost myšlenky ... = Mech

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.