Nejste přihlášen/a.
Ahoj už jsem tu jednou psal článek nemám chut žít..také mě trapí samota žiju jen s mamkou kamoše nebo kamošky nemám a proto je vše pro mě možná ještě víc težké ...není na tom někdo stejně?kdyby se tu našel někdo kdo zažil stejné věci -umrtí taty ,dluhy.nemít práci,a nebo samotu deprese,vyčitky- dostal se s toho-a je to jen a jen horší vše na mě padá . byl bych rád kdyby se mi ozval-kdyby měl někdo zájem- nemám nikoho ským bych jsi mohl o tom promluvit nebo najít rešení děkuju moc za připadně rady nebo vzkazy.MARTIN
Martine, život není procházka růžovým sadem a skřípne vás ještě mockrát a to i mnohem víc než to dělá nyní a vám se i to zdá už moc. Vydržíte víc než si připouštíte, každé to špatné vás posune zase kousek dál a jednou na to budete jen vzpomínat. Jako první pomoc bych hledala práci-brigádu a třeba i mimo obor, zkuste i rekvalifikace jen aby stále bylo co dělat. Zkuste se trochu osamostatnit, hledejte kamarády (jen ne ty co berou drogy a stáhnou vás do propasti) raděj jeden přítel co pomůže než 100 takových co se jako kamarádi jen tváří. Pokud máte deprese nestyďte se zajít k lékaři, dobrý psycholog pomůže. Maminka s vámi nemluví? Mluvte s ní o svých pocitech a jistě nějaké řešení najdete. Držím pěsti a myslím, že za ostatní lidi na poradně můžu napsat:, kdyby vás přepadly černé myšlenky tak se tu z toho raděj vypovídejte, všichni se budou snažit pomoci nějakou radou.
Martine Martine... Co si zkusit najít holku? Já vím že nechceš nějakou trápit svými problémy, chceš si to vyřešit sám, ale co Ty víš. Ono hledat někoho kdo si to prožil, kdo Ti porozumí, to jsi už našel. Našel si tuhle stránku a tady je zkušených lidí až až. Já nevím jak to říct, aby jsi mě dobře pochopil, ale příklad. Sejdeme se my dva, Ty budeš vědět a budeš i rád, že vím co to je ztráta taťky a budeš ve mě hledat spřízněnou duši. Ju, popovídám si s Tebou o tom, ale tak hodinku maximálně. Ve chvíli, kdy budu mít pocit, že se mi hrnou slzy do očí tak debatu utnu. Hodilo by mě to zpátky, do smutku, do deprese. To nechci a nechtěl by to ani táta. Vždycky mi říkal že je na mě pyšný, protože se umím se životem porvat. Chytla bych Tě za ruku, posadila k PC a šup, hledali bychom práci. Nebo i tu holku. Takovou, která Ti řekne hele nefňukej a poď něco podniknout.
A věř, že někde je. Jen hledat.
Martine, každý člověk má v životě období, které stojí za starou bačkoru a může to trvat i celá léta... těžkou dobu musíš nějak přežít, musíš věřit že skončí a udělat si nějaký plán, jak svou situaci zlepšit. Zamysli se nad tím, co bys chtěl v životě dělat, čím se živit, co by Tě aspoň trochu bavilo. Pokus se svému ideálu po malých krůčcích přiblížit. Obecně je dobré být nějak aktivní, najít si pohyb, učení, pěstovat zájmy, koníčky, někomu pomáhat, nebýt sám. Vyhýbat se alkoholu, drogám, gamblerství. Jestliže máš chuť pracovat, navštiv osobně místní firmy, provozovny, podniky,... oni často hledají zaměstnance, aniž by kontaktovali pracovní úřad. Přátele nejspíše najdeš mezi kamarády a bývalými spolužáky z dětství, nebo mezi lidmi, kteří mají podobné koníčky a zájmy.
Udělej si test help24.cz/...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.