Proč je tolik beznaděje v dnešní mládeži?

Uniklo Vam to, ze v 60.letech nebyl internet...

Dnes je to jen víc na očích. Ve Vaší době jste si mohl pobrečet tak maximálně v kruhu přátel, v 90. letech poslat dotaz do Bravíčka, dnes díky internetu prakticky komukoliv a ihned.

Jací rodiče, taková mládež. Já v očích svých dětí žádnou beznaděj nevidím :D

jestli to nebude tim (to je muj pripad) ze 9 mesicu jen prezivam a cekam, abych pak 3 mesice zil plnohodnotnym zivotem, zivot mi proteka mezi prsty ve tme a mrazu, zavreny v 90m2, jsem vezen podnebi, ve kterem jsem se narodil... nevim, co tady jeste delam, nebo vim, platim hypoteku :D kazdopadne moje prace nema vazbu na misto na svete, staci mi internet, tak co tady kurva jeste delam, vlastne vim, platim hypoteku a staram se at to tu nezchatra :D a mam tu kamose

protože život stojí zahovno

Dřív mladí museli makat, starat se o hospodářství, rodiče se ve stáří neodsunuli do čekárny na smrt, ale dožili na výminku. Jasně, že si mladí i tak užívali, ale měli před sebou poměrně jasný cíl - vyučit se, vystudovat, práce, rodina. Ve škole se museli učit, měli zodpovědnost.

Dnes nemusejí dělat nic, ve škole a leckdy ani doma, jen se poflakují od televize k počítači, vyhulují trávu a ze všeho nejvíc řeší, jací jsou chudáci. Rodiče, uštvaní honbou za tím, aby aspoň slušně uživili rodinu, na ně buď opravdu nemají čas, nebo se s děckem zkrátka nechtějí otravovat. Jen ať pěkně a tiše sedí u komplu a hlavně dá pokoj. Žádné starosti, žádná zodpovědnost, žádné cíle.

Neuniklo. Na 60. léta se vzpomíná dodnes, hlavně druhá polovina na mne dýchla určitou svobodou.

Ne každý se sice dostal na vybranou školu, ale existenční obavy jsme neměli ...

Dneska vidím dost beznaděje u mladých absolventů, kterým se několik měsíců (u některých i let) nedaří najít práci.

Axusi, vzpomenete si, co 21. srpnu 1968 předcházelo?

Ono ne vždy jde o práci že? já su například v práci spokojenej,ale rodina mi de dost na nervy a podobný věci

Podle mě je to otázka rodiny (neřekl někdo, že rodina je základ státu?). Někde to funguje, někde méně. A proto bysme se měli všichni hlavně snažit, vykašlat se na naše osobní problémy a bolístky a hrát pro tým - tím myslím hlavně rodinu, ale i ostatní společenství. Vnímat ty nejbližší, ale také jím dokázat na rovinu říci, co mi vadí. Učím se to celý život.

já vidím v mládeži více beznaděje, než ona mládež sama

Já si myslím, že je mnohem a mnohem více děcek, která jsou ráda na světě. To, že se pár nevyrovnaných, složitých a obtížných zviditelní, to nic neznamená. Mohou být s psychickými problémy, ale mohou to být vypočítaví manipulátoři, pro které je snadnější nechat se nosit, než jít. Čím krásněji a přesvědčivěji pláčou, tím více je lidí, kteří se snaží jim pomoci. Ale oni mnohdy chtějí jen takovou pomoc, která se hodí jim. Např. bezdomovec nechce chleba nebo jízdenku, chce pití. Civilizace je tak daleko, že přestává dělat rozdíly mezi opravdovým chudákem a vypočítavým lenochem. Např. kolik lidí s "tulení nemocí" (obě ruce levé) bere sociální dávky Marcelko, jste tady už dost dlouho, abyste poznala, kolik lidí je opravdu v úzkých, kolik lidí se do úzkých dostalo svou nezodpovědností a hloupostí a kolik lidí doopravdy potřebuje pomoc. Kolik lidí má pocit bezmocnosti, beznaděje, méněcennosti. U pc, s plným břichem a plnou ledničkou, střechou nad hlavou a nudou. Protože je jim líno zvednout zadek od pc. Těch, kteří mají opravdové problémy, je minimum. Ti se většinou nezviditelňují, neumějí plakat krásně. O těch svět neví. Si myslím já.

"culdo", když vynecháme mládež a podíváme se na dospělé, co říkáš, že je to to samé v bleděmodrém. proč asi, Vem to tak, když se má někdo dobře, nic mu neschází, nějak to do světa tolik netroubí, jako ten, kdo má problém. a chce se ho zbavit, tak píše do časopisů, na internet na FB a hledá odpověď. Je jedno jestli jsou to mladí nebo dospěláci, či staří. Jen je to horší víc vidět, ptotože se o tom mluví.Možná by měla být rubrika:"V čem se mi daří, co jsem dokázal atd." Tak, co, "Culdo", už to vidíš jinak? Ahoj. - pt