Deprese a úzkost

Myslím, že to co popisuješ - nálady jako na houpačce - je maniodepresivní psychóza - . budeš muset vyhledat lékaře, bohužel bez léků se pravděpodobně neobejdeš. ...

Taky mě to napadlo, jenže jsem si vždycky myslel, že u maniodepresivní psychózy nebývají takové těžké úzkosti, kdy mám strach o život. Ty změny nálad by tomu odpovídaly, ale proč to špatné dýchání, apod.? Ale díky za odpověď, už mě to docela delší dobu sžírá.

Já nevím na co čekáš,už jsi dávno měl jít klékaři.Já když šla do přechodu tak jsem pořád brečela a vubec mě nenapadlo že bych to měla překonat.Svěřila jsem se lékařce,dostala prášky a je po pláči.

Znám a moc dobře. Všechno souvisí s něčím. Taky mě napadlo to léčit, ale nakonec s tím někdo dokáže vyžít. Musela jsem najít příčinu toho všeho. Potom jsem zničila materiální vzpomínky. Doporučuji knížku Miluj svůj život. Pomohla mi to zvládat a teď by nikdo nepoznal, že jsem měla deprese, úzkost a chtěla se zabít. Pokud to nezvládneš, tak určitě léčit.

Máš dvě možnosti. Buď to zvládneš anebo vyhledej pomoc. Já jsem vybrala tvrdou vůli a když na mě přijdou černé myšlenky, tak jim konečně umím říct ne. Já to měla tak, že na mě zase občas přišlo to chmurné období.. taky jako na houpačce. Zvládneš to.

Díky moc všem. Já právě psychiatra nevyhledal dřív, protože jim moc nedůvěřuji, ale je fakt, že se poslední dobou potápím čím dál hlouběji.

Ahoj!

Takže, já měl to stejný a hned jsem šel k psycholožce, k psychiatrovi se dostaneš jen na doporučení, já přes psycholožku, která mě tam objednala, ale já tam přesto nešel. Potom mě objednala na latentní tetánii, kde zjistili, že mám rychlé zpalování hořčíku a to má vliv na mé úzkostné stavy, těžké dýchání, třes rukou a nohou, silné bušení srdce a strach z nevím čeho. Jsem nejistý a bojím se o vlastní život, měl jsem to před půl rokem každý den a teď to mám minimálně 2x týdně, neberu prášky, jen hořčík, chodím k psycholožce, kde probíráme mé problémy, které někdy k tomu stavu pomohou a když to na mě jde, tak už se nad tím pousměji. Ví to o mě hodně přátel a rodina, takže když to mám, tak řeknu hned, ježiši mám stav a řešíme dál téma které jsme měli rozdebatované.

Záleží na povaze člověka, na mě to jde poznat fyzicky, ale psychicky mě to už neovládne. Když jsem to měl asi tak první dva měsíce, nemohl jsem chodit mezi lidi, ani na ulici, kvůli tomu mám i hodně zameškaných hodin, ale jdu do dalšího ročníku. Byl jsem třeba 2 týdny doma, ani na balkon jsem nemohl, ani na blbej Facebook.

Držím palce

Tohle chce odbornou pomoc, přinejmenším psychoterapii, amatérské rady jsou k ničemu.

Vyhledejte pomoc, loni mi umřel brácha na to, že mu na psychiatrii cpali léky na deprese, on to zapíjel alkoholem a hulil marjánu a našli ho doma mrtvýho.Ty deprese měl, že přišel o práci, rozvedl se, žemřeli nám rodiče, prostě hrůza.Rozhodně do sebe nenechte cpát antidepresiva, najděte si práci, nepijte, změňte život a nestaňte se obětí požírače prášků Lékaři je předepisují, aniž by kolikrát znali opravdu stav lidí...

Rada přímo knížecí.

Vy se v sobě strašně nimráte a pitváte. Nemáte co dělat? Asi budu radit trochu jinak. Nepíšete, jestli chodíte do práce, nebo školy. Podle toho, že Vám doma říkají, že jste flákač něco napovídají. Pokud budete vstávat ráno v pět hodin do práce a pracovat 8 - 9 hodin, potom něco nakoupit, uvařit, uklidit, vyprat a připravit si jídlo a oblečení na druhý den do práce, tak Vám garantuji, že Ty vaše stavy Vás jistě brzy přestanou přepadat. Též vaše chuť na kouření trávy něco napovídají. Pokud by jste již něco vyzkoušel, tak je možné, že máte i po jedné vykouřené cigaretě marjánky spuštěnou psychickou nemoc. Jsou takové vyjímky, vím, že je to velmi nepravděpodobné, ale opravdu se to může stát. Já bych doporučila pokud nepracujete, tak rychle začít a najít si nějaký sport, který budete pravidelně provozovat. Nejlépe kolektivní. A přestat se pozorovat a hrát si na psychicky nemocného. Myslím, že tyto pocity si člověk začně pěstovat a potom jsou větší a větší, až je chudák z toho zralý na psychiatra. Já jsem vlastně chudák nemocný!Doporučuji též fyzickou práci na zahradě. Nastává podzim, bude práce habaděj. Nemáte-li sami zahradu, pomyslete na prarodiče a jiné nejbližší příbuzenstvo, kterým by vaše pomoc přišla vhod. V zimě můžete pokračovat odklízením sněhu, chozením bruslit, na dlouhé procházky se psem apod.

Jestli sedíte dlouho u PC a čtete projevy nemocí, pak se s nimi můžete i ztotožňovat, takže raději méně vysedávání, ale více zdravého pohybu, přirozené výživy a hezkých vztahů nejen v rodině.

Kdybyste se na chvíli dokázala vcítit do mé kůže, nevím, jestli byste mi radila stejně. Je to všechno moc pěkné, co mi tu říkáte, ale prostě někdy není chuť na jakoukoliv činnost. Až se někdy psychicky zhroutíte, třeba změníte názor.

Nedá mi to a musím reagovat: proč nemáte chuť na jakoukoliv činnost? Jste líný, nemáte ruce a nohy,nebo co je příčinou?Můj brácha, o kterém jsem vám psala, tak byl neskutečně líný člověk, seděl jen u televize,když se opil, jen rýpal do lidí kolem sebe, pořád se jen litoval.Proto taky tak dopadl a prášky a chlast ho zabily.Pokud máte na všechno výmluvy, tak se tady ani neptejte na názory jiných lidí, nemá to pak cenu.Žijte ssi v tom svém depresivním světě , hulte marjánu a dejte pokoj...Jestli jste jinak zdravý a mladý člověk, je mi vás srdečně líto...Bežte se podívat do Jedličkova ústavu...

Já ale neříkám, že jsem pořád tak líný. Přes léto jsem měl brigádu, chodil jsem se psem na procházky, chodil jsem do lesa, na tůry, byl jsem na dovolené, bylo mi fajn. Ale pak prostě přišlo období, kdy mi bylo tak zle, že jsem jakoukoliv činnost musel zrušit. Proto píši, že by se člověk měl vcítit do mé kůže, aby mě mohl soudit. Není to útok na nikoho.

No tak vidíte, tam bude asi zakopaný pes...Každý z nás má občas pocit, že nic nemá cenu, nic se mu nechce.Já bych vám mohla psát o tom, co jsem v životě už zažila a nemohla jsem se z toho složit.Nakonec jsem si vždycky řekla: jseš zdravá , tak bojuj.Nezlobte se, ale dneska jste, vy mladý lidi, takový polomrtvý, zhýčkaný a nemožný, vidím to u nás v práce, máme tam spoustu brigádníků a pracovitého mladého člověka aby pohledal.A vám klukům chybí vojna jako sůl, jste zženštilý, opravdoví chlapy z vás nikdy nebudou...Promiňte můj názor...

O sobě si naopak myslím, že jsem v práci hodně pracovitý, ale bohužel nespolehlivý. S tou vojnou souhlasím. Naše generace má trochu jiné vidění světa a je rozmazlenější, to je pravda. Na druhou stranu vidí některé globální problémy, které generace před námi ignorovaly.

Vaše generace je určitě např. v oblast PC a techniky víc vpředu, ale je otázka, jestli právě to nepřináší ty globální problémy, o kterých píšete.Mladí lidé ve světě stávkují, bojují za svá práva, viz např. Španělsko, Itálie apod. A co dělají mladí u nás? Pokud vím, tak nic..Spíš vidím stávkovat tu střední generaci...A věřte, je mi 50 let a osud tohoto světa mi není vůbec lhostejný, všechno bych chtěla změnit, chránit přírodu,změnit chování lidí, ale kde začít? Sama se snažím v rámci možností neškodit, ale tenhle svět nás semele, aniž chceme...

A právě možná z toho důvodu občas nemám chuť cokoliv dělat, protože vidím, že je to zbytečné.

V tom vás chápu.Ale to, že budete alespoň sám se sebou něco dělat a nebudete se utápět v depresích a nic nedělání, bude vaše výhra.Víte, moc mě štve, jak se třeba lidi chovají k zvířatům, nechcete třeba pomáhat někde v útulku nebo prostě dělat nějakou dobrovolnou práci, která bude mít smysl?To jen tak spekuluju, chci vám poradit ...

Jedny z mála věcí, které mě vždy dokáží držet při životě jsou: psaní příběhů a procházky v přírodě (sbalit se a jít třeba hodně daleko, kde jsem ještě nebyl). V útulku bych asi pomáhat nemohl, ne z důvodu, že bych nechtěl, ale už ten fakt, co si musely ty zvířata prožít, mi přijde dost depresivní.

Prožila jsem a několik desetiletí, zlepšilo se to až po padesátce, též pokusy o s., léčba psych, neschopnost pohybu, léky apod. Dostala jsem se z toho až po přechodu, tedy zřejmě hormonální záležitost, ale pomáhala mě právě práce, práce na zahradě, baráku.

Sice pěkné příběhy, ale lenost, běžná depka, nebo nechuť něco dělat je na míle daleko od maniodepresivní psychózy, tu stanoví jedině lékař, a je to nemoc jako každá jiná, na kterou se musí brát prášky, Je to chemie mozku, ne výmysl... jestli to máte - práce ani nic jinýho vám nepomůže. Nechte se pro klid proklepnout lékařem - klidně i více lékaři.Nenechte si namluvit, že skončíte upitý a ufetovaný k smrti - vy přece nejste ON.. Nenechte se přesvědčit, že jste jenom líný, nebo neschopný, zženštilý, vůbec nevým proč to sem paní píše. To že si paní párkrát natlkoukla nos, neměla chuť něco dělat, nebo cokoliv jí během života potkalo je jen odvárek proti tomu, co prožívají lidi s MDP - nepodceňute to, nenechte se odbýt, může se to zhoršovat.

Pro Janci:

Ptáte se , proč sem píšu? Proč sem píšete vy? Chci jen mladíkovi pomoci radou, zkušeností.Samozřejmě, že on není ON!A le může to i podobně skončit. Jo, a ve slově "nevím " se píše měkké "i"! Vůbec mu nepíšu, aby svůj stav podceňoval,plácáte věci, které jsem vůbec nenapsala! Můj brácha tu MDP patrně taky měl, leč doktoři se k tomu nikdy přesně nevyjádřili, jen ho cpali práškama, po kterých to bylo možná ještě horší!Otevřete si ordinaci pro tyhle lidi, když jste tak chytrý/á/.

Nechtěla jsem se Vás dotknout. ale přirovnávat obyčejnou depku k takovému onemocnění prostě nemůžete.

A hluboce se omlouvám za tvrdé y - ve Vašich textech bych však našla daleko více chyb.

Přeji Vám krásnou slunnou sobotu.

Já jsem psala něco o tom, že má jen obyčejnou depku? To jste vyčetla kde? Uveďte mi to konkrétně!A chyby si opravte nejdřív sama svoje.Vyjadřujte si svoje názory a nechte ty moje na pokoji...Takových rejpalů tady bývá dost a vy asi budete jedna z nich...

To jsem vyčetla zde:

cituji Vás

"Pokud máte na všechno výmluvy, tak se tady ani neptejte na názory jiných lidí, nemá to pak cenu.Žijte ssi v tom svém depresivním světě , hulte marjánu a dejte pokoj...Jestli jste jinak zdravý a mladý člověk, je mi vás srdečně líto...Bežte se podívat do Jedličkova ústavu...

No tak vidíte, tam bude asi zakopaný pes...Každý z nás má občas pocit, že nic nemá cenu, nic se mu nechce.

Nezlobte se, ale dneska jste, vy mladý lidi, takový polomrtvý, zhýčkaný a nemožný, vidím to u nás v práce, máme tam spoustu brigádníků a pracovitého mladého člověka aby pohledal.A vám klukům chybí vojna jako sůl, jste zženštilý, opravdoví chlapy z vás nikdy nebudou...Promiňte můj názor...

"

konec citace

Copak toto jsou rady pro potenciálně nemocného MDP? To ho chcete dokopat do hrobu?

Já se s Vámi hádat nepotřebuji. Už mi odpovídat nemusíte.

Přeji ještě jednou krásný den.

Volíte dost ostrá slova, že chci někoho dokopat do hrobu! Přečtěte si příspěvevek od "pohanka", ta mu radí téměř stejným způsobem jako já.To mu mám napsat, že je chudáček, že se ho ujmou doktoři a bude všechno O.K.? Proč by se neměl snažit sám a zamyslet se nad tím, co může být příčinou?Nikdo se s vámi nehádá, napadáte bezdůvodně jiné lidi, toť vše.I tazatel uznal, že mám v něčem pravdu...A to je pro mě víc než vaše kritika mého názoru!

A jak víte, co mě v životě potkalo a označujete to za odvárek proti MDP,co vy o mně víte, že soudíte?!

Milá paní ivik,

Vy jste mi napsala ať shrnu Vaše texty, zprávu od paní Pohanky jsem tedy nechala stranou.

já Vám věřím, že jste neměla lehký život, já také ne, málo kdo žije jako v pohádce, jediné co říkám je, že porovnávat depresi zdravého člověka a depresi člověka s MDP je jako porovnávat jablka a hrušky.. Nemocný doslova fyzicky cítí bolest, cokoliv udělat, byť sebelehčího, začíná být problém.. On si nevymýšlí - nemůže to jít "zapracovat" aby na to zapomněl. Je to špatně fungující mozek - musí se to léčit medikamenty, ať chcete, nebo ne.

To co píšu ale znamená, že tazatel má MDP - což se mi podle popisu střídajících se nálad,- tzn. ve fázi "mánie" doslova chuť zkoušet drogy, seznamovat se, ve fázi "deprese "naopak útlum, stres, úzkost... zdá jako pravděpodobné.

Pro "kolt45"

- osobní zkušenost sice nemám - ale moje příbuzensky velmi blízká sestřenice slýchala hlasy, měla silné deprese a nakonec se oběsila v koupelně na klice. Lékaři tenkrát (v r. ca 1967) její problém podceňovali - ale dnes už by měla být jiná situace.

Takže - zavčas k psichiatrovi - ale nedoporučuji "mladé holky" - nic proti nim - jsou moc hezké - ale diagnózu jim vlastně sděluji já sama - strašně ráda bych si promluvila se starším a moudřejším psychiatrem - mužem - ale nejsou - alespoň v Sokolově. Marcela

- pod dojmem z přečtených negativních odpovědí! - nic si z nich nedělejte - a svěřte se lékaři - ve Vašem případě Vás pochopí i mladé holčiny - já to mám horší, protože jsem už stará. Hodně štěstí. Marcela.

A nepřeháníte to třeba s tím alkoholem a hulením?Na vašem místě bych se se všemi problémy svěřila obvodnímu lékaři.Ten by měl posoudit,zda potřebujete psychiatra,psychologa,nebo jinou pomoc.

Pro "arwi"

- možná to tazatel s těmito "drogami" přehání - ale - co když je právě toto příznakem deprese?!

Sama jsem to zažila, když mi umřela maminka, blízcí příbuzní a známí - a pomřely moje milované kočky! - Děti, ani vnoučata nemám a můj bratr je od ca 35-ti let invalidní a bojím se, že každou chvíli umře i on. Prášky mi zatím docela pomohly - no nic moc - jenom Citalec 2 krát denně. Zatím to stačí. Marcela.

- jo - neptejte se zde - tady to nevyřešíte - pokud si chcete jenom "pokecat" - tak to každého přestane za chvíli bavit - a nikdo Vám neporadí - pokud to myslíte vážně - jděte k lékaři. Zdravím. Marcela.