K cemu to slouzilo?

To je težký když to má tak lehký, Ládin to kvůli focení vyndal z nočního stolku...

bože, jak se ta doba mění - copak že existují počítače nebo mobily a že jsme vyměnili reálný socialismus za poněkud irreálný kapitalismus (nebo takovou strejčkovskou totalitu za ještě strejčkovštější demokracii), to není nic, ale nějak by mně nedošlo, že někdo dneska nepozná pouzdro na gázmasku...

jen doplním, že celkem už hodně dlouho (nejmíň od 60. let, ale na vojně asi i dřív) se tenhle typ vyměnil za praktičtější torbu - takovou plátěnou (nebo cca gumovitou) brašničku-žebradlo přes rameno;
ovšem tyhle trouby, jenže v plechovém provedení, byly na sklonku 1.republiky ve spoustě domácností (aspoň teda ve větších městech) - čekal se plynový útok; a přežívaly v nich ještě hluboko po válce - i do 70. let...
papundeklové provedení tak nejspíš bude pocházet z dob usilovného budování socialismu...

no já mám skoro pocit, že ty masky se za 1. republiky civilistům nepřidělovaly, ty si nejspíš lidi museli (teda nemuseli, bylo to na nich) koupit (a nebyla to zrovna levná záležitost - dokonce si velice matně pamatuju, že to mělo stát cca 100,- Kč (?) - to by na tehdejší poměry byly sakra velký peníze (když to znásobíte počtem lidí v rodině); je celkem logický, že si masky pořizovali lidi spíš ve velkých městech než někde na venkově
(ani s tím nákupem za vlastní ani s cenou si nejsem úplně jistý, ale co si tak už mlhavě pamatuju, snad takhle jsem to pochytil; jistě by se o tom dalo najít spousta materiálu, možná něco i na netu)

A kdo z vás zažil ještě měření na plynovou masku ve škole takovým "bazmekem" co se roztáhl na bradu a kořen nosu?Když to říkám dětem tak se smějí a nevěří.

Já jsem měl číslo3.

Jo. To sem na konci 80. let jeste na prvnim stupni ZS zazil taky. Velikost si nepamatuju, ale pamatuju si, ze nas pak ty plesnive masky chteli i nasadit a to sem tehdy odmitl. Soudruzka ucitelka asi tehdy mela pochopeni a ani me moc nenutila..

A taky si pamatuju na brana cviceni, kdy sme s tema maskama v tornickach behali jak blbci po parku, v plastenkach a na nohach a rukach sme meli igelitove sacky prevazane gumickama.

Jo, to byli casy.

Pamatuji si všechno. Měření kvůli velikosti, cvičné nasazování masek, odchody v nich do sklepa školy i pobíhání v pláštěnkách a s igelity na botách.

A kdykoli dnes beru příležitostně do rukou pláštěnku, vzpomenu na radu, kterou údajně velmi často opakoval jeden z vyučujících mého muže na střední škole: Kupte si pláštěnky, až vypukne atomová válka, nebudou k dostání.