Bojím se světa a života

Tomáši ještě chvíli potrvá než se od rodiny odpoutáš - za ty roky poznáš , že je proč žít .

Přesně jak říká matka- nemysli na to a užívej si ještě bezstarostné roky .

Ty nemáš zatím důvod se bát. Žít se člověk učí a ty máš na to, aby ses to naučil, ještě času dost.

Ahoj, jak sám píšeš, je ti teprve 13 a tvá psychika se stále vyvíjí. Takže za 4-5 let bude úplně někde jinde a tyhle obavy již mít nebudeš. Máma má pravdu, je brzo, abys tyhle starosti teď řešil. Na druhou stranu je dobře, že si uvědomuješ slasti a strasti života.

To je snad normální. Pokud rodina funguje, mají tě rádi a nikdo tě nevyhání, tak přece nemáš co řešit. Ve 13 myslet na osamostatňování je celkem dost brzy. Dnes je život hodně o penězích, tak se snaž, ať něco umíš, ať se později v životě uživíš. Bez toho to nejde. Mám stejně starého syna a i na něm vidím, že se mu podobné starosti už občas začínají honit hlavou. Fakt je, že my jme to měli v tomhle věku za socíku jednodušší, mohli jsme být déle dětmi. :/

Mám ráda citát :
"Dělat si starosti je tak hloupé. Je to jako mít nad sebou deštník a čekat až začne pršet."

Pro "tomas55"

- pokud takto přemýšlíš už ve 13-ti letech - asi jsi inteligentní a hloubavý člověk - využij toho a vzdělávej se v tom, co Tě zajímá. Čti příslušné knihy - máš nejvyšší čas.

Ale, pokud jenom tak "filosofuješ" - tak počkej, až získáš více zkušeností - i když - podle mých zkušeností jsou šťastní a bez problémů spíše jenom lidé, kteří se ničím moc netrápí. Tak nevím, co je lepší. Zdravím. Marcela.

Pokud si vzpomínám, trápila jsem se ve tvém věku jsem úplně tím stejným. Za pár let, když jsem se dostala do "obávaných" situací, jsem si s nimi uměla celkem hravě poradit. V tomto období se člověk opravdu rychle mění, takže si dělat starosti s tím, co bude za 3 a více let nemá smysl. Budeš někde úplně jinde.