dnes nežádám o radu a ani já radit nebudu. Mnozí si možná vzpomenou na to jak jsem Vás před rokem prosil o radu ohledně smrti naší fenky. Od té doby uběhl rok po zahradě nám už běhá jiný chlupáč ale Pegi mám stále silně v srdci z mého pohledu to byl pes který změnil v mnoha ohledech můj život. Nevím ani proč ale nedávno jsem napsal tento příběh a přijde mi líto ho nikam nedat. V textu se určitě najde nějaká chyba ale to mě netrápí podstatou je úplně něco jiného.
.
Já a psi
Ve společnosti psa nemusíte nic zkrývat, nemusíte přemýšlet nad tím co reknete ani se schovávat za něakou masku jak to bývá zvykem ve společnosti lidí. Psu nezáleží na stavu vašeho konta, na počtu nemovitostí které vlastníte, na tom zda mate střechu nad hlavou a dokonce je mu i jedno co jste si včera napsali na Facebook. Pes pro mne není domácím mazlíčkem je to můj nejlepší přítel, je to daleko lepší přítel nežli člověk dá Vám ze sebe vše co jen může, ochraňuje Vás i Váš majetek a jedine co tento čtyř nohy tvor od Vas požaduje je být při Vašem boku v tech dobrých i zlých životních situacích které Vás potkají.
Věrnost, to je slovo které má v povaze každý pes, bude věrný vždy ať se děje cokoliv a až jednou přijde Váš konec a od Vaše hrobu odejde poslední známí i poslední přítel, najdete tam ležet onoho psa s hlavou mezi tlapkami a smutně vyhlížejícího svého pána. Psa který je věrný, dokonce až za hrob.
Ale bohužel většinou je tomu naopak, a ten kdo je smutný, má nohy pouze dvě a věrnosti a oddanosti se psu těžko vyrovná. Proto si myslím ze by člověk v poslední chvilce svého psa měl být sním stát při jeho boku do posledního vydechu, tím mu alespoň z části splatit to co mu jeho pes dával a ukázat mu že alespoň něco se od něj naučil.
Bohužel v takovéto situaci jsem se ocitl i já přesně před rokem, v tomto článku bych chtěl vzpomenout na fenku Bernského salašnického psa.
Tohoto pejska jsem neznal od štěněte ani ho neviděl růst. Když jsem poprvé přijel na návštěvu domů k tehdy mé nové pritelkyni první kdo mě vítal nebo spíše vyhanel byl obrovský černý chlupac s bílou zářící náprsenkou a hnědými fleky, za drsného stekotu, stal par metrů predemnou právě tak věrně a oddaně chránil svoji paničku a jejich domov před tím cizincem kterého nikdy dříve neviděl. V ten moment jsem neměl nejmenší tušení ze právě hledím do očí zřejmě tomu nejdůležitějšímu psu v mém životě.
Jak jsem se více poznával s mojí pritelkyni tak jsem i více poznával jejího psa. Na téměř každé vycházce byla s námi a obě mne čím dál více prirustali k srdci. Postupem času když jsem nemohl dospat rána brával jsem fenku na procházky po přilehlých polích a lukách, užíval si sní okamžiky kdy mlha padala a svět se probouzel do nového dne v tech okamžicích jsem poznal že každý takto započatý den je vždy o něco veselejší, vždy když jsem ji něco pověděl a koukl se ji do očí tak jsem viděl ten výraz porozumění a vděčnosti ze může být s těmi které má ráda. A právě tehdy nastal ten zlom kdy pro mne pes přestal být psem a začal být rovnocennou bytosti, tehdy jsem pochopil mnoho přísloví o psech.
Bohužel, nikdy nepochopím proč právě tvor který má v sobě tolik dobrého a cenného se dožívá zlomku toho co my lidé. Bylo červnové pondělí, kdy přišlo to na co jsem nikdy nepomyslel. V tento den nase ctyrnoha kamarádka odešla, opustil nás člen rodiny kterou tak věrně strezila a bránila. I přes všechno trápení a smutek si myslím ze odešla šťastná a s klidem v duši, protože ti kterým přes 8 let věrně kracela po boku byly sní a když přišlo na poslední loučení a zem přijala její tělo nikdo od jejího hrobu neodcházel stálo tam pět páru noh, hlavy skloněné, v očích slzy,v uších znějící štěkot a v srdci? V srdci upřímnost, oddanost a láska!
Psi prý odcházejí za duhový most a lidé do nebe či pekla, alespoň se to tak povídá. Pro někoho je nebe místo kde bude mít klid a vše co si zamane. Pro mne je to hospodářské staveni kde jsou všichni moji psi s plnou miskou jídla.
Na závěr bych chtěl říci jen jedno "Pegi děkuji, v mém srdci si navždy."
0x
Lnutt", krásně jste to napsal a já musím brečet, že nevidím na oči. Ještě, že existují zvířátka, jako jsou psi a dokáží svou přítomností změnit člověka a zapůsobit na jeho srdce. Kde se lidé hrabou, opravdu jen pes je přítel na život a na smrt. - pt
0x
Nutte, to je krásné vyznání! 
Všimněte si, že tak jak bezmezná je láska psa k nám, tak zůstane vzpomínka na něho v naších srdcích trvale a stále se stejnou intenzitou bolestí nad jeho ztrátou. Je to podivné kouzlo, vztah psa k nám a cit, k našemu psu. Bohužel, asi ta druhá část neplatí pro všechny lidi. 
Můj Andy se dožil 11ti let, Bubu 15ti, Dorotka měla 8. Stále si pamatuji zvuky při probouzení se, pomlaskávání, smutku, pachy a kousky a vrtění ocásků a vůbec úplně všechno na každého jednoho psa. Budou se mnou do mé smrti. 
stream.cz/...
0x
Moc hezky napsané.. Taky mám jednu takovou srdeční záležitost.. Celé dětství mě prováděl pejsek babičky. Umřel, když mi bylo asi 15 a zrovna jsem tam nemohla být..
Brávala jsem ho za pacičky a tancovali jsme spolu po dvoře..když už nechtěl, začal mi olizovat ruce.. Když to zkusil někdo jiný, třeba sourozenci, tak na ně vrčel a nenechal se.. 
Odnaučila jsem ho honit kočky - nikdy si to přede mnou nedovolil A když na velikonoce chodili koledníci, žádného ke mě nepustil..
Už je to pěkná řádka let zpátky a stejně nikdy nezapomenu..
0x
Krásné. A já zase pláču pro našeho Agiška. Odešel nám před 5 lety a ještě to nemám v sobě zpracované. Byl to také jeden z těch úžasných chytrých psů, měl smysl pro humor, byl to můj přítel. Věřím v příběh o duhovém mostu a doufám, že ještě uvidím jeho rošťácký pohled a že mě vezme tlapkou kolem krku, jak to dělával.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.