Nechci děti 2

Souhlasím s Tebou kromě okolností porodu, protože jsem muž. A pokud si nebudu moci pomoct sám, nějak to vyřeším. Já mám totiž s přijímáním jakékoli cizí pomoci problém. A hypotetická představa, že mé děti by měly být povinny mi utírat prdel, mě děsí.

To je každého volba, ale neznám vpodstatě nikoho, kdo by litoval, že děti má nebo měl. Zato ti co se rozhodli děti nemít, z jakéhokoliv důvodu litují všichni, že je nemají...ale už je pozdě.

Fakt je, že pokud nemáte zájem (ta nechuť starání se o někoho, jde v případě vlastních dětí stranou a vůbec starání nevadí) raděj si je nepořizujte, ale pamatujte, že kdyby se Vaše maminka rozhodla taky tak, nejste tady.

Když se Vám zdá svět tak děsný a nejistý, tak můžete vždycky spáchat sebevraždu...na to se Vás můžu zeptat, chcete odejít z tohoto světa? Byl by to pro Vás nejlepší dar? Myslím, že ani náhodou a to je asi odpověď na to co by řekly ty děti jestli chtějí na svět. Určitě by byla odpověď kladná.

PS: každá se bojí porodu, to je normální

Kdyby děti věděly, do jakého světa přicházejí a co je čeká, troufám si tvrdit, že by na svět nechtěly a matku svou a otce svého proklínaly. To jenom ti, kteří je na svět přivést chtějí, mají potřebu pocitu, že děti na svět chtějí.

A vy jste na to studoval vysokou školu a nebo je to taky "jen pocit"?

Je to tu fakt jak v klubu potencionálních sebevrahů. S takovýmto postojem k životu se nedivím, že vám nic nejde a tak radši nechcete děti. Holt jak se říká, jaký si to uděláš, takový to máš.

Navíc to co tu od některých čtu mi přijde jako pokrytectví, to že jsou bohatí rodiče neznamená, že dítě bude šťastné.

Na vnímání reality nepotřebuje normální člověk studovat školy.

Krásně jste to napsal,souhlasím s vámi. Práce je v dnešní době nejistá,bydlení to samé. Někdy si říkám,že kdybych tu nebyla,bylo by to pro mě lepší. Nemusela bych řešit vůbec nic. Jenomže tady jsem a nic s tím nenadělám. Ale i když se člověk snaží sebevíc,tak to prostě někdy nestačí. Nejhorší je,když člověk nevidí žádnou budoucnost,to je život pak naprosto zbytečnej a než mít dítě v týhle nejistý době,je lepší nemít ho vůbec. Já jsem se taky neprosila o to tady být..

Děkuji. Ono je zase rozdíl, musím uznat, jestli děti na svět přivedou rodiče s nějakou perspektivou-například otec právník, matka lékařka anebo bez- já nevím...skladník a uklízečka. Děti v obou případech mohou kupříkladu studovat, děti v prvním případě mají ovšem obrovskou výhodu oproti dětem dělníků. Ty sice mohou studovat také, ale kde najdou práci bez protekce? A to je jen jeden z aspektů budoucnosti potomků.

"ernie", svět je velký, a bez protekce s vysokoškolským titulem z University Karlovy, to chce vyrazit za hranice a věřte, že se bude mít dobře. - pt

Možná byste nohla na čas zkusit žít třeba někde v Africe, Vietnamu nebo Rumunsko by stačilo, to byste teprve čuměla, co je to něco řešit. Zajímavé, že nejvíc kafrají ti co nevytáhli paty. Tady se máme královsky! Žádné zemětřesení, sesuvy, katastrofální záplavy nebo naopak sucha. Hrozba války žádná, terorismus žádný. Lékařská péče na velmi slušné úrovni, dostupná všem, jedna z nejnižších nezaměstnaností v Evropě. Všichni tu máte počítače, mobily...Jistota co se týká práce není nikde na světě. Pokud u vás práce není, není jiné cesty, než za prací jít a snažit se. Můžete vyjet do zahraničí.

Pokud nevidíte žádnou budoucnost, zajděte si za psychologem. On vám pomůže. A co se týká toho, že jste se neprosila tady být...tak tu nebuďte.

A co je čeká? Vy vidíte budoucnost?

Ano, z objektivního a globálního hlediska by bylo společnosti nejprospěšnější, kdyby spáchal sebevraždu každý, a to pokud možno co nejdříve.

Stejně tak, kdyby se lidi nedožívali toho věku, jakého se dnes dožívají.

A všem by bylo líp.

---

Pokud máte potřebu mít děti, můžete děti adoptovat.

Jinak za sebe se pořád nějak nemůžu rozhodnout, jestli děti chci, nebo ne.

To patří k té adopci? Tak ad absurdum jistě, "které děti" adoptovat, když žádné nebudou? Do té doby však určitě můžeme zaopatřovat a vychovávat ty, které z nějakého důvodu svými vlastními rodiči zaopatřovány a vychovávány nejsou.

Který děti?

Odpovídám obecně, ne konkrétně tazatelce. Spíš než odpověď nabízím vlastně malé zamyšlení. Je zajímavé pořád číst, jak je to všechno vdnešní době hrozné, jak nemáme nic jisté atd. ... Přivést na svět děti je v dnešní době riziko, nezodpovědnost, blablabla... Lidé dobří, děti se rodily i ve válkách. Lidé se brali a zakládali rodiny vždy, i v dobách a poměrech nesrovnatelně horších, než dnes. Proč si lidé nemůžou nebo nechtějí uvědomit, že se tady v Evropě v dnešní době máme hodně, hodně dobře...? To je dnes v módě si na vše stěžovat? To se neumíte radovat, byť jen z maličkostí? Je mi takových lidí líto. To, že se vám v dnešní době žije tak strašně špatně, jak tvrdíte nebo naznačujete, je znakem buď chronické nespokojenosti s čímkoliv nebo velkého sobectví. Jen pro pořádek - nemluvím o extrémech, např. lidech postižených, trvale nemocných nebo o obětech nějakých katastrof či zločinů, ale o společnosti obecně.

Má babička byla jednou na ulici tázána redaktorem rozhlasu, jak se jí žije. Prý koukal hodně překvapeně, když mu řekla, že se jí žije dobře a nestěžuje si

Claire:naprosto 100% souhlas,a 100% ztotožnění Vašeho názoruA to i s tou babičkou

Pravda je taková, že každá rozvinutá, inteligentní společnost je odsouzena k úpadku a zániku. Stalo se to v minulosti už mnohokrát a stane se to zase. Vždy když byla nějaká společnost na vrcholu, smetli ji nějací "barbaři". Stalo se to vždy z těch důvodů, které popisujete v otázce. Lidé začnou přemýšlet o budoucnosti, ale pouze o té svojí, ne o budoucnosti společnosti jako celku. Tím vzniká společnost sobeckých individualistů. Máme pocit, že už není potřeba mít děti tak jako dřív, protože ve stáří se o nás postará "stát" nebo budeme žít z nějakých investic a úspor. Jenomže kdo konkrétně bude tím státem, který se o nás bude starat? Budou to dnešní malé děti. A čím méně jich bude a čím méně ekonomicky zdatní budou, tím hůře na tom bude celá budoucí společnost.

Takže se stane i v naší republice přesně to, co se dnes děje třeba ve Francii. Počet "bílých" a "inteligentních" francouzů klesá a nahrazují je "barbaři" v podobě muslimských přistěhovalců. Původní bohatí a úspěšní francouzi necítí potřebu mít děti, prostě si místo výchovy dětí užívají, cestují, baví se. Svoje chování omlouvají tím, že by stejně nebylo správné přivést děti do takové nejisté doby. Rodina tam má maximálně 1-2 děti nebo žádné a místo dětí si manželé pořídí psy. "Hloupí" přistěhovalci nějakou budoucnost svých potomků neřeší. Proto mají průměrně 7 dětí a již nyní je jich ve Francii 25%. Jejich počet stále prudce roste, takže za pár let díky jejich vysoké porodnosti už nebude Francie, tak jak ji známe, existovat. A dnešní pohodlní francouzi se budou strašně divit, že se o ně stát v jejich stáří nepostará tak štědře jako dnes, protože na to nebudou peníze. Jejich "barbarští" nástupci nebudou ani zdaleka tak ekonomicky výkonní jako jsou oni dnes a pravděpodobně budou vyznávat úplně jiné hodnoty. Nikdo nedokáže odhadnout co se stane, až jich bude přes 50 procent.

Kdo vědomně odmítá mít děti, ten si taky musí uvědomit, že zcela zklamal v tom nejzákladnějším biologickém poslání. Nedokázal se rozmnožit, nedokázal vychovat potomky, nedal život další generaci. Vzato z čistě biologického hlediska - nemá žádné pokračovatele, takže jeho život byl zbytečný a on žil nadarmo. K čemu je potom nashromážděný majetek? K čemu je pohodlnost a lenost, život ve kterém pouze bereme, ale nic nedáváme? Někdo má pocit, že má cenu mít děti jen když je člověk velmi dobře hmotně zajištěný, protože jen skvěle vydělávajícího potomka je možno považovat za úspěch. Opět chyba. Každý potomek je sám o sobě naším úspěchem, bez ohledu na to jestli bude dělat zedníka nebo prezidenta republiky. Společnost nepotřebuje jen samé špičkové chirurgy, každý slušný jedinec je její důležitou součástí.

Osobně znám mnoho lidí, kteří v aktivním věku vždy vykřikovali, jak je lepší zůstat bez dětí. Nebudou se rozčilovat, nebudou dávat v sázku kariéru, ještě pár let počkají... Potom zestárli, děti už mít nemohou a najednou vidí, že jejich rozhodnutí bylo zcela špatné, protože nemají pro koho žít. Chtějí vrátit čas, chtěli by dostat možnost rozhodnout se znovu a správně. Ale čas prožitý nadarmo se už nevrátí. Tak se alespoň tito lety zmoudřelí snaží přesvědčit ostatní v aktivním věku, aby se nerozhodli také tak špatně, víc už udělat nemohou...

@megacruiser

Při čtení vašeho příspěvku jsem vzpomněla na pohádky. V chudých rodinách byla kupa dětí, u bohatých max. tři princezny.

Kdo nechce děti, ať je nemá, ale nesvádí svoje rozhodnutí na dnešní dobu. Může být daleko hůř. Já si život bez dětí nedokáži představit. I v dnešní nejisté době roste počet páru, kteří se i někdy marně snaží o umělé oplodnění. Je vidět, že pro většinu lidí je základ rodina.

Uvědomuju si, že cit. "Kdo vědomně odmítá mít děti, ten si taky musí uvědomit, že zcela zklamal v tom nejzákladnějším biologickém poslání. Nedokázal se rozmnožit, nedokázal vychovat potomky, nedal život další generaci. Vzato z čistě biologického hlediska - nemá žádné pokračovatele, takže jeho život byl zbytečný a on žil nadarmo." Proto taky výše píšu, že se nemůžu rozhodnout.

Muslimové s průměrně 7 dětmi, cikáni, Čína, Indie.. přes sedm miliard lidí.. každých deset let o 14% víc, každých dvacet let o třetinu víc. Průměrný věk celosvětově není ani 38, ani 35, ani 30, ale méně než 27 let. Jak ta pyramida pak asi musí vypadat..

Bez ohledu na to, jak užitečnými členy společnosti naši potomci mohou být, budou nejužitečnější tím, když nebudou vůbec.

No, nevím, ale já jsem celý život pracovala, řádně platila daně, nemocenskou, sociální pojištění - a vlastně jsem tím přispívala i na cizí děti. Všichni moji příbuzní (běloši!) mají dětí dost na to aby splnili svůj (a vlastně i můj) dluh vůči společnost (jeden bratranec má dětí 9, ostatní příbuzní po 2-3 dětech). Myslím, že jsem státu spíše "ušetřila" peníze na porodné, rodičovské příspěvky, na školné atd.(tenkrát to ještě stát platil). Tenkrát nemuseli pouliční "dobrodinci" vybírat příspěvky na postižené, nevidomé a nevímjaké ještě děti.

Nemůžu za to, že současná (kapitalistická) vláda všechno, co jsme měli, rozkradla, takže dnes existují žebráci, bezdomovci, nezaměstnaní a nešťastné rodiny s minimálními příjmy a nešťastní nemocní důchodci, kteří nemají peníze na léčení. A to nám před 20-lety slibovali, jak si za pár let budeme žít, jako ve Švýcarsku, když si na pár let "utáhneme opasky" . Ale toto téma zřejmě patří do jiné otázky.

Já se mám docela dobře a ani ve stáří nelituji, že jsem děti neměla, ale rozhodně nikoho nepřesvědčuji, aby děti neměl! Jen "houšť" - pokud Vám nevadí, že předáváme našim potomků zdevastovanou a stále více devastovanou planetu.

A proč mi vadí, že jsem se narodila? - to je děsně jednoduché - protože se bojím nemocí, umírání a smrti. Život sice nebyl blbej, ale zase žádná sláva to taky nebyla - kdybych si mohla vybrat, tak bych si rozhodně přála se nenarodit. A sebevraždu nemohu spáchat z toho důvodu, že se bojím smrti. Musím "čučet" a čekat až přijde sama.

Zda má člověk z vlastního přesvědčení potomstvo, je pouze a jenom jeho věc, za to se nedá odsuzovat. To si musí člověk se všemi kaldy a zápory promyslet sám.

Já ale vidím zásadní problém ve Vašem myšlení - podle různých myšlenek, jak jste se neměla narodit, s manželem nejste spokojená apod. je vidět, že svůj život a své bytí jako takové moc ráda nemáte. Jste už v důchodu (jak jsem pochopila?), nevidíte perspektivu, nemáte cíl... a to Vás tak trochu ničí, neni pravda? Možná, kdyby kolem Vás teď pobíhala vnoučata a Vy je jako moudrá babča učila všemu možnému, bylo by veseleji, ale také by Vás mohly stejně dobře štvát.

Máte čas na to, abyste udělala něco pro sebe, splnila si svoje malé sny, po kterých jste toužila. Ne, abyste se čím dál víc přesvědčovala, že je život na houby a kdyby jste se nebála, tak se snad zabijete. Myslete více pozitivně, hledejte radost i maličkostech - svět pak vypadá veselejší, ať už s dětmi, nebo bez nich.

A co se té "hrůzy a nejistoty" týče, myslíte, že dříve to bylo jiné? Když ženy rodily během tvrdé práce na poli, nevěděly, zda bude jídlo na další dny, zda jejich dům netrefí nějaká bomba, zda jim nepřijde dopis, že synové do jednoho zahynuli ve válce? Když se neurodilo a nevědělo se, zda děti nepomřou hlady?

Myslím, že se nemáme vůbec špatně. Krize je všude a blbci ve vládě jsou taky všude. Tolik opěvované Německo má sice vyšší platy, ale taky mají všechno daleko dražší. Anglie má levné oblečení, ale velmi drahé nájmy a potraviny. Je to klasická fata morgana, že za plotem je tráva vždycky zelenější.

Marti, moc hezky napsáno. Naprosto s Vámi souhlasím.

Děkuji

Pro martinaa - děkuju za odpověď, - snažím se a myslím na lidi, kteří se mají nesrovnatelně hůře a špatně.

Jenom jsem chtěla vědět, jaký mají normální lidé na tuto věc názor. Po pravdě - vyprovokovala mne otázka původního tazatele před 2 lety v rubrice zajímavé otázky (profisat, 22.11.2010 v 18.42) - ten taky vůbec nechtěl děti - bylo mu 30 let a partnerce 25 let. Otázka byla uzavřena - ale docela by mne zajímalo, jak tazatel dopadl a jak je na tom dnes.

"culdabulda", víte, máme dceru, je jí 43 let a děti nemá, nemůže je mít ze zdravotních důvodů a je s tím smířená, nereptá a nikdy nelitovala. Žije hodnotný život, studuje jazyky, cestuje po světě a má svou práci. Máme také syna 31 let, ten má dvě dětičky, holčičku a chlapečka, své děti miluje on i jeho žena a nedovedli by si svůj život bez dětí představit. Každý to máme jinak, někdo děti chce, jiný je nechce a další je mít nemůže. Ale obě naše děti mi nezávisle na sobě řekly, že jsou strašně rádi na světě, že jsou rádi, že jsme jim dali život. Život milují, umí ho žít podle svých představ a my jako rodiče jsme šťastni. - pt

Takové debaty a obavy "Do jak strašné doby přivádět děti na svět?!" poslouchám celý život od té doby, kdy jsem rozum brala. Moji známí i neznámí koncem 50, 60 let až do dneška, takovéhle úvahy rozerbírali. :D Myslím jednou v rádiu jsem slyšela pojednání o velikosti, tedy hmotností novorozernců. Ten "průzkumník" vytáhl záznamy z nemocnic v Holansku a Rusku, v době války a těsně po válce. V té době to byly nejchudší země a ženy byly nejpodvyživenější. Přesto se hmotnost novorozenců pohybovala kolem 3,5 kg. Slyšela jsem to už dost dávno a tak čísla nejsou na gramy, to už nepamatuji. V dnešní době se rodí mimina něco kolem 3 kg. Nedonošené děti a problémy s otěhotněním jsou nesmírně časté. Toto nepíšu proto, abych nějakým způsobem dokládala zdravotní stav dětí při porodu, ale proto, že se děti rodily i za podmínek, které byly život ohrožující. Vždycky byla nějaká doba. V době války, po válce, při zničeném hospodářství v padesátých letech, při budování socialismu, při . . . Vždycky byla nějaká doba. Mám střechu nad hlavou, teče mi voda i teplá, mám ledničku a v ní jídlo. O jaké "dnešní době" je řeč? Kde jsou nějaká čísla, kolik lidí umřelo hlady? Kde je statistika o tom, že dítě zemřelo proto, že rodiče neměli na lékaře, na léky. Nesvádějme nic na dobu. Někdo to tak má, že chce velkou rodinu, někdo chce dítě jedno a někdo děti vůbec nechce. Je úžasné, že máme na výběr.

Vsechno ma nejaky smysl,i ty valky,ac jsou hrozne,ale musi byt,aby se mohlo zase lepe ,,dychat Kvuli nim a podobnym hruzam,nemuzeme vymrit po preslici.Jinak kdyz nekdo nechce deti,je to kazdeho volba.Ze clovek nechce detri kvuli nim,si myslim,ze neni to ono.Lide prece delaji vse kvuli sobe,to je prvotni.Proste kdyz se na to nekdo neciti,tak je nemaji. .A nema cenu si rikat,ze je to kvuli nim,vzdyz se jich nikdo neptal,jestli chteji na svet.Verte,ze kdyz se spermie stretnou s vajicky,ze jejich touha po zivote neni nahoda.