Co pro vás znamená užít si života?

Užívat si života...to jsem jako mladá viděla úplně jinak, než dnes.Škoda, že nemůžeme žít na zkoušku.

Užívat si života je pro mne mít v souladu čas a peníze a být zdravá, moct cestovat a pomáhat druhým.Pro někoho je to jen sen, ale já jsem poznala lidi, pro které se tento sen stal skutečností. Já jsem dostala tuto možnost a dnes ukazuji lidem, jak si mohou pomoci sami, aby si mohli splnit své sny.

Mám práci, která mě baví a uživí. Mám partnerku, která mi vytváří klidný a pohodový život. Nemám dluhy. Jsem spokojen s tím, co mám. Nemám za potřebí honit své ego na slabších. Jsem zdravý a nic mě nebolí. Jsem optimista. Mé děti se mě nepokusily zabít k vůli tomu, že by neměly na drogy. Téměř denně mohu jít na Poradte.cz. Co víc si přát?

Dobrý den. Užívat si života? Pro mě to znamená hlavně být zdravá, a to nejen já, ale samozřejmě všichni mí blízcí, na kterých mi moc záleží. To je nejcennější deviza. Všechno ostatní je podružné. Umím se radovat i z maličkostí, a pokud se z nich lidský život skládá, tak pak je hezky na Zemi. Přála bych si být menším pesimistou, a hledět na svět optimističtěji. Moc mi to ale nejde.

Dám příklad ze života, mojí sestry. Užívala si života, ve svých cca 18 letech začala jezdit na poznávací zájezdy s kamarádkou. Španělsko, Francie, Velká Británie. Hromady fotek, hromady zážitků. S chutí pracovala, protože věděla, že šetří na další zájezd. Pak si našla kluka. Pár let lásky, ale už jsem tam neviděla tu radost, to nadšení. Začali jí normální láskové starosti. Má mě rád, nemá, kde byl, kam půjdeme, co k narozeninám, co k vánocům, začala žít i pro druhého, bohužel, aniž by si to kdo, včetně jí uvědomil, přerostlo to v život pro druhého.

Pak spolu odjeli za prací na Island. Pod vidinou peněz, s tím, že bude celý rok se svou láskou a nebude tu bez něj, opustila práci co měla a jela. Tam si užívala taky, jela se podívat na sopky, na velryby... Poté, co se vrátili, si ten její kluk našel jinou. Je to už dva roky zpět a ségra se nedokáže vrátit do života pro sebe. Dělá práci, která jí nebaví, nechce novou známost, nechce nic. Sedí doma a užírá se. Nežije, přežívá.

U ní je vidět, že si užívala života, když byla sama. Já naopak sama žít neumím, ale přesto na protějšku nevisím.

To je zcela a naproprosto individuální, každý pod tím vidí, vyznává něco jiného a druhý ho nechápe. Vyznává zase něco jiného - někdo práci, někdo se jí vyhýbá (no pracovat není povinnost), někdo rodinu, někdo koníčky ... Každý má jiné priority v životě a ty se pochopitelně mění jak věkem, situací ..., za hodinu to může nějakou zvratem něco jiného
Z toho vyjde mnohaúrovňová evidence...
Každý člověk něco umí, ale většina na to nepřijde, v čem jsou dobří, v čem by vynikli - sport, hudba ...
Jestli mi stačí dobrý pocit a být "chudý", spokojený, nebo k tomu svému cíli potřebuji peníze. I tady platí co v řízení, mít cíl a další kroky jak ho dosáhnout. Někteří zase cíl nemají a jen tak proplouvají jak se dá. Někteří to ani neví, nebádají na tím.
Ncméně, jaksi bez peněz to nejde, i v pralese je směnný systém. Vzpomínám na školu, když jsem napsal na otázku asi co potřebujete ke štětí, tak jsem napsal jen Peníze. A už jsem byl u ředitele a vyzvídal co jsem zač, z jaké rodiny.
Dovedete si představit život bez peněz? Uvádím příklad - Robinson.

Já jsem jako kočka. Užívám si hlavně sluníčka. Užívat si pro mě znamená být zdravá a cítit tu živočišnou radost z pohybu v lese, jen tak dělat turistiku. Nebo dívat se na sluneční svit jak proniká oknem do pokoje a všude je teplo, vzduch voní, člověk cítí radost ze života. Pak také povídat si s kamarádkou o všem co mě napadne a jí dělá radost a smát se naprosto nevázaně. Bavit se o chlapech, ale hezky, o vztazích a o tom jací jsou a jak to s námi mají těžký. V těch hovorech to my máme lehký, ale v životě pak moc ne. Jeden o voze a druhý o koze. Nebo lenošení /bůh mi rozumí/ to je žůžo. Nikam nespěchat, uvařit si perfektní obídek, jít na procházku, soustředit se jen a pouze na pohodu a srovnat si vše tak nějak všechno v hlavě dokud nepotkám nějakýho "vola" a je po zábavě.

Tak já vám řeknu o užívání si života. Mám dost velké dluhy,prodávám dům,kupuji byt,zbytkem zaplatím dluhy a teprve si budu užívat života.!

Já si myslím, že užívání života je v tom, jak se ke všemu člověk postaví. Když jsou problémy, tak je řeší, když nejsou, tak si tiše lebedí, aby to bohové neslyšeli. Protože jen ti mohou být šťastní A když je člověk, takový červ, šťastný, pak hned cáp ho po papuli. A máš to! A pak je třeba užívat si každé chvilky, každé dobroty kterou člověk sní a zůstane v něm, každé vůně i pohledu na hezkou věc. Na každou blbost, která mu udělá radost. A říct si: jééé, to je fajn. Nemá cenu čekat, až na to bude čas, peníze, chuť, děcka velká, dluhy splacené, vyhraju. Ne! Teď! Užít si všeho fajn, pochválit si to! Protože každý z nás v něčem vyrostl, zformoval charakter i tělo a když se dostane do mimořádné situace-spadne před něho hromada peněz, dostane dlouhé volno, a tak, stejně to všecko nevyužije co nejlépe. A někdy je snění, chtění, touha hezčí, než skutečnost. Život je jako maozaika a každá vzpomínka je jako měkký hadřík, kterým ji vyleštíme.

Užít si života to je pro mě vstát z postele každé ráno, rodina, víkend chalupa a pokochat se skalkou, občas někam na výlet.Hlavně aby rodina byla zdravá, peníze ty pořebuji na spotřebu ne na vycpání strožoku. Stačí mi málo ale musela jsem k tomu dospět, spíš onemocnět a pak si člověk přeskládá žebříček a je spokojenej a šťastnej, že to ještě vůbec nějak jde. Vždy o Vánocích to sleduji-lidi se honí, uklízí a nakupují, dávají zbytečné dárky a dary a to teplo ze srdíčka jaksi chybí.

užít života? abych si našla dobře placenou práci a mohla si dovolit vše co chci! A nějakýho hodnýho chlapa

Já mám blažený pocit "že si užívám", když jsem nezávislý. Tedy když i povinnosti dobře zvládám.

Ano.Jak bylo zde napsáno , je užívání si života velmi individuální.Obecně bych to charakterizoval , jako bezproblémové uspokojování svých životních potřeb , zájmů , ale také být něco platný ostatním- společnosti. Velkou chybou , ale by za tohoto stavu byla absolutní spokojenost .Člověk by přestal usilovat o další zlepšování podmínek života , o pokrok. Spokojil by se , se stávajícím stavem , aniž by tušil že jeho životní potřeby a záliby mohou být daleko pestřejší a mohou člověka uspokojovat daleko kvalitněji a všestranněji. Dík našim předkům , že zřejmě úplně spokojeni nebyli.Tato štafeta je nyní na nás. miro

je mi teprve 15 takže nějaké užívání života mám snad teprve před sebou ale když se řekne užívání života tak si to představuju asi tak že projedu celý svět nebo aspoň co nejvíce cestovat mít plno holek :D doboru partu kamarádu velkou firmu a hodně peněz :P tak nějak bych si já nejraději užil život