Existuje život po životě?

Dobrý den. To je velmi hluboká filozofická myšlenka, která si pohrává s přáním člověk být stále živý. Bohužel odpověď na ni znají jen ti mrtví, jestli duše opravdu existuje.

Nikdo Vám nedá důkaz , že to tak je a nebo , že to tak není. Je to jen dohad snad co lidstvu existuje. Nicméně všichni se to jednou s jistotou dozvíme.

Už za vámi, někým dokazatelně někdo z toho světa přišel a něco vám třeba dal? Ale jinak je to bezva JOB.
Máte vcelku logický argument, ale hlasatelé hoho vás jistě ubezpečí že ne, třeba se jen regenerujeme jedni a ti samí, že? Protože to není po sobě, ihned po smrti. Může živá hmota existovat po zániku (přejde v neživou, ne?)?

Položím k tomu otázku, kolik lidí bylo před vámi po 20 generací? Máte dva rodiče ...

Myslím tedy NE, ale ani nad ptákovinou nebádám. Kdekdo o něm mluví, viděl někdo Boha, co je láska ...

Mám doma knížku, život před životem a ještě jsem se ke čtení nedostala, taky jsem plánovala koupi knížky život po životě. Prý je to i prokázané, vědecky, s výpověďmi lidí, kteří zažili klinickou smrt. Nedávno zemřel můj taťka, zoufalství, prázdno, hrůza co se ve mě dělo, ale ačkoli je to teprve chvilka, nepředpokládala jsem, ani náhodou, že už po pár měsících budu v naprostém vnitřním klidu. Jasně, že v tom hraje velkou roli má osobnost, povaha, charakterové rysy a hromada jiných věcí, ale já mám prostě pocit, že ten táta tu se mnou pořád je. Občas, když chci udělat něco, co není zrovna košér, tak ho cítím těsně vedle sebe, jak se zlobí. Jindy se s ním dělím o smích. Neblázním, nepovídám si s ním nahlas, ale je tu se mnou. Bylo by logické vysvětlení, že je ta bolest pro mne příliš čerstvá a tohle je způsob, jak se s tím srovnat, ale já ten samý pocit měla vždycky i u mámy, která mi zemřela, když jsem byla mimino, jen ne tak intenzivní.

Takže věřím.

Je to jednoduche. Duse neexistuje, Ty az umres, taky uz nebudes existovat.

Nikdy.

Energie je nezničitelná,jen se přetváří v jinou znovu a znovu.Takže na tohle věřím.Nás přibývá a kolik druhů zase mizí.Vše je vyvážené.Pokud zmizí lidstvo,tak vznikne jiný druh.

Přečtěte si tento článek zajimavost.webnode.cz/...

Pan Vlastislav Prokeš údajně navázal telepatické spojení...

Z fyzikálního hlediska je všechno kolem nás zhuštěná energie, ani my nejsme výjimkou.Ve škole nás učili, že energie se nemůže ztratit ani získat, může se jen přeměňovat.Když člověk chce věřit v nesmrtelnost duše, protože to potřebuje pro své vyrovnání s odchodem blízkých, najde si i spoustu třeba nepřímých důkazů.Mám na mysli takové důkazy, které nelze rozumem vysvětlit.Tyhle pocity jsou ale nesdělitelné.

Domnívám se, že se jedná jen o to vypnutí proudu. Zdůvodňuji si to tím, že člověk je "pouze" zvířátko, které má v hlavě PC, ale jinak se od ostatních živočichů nijak významě neodlišuje. Snad by se dala reinkarnace připodobnit k dědičnosti, kdy se povahové vlastnosti a vlohy dědí po předcích.

Ten kdo je přesvědčen o své jedinečnosti a vyjímečnosti má pouze schopnost spáchat ty nejhorší činy a zlo.

Když jsem si přečetla vaši otázku, zazněla mi v hlavě melodie písně J.Nohavici-Převez mě, příteli, na druhý břeh.

Jardoslav, záleží, čemu uvěříte, co je Vám bližší. Nikdo Vám nedá přesnou odpověď, každý odpoví, jak to cítí, jak čemu věří nebo nevěří. Sám se musíte rozhodnout, na kterou stranu se přiklonit. V každém případě je život zázrak, je zázrak, jak se tvoří kosti v těle matky u jejího plodu. Proč se ptáte, máte obavu, že životem vše končí, že zde člověk vše musí nechat? To opravdu musí. Člověk má v sobě životní energii. Když tělo zemře, vše přestane fungovat. Co je s životní energií? Energie, je jiná forma hmoty. Je to duše? Někdo tomu tak může říkat. Ale co se děje s energiíí, která vyprchá z lidského těla? Kde je pravda? Co je pravda? Toť otázka a jsme na začátku Vašeho dotazu. To je můj názor. - stařenka

Život po životě pokračuje.Pamatuju si to.Nebo lépeřečeno,vzpoměl jsem si na to.Pamatuju si i umírání.Nic to není,když pominu jen ten příšerný strach z toho co přijde a zmatek v hlavě z toho,že jsem věděl,že je konec.Bylo to v období,kterému se dnes říká baroco.Je to návrat tam, po čem tady na světě podvědomě toužíme a po čem se nám tady všem podvědomě stýská.Smrt je návrat domů.Pamatuji si i světlo o kterém se píše v knihách.Překrásné, nepopsatelně krásné.Zlaté,modré,bílé.Nic,naprosto nic se tomu zde na světě nevyrovná.Pochopil jsem,že to je to, po čem každý z nás tady touží a pokaždé si to s něčím splete.Chceme třeba mít nové šaty,nebo auto,ale ve skutečnosti toužíme po tom světle.Chtěl jsem tehdy vědět jak je to s minulými životy a tak jsem to zjistil.Dalo mě práce se s tím pak v sobě srovnat.Tzv minulé životy nejsou tak jak si je mnozí představují.Čas je výtvorem mysli a v podstatě všechny životy nosíme v sobě.(Žádná cesta z minulosti do budoucnosti.Spíše cesta k sobě samému.K tomu světlu.)Naše osobnost je z nich poskládaná.Když vezmete některé části své osobnosti a ostatní dáte do pozadí,poskládáte z nich "cizí" osobnost,ale pořád jste to vy.To jsou,zjednodušeně řečeno, minulé životy.Dovedu si představit,že tímto zde pobouřím mnohé,ale je mi to jedno.Napsal jsem zde jen co jsem pobral.Vzpomínám si ještě,že jsem zkoušel na to světlo mluvit,ale vůbec nereagovalo.Jen zářilo.Vůbec jsem s ním nebyl v nějakém emocinálním vztahu jak je tady běžné ve vztazích se světem.Byl to naprostý nepopsatelný klid a naprostá úleva od všeho,naprosto od všeho.Také jsem pochopil,že bádání po tzv.minulých životech jen ze zvědavosti je zbytečné.K čertu s minulými životy.Důležitý je tento okamžik,protože všechno si neseme každý v sobě.A existujeme vždy jen v tomto okamžiku.Toto jsem skutečně prožil a ať si s tím každý udělá sám co uzná za vhodné.Více mi nebylo odhaleno.I tak to pro mě bylo dost silná káva a dlouhý čas jsem to v sobě trávil.Kdo si myslí,že smrtí to vše končí,bude mile překvapen.Alespoň zpočátku než se upamatuje. Řekne si:"jak jsem na to mohl zapomenout?!" Kdo si myslí že to "zaparkuje" napořád v nebi,možná překvapivě zjistí,že se zase musí vrátit.