Dětské letní tábory

Já měla pravý opak. Tábory ještě tak před 15 lety byly na18 dní. Tak jsem vyrazila a hned jsem měla místo svých dvou vlastních dětí okolo 16 cizích. Vlastně ne cizích, ale taky mých. Vzpomínám na to ráda. Spousta her a legrácek, na které vzpomínám dodnes. Z těch zpočátku trochu zakřiknutých dětí se za ten pobyt stala taková parta, že jsme poslední den všichni bulili. I já. Nic si z toho nedělejte, 14 dní uteče jako voda a budete mít své zlobidlo zase doma. A jestli se bez chlapce nudíte, nekupujte si medvídka mývala, ale jeďte pracovat na tábor. Garantuji Vám, že nebudete mít ani chvilku volnou pro sebe. Možná po večerce. Ale i tehdy se nějaký stýskálek přišel pomazlit a vylít si srdíčko. Jednomu malému klukovi jsem každý večer musela chodit dát pusu. Asi byl zvyklý od maminky. A to mu nestačilo. Vždycky říkal: A teď ještě ruku! Tak jsme si podali ruku /nevím proč/, pak se zachumlal a spokojeně usnul. Kdo ví, jak se dneska má. Jméno si už nepamatuji, ale měl krásné příjmení - NEBESKÝ. Ještě dnes v duchu vidím řadu těch prima táborníků. Škoda těch podnikových táborů, bylo to tam prima! Jaga.

Oproti většině ostatních mladých vedoucích, většinou studentů, já jsem už byla "v letech". Tak okolo 35. Proto mě řada dětí brala jako svou mamku a stala se ze mě taková mazlící a utěšující kvočna. Ale nevadilo mi to, i útěcha je občas na táboře potřeba.