Krásný den všem. 
Zvláštní otázka že? Ale vrtá mi to v hlavě. Dnes jsem měla dost závažný soud, o syna a prohrála jsem na celé čáře. Bylo to už 3 stání, moje šance se zvyšovaly a najednou bum. Je po všem. Ale o to nejde, s tím se poperu a hlavně to není to, nač se ptám. 
Dnes v noci se mi zdál sen. Sny se mi ale téměř nezdají! Byla to vteřinka. Ve snu, snad i barevně, jsem viděla, jak mi praskl řetízek na krku. Zrovna ten od táty a viděla jsem i tátu. Když to popíšu přesně, tak jakobych cítila něco divného, u srdce. Sehla jsem hlavu a koukám, spadl mi z krku řetízek od táty, prasklý na 3 části. Mám asi 5 řetízků, od každého z rodiny, ale táta mi tenkrát koupil ten nejsilnější. Sehla jsem se, vzala jsem nechápajíc řetízek do dlaně a zvedla jsem hlavu. Stál přede mnou táta, krátce se na mě podíval, otočil se a zmizel. U toho soudu jsem si na ten sen vzpoměla. Blázním? Nebo je něco, co neznáme?
0x
Vaši otázku ale považuji za velmi zajímavou a věřím v rozvinutí příjemné diskuze!
0x
Dobrý den Mařenko, určitě je spousta věcí, co neznáme. Slepý těžko pochopí, jakou barvu mají květiny, příroda, jakou mají lidé tvář, oči. Určitě jsou věci, které, jako lidé nepochopíme. Někdy všechno zlé, je pro něco dobré. Všechno pod sluncem, má svůj čas. Hodně síly. 
PT /stařenka/
0x
Dobrý den! Proč by takový sen nemohl být varováním? Některý člověk je třeba hodně senzitívní, citlivý a intuitivní, dovede předvídat... Do snů se kolikrát promítají naše nenaplněné tužby, to - nač myslíme, co nás trápí. Ve snu nás kolikrát napadne způsob, jakým např. vyřešit určitou situaci apod.
0x
Myslím Mařenko, že ty tvé vidiny a možná záhady - sny jsou stále ještě ovlivněny ztrátou milovaného tatínka. Jistě jsi na něho hodně myslela, když jsi měla tak pro tebe důležité soudní jednání. A určitě mám takový dojem, že jsi i v duchu prosila tátu, ať ti pomůže. Já to vím podle sebe, že když jsem měla dosti kritické období okolo rozvodu, tak jsem na tátu strašně moc vzpomínala. Stejně jako strejc mám sny prakticky každou noc a kdybych z toho měla pro sebe vyvozovat nějaké závěry, tak se asi zblázním. Někdy si je pamatuji, jindy jenom záblesky. Asi máš i pravdu, že je něco mezi nebem a zemí, co neznáme. Moje máti byla veskrze praktický člověk, bez nějakých velkých emocí a ani nebyla věřící. A přesto, když babička v noci umírala v nemocnici - v tu skoro přesnou dobu slyšela klepání na okno takové intenzity, že posílala tátu, aby se šel podívat, kdo je venku. Venku nebyl nikdo a teprve příští den se dozvěděli, že babička umřela a prý i matku v posledních chvílích volala. Já zase mám u určitých situací dojem, že něco podobného se mi už zdálo. Těžko říct - nemám ráda záhady a věci nevysvětlitelné a proto nemám ani ráda literaturu sci-fi. Ale tobě bych přála, aby to příště byla výhra - a hlavně výhra pro syna.
doplněno 09.09.10 12:38:Trošku to téma zlehčím v reakci na kolegyni eulalii - já jsem v každém snu mladá a štíhlá! :D Takže je jasné, že sny mají hodně daleko ke skutečnosti. Ale zase je bezva, si zopakovat mládí, no ne?
Mám problém opačný, ve svých četných snech se občas objevuji velmi starý, spíš opotřebovaný, ačkoliv se vidím, sen prožívám v první osobě, několikrát jsem se dokonce dočkal kulky ze zbraně vojáka neurčité armády... bylo to ale vždy do zad a moc to nebolelo. Všechny sny jsou však příjemné právě probuzením, proto je mám moc rád. A jaký byl poslední? Ztratil se mi pes a místo něho jsem potkal skupinu lidí, z nichž měl jeden na krku obojek naší psiny. Chtěl jsem z něj obojek sundat, ale nedal se, byl silnější... a pak jsem viděl naší psindu ve svém pelíšku a radoval se, že to bal jen sen. Pravidelně tímto způsobem ztrácím auto, ztrácím sebe a bloudím ve známých ulicích nenacházeje tu správnou vedoucí domů... Mám sny rád! Ale nedám jim šanci! 
Strejc. Jestliže se Ti podobné sny zdají často, tak máš COSI ve svém podvědomí. A je docela možné, že ta kulka do zad má co dělat s tím ztrácením čehokoliv. Je to velice pravděpodobné. Ta návaznost tady je skoro učebnicová 
.
Domnívám se, že Ti někdo hodně moc blízký dost ublížil (nebo ublíží). To "ublížení" bylo (nebo bude) dost zásadní. Daleko horší však pro Tebe bylo (nebo bude) to, že to byl někdo, komu jsi věřil. Hodně Tě to rozhodí.
Z toho co vím, se dá těžko usuzovat, zda se to již stalo, nebo Tě to teprve čeká. 
. Prostě se měj na pozoru 
Po staletí jsme vychováváni v tom, že někdo, kdo "ví" trošku víc, kdo "vidí" trošku víc, než ostatní je podvodník nebo nějaká čarodejnice. Není tomu tak. Každé malé dítě dokáže ve svém podvědomí vycítit strašně moc věcí. Ale čím je starší, čím více je ovlivněno okolím, tím více o své schopnosti přichází.
Jo, moje maminka byla čarodejnice , já jsem taky :D. Dceři se to vyhnulo, ale vnučka je taky potrefená :D. Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně. Člověk se s tím ale musí naučit žít. 
No mě to přijde, že jste zažil nějakou zradu od někoho, komu jste hodně moc věřil. (kulka do zad) S těmi ztrátami.. buďto jste někoho ztratil a bojíte se, že se to zopakuje, anebo zase. Ta zrada spočívala v tom, že jste byl okraden o něco, co jste měl hrozně moc rád, nebo o někoho. Nebo se toho hrozně bojíte.
Já jsem zvědavá, co napíše Sebod. 
Docela se i těším. Halooo, Sebi. 
Myslíte? Nooo, já nevím, no. Já mám ty své sny rád, protože mně vždy potěší. Když jsou zlé, jsem rád, že jsou to jen sny. Když jsou milé, jsem za jejich přítomnost rád a po probuzení si jen říkám: Hmmm, to by bylo...
Tak teď mi to nedá.
Mimo téma, ale píšete, jak máte rád své sny. V mých 15 letech se mi zdál naprosto živý sen. Šla jsem na WC, sklopila prkénko, sedla jsem si a močila. To byla úleva, v tom snu! Horší to bylo ráno, já se probudila a měla jsem počůranou postel. Ještě k tomu na návštěvě u babičky, ale ta to vzala sportovně. I když... styděla jsem se strašně. 
Tak to se mi nestává. Budím se včas za všech okolností... a jsem vždy rád. Někdy třeba proto, že už by mi praskl měchýř... 
Lidko, moc děkuji za přání. Ono to ve finále dopadne tak, jako se mnou. Soudně bude svobodný za rok. Bude plnoletý. No a pak už jen čekat, až dospěje k nějakému názoru sám, s tím jak bude stárnout a víc věcí chápat. Vždyť já pochopila rodiče téměř až po "Kristových letech".
0x
Milá Mařenko, je toho tolik mezi nebem a zemí o čem nic nevíme. Ale chceme to opravdu vědět? Já snad ani ne, to tajemno je příjemné.
Liduš, zajímavé zamyšlení. A pokud si tuto otázku rozeberu, dojdu k ještě zvláštnějšímu závěru.
Při té myšlence pravda mrazí, vždycky jsem se bála věcí, které jsem nechápala. Na druhou stranu, pokud něco po životě existuje a taťulda mi bude i nadále rádcem a strážným andělem, tak je to jenom dobře.
Možná ho jenom nechci "pustit".
Psychologie
Když se vám občas zdá nějaký sen, neřekli byste, že je mezi jednotlivými sny nějaká souvislost. Když si však dáte pozor, sny si budete zapisovat a nasbíráte jich větší množství, budete vidět, že se témata a symboly opakují, ale že se neopakují stále stejně, nýbrž že se pomalu mění a vyvíjejí.
V určitém životním období se objevují témata, která pak mizí, aby se zas po čase objevila na jiné úrovni. Z těchto souvislosti vypozorujeme, že náš mimovědomý vnitřní vývoj jde určitým směrem, jakoby k nějakému cíli a sny tento směr a cíl zřejmě znají. Pro individuaci jsou sny vynikajícími pomocníky. Z nich se dozvíme, kam náš vnitřní vývoj směřuje a co musíme udělat, abychom se s tímto vnitřním proudem nedostali do konfliktu a abychom ho neblokovali. Sny do jisté míry nahrazují rituály a také je často předvádějí.
Stále ještě ale mezi námi lidmi panuje strach z vlastní duše, jako by z naší duše nemohlo přijít nic dobrého, poznamenal Jung. Nebojte se své vlastní duše, mějte k ní důvěru, mějte k ní úctu. Naslouchejte jí, chtějte ji pochopit. Je v ní ukryt nejvyšší Obraz, je v ní skryto moudré vedení, které dbá o vaše dobro fyzické, morální i duchovní, ale nejen vaše; i vašich bližních a celého lidstva.
z netu, PT /stařenka
doplněno 09.09.10 14:56:
Sebod, díky. PT
0x
Freuda na vás na všechny ! Ten by vám asi vysvětlil, že se to všechno odvíjí od vašich potlačených sexuálních přání . Karina
Karino 
Ještě že manžel nechodí na poradnu. Dal by si to dohromady a aby mi udělal radost, tak by mě svázal řetězem. Jednou nohou k posteli a jednou rukou ke sporáku.
marenko, možná chodí, ale vy neznáte jeho nick. Tak bacha, jak uvidíte že nese řetízek, šup šup..., na výběr máte ...K.
Umřít hlady se mi nechce.
0x
Dobrý den, ve snech se opravdu promítají zážitky, touhy i obavy. Hlavní slovo tam má podvědomí, které si ve stavu bdění uvědomujeme jen velmi málo. Právě proto se zde odehrávají i možná řešení životních situací a jejich důsledky, kderá ve svých myšlenkových procesech ani nezaregistrujeme. Toto by se pak snad dalo považovat za výklad budoucnosti ze snů. Proč Vás přišel varovat právě táta zde jednou větou shrnula lidka. A vliv nebožtíků na lidi živé? Také jednou větou: Skutečnost, že něčemu nerozumíme ještě neznamená, že to neexistuje. Přeji krásné sny.
Krásně napsané. Já mohu mluvit o štěstí, dá se říci. Táta mě varoval, ať je to pravda, nebo ne. Horší je na tom sestra, tu chodí strašit. Jestli je to pouze podvědomí? Netuším. Ale já osobně, kdyby to doopravdy existovalo, uvítala bych to. Takové schůzky navěky. 
Vaše sestra měla zřejmě s tátou nějaký nedořešený problém. Podvědomě ji to trápí a možná si to ani neuvědomuje. Možná má jen strach, že jí něco otec do smrti vyčítal a její podvědomí teď tento strach z výčitek zároveň s akceptací jeho smrti takto zobrazuje ve snech. Schůzky navěky - no, myslím, že to není nemožné i když si to možná vykládám jinak než třeba Vy nebo někdo jiný. Na smrt a případnou existenci po ní mám pár svých teorií, ale to by asi bylo na jiné téma.
doplněno 09.09.10 15:31:Ještě k Vaší sestře. Možná by pomohla snaha pozitivního myšlení, ale není to vždy jednoduché. Ani mi se to kolikrát nedaří a taky mívám ošklivé sny.
Tak to, že měla s tátou nedořešený problém je pravda z části, ona má chudák ten problém v sobě. Vyčítá si, že se nedokázala v posledních dnech o taťku líp postarat, je to hrozné a já jí nedokážu vysvětlit, že nemoc byla silnější, že to není její chyba. Ještě k tomu naposledy ležel v její posteli, ale na můj apel, aby zašla na konzultaci k odborníkovi nereaguje. Hrozná situace.
Vidíte a zrovna to téma o smrti a existenci mě ohromně zajímá. Plánuji koupi knížky Život po životě, ale zase to bude pohled jen z jedné strany,tak nevím, abych pak ve všem neměla guláš.
Dokonce mě napadlo vyvolávat duchy. Nestihla jsem se ani pořádně rozloučit, vždycky jsem se loučila s tím, že "zase přijdu". Jenže. Za prvé jsem byla varována, že "duch" se musí i odvolat, což se nemusí podařit. Za další mám zážitek ze střední školy. Vyvolávali jsme duchy, holky bláznivé, jen tak. Byla u toho s námi profesorka. Mě jedinou na začátku vzala stranou a prosila mě, ať odejdu. Že mám DIVNÉ oči. 
Prý takové oči měla její kamarádka na VŠ, měli přednášku o hypnoze a její kamarádku přednášející zhypnotizoval. Vrátila se do dětství a viděla svého otce ve dveřích. I když děvče probrali z hypnózy, nikdy se z toho nedostala. Zbláznila se. Proto jsem se na to radši vykašlala.
Ale zajímá mě to.
Knížku Život po životě jsem nečetla, ale slyšela jsem, že je to fascinující kniha, která má schopnost změnit pohled na život i na smrt. S vyvoláváním duchů bych si nezahrávala. Je to proces, při kterém se může uvolnit spousta neznámé pozitivní, ale hlavně i negativní energie, kterou bychom pak nemuseli ovládnout. Hypnóza je asi o něčem jiném. Je to výlet do vlastního podvědomí. Měla by probíhat u odborníka, který by hypnotický stav stejně jako třeba regresi nebo holotropní dýchání měl pod kontrolou.
K odborníkovi - hypnotizérovi bych nikdy nešla. Bála bych se, že na sebe vykecám něco, co si nechávám jen pro sebe ...
Život po životě ( Úvahy o životě a Světlo po životě - jsou to vlastně 3 v jednom ) , tak to si přečtěte. Přidejte pak ještě Život mezi životy (autoři Whitten a Fischer). Budete mít o čem přemýšlet. Když jsem to přečetla, byla jsem toho plná. A pořád jsem s tím otravovala a okolí se mě smálo . Nacpala jsem jim to tedy k přečtení a jejich reakce , když mě knížky vraceli byla úplně jiná. Jeden zarytý materialista z toho byl tak vykolejený že neměl ani slov. Samozřejmě , lze vše nějak vysvětlit. ale ...Proč si některé děti zhruba do věku 8 let pamatují věci , které s určitostí nemohly zažít? Pak už se tyhle vzpomínky z lidského mozku většinou vlivem jiných podnětů vytrácí. Dospělí si často myslí, že děti mají jen bujnou fantazii. I já mám jednu vzpomínku, která se váže k letům, kdy jsem ještě nebyla na světě, a se kterou jsem otravovala od cca 4 let rodiče a ti mě odbývali, že plácím hlouposti. Opravdu nebylo možné abych to co jsem jim vyprávěla ve skutečnosti ve svých 4 letech prožila.Já si ji ale dodneška pamatuji. Kdykoliv si ji vybavím zažívím u ní pořád ty samé pocity tísně a strachu, přesně, jako tenkrát když se to v té vzpomínce událo. Karina
Díky, tak to si musím sehnat. Přečtu, půjčím jí i sestře. Už se těším.
Upřímně? Já si kolikrát v životě říkala, co jsem v minulém životě musela být za zlouna. V tomhle jsou samé překážky, jako by to bylo za něco.
Tak to vypadá, že si budu muset objednat knížky dvě. Život po životě a Život po ztrátě. Tohle píší o té druhé knížce:
Jako průkopník moderního výzkumu zážitků domnělé smrti a autor klasického bestselleru Život po životě změnil Raymond Moody zcela způsob, jakým pohlížíme na smrt a umírání. Ve své nové knize Život po ztrátě zkoumá spolu s Dianne Arcangelovou, proč nám žal způsobuje tolik utrpení a jak dovedou někteří lidé překonat svou ztrátu a nabýt ještě větší celistvosti než před ní. V návaznosti na závěry Života po životě uvádějí aktuální poznatky o zážitcích domnělé smrti a ukazují, jak jsou jedinci, kteří věří, že vědomí přežívá tělesnou smrt, schopni zdolat svůj zármutek a dík jemu se přerodit. Pochopení ,největšího tajemství života přináší sebedůvěru a vnitřní mír. Ve formě směsi osobních příběhů a pronikavé učenosti nabízí toto dílo vhled do této problematiky a podporu každému, kdo prochází procesem truchlení, i těm, kdo zažili jakoukoli ztrátu bližního nebo odloučení.
To si musím přečíst.
0x
Já myslím, že neblázníte. Naopak zastávám názor, že sny jsou mentální projekcí našeho duševního, ale i fyzického rozpoložení. Pozoruji to na sobě celý život. Příklad zrovna z minulé noci - nebojte napíšu to krátce.
Jedeme v lese ve velkém autě, mnoho členů mojí rodiny - otec, setřenice, můj partner... a já. Najednou zastaví, mě vysadí a jedou pryč. Zůstala jsem sama v lese, na dlouhé cestě, kde nevidíte její konec, nikde nikdo. Mám poslední dobou polepený život, dost věcí se mi nezdařilo a už týden jsem sama v bytě, přítel pracovně pryč. Takže sny se formují do vidin samoty, neshod s rodinou, apod.
Věřte ve své sny a snažte se porozumět, co značí.
Tak jsem si najela na takový snář.. (je to sranda, téhle stránce tedy nevěřím) , ale velice mě pobavil výsledek u Vašeho snu. 
Podívejte se.
Ještě odkaz. vykladsnu.cz/...
á - už tam je...
doplněno 09.09.10 21:54:jo zadejte si třeba politiky - na paroubka řvou ptáci jako blbí...chtěl bych potkat toho vola kterej to vymýšlí...a někteří tomu i věří...
Já se vrátila do dětských let. Jsem si zadávala jména známých a fakt jsem se bavila. Jak malý dítě.
Mně na Paroubka prší...
Už vím, jak to je: na Jiřího Paroubka prší a na paroubka řvou ptáci.
Náhodou ... řekl bych že to funguje skvěle. Mimo jiné blbiny jsem napsal slovo Masturbace a ejhle - svítíčko sluní a je to prý zábava a aktivita. Co víc si přát.
Ach jo. Tak už to tu je zase. Předevčírem mi celý den bylo nějak divně. . Tam kdesi v hlavě. A na dnešek jsem měla zase jeden z těch svých snů.
. Vím, že se v mém okolí stane něco moc ošklivého. Někdo z mých blízkých bude vědět, že se druhému cosi stane, ale nebude schopen tomu zabránit . Naštěstí se ten dotyčný z této situace dostane jako zázrakem s daleko menšími následky .
Nejhorší je, že nemůžu nikomu konkrétně říci : Ty si dej pozor nato a nato. Můžu jen říci svým blízkým: Dávejte si pozor, mějte oči otevřené .
Většinou se to COSI, stane tak do dvou-tří dnů. A po celou tu dobu mám v sobě hrozný neklid . A nezbývá mi nic jiného, než čekat.,.,.
Ještě že se dnes za tyhle schopnosti už neupaluje 
Sebod, myslím si, že to člověka i vyčerpává, když má takové předtuchy. Někde na netu jsem četla, že ženy kolem klimakteria jsou na takové věci citlivé. Třeba to za pár let odezní. PT /stařenka/
pt. Je to náročný. Bere to člověku strašně moc sil. Vím o sobě, že bych mohla "věštit" lidem. Ale jestliže tam "vidím" něco špatného, tak jsem z toho "vycucaná". Tak se do těhle věcí radši nepouštím.
No, u nás se tyhle schopnosti dědí.Jsem taková od malinka a jak jsem psala výše, vnučka už je taky taková. Takže nemám šanci se toho zbavit. Na druhou stranu to není jenom o těchto snech. Jsou i jiné "věci", které mi naopak pomáhají. Dokážou ukázat cestu. Někdo možná řekne, že je to náhoda, štěstí apod. Já vím, že to tak není. Ale nikomu svůj názor nevnucuji. K tomuhle musí každý člověk dojít jen a jen sám. To jsou všechno záležitosti, které opravdu těžko chápeme. Možná jednou, až lidi budou umět využívat svůj mozek na vice procent, než je nějakých cca 9% (u některých to není ani tolik ), tak budeme svět a tyto "záhady" chápat. Budeme tomu rozumět. Otázka je, zda to lidi využijí nebo zneužijí
Teda jeden den tu nejsem a co to čtu. Sebi, hrozně moc držím palce, ať ta předtucha, když už to musí být, je třeba jen rozbitá váza, nebo odřené koleno. (malinko). Ach jo.
Já tomuhle věřím. Dneska dokonce, měla jsem na návštěvě babičku a nevydržela jsem to a řekla jí o řetízku. Jsem v šoku. Babička mi řekla.
"Když jsem se před pár lety sesypala (mrtvička), tak jsem cítila že nejsem ve svém těle. Byla jsem někde jinde." Snažila jsem se vyptávat, kde, jaké to bylo. Jediné, co mi řekla, že tam bylo hodně světla a bylo to příjemné, ale bylo jí trochu smutno z toho, že ještě nemůže odejít. Pak se odmlčela a přešla v řeči rychle na něco jiného tak okatým způsobem, že jsem vytušila, že o tom nechce mluvit. Zas mě to utvrdilo v tom co v sobě mám za pocit.
Sebod, je zvláštní, že to člověka "vycucá", "vyčerpá". Jak je možné, že to člověka nenaplňuje a nedobíjí? Na netu jsem četla příběhy lidí, co mají takové schopnosti, a taky se cítí vyčerpaní. Asi na to lidské tělo není přispůsebené. PT /stařenka/
Pt, já si myslím, že to vyčerpání je ze stresu, ze strachu o blízké, z toho že VÍ. Mě ta myšlenka, že táta JE naopak dobíjí.
Sebod ani, když cítíte něco hezkého? Nějakou dobrou předtuchu? Mně, když se zdávalo o babičce, když zemřela, tak jsem se budila radostí. Ale žádné schopnosti nemám. PT /stařenka/
0x
jak to tady čtu...tak mi moji drazí rodičové ani nechodí radit nebo strašit...měl jsem je rád a i když bych z mé strany lecos změnil slova či chování...zpátky bohužel už to nejde tak se jim alespoň pokaždé když si na ně vzpomenu a to skoro každý den alespoň v myšlenkách,vzpomínce omluvím...ale co se mi fakt hodně často děje je- ve snu je moje práce-jsem už pár let na důchodě-ale přesto se mi o práci často zdá...a vždy je to většinou něco nepříjemného co se nikdy nestalo..neměl jsem žádný průšvih a ani jsem moc nevystupoval z řady a makat i ve snu to není moc dobré...tak teď fakt nevím co si mám z toho vzít za ponaučení...pěkný den
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.