Mam problem, ktery se mi zda cim dal horsi. Uz od detstvi jsem byla zavistiva, nesnesla jsem, kdyz mela sestra lepsi hracky, obleceni... ted je mi 25 let, jsem modelka, navrhuju i obleceni pro znamou modni znacku, ziju v zahranici, mam milujiciho pritele, ktery ma dobrou praci, da se rict,ze mi nic nechybi, vsichni mi rikaji jak se mam uzasne,jak mi kazdy zvidi muj zivot. Ja ale nejsem spokoena, zavidim snad kazdemu. Priteli jeho cestovani po svete, uspech v praci, pratele... jedne kamaradce zavidim, ze je svobodna a uziva si zivota, druhe zavidim, ze se vdala, treti ma dobre vzdelani, dalsi ma miminko a tak dale... Docela mi to komplikuje zivot, snazim se ovladat,ale stejne to v hloubi duse dusim... Je to strasna vlastnost, prosim nehledam urazky, spise radu jak prestat zavidet kazdou kravinu a spis se radovat ze sveho stesti...
0x
Ahoj, možná máš vysoký životní standart. Možná až moc. Kdybys dostala od života trošku "na držťku", začala by sis vážit těch důležitejch jednoduchejch věcí, jako třeba že ráno vyjde sluníčko, a že když vstáváš tak Tě nebolí moc kostí v těle. Vůbec to nemyslím zle ani špatně, akorát se za Tebe bojím situace, kdy se budeš muset vrátit do toho obyčejného průměrného člověčího života... Sama si musíš uvědomit, jaké je životní štěstí být hezká, zdravá, mladá, úspěšná. Bohužel, toto štěstí je pomíjející, tak si ho važ a užívej! Bude hůř, líp už bylo...
Přesně tak. 
Ono dá se něco závidět, ale pokud to člověk, který je momentálně "dole", bere jako... ten má krásný byt, dobrou práci, milou ženu, toho bych chtěl dosáhnout taky a má to jako motivaci, jako pomyslný motor k dosažení kýženého cíle, je to v naprostém pořádku. Vždycky se jde lépe zezdola nahoru, než naopak. Někdy člověk dokonce zjistí, že vlastně neměl ani co závidět, ale až ve chvíli, kdy toho dosáhne. 
0x
Dobrý den. Závidíte také lidem, kteří mají řekněme nějakou vážnou nemoc? Ne, že. Závidíte jen to dobré. Asi s tím budete žít celý život, závisti se zřejmě nikdy úplně nezbavíte. Prostě chcete mít to, co vy nemáte, ale druzí ano. Jak tu už někdo psal, v podstatě se Vám vede zřejmě dost dobře, asi zásadních a závažných starostí nemáte. Víte, člověk se mění většinou, když prožije nějaké hodně veliké trauma. Můžete to být cokoliv, co zásadním způsobem poznamená jeho život (nemoc, autonehoda, povodeň, rozvod, smrt v rodině... a různé podobné události). Když se má člověk dobře, nemá důvod ke změnám. Ale to trauma... člověk pak začne uvažovat jinak, začne si vážit i docela malých drobností a taky může přestat závidět, protože nikdy neví, co v sobě ti druzí lidé, kterým závidí, skrývají za trápení. Je dobře, že nad sebou takto uvažujete a chcete se změnit. Já bych řekla, že možná ani tak nejste závistivá, jako spíše hodně náročná - k sobě. Jak z toho ven? Važte si toho, co máte nyní. Může se totiž stát, že to všechno ztratíte. Když někomu závidíte, jak vy píšete kravinu, tak si řekněte, že vlastně nevíte, co toho člověka s kravinou trápí. Jinak nevím, jak Vám poradit.
Eulalie 
Víte, člověk se mění většinou, když prožije nějaké hodně veliké trauma. Můžete to být cokoliv, co zásadním způsobem poznamená jeho život (nemoc, autonehoda, povodeň, rozvod, smrt v rodině... a různé podobné události). Když se má člověk dobře, nemá důvod ke změnám. Ale to trauma... člověk pak začne uvažovat jinak,
Přesně tak. Příklad: Celé roky jsem přemýšlela, co koupit tátovi k vánocům, narozeninám. Teď bych dala cokoli aby se nestalo, co se stalo a já mu mohla dát jenom pitomou pusu. 
0x
To nejde ovládat vůlí.Kdyby to šlo,bylo by na světě mnohem lépe.To totiž není tak jednoduché.Naše psychika žije svým vlastním životem podobně jako žaludek či srdce.Souvisí to s Vaší hlubokou vnitřní nespokojeností se sebou samou.Vše souvisí s dětstvím a rodičovskými vzory.Nemáte se prostě ráda.Nejste v tom sama.Je nas "mnógo".U každého se to projevuje jinak.Potřebujete, aby Vás někdo "obejmul" v tom hlubokém bolavém místě.To by musel provést nejspíš terapeut. To že si to uvědomujete je super. Hodně lidí závidí a vůbec o tom neví.To už je pak porucha osobnosti.Pokud je pravda co píšete,určitě jste neodolatelně přitažlivá ženská ikdyž roztomile závistivá. Bude lépe.
Diky vsem za odpovedi, kazdy ma kousek pravdy. Uz od detstvi jsem dostala co jsem chtela, byla jsem prvorozena a rozmazlovana jako od rodicu,tak prarodicu. Pred par lety jsem zila v luxusu, mela velmi bohateho pritele, to je ale minulost. Ted ziju normalni zivot, ale kdyz to porovnam se svymi vrstevniky, tak je pravda,ze je to nadstandard. Nedavam ani nijak najevo svoji zavist, spise se pretvaruji, jinak vse reknu na rovinu, jen tu zavist v sobe potlacuju. K odbornikovi se mi moc nechce, spise bych se s tim rada sama vyrovnala. Zavist cloveka uzira...
Víš petrito, jsou určití lidé, kteří nejsou spokojeni nikdy. Nikdy mne nenapadlo přemýšlet tímto směrem. Až před nějakým časem jsem se s takovou osobou setkala a jistý člověk ji takto ohodnotil. Nevěřila jsem až po určitých životních zkušenostech.
Tato osoba má relativně dostatek všeho po finanční stránce nestrádá, ale dopadlo to tak, že ji peníze zaslepily rozum a jediná vlastní dcera se od ní odstěhovala před maturitou.
0x
Tohle je celkově (zatím) téma s velmi rozumnými názory a životními moudrostmi. Ze všech nějak vyplývá to, že chudší lidé jsou v životě vlastně šťastnější než bohatí, a že je lepší se mít zítra lépe než včera a ne naopak. Samozřejmě jde o nějaký žebříček hodnot, ale pokud je člověk jako děcko vychováván v materiálním nadbytku a citovém strádání, potom je ve finále spokojenější když najde u někoho tu chybějící citovou stránku života a pak teprve zjistí, že ta materiální stránka života je vlastně druhořadá a pomíjející.
ja pochazim z chudsi rodiny, ale nikdy jsem nestradala, dostala jsem vse po cem jsem touzila(v ramci moznosti), ani citove jsem nestradala, ted take citove nestradam. Nejsem ani nijak zvlast bohata. Jako dite jsem se hrozne upnula na prarodice, kteri me prave rozmazlovali, kdyz jsme se odstehovali, nesla jsem to tezce. Kdyz mi blo 7 let mama se mnou chodila k psychlogovi, mela jsem hodne zvlastni detstvi. Mozna i to me poznamenalo, ted si nedokazu vazit malickosti, vse beru jako samozrejmost, ale dekuj za rady, nazory, zacinam nad vsim vic uvazovat a maknu na sobe abych byla lepsim clovekem, hlavne i kvuli sobe samotne, protoze zavist nejvic nici prave toho cloveka,ktery zavidi. Nikomu jsem se s tim nesverila, neni mi prijemne prizat tuhle svoji vlastnost.Castecne mi spadnul kamen ze srdce, kdyz jsem to tu napsala a nikdo mi nenapsal nic odrazujiciho,oskliveho, spis jste vsichni uprimni 
Nic si z toho nedělej, závist je lidská vlastnost, kterou má v sobě každý. Někdo víc a někdo míň, musí jí každý v sobě potlačovat, aby ho nesežrala zaživa. Já taky závidím, kamárádce, že má lepší práci, a že je vdaná, sousedům, že mají opět nové Porsche, už asi třetí, sestřenici, že je štíhlá a nemusí držet dietu a já jo atd. Někdy si myslím, že všude jsou štastnější lidé než já a pak si lehnu do teplounké čisté postýlky, vzpomenu si na ty chudáky bezdomovce, jak je jim asi zima a je mi jich líto. Říkám tak jsi si zase neustlala tak špatně, mohla jsi dopadnout hůř, díky Bohu.
Zbavit se závisti, lze snad jen láskou. Koho máme rádi, tomu nezávídíme, ale přejeme mu. Naučte se mít ráda sebe, pak budete mít ráda ostatní a budete jim přát i dopřávat. Myslím, že se stala chyba při výchově v dětství. Musíte na tom, ale vědomě pracovat a chtít tu závist v sobě potlačit. Najděte si na každém něco sympatického, pro co byste jej mohla mít ráda. Jinak už nevím. PT /stařenka/
0x
Petrito, jste mladá a navíc si svou špatnou vlastnost uvědomujete a snažíte se ji zbavit. Každý má v sobě určitou míru závisti - možná je to i hnací moment k tomu, abych se člověk víc snažil dosáhnou vyšších cílů. Já mám v podstatě vše, co potřebuji ke svému životu - mám svou rodinu, dceru, vnoučata a i pravnoučata. Co k tomu dodat - maximální spokojenost. Přesto tak trochu závidím, že už nejsem fyzicky natolik zdatná, abych si vyšlápla třeba na houby. Ale mám zase dobré přátelé a sousedy, kteří se se mnou podělí. Mám třeba nové krásné bydlení, ale už nezvládnu sama se postarat o zahradu. Ale mám zase rodinu, která se o to postará a já jim za to dobře uvařím. Možná to není závist, ale tak trochu spíš lítost. Protože zase když se mi někdo pochlubí se svou zahrádkou, tak jim to z celého srdce přeji a mám radost s nimi. A také si domlouvám, že mám být ráda, že si jinak dobře žiju a že je to holt proces stárnutí. Závidět je lidské, ale nesmí to působit zlo vůči tomu, komu něco závidíme. To je potom skutečně špatné. Podle mého názoru zdravá závist pomáhá k dosažení cílů, ale ta zlá závist vyvolává zlobu, hádky a přispívá k vědomému ubližování. A to je ten hlavní problém dnešní doby. Je potřeba se zamyslet nad tím, že to co závidím je třeba vykoupeno dřinou, dlouhým studiem, odříkáním si jiných požitků. A hlavně si stanovit priority, co já chci v životě dosáhnout, čemu chci dát přednost. Jestli to bude svoboda, cestování, rodina - nemohu mít přeci všechno najednou. Ani to nemohou mít ty vaše kamarádky. Jestli mám rodinu - nemohu mít současně úplnou volnost. Jestli dám přednost kariéře a nebo budu budovat kariéru až po studiu. Určitě k tomu časem dojdete, že převládne spokojenost s tím, co máte a čeho jste dosáhla. Držím palce, ať tu mrchu nepěknou závist co nejdřív překonáte! 
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.