Plánovat či neplánovat?

Hrozinko, starší lidé, kteří mají větší část života za sebou a pravděpodobně menší část před sebou mívají tyto sklony. Bývá to podloženo životní zkušeností a já tyto lidi chápu. Myslím že je dobré mít nějaké pevné životní cíle, ke kterým se chceme časem dobrat, ale méně důležitý zbytek života nechat plynout tak jak přijde. Je to jakýsi můj životní postoj, s kterým nemusí každý souhlasit. Ale je to můj současný životní postoj, který se s přibývajícím věkem plynule mění a upravuje, podle okolností. Stejně je podle mne pro každého člověka nejdůležitější, aby ho někdo potřeboval. Pokud nikomu nepomohu, pokud mne všichni přestanou potřebovat, pak už bude můj život asi trošku zbytečný...

Každý má nějaký cíl podle svých možností. např. Dcera plánovala koupit s přítelem byt-zrekonstruovat ho-otěhotnět-vdát se-udělat státnice-odrodit-díky bohu jí to vyšlo, vše v jednom roce ale bylo to náročné. Každý rok plánujeme už v zimě s manželem letní dovolenou, napíšeme do deníku co za práce se ten rok udělá na chalupě, dopředu plánujeme co si ten rok koupíme.Jsme docela konzervativní a nemáme rádi náhlé změny ale stane se, že něco plánujete a už zítra je to z nějakého důvodu jinak ale mít nějaký cíl musím. Jsem na vozíku a těším se z vnučky, moc práce už nezvládnu ale mám radost když vyluxuju a tak si na každý den dám malý plán-utřít prach, umyt dlažbu, no a může se stát, že ráno vůbec nevstanu ale co, život jde dál. To bych se mohla po uši zakrýt peřinou a v posteli čekat na smrt.

Nevím jak je to s tím stářím ale 80ti letý otec manžela si celý týden zapisuje co dělat o víkendu-sekat dříví, orat zahradu, jet na Slovensko ke známým atd. Sám už moc nezmůže ale plánování mu jde dokonale.

Tak nevím, jestli jsem tedy už stará, ale neplánuji v pravém slova smyslu. To jsem opravdu dělala před lety. Vdám se, budu mít děti, postavím dům, budu mít takovou či makovou práci. Hodně plánů se nesplnilo, člověk je pak zklamaný a na druhou stranu se třeba splnil nějaký plán, jenže zklamal výsledek. Ve chvíli, kdy se splnil, tak si člověk uvědomil, že to není tak úžasné, jak si představoval.

Např. dokud nemám dostatečný obnos, nebudu plánovat dovolenou, jakože až si našetřím, tak pojedu tam nebo tam. Nevím jak přesně vyjádřit to co chci říct, ale já už jsem nějaké plánování vzdala.

vyloeně neplánuji, spíš se snažím mít nějakou představu, jaky by asi kdyby, ale abych měla něco nalinkováno, to ne. Ono to totiž zpravidla nevyjde Naučil mě to až přítel. Dřív jsem měla vše pečlivě rozvrhnuté, odjezd je v pět, tak ve čtvrt na šest jsem nervózní, v kolik hodin přijdeš za dva týdny na ten oběd? Ve dvě? Ok...Dnes mě nějaká čtvrthodinka nerozhodí, zpravidla oběd plánuju "někdy po obědě" a na oběd se hlásím někdy mezi jednou a třetí, čímž přivedu k šílenství nejednoho člověka. Když se mě někdo zeptá, jestli s nima pojedu na hory pátého ledna, zpravidla jim odpovím někdy po půlce prosince, takže opět šílí, páč byli zvyklí, že jim odpovím do týdne

Takový je život, dívej se trochu kolem sebe, každý je jiný, nakonec už od mládí. ale ve stáří (co to je? od kdy?) opouští mnoho ze svých postojů, psychika, nemoc ... až po vzdání se (kolik starých liidí se ztratí, výpadky paměti ..alzheimer.. ). Na druhé straně jsou lidi, aktivní až do padnutí, kterým mohou mladí závidět. Ale takových je, co to pustí .. já už nemohu a starejte se o mě. Takže se některým nevidím. Asi jsi toho moc neviděla, nezažila. Snaž se do toho sama pak nedostat, aktivovat mozek, pokud budeš mít hlavu jasnou. To, že si dnes řeknu - takový nebudu není na mě.

Spousta věcí se nedá naplánovat. Můžete mít ale sny a ty postupně realizovat. Plány jsou závazné, sen se může splnit, taky nemusí. Nemám ráda plánování, protože se to někdy dost těžko plní. Zasáhnou cizí vlivy a faktory a plán je neuskutečnitelný. Asi tak.

"... a pak už jen samé sociální jistoty..."

drive sem vse planoval do minuty kdy tam budu v kolik budu doma, udelam nejnutnejsi veci co jsou potreba jinak jinak nekterym vecim je lepsi nechavat volnejsi prubeh a radsi neplanovat. . michal

Plánování je důležité k dosažení vytčených cílů. Je docela jednoduché si něco naplánovat. Horší, ba přímo těžké je se těch plánů držet. Obecně řečeno, když si naplánuju vyhrát válku, a pak to vzdám po první prohrané bitvě, nemůžu se pak užírat tím, že jsem tu válku nevyhrála. Život nám klade do cesty různé překážky, ale ty mají svůj smysl. Nic není zadarmo a cílovou páskou proběhnou jen ti nejsilnější, nejvytrvalejší. Kdo na to nemá, neměl by si klást příliš vysoké cíle. Tvá teta je už životním bojem unavená a sklamaná z neúspěchů. Aby nepropadala takové skepsi, zkus jí připomenout její životní úspěchy. Stoprocentně nějaké byly. Teta už asi nebude plánovat získání manažerského místa ve firmě. Ale naplánovat si třeba Koupi pejska a pak se podle plánu o něj dobře starat nemůže uškodit.