Jak být dobrou tchýní

Pokud nebudete bydlet společně, tak je lepší názory neříkat...

A to ja naopak bych si vazil tchyne, ktera dokaze rict svuj nazor a obhajit si ho svymi argumenty, pochopitelne pouze za predpokladu, ze o jeji nazor stojim, pokud by mi je cpala horem dolem, tak bysme asi kamaradi nebyli

Říci svůj názor můžete, ale počítejte s tím, že nemusí být s radostí a vděčnou slzou v oku přijat. Mladí si to chtějí všechno dělat jinak, než jejich rodiče, byť by to bylo sebehloupější cestou. A navíc - nevyžádané rady a názory opravdu nejsou vítané. Snacha či zeť to mohou považovat za zasahování do jejich záležitostí. Asi je to těžké neradit, ale zkuste to vydržet. Pak možná budete dobrou tchýní.

Ono je něco jiného říci svůj názor a přitom respektovat názor ostatních a něco zcela jiného je, říci a vnucovat svůj názor. A v tom je právě dle mě rozdíl mezi dobrou tchýní a tchýní, kterou budou nesnášet

Moje tchýně je zlá, urýpaná baba a po 30ti letech je náš vztah stále stejný. Jsme tři sestry a naši muži říkají mamko a tykají své tchýni, názory si vymění v klidu a mamka se nikdy do ničeho nepletla. Mám jednu dceru v loni se vdala,letos mají děvčátko a já jsem šťastná tchýně a babička, svůj názor klidně říkám nahlas ale když si udělají po svym tak se jim do toho nepletu.Máme to štěstí, že od našich rodičů bydlíme 50km a dcera bydlí také sama. Svůj názor klidně řekněte i dobrou radou pomozte ale už dál nepátrejte jestli to mělo efekt.

Podle mého nezáleží jen na tchýni, ale i na snaše. Já když s kamarádkou probírám věci, které nám vadí, tak jí dokáže rozzuřit, že její tchýně nepovozí vnouče, což mě by nechávalo naprosto chladnou. Něco jiného by vadilo na tchýni mě, něco jiného jí. Které otázky a řešení mě vadí, tak to je "co děláte s těmi penězi?", "jste nějaký hubený" a návrhy týkající se výchovy téměř dospělého dítěte. Ještě by mi vadilo přemísťování věcí v mém bytě. Takovéto... ta vázička bude tady hezčí. Nebo otázka "to máš už zase novou bundu?"

Já si myslím, že je nejlépe s mladými zkecnout o počasí, módě, jak se co vaří, kdo s kým a tak. A když se zeptají na názor, tak chválit a chválit a chválit. Protože když řeknete něco, co se vám nezdá nebo nelíbí, stejně to nepředělají a jen se najedují a zabejčí. A nikdy nevíme v jakém kontextu něco udělali a co bude následovat pak. A navíc, nikde není psáno, že máme pravdu. Naši taky měli pravdu a třeba nikdy neměli auto, koberce měnili jednou za život atd atd. A do vztahů se nemontovat už vůbec! Nikdy totiž nevíte, jak to bylo. Známe jen pravdu takovou, jakou nám ji jeden z nich popsal, protože ji vidět svýma očima a pochopil ji takto. Ale jak to bylo doopravdy, nevíme a také bychom to řešili každý jinak. Ale když je někdo jiná krevní skupina, tak nepomůže ani svěcená voda. Pak je potřeba jen trousit pochvaly a nevyjadřovat se ani k počasí, protože je beztak všechno špatně. Usmívat se, pošpásovat bez záměru, upéct buchtu, nabídnout pomoc. Nabídku zopakovat jen jednou, kdyby přeslechli, ale nevnucovat se. Všechno je jejich volba! A chtějí to tak. Až to budou chtít jinak, udělají to jinak. Přesně tak jsme to dělali my, když naši věděli dopředu že to dopadne blbě a že bychom tu věc pojmout jinak.

Polinko, založila jste diskuzi, tak diskutujte! Bez vaší odezvy to není fajn. Vůbec!