Potřebuju si jen tak postěžovat.Nevím jak to dělají ostatní?Vždycky jsem slýchávala"Moudré šediny",až budeš starší,budeš moudřejší. Šediny by byly,ale moudrost-tatam.Je pravda,že na svoje roky (45)si vůbec nepřipadám,nebýt ných "starých" dětí,tak se cítím na 20-25.
Takže mám jen ten "přírodní melír".:D
4x
Moudrost není věkově ohraničena, ale myslím, že přichází nebo nepřichází z životními zkušenostmi. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, jak velkých omylů se dopouštím, že klackem svět nespasím, že lidi nepředělám, že každý člověk má svou hodnotu, že každý člověk mě může obohatit, že nejsem na světě sám pro sebe, že nejvíc povinností musím chtít od sebe, že jen já a zase já jsem zodpovědný za své činy a slova, že je mou povinností být oporou mým blízkým a jsem zodpovědný za jejich blaho... Čím jsem starší, tím větší mám strach že ten seznam se bude stále víc rozšiřovat a tím těžší je pro mě se těchto zásad držet. A ted řekněte, je moudré se snažit být moudrým, nebo je moudré si moudrost či blbost nepřipouštět a vykašlat se na to filozofování a žít prostě tak abychom tu byli pro druhé a pomáhali potřebným a těm kterým bůh označil cestu křížem? Je moudrost dána nebo získána?
Nevím jistě jestli to byl zrovna Herakles nebo Odiseus, který jako mladík pásl kozy na louce, když jej navštívili tři víly. Jmenovali se Ctnost, Rozkoš a Moudrost. Každá z nich mu nabízela svou cestu. Ctnost mu nabízela život váženého občana, který bude mít majetek a bude hospodařit na velkých pozemcích. Rozkoš mu nabídla celoživotní radovánky, spoustu krásných žen a hojnost jídla a pití bez práce. Moudrost mu nabídla pouze dlouhou a strastiplnou cestu plnou nebezpečí a nejistot a také strachu a odpovědnosti a odměnou mu bude sláva a věhlas. On si vybral moudrost. Nebyl nikdy bohatý a mnohdy byl zatracovaný, ale nakonec se dočkal svého místa na nebi...
Čím měřit moudrost? Rohodnutí, která dělá moudrý člověk jsou někdy dost těžko pochopitelná pro lidi kteří nevidí všechny souvislosti a nakolik bylo rozhodnutí moudré a prozíravé stejně ukážou až dějiny.
Jak to tak po sobě čtu, tak z toh asi moc moudrá nebudete... a já také ne.
Jiříku, nádherně řečeno 
Já ani nevím, jak se dá definovat moudrost. Ani netuším, jestli moudrá jsem. Vím že existuje v matematice sinus, cosinus, tangens a cotangens, ale už to neumím použít. Znám nazpaměť vyjmenovaná slova, přesto udělám chybu. Takhle můžu pokračovat dlouho. Na druhou stranu umím první pomoc a v případě nutnosti bych i dokázala pomoci, bez hysterie a strachu. V čem je moudrost? V okamžiku? Ve znalostech?
Čím jsem starší, víc přemýšlím, než něco udělám, něco řeknu. Dokáži i být i víc upřímná sama k sobě a nebojím se říct slova, jako jsou NE, NEVÍM, NECHCI. S věkem zmizel pocit, že musím vyhovět každému a ve všem, že nemohu ukazovat svoje slabá místa. Ba dokonce i že musím být s každým za dobře. Je to moudré?
Jsem opatrnější ve vztahu k lidem. Jsem méně hádavá i méně bojuji za svojí pravdu, za své přesvědčení. Kolikrát radši ustoupím pro svůj klid. Nechci už zachraňovat svět, jako za mlada, víc si hájím to svoje. Svojí rodinu. Můj dům, můj hrad.
Dám příklad. Zrovna včera jeden kolega v práci... chtěl si povídat a já nějak neměla náladu na tlachání. Ono přesněji řečeno, chtěl probírat ostatní. Kdo s kým, kde a jak.. Já mu řekla, ať se nezlobí, ale že nemám náladu na povídání, protože mám v hlavě zcela jiné starosti. On se zašklebil a řekl: "Ha ha, o dědictví viď?"
Ještě před deseti lety bych ho poslala hodně nahlas do háje, vysypala bych na něj hodně sprostých výrazů a hrozně by mne to urazilo, naštvalo, zamrzelo, zabolelo.
Teď? Beze slova jsem mu věnovala jediný pohled, takový ten říkající "ach jo" a věnovala jsem se dál své práci.
V tom je moudrost? Nebo je to jen věkem? 
2x
A na co si stěžujete? Na to, že jste hloupá (opak moudré), nebo že máte šediny? Chtělo by to si srovnat myšlenky v hlavě a pak je teprve napsat. Jinak kdo nebyl moudrý tak ve 30-4Oti, tak pak už to nedožene. To už se blbne stářím. Holt jste svoji dobu moudrosti promeškala 
2x
Co k tomu dodat v mém věku moudrého? Nic asi nevymyslím. Snad jenom to, že někdy je třicetiletý chlapák ukňouraný stařec a naopak duševně trénovaný šedesátník "mladý kluk". 
Pravda je, že občas roky bolí fyzicky. Tu píchne, tu se člověk trochu zapotácí, když si myslí, že je ještě jura a rychle vstane třeba od počítače. 
Láska se postupně mění v přátelství, protože už to není to, co bývalo. 
Stejně tak je to u nás - ženského pokolení. Já si myslím, že není třeba si na něco hrát, ale být svůj - svá. Nestydět se milovat, radovat, dělat srandičky a hlavně nebýt líní a obklopovat se mladými lidmi a svou rodinou. Hrát s nimi hry, malovat a hodně se smát. 
A právě naše oblíbená poradna stírá rozdíly věku, pohlaví a i národnostní. Je moc dobře, když spolu lidi komunikují. Učí se zde nezištne pomáhat jeden druhému a snaží se pochopit problémy jiných neznámých lidiček a poradit jim v tom, co zná a nebo si prožil. 
Přeji všem krásný víkend!
2x
Nedávno mě upozorňovala moje takéž stará dcera (32), že bych už mohl alepoň zčásti vypadat jako dědeček a né abych dělal neustále nějaké kraviny které nekorespondují s mým věkem. Poslal jsem ji k šípku. Někdo nepochopí, že věk nehraje u některých lidí zase tak velkou roli. Pokud si člověk udržuje mladého a svěžího ducha a nepřemýšlí nad tím co by měl v daném věku dělat, tak je to dobře. Pokud to jde i po stránce tělesné není co řešit. Pamatuji si na svou babičku která říkávala v 85ti letech, co budu dělat na starý kolena. Hezký den.
2x
S těmi moudrými šedinami to nebude asi tak jednoduché. Mám pocit, že ještě nedávno, byli stařílidé opravdu znalí, zkušení a uměli, věděli. Dnes je situace kapku jiná. Vývoj vědy a techniky jde takovým tempem dopředu, že se to nedá stíhat a znát alespoň povrchně příliš mnoho věcí také nelze. A to, co známe, o to už nikdo nestojí, protože to už ani snad neplatí. Připadám si jako kapku duševně zaostalá, když jdu koupit do elektra žárovku a jdu kolem regálů s věcmi, o kterých ani netuším, k čemu jsou a jak fungují. Když potřebuji krém a na krabičkách jsou slova, kterým nerozumím. Když jdu k holiči a kadeřnice mi na vlasy dá 5 přípravků a pak vypadám, jako ne já. Když jdu kolem děcek a ta si povídají o počítačích a já jim rozumím jen nadávky. Když mladá maminka pláče v hypermarketu, jak nemá peníze a vozík má narvaný, podle mého, číčovinama a její dítě shazuje zboží na zem. Když přemlouvám mladé, ať si vezmou zavařeninu o které vím, že je dobrá, levná, zdravá. Ale vaří a stravuji se jinak a zavařeniny "nemusí". A tak bych mohla pokračovat mnoho a mnoho řádků a stejně nevím, jestli bych vyjádřila to, co jsem chtěla. Protože už vůbec, ale vůbec neplatí nic z toho, co bylo důležité pro nás. 
A pak potkám šediny, o kterých přepokládám, že jsou moudré a vyklube se z toho tak ubrblaný, ufrflaný, nespokojený a najedovaný dědek nebo bába, že od něho utíkám hodně rychle a hodně daleko.
Kdysi jsem se snažila založit diskuzi, jestli se radíme se svými dětmi a jestli se děti radí s námi. Nedopadlo to tak, jak jsem si představovala. Měla jsem tehdá na mysli, jestli děcka nejsou chytřejší, než my. Jestli to, co víme a umíme k něčemu je a jestli to někdo potřebuje. A hlavně, jestli o to někdo stojí.
Babkazov, stojí. Moje babí mi sice neporadí, jaký je nejlepší přehrávač, nebo jak nainstalovat to či to, ale poradí, jak uvařit skvělou omáčku, jak jednat s člověkem, který mě urazil, jak se postavit k životu. A to je nad všechnu techniku.
Mařenko. Mě babička umřela před třiceti lety. Ale je pořád se mnou. A čím jsem starší, tím víc si jí a jejich názorů vážím. A moc si přeji, aby až jednou umřu, tak aby na mě moji známí vzpomínali s takovou láskou, jako vzpomínám já. Potom vlastně ten člověk "neumřel". Žije přeci dál v našich srdcích 
. Dodnes vzpomínám nato, když se moji rodiče opět strašně moc hádali a mamka si pak vylévala vztek na nás , na dětech. Já utekla k babičce a brečela tam.Mohlo mi být tak šest let. Babička mě začala "vískat" ve vlasech (to jsem milovala a miluju
)a na moje stížnosti a nadávání na mamku mi řekla : " Leničko, mamka Tě má moc ráda, jen je toho na ní teď moc. A Ty si pamatuj, jak se teď cítíš a NIKDY si svůj vztek nevylejvej na někom jiném.". Přitom to byla tchýně mojí maminky a moc se nemusely. Měla možnost, přiložit si polínko, pomluvit mámu, ale neudělala to. 
. No a ty šediny měla 
. Vlastně úplně bílé vlasy, spletené v copánek a z toho udělaný drdůlek, zachycený vlásenkami
Sebi, přesně Macecha mě mydlila hlava nehlava, nadávky ... Když jsem si postěžovala u babí, tak říkala: "Ale no tak Manko, sice to není tvoje maminka, ale stará se o tebe a špatně to nemyslí, ona je jenom taková, ale není zlá.
Myslím si, že rozumím Vaším slovům, kterými se, stejně jako já, snažíte vyjádřit něco co snad ani pořádně vyjádřit nejde pará větama v nějaké diskusi. Třeba Platonova ústava je pojednání o několika stech stránkách a řeklo by se že je to dost místa na to aby se dalo vypovědět co je to vlastně moudrost a v čem spočívá a přesta se stále rozšiřují definice moudrosti a stále se nacházejí jedinci, kteří předloží dostatek argumentů pro svoji pravdu o moudrosti...
Teskníte nad tím, jak pojmout do svého mozku znalosti o stále nových a novějších technologiích. Myslím, že toto nás nemusí nikoho trápit, že nejdeme s dobou. Tyto nové technologie jsou stvořeny pro spotřebu. Řekněme si na rovinu, potřebujeme to ke svému osobnímu štěstí? Co nás udělá šťasnými? Nový mobil nabitý funkcemi, nebo přátelé, se kterými si můžeme povídat třeba o moudrosti? Moudrost je možná o znalostech a je jistě důležité mít nějaký pojem o tom co je nového ve světě, ale skutečně hodnotné informace a vědění jsou jen ty, které nám pomůžou žít tak, abych měl čas na rodinu a své přátele. Je to jako s otázkou, zda přežije lidstvo, když se náhle vypne internet. Sít sítí. Ten fenomén. Myslím. že lidi jsou dnes na něm tak moc závyslí, že by si rychle vytvořili závyslost novou. A snad by měli k sobě blíž...
O moudrých šedinách vím jen tolik, že opravdu moudrý člověk, se mi zjeví právě tehdy, když to budu potřebovat. Jen proto, že má někdo šediny mi musí být mentorem, je přežitek s dob kolektivizace. Můžu pouze předpokládat, že když potřebuju radu od zkušeného, tak šediny by mohli znát, ale ale zárukou to není...
Je zvláštní, kolik lidí je celý život outsiderem, neschopným se prosadit, neschopným pracovat na sobě samím, ale s prvním šedým vlasem se považuje za "mazáka" a zkušeného "kozáka", který všem udílí svá "moudra" at jakkoliv jsou scestná, a pak se diví, že je nikdo nebere vážně...
Moudrost pojatá vůči šedinám , spočívá snad jen pouza ve schopnosti rozeznat, nakolik je nositel šedin schopen rozšířit naše obzory a to se pozná na očích. S velkou úctou vzpomínám na středoškolského učitele matematiky pana Pátka. Nositel vysokého věku a šedin a přesto svou chutí a schopností učit a mít radost z toho že může přispět ke vzdělání těch kteří o to stojí... to byl moudrý člověk... člověk který stál za to abych mu věnoval dost svého času. Naproti tomu mám ve svém okolí nositele šedin, který vidí jen zmar a zkázu a bláznivě se domnívá, že jeho mládí bylo dokonalé, mravné a čisté a idelály byli ty nejčistčí. A přesto není nic čím, by mi mohl pomoci jak profesně tak lidsky, prostě si z něj pouze beru ponaučení, jak bych nechtěl žít a jak nechci aby na mě bylo kdy pohlíženo. Kdo je zbabělec ve dvaceti, nebude jiný v sedmdesáti.
0x
Ono s tou moudrostí může být i trochu jinak...
Myslím si, že nikdo z nás není moudrý, ani ve 40, ani v 60, ani později, ani dříve. To moudro, to jsou hlavně zkušenosti...kromě vědomostí získaných studiem...
malé dítě není moudré proto, že rodiče říkali nešahej, to pálí! jednoduše se spálilo a už ví, že se nešahá, má špatnou zkušenost... nelítej, spadneš! až rozbité koleno trochu poučí...opět nepříjemná zkušenost
a tak to jde dál, z každé situace nebo činnosti nebo čehokoliv v životě si odnášíme poznatek, dobrý nebo zlý a podle toho se v dalším životě snažíme řídit... využít svoje zkušenosti... ve stáří se neblbne, už se jen ty zkušenosti nevybavují... a nevarují...
...například ani před ne zrovna taktním úsudkem...
Hejkálku. Já si můžu dovolit udělat netaktní úsudek, protože mě už (nebo teprve
) je padesát. Takže mám povoleno blbnout :D.
Asi takhle, někdo čím je starší, tím je více upjatý. No a pak je tu druhá skupina - 
. Ti si třeba dneska v tom dešti sundají střevíčky a budou si jen tak brouzdat kalužemi. A že mě nohy zebou ještě teď 
. Blbnout by se mělo "roztomile" 
, nikoliv "puberťácky" . Nojo, ale když tu hranici má každý někde jinde .
0x
Nu,Sebod,máš pravdu,nedávno jsem oslavil svoje kulaté -sátky.Na dvoře se po ugrilování kuřecích řízečků rozjel fotbalový mač,pak vitězové s poraženými porážku i vítězství řádně zapili a při reprodukované hudbě - prováděli rock and rollové šílenství.
Akorát se mi pak špatně dýchalo.Tancovali dědkové i báby,tety synové a dcery i vnoučata s pravnoučkem.Tak japékak sortování dle věku?
JABRAKA
Hornbach.Vystavený maličkatý foliovník, tak na čtyři kedlubny . Cedule NESAHAT. Nojo, jenže já nutně potřebovala vědět, jestli se do něj vejdu i já. Takže já, v kostýmku, lodičkách, se svojí slovanskou postavou, jsem se do něj vsoukala
A najednou z reproduktoru : Prosíme paní v zahrádkářských potřebách, aby LASKAVÉ opustila foliák. 
Nechápu, kde se najednou v tom oddělení vzalo tolik lidí 
. Ale s elegancí sobě vlastní jsem vylezla, upravila si kostýmek a hrdě odkráčela. Děti, co jsem měla sebou z toho měli náramnou . A já nevím, byla to mladická nerozvážnost nebo skutek senilní stařenky
0x
Já jsem minulý rok šla okolo vzrostlého kaštanu. Děcka, okolo deseti let, stála pod kaštanem a zoufale házela klacky. Nějak mi nešlo do hlavy, co dělají a po zeptání jsem zjistila, že na ten strom je ani nenapadlo vylézt. Nu což, já skoro 40ti letá jsem vylezla na strom, pořádně zatřepala a bylo kaštanů dost pro všechny... :D (nebudu lhát v dokonalosti, cestou dolů jsem si pěkně sedřela koleno.)
0x
Mám totální šediny (nebo spíš "stříbřiny") už nějakých 25 let. No a co? Blbnu, když mám náladu a nekoukám na věk. Co na tom, že ostatní kroutí hlavou, že už se to pro mě nehodí? Prostě se mi zrovna chce dělat ptákoviny, tak je dělám. Je možné, že si občas natluču (obrazně, ale třeba i skutečně, přece jen už tělo tak neposlouchá
), ale co na tom. Co mě nezabije, to mě posílí. A okolí ať mi vleze na záda. (Mimochodem, moje už dospělé děti si mě (nejen) proto váží).
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.