Nejste přihlášen/a.
Přijde mi že v dnešní době vymizel skoro pocit se na něco těšit. Vše je dostupné vlastně hned, peněz má většina lidí taky na vše dost. Když se člověk těšil třeba na "pitomé" banány, když se dostal po letech k novému autu, když mohl vycestovat někam do "spřátelených zemí" (pravda, taky nemusel vůbec), když sehnal pitomé Eska kolo, natož Favorit..atd. Samozřejmě ne že by to chybělo, ale ta doba je zase jiná, vše se neustále zrychluje, doba je pro dravější, rychlejší, v něčem zvláštní a přijde mi že ne všechny to uspokojuje, i když se všichni tváří, jak je vše skvělé..
4x
"Přijde mi, že v dnešní době vymizel skoro pocit se na něco těšit"...asi je to možné, že se na nic netěšíte, ale já určitě ano, každý den se na něco těším.
Změňte způsob života a těšte se taky.
Přeji krásný víkend.
doplněno 26.05.26 18:05:
Celý život jsem makal a těšil na důchod, abych se měl dobře, teď si užívám a těším se na ...
Jaga. Tj, tak pravda.
Ale není to takové to ve stylu že to není k sehnání, nebo na to budu čekat rok, natož déle. Navíc plno lidí (nemluvím za sebe), by nad tímto jídlem, díky rozcapenosti z dnešní doby, ohrnulo nos.. To už je standard (to si může dovolit dnes jak finančně, tak i že to je hned k sehnání), spíše ale už podstandard. To spíše dnes letí něco ve stylu "Synáček má rád husí jatýrka..", pak by už nehemzali..
3x
Příjde mi absurdní, že se v totalitní době lidi těšili na věci všedního života.
Jízdní kolo, oblečení, obkladačky a vodovodní baterie pod pultem, televizor barevný, rádio s gramofonem, atd...
Ano, tím, že to bylo téměř nesehnatelné a fabrika nevyráběla dostatek, tak byly pořadníky nebo známí kde co se schovalo pod pult a člověk se na to prostě těšil.
Dnes si takové všední věci prostě koupíme.
Naopak o to víc se může me těšit na přátele, rodinu, úspěchy dětí třeba ve sportu nebo kroužcích, atd...
Přece se nebudu těšit ze zubního elektrického kartáčku.
Ale s velmi dobrého oběda od přítelkyně, kdy si pochutnám, tak to se budu těšit vždy.
Chce to přeprogramovat hlavu, pokud pamatujete minulé časy.
Tak bude víc lidí v sociálních službách. Víc ošetřovatelek, sanitářek, atd...
Kdo dneska potřebuje skladníky nebo pokladní. Ty jsou první na ráně, kteří půjdou pryč.
Už dnes si schopný člověk vezme skener a nákup si napípá a zaplatí sám. A bez fronty.
Ani řidiče v metru už nikdo nebude potřebovat.
A není to nějaká manýra dnešní doby. Ve 30 letech ještě jezdily výtahy s liftboyem.
.
2x
. Zdravím!Tak to máte blbé.
Kdo naskočil na propagandu antibabiš či antifiala , tak nepochopil , že jedna banda oligarchu vystřídala jinou bandu oligarchu .
A jak se říká o peníze jde až na prvním místě. Ale o tom je přeci politika - boj o moc a majetky. A kdo se nestará , o něj se bude postaráno
ben: musite mit smutny zivot tahat do vseho politiku.
se tesim az toho nechate.takze se tesim na kazdy den,kdy se jeste probudim a mrknu na poradte.cz a prectu si vase plky .vase pripadne zvasty ze smutny zivot nemate si nechte pro ,,strycka prihodu,, 
lubos - to máte těžké, protože já mám od rodičů zakázáno povídat si s útočnými vdovci z Brna . Má opakovaná ignorace nepomohla, budete se na mě stále lepit, já se tady bránit nesmím, musím to trpně snášet a tak respektujte viz odkaz a už toho trapného napadání zanechte. Nebo najděte odvahu, zaregistrujte se zde (nebo spíše přihlašte) a popovídáme si "od plic"ve Vnitřní poště.
ben: Nemam potrebu se registrovat.jeste porad sedim v restauraci u fleku.se stavte (koupim vam sodovku) a muzem si to vyrikat rovnou.jako poznavaci znameni si dejte rudy karafiat do leve klopy saka.
lubos - bohužel to nepůjde. Od mé poslední návštěvy restaurace U Fleků (a po intenzívnějším názorovém vyříkávání si s jedním z hostů) už mé sako levou klopu nemá . A jinak platí ten odkaz z minulého komentáře (nebo si najděte zase jinou oběť a nad ní se ukájejte).
2x
Vše je důsledkem enormně rozežraného lidstva, které si kvůli non-stop dostupnosti všeho vůbec nic neváží. Svatá 90. léta, kdy to ještě tak nebylo, ale už se to začínalo kazit.
Štěstí člověka není v tom mít víc, ale naopak mít co nejméně a být s tím spokojený. Skromnost je dnes nedostatková vlastnost a děti přilepené na mobily žijí pouze mamonem a snahou urtrhnout si kus koláče, i když jim nepatří a vůbec na něj nemají nárok. Tato chyba se objevuje i u dospělých, které se dětičky snaží napodobovat.
Vám mohu pouze poradit stát nohama rovně na zemi, nežít mamonem a těšit se z maličkostí. Pokud mi bude v garáži stát 8 Lamborgini, deváte už mě určitě nenadhchne a toto platí pro cokoliv včetně věcí, vztahů, aktivit.
Je na dospělém člověku, aby se sám rozhodl, co mu stačí a co jej obšťastní. Ty levné spotřebné krámy to nejsou ani nikdy nebudou. Ty vetché vztahy, ta sobeckost a kladení svých směšných potřeb na vrchol řebříčku hodnot dostaly lidi tam, kde jsou.
Asi tak . Člověk se těší ze vzácných věcí. To dříve bylo nedostupné západní zboží. Ale jak se svět globalizoval , tak lidé po světě pochopili , že základem bohatství je export (merkantelismus) .
No a tak lidé s rozvojem prumyslu , vzdělanosti exportují zboží. Tedy výborně zde funguje konkurence u zboží co jde exportovat . Spousty lidí bohatne a vzdělanost se šíří . Malá ukázka . třeba kdo je největší exportér aut do francie?
Ne , není to německo , ani čr , ani itálie . Je to maroko .
Dnes tedy není problém koupit zboží v jakékoli cenové relaci . To co je dnes vzácné - je zboží , které ovlivnují místní vlády .
Tedy nemovitosti , zdravotnictví , energie atd. To je dnes vzácné zboží , na němž bohatnou místní elity.
A když vám přijde složenka na elektřinu , či splátka hypotéky , tak se z toho moc člověk asi neraduje.
Dnes tedy se lidé spíše radují ze zážitku . At už let balonem , či jízda na motorce nebo parní lokomotivou.
@jendad: motorku jsem zvládala, /Jawa 350/, ale tatík mi ji nechtěl půjčovat. Prý se zabiju.Později jsem osedlala skútra ČZ - prasátko. A vidíte, jsem tady dodnes.
Parní mašina - jsem jejich fanda a vezlo mě už kdeco: Papoušek, Albatros, Rosnička, Čtyřkolák...Nejlepší byla jízda s Velkým bejčkem - Lízou /423/. Vnuk se propašoval do stroje a nakonec přibral i mě. Strojvůdce nejdřív chtěl, abych přikládala pod kotel, abYch si to zasloužila, ale topič, když viděl mé úsilí, od lopaty mě osvobodil. Zážitek velký. Z Letohradu do Rokytnice v Orl. horách a zpět.
A ten balón? To je pořád má velká touha. Která se ale asi nikdy nesplní, finanční důvody. Teď jsem "pochovala" mikrovlnku, pořád je do čeho investovat. Ten balón asi zůstane jenom takovým nesplnitelným snem. Ledaže bych vyhlásila sbírku. 
Co nadělám, hlavně když zdraví slouží. Jaga.
Let balónem je super úžasný zážitek. Máte dvě děti, jistě by to s jejich přispěním klaplo. Já to absolvovala před 5 lety a dodnes vzpomínám, ta nádhera je fakt nepopsatelná. 
Děkuji za podporu, @nov, začnu o tom s rodinou mluvit. Syn s manželkou loni létal nad Pálavou. Když si to dopřál sobě, proč ne i mamince, že? Uvidíme. 
Jaga.
1x
A abys tu dobu dnes stíhal, tak většina lidí bere drogy..myslím tím kofein, cukr, kratom..a čím dál ve větším množství, protože přece nejde polevit 
Přitom stačí jediné..zpomalit nebo se nachvíli uplně zastavit. To pak zjistíš, jak je na tom světě krásně. Jenže to ti pak utíkaj penízky..takže honem mamonit! Přitom co vlastně k životu všechno potřebujem že? Zjistíme časem, že toho zas tolik nepotřebujem a najednou nám peníze zbývají i z toho mála co vyděláme.
Vždy je to o prioritách.
1x
Zažila jsem 60., 70. léta, kdy se opravdu člověk těšil z maličkostí.
Před Vánoci to bylo pár kousků banánů, pomerančů, mandarinek, pytlík neloupaných buráků či krabička kakaa. Na malou vesnici toho mnoho nepřišlo. A naše prodavačka se snažila poctivě to rozdělit, aby každý měl aspoň něco.
V roce 1975 mě potěšila látka na svatební šaty. Shánělo se špatně, podařilo se mi sehnat bílou sloteru podle mých představ. A pro boty jsem jela až do Prahy, přesto zcela nenaplnily mé očekávání, ale nebyl holt výběr.
Kolem roku 1985 kolo Favorit pro syna. Toužil po modrém, bylo tmavě červené. Ale vybírejte si.
Stejně tak šicí stroj Veritas, kufříkový, to byla honička, než jsem mohla ušít první steh.
Kouzelná byla koupě barevné televize Tesla Color. Měli jsme domluveno, že až přijde do Elektra v HK, nechají nám ji. Stála 15 tisíc. Samozřejmě, v nejhorší dobu /spořitelny zavřené/, v sobotu odpoledne telefon: Pojeďte si hned pro televizi. A kdo měl jen tak doma 15 tisíc? Nakonec nám půjčila hodná sousedka, hned v pondělí jsme vybrali peníze a vrátili jí je. Hnali jsme se do 40 km vzdáleného města, aby nám nezavřeli. Podařilo se. Na stolku stála pro nás televize, na ní nalepený lístek s nápisem: VADNÁ. Vadnou televizi jsem nechtěla. Vedoucí mi ale řekl, že tam ten lístek musel nalepit, protože jinak by ji vyfoukl někdo jiný, nesmělo se to schovávat. A vadnou nikdo nechtěl. Sloužila nám hodně dlouho.
Bylo to vzrůšo, tyhle lovy a byla velká radost, když se něco podařilo sehnat. Dneska obchody přetékají zbožím a kdo má peníze, koupí všechno bez jakéhokoliv shánění. Je to tak lepší, přesto nemohu zapomenout na ty chvíle vzrušení, když se podařilo ukořistit něco, po čem jsme jako rodina už dlouho toužili. Jaga.
Ano, takhle nějak to bylo myšleno. Souhlas. Spíše mi šlo o dlouhodobější pocit z toho, se na něco těšit. Třeba jako dítě, když se těšil celý rok na další Vánoce, jelikož věděl, že to bude něco mega.. (samozřejmě ne oblečení -). Mně to napadlo včera, jen tak, taková úvaha, říkal jsem si kvůli jedné věci "sakra, musím na to čekat do začátku června.." A zároveň sem měl lepší pocit, že to nemůžu mít HNED, ale budu skoro "celých" 14 dní čekat. Pak mě napadlo založit tu diskuzi.. Přitom by bylo možná i mnohem lepší, kdybych to neměl v červnu, ale až třeba v září, nebo v prosinci.. Kdysi jsem měl třeba kotoučový magnetofon, doma plno pásek, poslouchal jsem každý den, pak to odešlo.., nikdo si s tím nevěděl rady, přes 2 roky jsem byl bez toho. A po 2+ letech přišly Vánoce a byl tam nový "magič". Brečel jsem jak želva, se mnou i jeden z rodičů.. To se nedá zapomenout a nikdy se už nic takového nezažije a asi ani v této době už vlastně nedá... Lidem chybí skromnost, dětem stačí dnes vlastně dát lepší mobil a mají vše.. Vše je dnes k sehnání hned (jsou peníze i dostupnost), je to jiné, zvláštní..
1x
Já jsem ráno v půl sedmé už čuměl s kafem venku do zeleného, pak jsem si skočil pro čerstvé rohlíky, v poledne jsem měl výborný oběd s poslechem zpěvu ptáků, chvíli se prospal na čerstvém vzduchu, později odpoledne jsem s radostí zalil zahradu, potěšil se novými přírůstky, zkontroloval nové květy na okrasných rostlinách a trochu se nakrmil tím málem, co už je na zahradě zralé, i když zatím sezóna teprve začíná. A přitom jsem se krásně prošel a odpočinul si. Za pár týdnů se chystám na dovolenou na moje oblíbené místo, tak se těším na známé, ale přece jen vzácné prostředí. A za pár měsíců se těším, že opráším znalost cizího jazyka, budu objevovat zase něco jiného, a třeba si tak rozšířím seznam oblíbených míst, památek, jídel a zážitků.
Predstava, že se vrátí doba, kdy musím sedět doma, vědět, že kvůli rozhodnutí jiných nemůžu mít jinde běžné věci, že kvůli libovůli někoho jiného nemůžu dělat, co chci ani jet tam, kam chci, a ještě se přetvařovat tak, že to tak vlastně vyžaduju, protože mě to hodně baví a zasazuju tím ránu komusi kdesi, ve mě nevyvolává nostalgii, ale nasr.nost. A nepomůže tomu ani vědomí, že jsem byl tehdy mladej, pohlednej a zdravej.
1x
vzniká zvláštní paradox: materiálně se máme lépe než všechny předchozí generace, ale část lidí má pocit menšího uspokojení. Ne kvůli nedostatku věcí, ale protože mozek je zaplavený množstvím malých okamžitých odměn a méně často zažívá dlouhé období těšení se na něco významného.
Dřív byla radost často už jen z toho, že se něco vůbec podařilo sehnat, vyřídit nebo dovézt. Těšení nebylo jen na věc samotnou, ale na celý ten příběh kolem ní. Čekání mělo váhu, protože mezi přáním a splněním stála skutečná překážka.
Dnes je hodně věcí dostupných hned, takže se zkrátil nejen čas čekání, ale i prostor pro fantazii. Člověk si něco objedná, za dva dny to má, a mozek si na to nestihne vybudovat skoro žádné "napětí". A když je vše hned, radost se často rychle vyčerpá. Je to paradox: máme víc možností, ale méně intenzivních momentů očekávání.
Navíc dřív byla spousta věcí vzácná i společensky sdílená. Nové auto, banány, dovolená, kolo, to nebyl jen předmět nebo zážitek, ale událost. Dnes je toho tolik, že i velké věci se snadno rozpustí v proudu běžnosti. A člověk pak může mít pocit, že všechno je "super", ale uvnitř je to trochu plošší.
Myslím, že ten pocit není nostalgie za nedostatkem. Spíš je to postřeh, že těšení potřebuje určitý odpor, vzdálenost a někdy i omezení. Bez nich se z života vytrácí chuť očekávání. A právě to očekávání bývá někdy skoro stejně krásné jako samotná věc.
někdy skoro je klíčové. Nikdy to není úplně stejně dobré a většinou je to o hodně horší, než tu věc mít a užívat.
Spousta lidí si pořizuje spousty blbostí a už cestou z obchodu si nadávají. A těšit se na něco může být lepší, než to pak obdržet, cožpak si nepamatuješ na Ježíška nebo jsi to fakt nezažil?
Ježíška pamatuju, ale ty věci, na které jsem se tam těšíval, se v podstatě dělí na ty, co bych si raději užíval rovnou i bez těšení a na ty, které jsem nedostal. A naopak jsem dostal řadu věcí, na které jsem se netěšil (většinou ani netušil, že je dostanu), ale rodiče usoudili, že je potřebuju a někdy se to koupit musí ...
Teď, když něco chci, tak si to prostě koupím a užívám si to, technologické pauzy v dodávkách vnímám spíš jako nutné zlo. (Vybral jsem, zaplatil a teď to někde trčí a nemůžu to použít.) Představa, že až to přijde, tak to na rok strčím do skříně a celý ten rok budu chodit okolo a těšit se, až ten rok uplyne, místo abych si toho užil jak nejdřív to jde, mi přijde zcela nesmyslná.
Osobně vše nepotřebuji hned, klidně napíšu do poznámky: "dodat, jak to půjde, nespěchá; jen v pořádku a, dobře zabalené". Jsou-li vedra, či jiné extrémy,tak objednáváme minimum -> snaha odlehčit dopravě,řidičům,...
Jsme doma, trochu asi ulítlí, ale neobjednáváme blbosti, jen opravdu potřebné věci, i ty pro radost. Raději dražší, kvalitní a jednu, než 3-5 dreků. Ona i ta kvalita šla dolů, jednak kvůli ceně a obratu + právě nakupovací manii.
Gilhad - mluvíme každý o něčem jiném... já mluvím o "levným dopaminu" a konci západní civilizace, která už je tak líná z blahobytu a komfortu, že degeneruje (ani nesouloží když 54% mužů 25 let jdou panici, 30% žen pany) a vymírá (bojí se odpovědnosti a nechce starosti - radši pejska kočičku) ...
To se k tobě možno dosud nedostalo ...
trt - ty nemáš ale spousta jiných má, shopaholic syndrom, svoje štěstí saturujou nákupama smetí na Temu i jinde. Pár jich znám. Třeba už ani z domu nevycházejí a jen objednávají ... a bude jich víc a víc...
Tak já jsem špatný, protože když potřebuju tranzistor, nebo integráč, tak ho rovnou koupím a použiju, místo abych se měsíce těšil, že ho snad jednou někde seženu.
A lidi jsou špatní, protože se léta těší, že najdou toho pravého partnera a budou s ním mít vytoužené děti, místo aby souložili jak králíci hned jak to aspoň trochu jde.
Netěšit se a jednat je špatně, nejednat a těšit se je špatně, jen ppp je letadýlko
Ok, "potřebuješ"? A na co? Je to základní životní potřeba? Bez ní zhasneš?
Co víš o fungování mozku? Hodnotu má to, co je cenné a tedy těžko dostupné. Na tom se shodneme?
Potřebuju pro stavbu retropočítače, který zrovna stavím.
Sice bych se bez toho neskácel mrtvý na fleku ale z Maslowovy pyramidy základních potřeb mi to uspokojuje ty vyšší tři
potřeba sounáležitosti
potřeba uznání, úcty
potřeba seberealizace
Kromě toho se tím spoustu užitečného naučím okolo elektroniky, programování, návrhu systémů, praktického debugování jak HW, tak SW a dalších oblastí.
O ten můj retropočítač se zajímá řada mých známých, části jsem vystavoval na loňském a letošním Maker Faire a dokázal jsem s tím už věci, které byly v komunitě považovány za nemožné (a chystám se hranice možného posunout ještě dál).
Na Hackaday.io má tenhle projekt zatím 1.5k views.
Celkově jsem pro to nakoupil součástky asi za 2.000, zatím mám postavené dvě novější a jednu starší grafické karty/ Single Board Computers a úžasně se tím už dva roky bavím. A ještě pár dalších let bavit budu. A pak to budu prostě normálně užívat.
Je to věc, která mě přežije nejen fyzicky, ale i v povědomí lidí.
O lidském mozku něco málo vím, ale podrobně jsem se jím nikdy nezabýval.
Hodnota je taky věc relativní, tento projekt pro mě má výrazně větší hodnotu, než třeba Modrý Mauricius, i s celým moderním uměním. Zdrojáky (HW i SW) jsou na githubu pod GPL, součástky snadno a levně dostupné, "kdokoli" to může po mě zreplikovat a třeba i vylepšit.
Me tohle přišlo vždycky úsměvné nevim proc, kdyz se nekdo bavil retro HW,
joo v 1984/5 postavit prototyp lorraine reddit.com/..., ale o 30 let později dělat na SW emulátoru anebo po 40 letech si hrát třebas s tímto hw? To je cistej sentiment přece a zajímá to asi o 10 milionu Čechů méně než vo aktuální leták Lidlu?
Hodnotu mělo postavit něco lepšího v roce 1986 ze součástek východního bloku - tak kde jsi tehdy byl?
Ps: nakonec to prodáš za 1000,- amperakovi treba na součástky?
To jsem studoval a neměl jsem moc čas shánět nedostatkové díly.
Samozřejmě jsem tehdy taky chtěl mít svůj vlastní počítač, kterému bych rozuměl a který by mě poslouchal, ale studium bylo přednější. A když jsem skončil VŠ, to už tu byla PC a potřeba vydělávat, tak se mi osmibiťáky tak nějak spíš vyhnuly.
Takže si po letech konečně plním dětské sny.
Pro mě je důležitý ten bod, že tomu plně rozumím do poslední instrukce a posledního hradla, to se u modernějších procesorů už nedá rozumně dosáhnout.
A výsledek prodávat nebudu, ten je můj V průběhu času jsem si postavil spoustu konstrukcí a všechny občas používám.
A rozhodně mě tohle baví víc, než si koupit moderní počítač, nahrát na něj moderní hru a pasivně sledovat omalovánky, na kterých nemám žádnou zásluhu a které mi nic nového nepřinesou.
Rozumím, děláš to kvůli saturaci uspokojení.
Co jsem studoval modrý zóny tak tam ti lidé klidně v 90 letech pěstovali zeleninu a prodávali, tedy dlouhodobě se má za to, že člověk bude šťastný z toho když bude uspokojovat druhé za peníze.
Teď se na mě sesypou, že do všeho tahám peníze ale ne, peníze jsou jenom energie, která vám dává najevo, že jste užitečný to je celé...
Protože když budete saturovat svoje potřeby a utrácet za to ať už svůj čas nebo svoje peníze tak je to konzum. Tím sice pomáháte druhým, kterým vyplatíte ale vás to časem přestane uspokojovat .
Nakonec Měl jsem to tak jako vy, ale nakonec mi to došlo: Objevovat věci po 50 letech co je jiní vymysleli je hyperbola ) Podobně hrát hry, protože ti co vymysleli a dokázali prodat tak ty jsou na tom daleko líp než já když je dokážu dohrát, tohle mi došlo už jako děcku - Že je lepší ten software psát a prodávat, dneska už se ví že to je obrovská páka, můžete z nuly udělat bambilión ... Podobně hypotéka, podnik, prostě páka ... To v mnoha oborech nejde, můžete mít 3 doktoráty a páku nemáte ... Kdo tohle pochopí včas
Rozumím, pro tebe jsem konzument, protože jsem za posledních pár let s nepatrnými finančními a vysokými časovými a znalostními náklady vytvářel cosi, co mě velice bavilo vytvářet a dal jsem to lidem k dispozici zdarma, včetně poměrně rozsáhlého programového vybavení. Zatím to pořád ještě rozvíjím a nezdá se, že by mě to v několika příštích letech mělo přestat bavit. Krom toho jsem letos po 40 letech vrazil peníze do nové kytary a hraju pro potěchu svou, své ženy a občas i přátel = jasný konzument.
Co děláš ty, když si zrovna můžeš vybrat, co budeš dělat?
0x
Třeba včera mne nejprve nepotěšilo, že mi v poledne dodali na odběrné místo ND na autcož bylo OK, ale co to téměř zhatilo, majitel a obsluha v jedné osobě si zlomil ruku a že to budu moci vyzvednout až v pondělí. Nakonec ale zkusill zda jej někdo nedoveze do práce aa těsně před ofiko padla dorazil a předal nám ND na auta . Dnes jsem to vyměnil ( měl jse už dost vybité čepy řízení), jsem z toho sice celý rozlámaný ale díky tom se těším na zítra kdy jedeme s mojí na výlet. Se straými čepy bych se bál jet dál než 10km od bydliště.
Ono je totiž vždy se na něco těšit a nebýt na celý svět zapšklý Pokud to tak nemáte tak Vás velmi lituji , ale musíte si to v hlavě trochu srovnat, přeřadit si priority. Třeba jen na to, že Vám manželka, přítelkyně, maminka či jiná osoba udělá brambsalát a k tomu řízkovou pochoutku !
0x
Vždyť byste se sám v té době netěšil a jen byste brblal, co je tohle za móresy, že se nemůžete těšit ani na ty rohlíky ráno, když je mají v každém druhém krámu, jó to za třicetileté války, to se mohli lidi těšit celý den, že když vykopu tuhle řádku brambor zlomenou motykou, tak se k večeru možná i trochu nají, pokud jim to teda nesebere drancující vojsko ...
Já se těším, že až domyslím poslední detaily zapojení, tak si nechám udělat PCB desku a osadím si jí a budu mít vlastní počítač, kterému budu rozumět do posledního obvodu a posledního bajtu. A pak si na něj napíšu vlastní systém a budu si psát vlastní gamesy. Na takovou věc jsem se v mládí těšit nemohl, to ještě byla kybernetika buržoázní pavěda mající za úkol odvést dělnictvo od jeho revolučního boje!
0x
0x
Přesněěěě, je to tak! Rozhodl jsem se nedat si po obědě viržínko, tak už i tahle možnost těšit se odpadla! 
Jo, holt člověk nemá radost z toho čeho má hromady u nosu, ale z toho pro co musel vyvinout velký úsilí a mít i štěstí.
Ovšem vracet dobu abych se radoval z lesklýho skládanýho hajzplapíru nebo šrotokola Eska, tak to bych vážně nechtěl ani omylem 
0x
To, že zajistit dovolenou je o poznání jednodušší než tomu bylo dříve, neznamená, že se na ní nebudu těšit (s nespřátelenými zeměmi nemám zkušenosti, tam už nějaké problémy být můžou). Už od února, kdy to začínám zajišťovat (a kdy je většinou zajištěný pobyt a cesta tam) jsem natěšenej. A pak je ten adrenalin s cestou zpátky. Třeba na letošní dovolenou jsem ji sehnal až minulý týden, zvolil jsem prostě blbé datum. Jasně že do spřátelených zemí je to pohodovka, jen před německými celníky zamáváte občankou a jedete (jinde v šenghenu hraniční kontroly běžně nejsou). Valuty získáte ve směnárně bez jakýchkoliv překážek. Co to je proti devizovým příslibům a celním prohlášením. A to nemluvím o cestách do Jugoslávie, kde se k tomu musel vyjadřovat uliční výbor a roh (slyšel jsem o výrocích typu "ten nám nezdrhne, tam by musel makat" nebo překvapení co vše je potřeba podstoupit pro cestu do spřátelené země).
S tou dostupností všeho to taky neni tak úplně růžové. Jistě že dneska koupíte pračku, ledničku, televizi prakticky okamžitě (druhý den vám to kurýr hodí před vrata). S automobilem to není až tak jednoduché, ty se vyrábí na míru (i když snad jsou i nějaké skladové), takže čekáte na slot na lince, což může trvat klidně půl roku, celou tu dobu se můžete těšit. A pokud máte nějaké extra požadavky ať už na cokoliv, tak to rozhodně neni úplně jednoduché (zrovna nedávno jsem objednával nějaké věci z německého e-shopu, protože to v čechách bylo nesehnatelné, ale to je pořád ještě pohodička pokud se to dá sehnat v EU).
? Já pamatuju, že se na jakékoliv auto (třeba i na trabanta) čekalo víc, než rok. To bylo panečku těšení! A že byste si mohl vybrat třeba barvu, by Vás ani nenapadlo.
0x
Jo, byly doby, kdy jsem se těšil třeba na to, že seženu v okruhu 50 km pytel cementu 400 na rozestavěnou žumpu. Abych ale pravdu řekl, tohle "těšení" mi vůbec, ale vůbec nechybí.
Na stranu druhou je fakt, že dneska si nikdo ničeho moc neváží, protože se dá sehnat prakticky všechno. Takže v současnosti se těším třeba na to, že mi snad zítra odoperují kýlu . Dneska mě z nemocnice vyhodili, že nemají volnou postel .
@magdon: nevěřte tomu, že v dnešní době se dá sehnat prakticky všechno.
Byla jsem na jižní Moravě na Horňáckém kosení luk v Bílých Karpatech. Kroje, gajdy, cimbály, zpěv, tanec, slivovička, jitrnice, ukázky práce ovčáckých psů, bývalý pan ministr živ. prostředí mě vodil po okolních lukách a ukazoval místní chráněné rostliny, hlavně orchidejovité. Zážitek nádherný, ale: Mám hole Nordic walking, 1,5 roku staré. Spíš tedy nové. Nebyly levné. A na tom kosení jsem ztratila pravou rukavičku. Fakturu mám založenou v PC. Píšu tedy dodavateli. Odpověď: Tyto hole se už nedělají a rukavičky k nim nemají.
Do prčic: Kvůli kousku černé látky vyhodím hole za několik stovek. Bez rukavičky jsou mi pendrek platné. A tak nevím, co dělat, jsem úplně v čudu.
To je důvod, že nevěřím Vašemu výroku, že dneska se dá sehnat prakticky všechno. Já už vím, že NEDÁ. 
Jaga.
babajaga - No jo, máte pravdu. Úplně všechno se vážně sehnat nedá. Já teď zrovna marně sháním pitomé dopisní nesamolepící obálky . V papírnictví na mě koukají, jako bych spadl z Marsu.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.