Nejste přihlášen/a.
Mamince bude 75 let, žije sama v rodinném domě 20 km východně od Brna a má dost velké problémy si zajít nakoupit, nebo dokonce zajet autobusem k lékaři. Žádné jiné zásadní problémy momentálně nemá.
Ráda by v blízké budoucnosti odešla do domova pro seniory, nejlépe do Brna na samostatný pokoj. Chtěl bych se zeptat, v jakém časovém horizontu by to bylo reálné a jestli jsou čekací doby v Brně delší než v okolí Brna.
Ještě upřesním, že nepobírá příspěvek na péči a aktuálně má důchod 24 500 Kč.
Předem děkuji za Vaši zkušenost!
2x
Čeká se dlouho, až se uvolní místo, to znamená, až někdo umře. Ale ani pak se nevybírá podle pořadníku. Spíš podle zdravotního stavu. Jestli to ten člověk doma zvládá, či už ne. Maminka je, jak píšete, ještě čilá. K lékaři a na nákupy ji může odvézt někdo z dětí, pokud nebydlí daleko, nebo si zavolá seniortaxi, které je cenově výhodné a lidé si tuto službu pochvalují. A jinak si ještě vše udělá. Proto si myslím, že daleko větší šanci má třeba člověk s inkontinencí, nepohyblivý apod.
Druhá možnost je - dát zařízení sponzorský dar. Ve svém okolí jsem slýchala o částce 80 až 100 tisíc. A pak to šlo jako po másle.
Snad přece jen trochu poradím. Pro svou babičku tchyni jsme si zažádali o DD. Ještě na tom nebyla tak špatně. Vzali ji do pořadníku. Nechtěli jsme ji tam dát hned, ale "výhledově" - to slovo jsem odposlouchala ze seriálu Chalupáři. Prostě, kdyby se její stav zhoršoval. Zhruba 1 x do roka nám zavolali, zda chceme. My řekli, že ještě ne. Vedli nás v patrnosti dál. Tak to trvalo několik let. Když se stav opravdu velice zhoršil, požádala jsem, že už ano. A během 14 dnů byla babička v zařízení. Myslím, že to bylo dobře vymyšlené. Nikomu jsme místo neblokovali a pak, když bylo potřeba, bylo nám hned vyhověno. Jaga.
@id: u nás to vedli v patrnosti dál, několik let. Občas zavolali, zda chceme, ale když jsme odmítli, vedli nás v pořadníku dál. Proto asi, když to začalo být opravdu potřeba, bylo to vyřízení tak rychlé. Jaga.
Jak kde. V blízkém DD byly k dispozici jedině dvoulůžkové, ale i 3 a 4 lůžkové. V krajském městě od jednolůžkových do..., ale je fakt, že ty jednolůžkové si nechají pořádně zaplatit. Obvykle příbuzní dopláceli, důchod klienta zdaleka nestačil.
Pokud nebudete lpět na jednolůžkovém, jistě by si paní ve dvou zvykla, pokud bude mít dobrou parťačku. Aspoň by si měla s kým promluvit a necítila by se až tak sama.
Vzpomínám - nějak začátek 60. let. Otec měl úraz zad /páteř/ a matka mě /byla jsem dítě/ vzala za ním na návštěvu do nemocnice. Ohromný pokoj, 20 lůžek. Něco, jako Balada z nemocnice od Jiřího Wolkera: "Dvacet lůžek stojí v síni, na nich dvacet nemocných..." Bylo to tam hrozné - hluk, zápach, žádné soukromí...
To už dneska neexistuje. Nebojte se ani vícelůžkových pokojů, třeba právě tam maminka najde prima kamarádku, než kdyby ležela někde osamělá a cítila se opuštěná. Jaga.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.