Co považujete za nevěru?

Nedokážu si představit, že bych v nějaké polyamorii investoval své city několik let a pak mě dotyčná řekla, že má s jiným dítě a zakládá rodinu, takže na mě už nemá čas. A já bych jako polyamorijní jen tak řekl, že to nevadí a přešel to bez emocí jen tak nalehko, jako by to bylo 5minut místo 7 let života.

Nebo že bych měl dítě s ženou, která má jiné děti s dalšíma třema chlapama. To si pak koupíme činžák a budeme bydlet všichni v polyamorii jako jedna velká rodina?

Příjde Vám můj názor trošku retro?

Tak mě vysvětlete, jak se v polyamorii dá žít rodinej život s dětma a budováním rodiny a další generace své krve a případně i dědictví rodiného majetku

vůči

Klasicky užívané polyamorii k šukání jeden den s tím, druhý den s tím a jinak nic dalšího dobudoucna.

...

Polyamorie je jen nazvání chování lidí, kterým nezáleží na budoucnosti, žijí život ze dne na den a jen si s oploštělejma emocma užívají šukání. Nic víc polyamorie není. A nebo prosím vysvětlení, zda je a čím.

@bear: Nedokážeš si to představit, protože máš pocit, že tu ženskou vlastníš a že vlastníš i ty děti. Kdybys nebyl nastavený ve vlastnickým módu, tak tý tvojí milovaný přeješ, že někoho miluje kromě tebe, že má další kopec lásky a že má i dítě. A o to dítě by ses mohl dokonce i starat, kdybys samozřejmě chtěl, předávat mu životní moudra, radovat se s ním z maličkostí, ale třeba mu pomáhal i řešit jeho problémy. A pak by třeba ta žena měla i dítě s tebou, a ten druhý partner by se radoval stejně jako ty. Že jeho milovaná má další dítě. A že to první dítě má sourozence. Vaše společná rodina by se jen rozrostla. Nebyla by tam žádná závist, zášť nebo vlastnění. Jen čistě radost, že se všichni máte rádi.

Jako že bych vychovával dítě cizího chlapa se svojí ženou a měl z toho radost?

Ono jaksi moje geny ve spermatu při oplodnění vajíčka s milovanou ženou dá vzniknout život dítěti, které je genetickou kopií mě samého a té dotyčné.

Tedy mít vlastní dítě, které podobně vypadá, neverbálně se vyjadřuje stejně jako já a má stejně nastavené emoce jako já a stejné obrazy chování, tak to je opravdu jiná radost.

Dítě, které je vlastní krve je jaksi rozdíl oproti cizímu dítěti.

Milovat můžete klidně i dítě z jiného manželství nebo jak to nazvat, aby vám to nepřipadalo tak vlastnické. Ale pořád to bude jiný člověk z jiné genetické informace s jinými pocity, zájmy, koníčky a i ten vztah bude stále jiný i když milující.

Kdybych měl po rozvodu přijít o své dítě a vidět ho třeba jednou za měsíc, tak se rozpláču a emočně to velmi špatně nesu.

Pokud by se jednalo o cizí dítě, tak mě to jen mrzí třeba tejden, pokud jsem s ním jen něco zažil, ale rozhodně se z toho nesložím.

Asi bych Vám doporučil nemít vlastní děti, protože by jste je dle své teorie vyvlastnila a dávala jím tak moc lásky.

Ale dokud bydlíte každý sám, tak asi děti mít nikdy nebudete a nebo to dítě budete vychovávat v neúplné rodině, což bude za pár let ještě více normální.

K zamyšlení. Děti z dětského domova mají vždycky deficit na psychyce a chování v určitých situacích, prootže neměli ve výchově tátu či mámu, ale pracovnici státu.

Váš problém a dalších uznávající nějaké polyamorie je ten, že je Vám totálně jedno, jak se dotyčné děti budou cítit. Že budou mít tři táty a dvě mámy, atd...

To je ta vaše sobeckost omlouvaná tím, že nechtece být vyvlastnění.

Proto bych s myšlením takové ženské nikdy rodinu nezakládal.

Je to hnus ze kterého se mě chce zvracet.

@prostromek... proto jsem to chtěl vysvětlit, abych to pochopil. Proto se čím dál víc rozepisujeme. Polyamorie je dle mě jen dobrá k získání sexuálních zkušeností, ale ne ke vztahu. Prostě to je jen kamarádské šukání.

Nejedná se dle mě o vztah a natož manželství

@bear: A co když jsou některé páry (neboj jeden z nich) neplodný. Dítě si adoptují? Adopce nefungují? Znamená to, že lidé, co adoptovali děti je nemilují? Že děti, kterých se někdo vzdá, a jdou k adopci, a najdou si je adoptivní rodiče, jsou vlastně chudáci? Že už nikdy nepoznají mateřskou či otcovskou lásku?

Nechápu, proč mi doporučujete nemít vlastní děti. Já vím, že vlastní děti nevlastním. I když je nevlastním, tak je budu vychovávat, nastavovat jim hranice, budu je trestat za překročení hranic, že jim budu předávat zkušenosti a znalosti. Že je budu milovat a chránit. Ale je mi jedno, jestli budu milovat a chránit svoje dítě, které je z mé DNA, nebo dítě, které je z cizí DNA. Na tom mi opravdu nesejde.

A tohle se netýká jen dětí z dětských domovů, to co popisujete. Okolo 50 % manželství se rozvede. V tom manželství jsou i děti. A ty mají po rozvodu také například dvě mámy (jednu vlastní a druhou nevlastní), anebo dva táty (jednoho vlastního a jednoho nevlastního). A fungují. Co proti tomu navrhujete? Zakážeme rozvody? Že když mají dva děti, tak spolu musí být minimálně než bude dětem 30 let a budou vlastnit se navzájem, i když jeden druhého třeba šikanuje a ubližuje mu? Podle vaší teorie je lepší, aby matka s dítětem byla u otce toho dítěte, i když je to násilník a alkoholik, který je bije (protože krev není voda?)? Když odejde za jiným mužem, tak chudák to dítě, které bude mít nový náhradní táta opravdu rád? Že mu místo facek a modřin bude dávat pozornost a lásku? Jak to dítě to přebere, že jeho vlastní otec mu ubližuje, a ten náhradní táta ho má rád jako vlastního, dal by za něj život? Myslím, že vy nechápete podstatu, složitost a různorodost lidského života a společnosti.

Azionko, v první řadě musí mít v hlavě vpořádku sami rodiče. Tedy 1 muž a 1 žena.

Pak je opravdu fuk, zda vychovávají svoje či cizí dítě. Pokud jsou zdraví, tak není nejmenší důvod svoje dítě nemít a brát si dítě z děcáku cizí.

Pokud zdraví nejsou, tak je to velmi hezký akt, si vzít cizí dítě a to vychovávat a dát mu vše co můžou a připravit ho do života.

...

Co ale může do života dítěti dát vztah ženy, která má dva nebo tři chlapy (jasně, není kurva, protože jí za to nikdo neplatí, jak jsi řekla). Bude to dítě chápat, že je to takto v pořádku?

Nebo dva muži a jedna žena budou mít dvě vlastní dětí křížově namixované mezi páry a jedno třeba cizí z děcáku. To bude nějaká polyamorijní rodina, která bude mít táty, mámy, atd... jak? To se domluví na výchově a nebo si myslíte, že budou mít jednotný názor a nebo jeden rodič bude rozmazlovací, druhej přísnej, třetí jen materiální, kterej to bude táhnout finančně a čtvrtej bude jen jako hlídací chůva? To se budou mít všichni rádi? A nebo se pohádají dřív nebo později a pak děti zkončí v péči jednoho rodiče po kuse a nebo v děcáku a všichni se polyamorijně rozejdou?

To jako čekáte, že z takového mišmaš vztahu vznikne něco normálního zdravého?

TAk hlavní je, že se po celou dobu nikdo nikhoho nevlastnil...

@bear: Fakticky nikdo nikoho nevlastní. I ty nikoho nevlastníš, i když si myslíš, že vlastníš. Podle státu "oficiálně vlastníš" svoje děti, protože jsou do 18 let nesvéprávné a nezletilé. To znamená, že za ně můžeš právně rozhodovat. Například jestli mu pediatr dá očkování proti černému kašli, jestli mu vytrhnou mandle. Ale rozhodně to neznamená, že to dítě vlastníš. Že mu budeš celý den, každý den, přikazovat, co má dělat, co nemá dělat, koho má mít rád, koho mít rád nemá. Nebudeš mu přikazovat, že nemá víc než svoji mámu mít rád tátu, to nejde, to je nevěra, protože tě nemiluje, nemá tě rád, má rád jen tátu. To je absurdní, nemyslíš? A jak to pak funguje / nefunguje v případě monogamní rodiny, kdy máš nejméně 2 babičky, nejméně 2 dědečky, nějaké prababičky, pradědečky, nějaké strýce, tety, prastrýce nebo pratety. Jak ty kafrají a nekafrají do výchovy dítěte. Jak se to dítě orientuje, kdo je kdo, jak ho kdo vychovává, co mu kdo říká, koho má být rádo, koho má nesnášet? To mu vždycky řeknou ty rodiče, "protože ho vlastní"? Aha, tak to jsem nevěděla.

Ty "šejky", které uvádíš, tak fungují tak moc dobře. Na světě je přibližně 2 miliard muslimů. To znamená, že kolem 25 až 26 % světové populace jsou muslimové. Tak to je a bude, i když se to nějakému uživateli Bear zdá divný a úchylný. Islám je nejrychleji rostoucí hlavní náboženství, zejména kvůli vyšší porodnosti a mladší populaci. Pokud současné demografické trendy vydrží, muslimové by teoreticky mohli během několika desítek let přeskočit křesťany počtem. Celosvětově má průměrná muslimská žena dnes zhruba 2,9 až 3,1 dětí během svého života. Průměrná česká žena má cca 1,37 dětí během svého života. Toliko k tomu, že to "nefunguje".

V islámu bys Azionko musela mlčet a vůbec se na toto téma nevyjadřovat. To jen tak na okraj toho chváleného islámu.

@bear: Tak to mám ale štěstí, že nejsem muslimka. Že mlčet nemusím. Já nic nevychvaluji, jen jsem napsala čistá fakta, která si můžeš o náboženstvích napříč celou zeměkulí sám najít během chvilku na internetu. Kdyby ten Islám některým lidem nevyhovoval, netvořil by druhé nejčastější náboženství na celé planetě Zemi. Ale chápu, že ty muslim nejsi, takže ti Islám nevyhovuje. To je snad logické, ne?

Tak to mám ale štěstí, že nejsem muslimka.

Taky si myslím, protože já nějaké muslimy nemusím

@bear: Já nemusím lidi, kteří mi škodí, a jsou na mě zlí, a dělají mi špatné věci. A ti mohou být klidně i z pokrevní nejbližší rodiny, to nemusí být ani ti muslimové. Naopak hodný muslim, co je hodnej na mě, na okolí, nedělá mně ani svému okolí špatně věci, ten mi minimálně nevadí. Podotýkám, že já muslimka nejsem (ani moje rodina, ani můj partner). Jsem čistě bílá ateistická Češka z Moravy, která má předaleké kořeny ve Francii. A jsem v obklopení či bílých ateistických (někdy křesťanských) lidí z Česka.

Salutations de Moravie

Ty to umíš vždycky dobře říct. A já musím psát nepřehledné slohovky

Ani závislý sobci, ani vlastnění jeden druhého.

Prostě si to navzájem slíbí a budují důvěru.

Já jsem svatbu neměla. Takže jsem logicky neslibovala nějakou věrnost v rámci svatby. V životě se mě partner neptal na to, jestli mu budu věrná nebo nevěrná ve smyslu jiného sexuálního nebo jakéhokoliv protějšku. Ani já jsem se na to svého partnera neptala. Zato jsem mu slíbila, že když bude nemocný, nemohoucí nebo jakkoliv indisponovaný, tak se o něj postarám. Já svůj slib už 8 let plním. Partner taky. A necítím se kvůli tomu vlastněná. A partner se kvůli tomu také necítí být mnou vlastněný. Slib jsme ještě ani jeden neporušili.

Anzionko.
Dotaz znel konkretne na neveru manzelu.
A ti si ten slib davaji. Nebo nedavaji a treba to maji nastavene jinak a je to tak v poradku, ale pak je to neco, s cim uz dopredu pocitaji a samozrejme se v takovem pripade o nevere mluvit neda.
Nicmene...
Nevera = poruseni slibu (konkretne slibu vernosti).
Slib ≠ vlastneni.
Tot vse.

Já si s nikým nikdy žádný slib věrnosti nedala. Jiné sliby samozřejmě jo, a ty plním. A když člověk nesplní slib, třeba řekne, že "zítra se sejdeme v 18:53 před divadlem (slibuju)", a nepřijde tam (druhý tam čeká až do 20:02), znamená to, že je mi nevěrný, nebo že je sk*ta, nebo to, že nesplnit to, co slíbil? A záleží na tom, proč nesplnil, to co slíbil, nebo je to navždy sk*ta? Když neměl závažný důvod nesplnit slib, tak je to sk*ta? A když leží v nemocnici s oběma zlomenýma nohama, protrženou slezinou a otřesem mozku, tak to už sk*ta není?

Někdo si slib ani mezi sebou dávat nemusí. Prostě cítí, že je jeden druhému zavázán.

A někteří by pomalu potřebovali cár papíru podepsaný vlastní krví...

Pb. Pokud jste s tim oba vpohode a vite nebo i vitate zalety toho druheho. pak o neveru logicky nejde. To ale zcela jiste vis. Stejna jako zcela jiste vis, ze pokud se tazatelka ptala na neveru, tak tim dozajista myslela prave to, co by se neverou nazvalo - tedy zahybani za zady druheho, tak, aby se to pokud mozno nedozvedel.

A nerikej, ze v tom nevidis rozdil.

Žádný slib věrnosti v rámci zákonné platnosti manželství neexistuje. Možná v kostele, jinak ne. Ovšem věrnost je v rámci tradic manželství v ČR samozřejmou dohodou bez nutnosti předchozí domluvy. Taková dohoda je oběma stejně jasná a samozřejmá, jako když mi po příchodu do pivnice přinesou pivo a ne vaječný likér. Jistě, dohoda se dá vždy oboustranně individuálně upravit ke spokojenosti obou (viz Pb atd).

To, že má jeden druhého rád a jsou si navzájem loajální neznamená, že jeden druhého vlastní. Co to máte za názory? Nejste náhodou sama?

Nevěra je od slova "věrnost" a né od slova vyvlastnění.

Jestli je žena ve vztahu s chlapem a bydlí s ním, nechá se hýčkat a miluje ho, ovšem má pocit, že nechce být vlastněná a tak chodí zanášet i jinam, tak je to normální nevěrná kurva.

bear: Jsem ve spokojeném vztahu, který trvá už osm let. Oba máme názor stejný, že dospělého člověka nejde vlastnit, ani psychicky, ba ani fyzicky. Ti, kdo řeší něvěru, si myslí, že tím, že si někoho nějak přivlastnili, tak jim to zaručuje, že pro ně bude výhradní. Když si někdo myslí, že je pro něj něco výhradní, tak je to v podstatě rovná se tomu vlastnění. A když to výhradní být přestane, tak ho přestanu vlastnit = rozejdu se s ním nebo rozvedu se s ním.

Jinými slovy říkáte, že hýčkání a milování někoho musí být jen ve vztahu? Ve výhradním vztahu? A to jen v takovém vztahu, že spolu musí oba dva bydlet? K*rva je podle mě žena, co si nechává za sexuální praktiky platit. To, že žena s někým bydlí, neznamená, že za ni chlap všechno platí. Stejně tak, když chlap bydlí u ženy, taky to neznamená, že žena za něj všechno platí.

Takže vy se máte rádi, jste ve vztahu, ale bydlíte každý jinde.

Vy mu plně důvěřujete a tím se ujišťujete, že on nikde nemá ještě nějakou jinou, protože Vám řekl, že to má stejně jako Vy?

Takže jste si navzájem loajální, pokud to tak je. Nikdo nikoho nevlastní, jak sám píšu.

Vy to nazýváte vlastněním a já to nazývám ztrátou důvěry a loajálnosti.

...

Přesto nechápu, aby jste neměli oba pocit vlastnění, tak raději bydlíte sami každý jinde?

To tak budete mít až do důchodu?

Až budete bydlet spolu, tak automaticky podle své teorie spadáte do levelu vlastnění a už to pro Vás nebude komfortní?

A jak to plánujete v tomto duchu s rodinou (dětmi)?

Jen mě to zajímá, protože to nechápu.

...

K*rva je podle mě žena, co si nechává za sexuální praktiky platit.

Takže podle Vás, pokud si Váš přítel tajně nebo se s Vámi svěří, že šuká ještě s jinou, tak mu to budete tolerovat, protože se přece nevlastníte a jste svobodní a kurvou ten chlap nebude, prootže to dělá zadarmo?

Supr názor a nebo jsem opět nepochopil.

@bear: Proč bych byla s někým, komu bych nedůvěřovala? Důvěřovat v čem? Že mě má rád? Že je se mnou rád? Že ho přitahuju a baví ho se mnou sexuálně žít? Nepotřebuji kontrolovat, jestli má nebo nemá nějakou jinou. Stejně jako on nemá potřebu kontrolovat mě, jestli já mám nebo nemám nějakého jiného. Polovinu našeho vztahu jsme bydleli každý jinde, cca první čtyři roky. On bydlel na spolubydlení s dalšími lidmi (muži i ženy), a já také. To by vás určitě kleplo, s těmi vašimi majetnickými stresy / úzkostmi a "nedůvěrou"... Nyní bydlíme každý jinde, ale už bez spolubydlících. Jak to plánujeme s dětmi? Zatím žádné nemáme. Až nějaké mít budeme, jestli budeme, budou mít svůj prostor (byt), kam se budeme chodit střídat v péči o ně, nebo tam o ně budeme pečovat společně, podle toho, jak nám to bude vyhovovat. S tím, že každý budeme mít svůj vlastní prostor, kam můžeme v případě potřeby jít. Jak jednoduché. Pro děti ideální, nikam nemusí pendlovat, budou mít svoje pokoje, svoje hračky, svoje zázemí, stálé kamarády, kroužky, apod.

"Takže podle Vás, pokud si Váš přítel tajně nebo se s Vámi svěří, že šuká ještě s jinou, tak mu to budete tolerovat, protože se přece nevlastníte a jste svobodní a kurvou ten chlap nebude, prootže to dělá zadarmo?"

Reakce: Když něco dělá tajně a já na to nepřijdu, proč by mě to mělo trápit? Když by se mi svěřil, že sexuálně žije s jinou ženou, tak když bych mu řekla, že mu to tolerovat nebudu, tak mu tím říkám, ne jsi můj, já tě vlastním, s jinou ženou nemůžeš sexuálně žít. A to já nedělám. Ale druhého člověka nejde vlastnit. O tom vlastnění se tady celou dobu bavíme. Já si svoje partnery volím, a nezvolila bych si takového, který dělá džigola (placeného sexuálního pracovníka pro jiné ženy). Pokud jsem s někým ve vztahu, tak se spíš než se rozhodně NEZABÝVÁM tím, jestli sexuálně žije ještě s někým jiným. ZABÝVÁM se spíše tím, jestli v tom vztahu se mnou rád, jestli si rozumíme, máme stejné názory na svět a společnost, jestli si sedíme po sexuální stránce, jestli jsme po této stránce oba spokojení, jestli máme stejné názory na budoucnost vztahu, děti, apod. Proč bych se vůbec neměla zabývat tím, jestli někde sexuálně nežije s nějakou jinou partnerkou? Za mě je takové zabývání ztráta času.

Nejde o to, zda by měl jeden druhého stále kontrolovat, jestli někoho jiného má nebo nemá.

Pokud se máte rádi navzájem a nic nenasvědčuje tomu, že jeden či druhý nespí ještě s někým třetím, tak je to dle mě vpořádku co se týče důvěry vztahu.

A na tom se dá pak budovat další budoucnost. Jak píšete byt, děti, atd...

V takovém obrazu vztahu přeci ani normální člověk v mozku nešrotuje slovo vyvlastňování a patřit jeden druhému jak nějaký arabský šejk, který ženu vymění za dva velbloudy.

Toto mě příjde zvrhlí názor. Vůbec to takto nazvat a uvažaovat nad nějakou polyamorí, že to obohacuje rodinej život, kdy chlap iluje cizí dítě cizího chlapa se svojí společnou ženou, atd...

Tohle mě příjde totálně nereálné jak z jiného světa.

@bear:

I když se ti to nelíbí, tak polyamorie / polygynie / polyandrie je, byla a bude běžná skrz na skrz planetou, různými náboženstvími a většími či menšími skupinami lidí.

1) Islám polygamie: Muž může mít až čtyři manželky, pokud je dokáže uživit a chovat se k nim spravedlivě.

2) Hinduismus historicky polygynie: V některých kastách a u královských rodů byla běžná vícečetná manželství.

3) Tibet fraterní polyandrie: Jeden z nejzajímavějších modelů. Jedna žena, více bratrů. Ekonomický důvod: pozemek se nedělil mezi dědice, rod si zachoval půdu pohromadě.

4) Masajové (východní Afrika) polygynie: Častý je model jednoho muže a více žen. Je to sociálně ukotvené, není to chaos, ale struktura s rituály a rolí v komunitě.

5) Mormonismus (historicky) polygynie: Byla praktikována v 19. století v rámci fundamentalistických větví. Mainstream LDS ji oficiálně zakázala, ale některé izolované skupiny ji stále praktikují.

6) Židovství (historicky) Polygynie: Existovala v biblických dobách

7) Starověké kultury Egypt, Mezopotámie, Čína polygynie: Byla běžná u elit.

PS: Já plně toleruji jedince, kterým vyhovuje výhradní monogamie. Všiml sis, jak útočnej jsi a jak se mě snažíš shodit? Já se tebe nijak shodit nepokouším, ani tě neurážím. Já klidně řeknu, že chápu, že chceš vlastnit partnerku, ale já prostě partnera vlastnit nepotřebuji. Zatímco ty už jsi mě tady stihl pomalu nazvat k*rvou a prohlašuješ, že radši nemám mít děti, přičemž já tebe nijak neurážím, naopak tě respektuji.

Asi přepíšu dům na 2-3 polyamorijní lidi a budu naivně doufat, že se mnou bude mít alespoň jedna žena dítě, nebude mít pocit, že je vlastním a všichni budeme jako velikánská rodina pod jednou střechou.

A když to někoho přestane bavit, tak je vyplatím z prodeje domu a půjdu bydlet na ubytovnu a dítě nechám na pospaz.

To asi bude normální a běžné. To cche každej takto naplánovat, protože monogamie je vlastnění jednoho druhým nesvoboda.

Ne, všechno dám všem a všichni se navzájem budeme milovat a sdílet od zubního kartáčku po nemovitosti.

Kde jsou ty hranice?

Z toho plyne to základní. Kde je pak ta jistota, jak si to kdo plánuje.

Plánovat rodinu totiž není někoho vlastnit jako auto a nebo bejt sobec.

Plánovat rodinu @azionko a @pb je budoucnost lepšího života. Je krásné vidět svoje já v dětech se svým DNA, pokud to zdravotně jde a není problém s početím.

To je monogamie.

Právě ta polyamorie známá někde z arabských zemí, kde šejk má 20 manželek a prodává je jako na trhu, je to, co nikdy nemůže fungovat, jak si polyamorijní jedinci malují (pokud tedy chtějí přesáhnout tu hranici zábavného sexu děcek někde na SŠ či VŠ koleji a spolubydlení).

@bear: Proč bych měla přepisovat dům na 2 až 3 osoby? I kdyby ho náhodou přepsala na více než 1 osobu, tak ty 2 osoby byt prodají a rozdělí si majetek (děti jsou vždy neopomenutelní dědicové, pokud je nevydědím). Co třeba, když má někdo 3 děti, a jeden dům. To se tam 3 sestry, každá se svým manželem a dětmi přestěhují, dohromady? Nebo jak se tohle řeší v monogamním vztahu, kdy jsou dva rodiče, co zemřou, a mají tři děti, kterým ten dům připadne jako dědictví. Co pak?

Reakce na poslední větu:

To je právě ono. Čím víc lidí do toho kecá, tak tím spíš se nedohodnou, rozhádají a majetek zkončí rozprodanej a každému v nejhorším připadne finanční kompenzace.

Takže bych si nedělal iluze ve volnomyšlenkářských vztazích, kde žije každý bohémský život a dělá si úplně co chce nezávisle na loajalitě, slibu či jinému emočnímu závazku, jako je i láska k druhému.

Tedy čím d*bilnější mentalita, tím spíš nefunguje rozdělení majetku natož samotná výchova dětí.

..

Proto uznávám jen monogamii, rodinu, ale to neznamená tvoji teorii vlastnění lidí. To je odporné. JAk psal @axus. Jde o slib a budování důvěry.

@bear: Takže zastáváš i názor, že pokud dítě, tak jedině jedno? Dvě už je na hraně, a tři a více, no to potěš koště. Představ si, že celý život syslíš ten majetek, hlavně byty nebo velký dům, a máš jako napotvoru 3 děti. A umřeš ty i tvoje partnerka. A děti se fest rozhádají. Jak pak budou prodávat ten byt / dům ty tři děti? Nastěhují se tam naráz i se svýma manželkama, manželama a dětma? Já myslím, že ty razíš názor jedno dítě = nejlepší dítě. Víc než jedno je risk, že se to rozhádá a všechno půjde do kytek, ne? Jaký je rozdíl, když se to takhle rozhádá u tří dětí v monogamním vztahu nebo u 2 žen a 1 muže, když jeden z nich umře?

Děti bych ideálně 2-3. I tak mohou mít různé vztahy mezi sebou, vůči rodičům a nebo plány cestovat a nebo se provdat za hranice, atd... Taky po mě nemusí zůstat jen dům, ale i třeba firma, prachy, atd...

Proto to nikterak ve mě nebudí problém. Takto fakt nepřemýšlím.

Navíc i ty děti může postihnout nějaká dědičná nemoc a karty budou rozdané zase jinak. To naplánovat nejde. Jde se jen snažit o to, aby člověk zahrnul co nejvíc možností o kterých ví a ty neřešitelné situace nějak eliminoval (pokud je to v silách a možnostech).

@anzionka

bear

myslím, že se vám to vymklo z rukou. Stejně jeden druhýho nepřesvědčíte. Podívejte se kolik jste toho už napsali.

@boban... ale snaha byla, ne? Proč bychom si nemohli urvat kus z diskuze pro sebe a zjistit to, zda jeden druhého ukecáme

V dnešní době seznamka je odpad. Plná tragédů. Holky si chtějí jen psát a pak nic. Totální ztráta času a nebo zábava pro lovce, které to baví na této úrovni. Na osobní setkání nebo zatelefonování je milion keců a navíc dnešní holky neumí nic nabídnout. Princezničky co hledají bohaté a se zázemím. Vařit neumí, uklízet je přestane bavit a nebo nemají základní návyk vůbec. A 99% stále čumí do mobilu a lajkuje totální kraviny nebo odepisuje na sociálních sítích, že nakupují hadry a dali si kafíčko s kámoškou. Naivní blbky. Pořádnou ženskou, aby člověk pohledal. Spousta z těch starších i dokáže rezignovat a pořídí si psa nebo jiného mazlíčka a má vyřešeno. S takovou jsem se kdysi taky seznámil v prvním zaměstnání, ale to je totálně slepá ulička.

Co se týče tématu nevěry, tak je to možná tolerantní z důvodu, protože i vztah je více virtuální. Holkám stačí, že mají status vztahu někde na sociálních sítích, ale dál se neposunout. Jako by to neuměli a nikdo je k tomu nevedl. Jen aby mohli kámoškám říct, že někoho mají, ale to, že oby žijí s rodiči a vidí se jednou o víkendu je v dnešní době spíše směšné pro mojí a starší generaci.

I toto dnešní doba nabízí... bizár

U té jednorázovky... Otázkou by tedy bylo, proč k tomu vůbec došlo a pak by jste si oba uvědomili, že to byla chyba, čimž by to třeba dobudoucna mohlo vztah více ztmelit a nebo taky časem udělat další nevěru, ale víc propracovaně a tajně, aby Vám neublížil?

Těžko říct, kdy tolerovat první nevěru a navíc prvně zjištěnou. Kolik totiž bylo těch nezjištěných není šance zjišťovat.

Ale podle některých to nevěra není, když lidi nejsou v manželství a žijou třeba na hromádce.

I když pokud je to jako s azionkou, že každej žije jinde, tak jsou to spíše bych chápal kamarádi a každý se sexuálně chová dle svého s jinejma nebo i občas sami se sebou, pokud se navštíví. Potom ovšem nechápu, proč nemají status kamarádů a mají potřebu o sobě říkat, že jsou si navzájem partnery a chlubí se tím před prarodiči a okolím a přitom to jsou jen kámoši a každý si užívá s jinejma.

bear: Podle vaší teorie nemůžou být dva lidé ani vztahy na dálku. Když někdo žije na druhém konci světa od toho druhého. I když vidí jednou za měsíc, třeba, a oba dva prohlásí, že ten druhý je jejich partner / partnerka, tak to nemá žádnou váhu. Protože jen Bear rozhoduje, co je vlastně vztah a co vztah už není. A Bear říká, že ve vztahu jsou jen ti, kdo spolu fyzicky bydlí. Konec. Tečka. Šmitec. Není důležité spíše to, jak se označují ti, kterých se to týká, než jak je označuje nějaký Bear?

@prostromek... prostě klíčová situace, zda to táhnout dál a nebu ukončit.

Ovšem zde polyamorijní lidi si asi udělají spolubydlení a udělají si sexuální hry ve čtverce nebo jak?

...

Jako jasně, kdo nemá majetky, pomalu ani slušné zaměstnání, tak tomu o nic nejde, protože nic nezratí. Tak tam proč nespat s 20ceti lidma porůznu každej měsíc jinak a neužívat si.

Já toto myšlení prostě nechápu a asi by pomohlo, kdyby na to reagoval nějaký chlap podobně, jako já svými slovy, zda je to OK či ne.

Podle mě rodina = monogamie a to, že mám ženu a dítě neznamená, že je vlastním, ale že jsou děti mojí krve a žena je vůči mě loajální jako já k ní a vážíme si oba navzájem toho, čeho jsme dosáhli

Polyamorie je pro mě jako šukání pro zvířata bez zázemí, majetků a budoucnosti. Nemyslet na budoucnost a prostě žít každou minutou jen a jen v přítomnosti. Co bude zítra je nám fuk.

Takto to chápu celou dobu.

Takto jsem byl vychován v úplné rodině.

Je to špatně?

Nejsou polyamorijní jedinci z nějakých LGBT vztahů nebo z rodin, kde byly vychováváni jen matkou a případně prarodiči?

@bear: Když žena vlastní svůj byt a muž také vlastní svůj byt. A pak koupí být napůl, společně, pro ty děti, kde žijí až do té doby, než se osamostatní, tak to "š*kání bez majetku"? Oba napíšou závěť, kde ten druhý získá dědictví (to co se uzná za vhodné). Děti dědí část vždy (neopomenutelní dědicové). Kde máš opět nějaké "š*kání bez majetku"? To skoro vypadá, že pro tebe je důležité š*kání za účelem získání majetku, nebo nedokážeš jinými způsoby přijít k majetku než "š*káním"?

Chápu, že jsi byl vychovaný v úplné rodině. A neříkám, že je to špatně. Ale jaksi nechápeš, že někdo třeba ne. A to, že nebyl vychovaný v úplné rodině, neznamená, že je navždycky vadnej a pošahanej. Trochu víc otevři oči a hlavu. Ne všechno, co odsuzuješ, a říkáš, fuj nechutný, fuj špatný, fuj divný, fuj neobvylý, je opravdu špatný. Jenom to neznáš, nebo spíš nechceš poznat.

Těch krachnutech vztahů, kdy se ke mě kamarádi chodili vybrečet jsem pár poznal a vždy to bylo na základě toho, co jsem popsal.

Člověk ani nemusí moc aktivně sledovat a hledat nějaké důkazy, že v dnešní době se tolik mladých lidí do svateb nehrne, jako to bývalo kdysi u našich rodičů a prarodičů.

Naopak se nám tu nezdravě rozmáhají názory, že neexistují jen dvě pohlaví, že každý má právo na svobodu a nechce být vlatněn a nebo přímo obhajoba všeho krom monogamie, která začíná být out.

Tedy všechny faktory toho, aby populace postupně vymřela a nebo ´ukolem bylo z nějakého rozmaru zplodit děti, ale pak je nezajistit, a´t se starají a prokousávají životem jak umí.

Proto je i nárůst tolika sebevražd u mladých lidí.

Jen proto, protože jsou obklopeni bizárem dnešní doby a nemají rodiče, kteří by je ubezpečili a ukázali co je správné a co ne.

Generace sněhových vloček a 40 druhů pohlaví.

@bear: Tak to budeš čubrnět, že já se svými názory na věru / nevěru zastávám názor, že pohlaví jsou jen dvě, a to muž a žena. A když se narodí někdo jako muž, tak je muž a když někdo jako žena, tak je žena. Také zastávám názor, že homosexualita je odchylka / úchylka, nikoliv norma. A že dítě má vychovávat muž i žena. Nikoliv pouze stejné pohlaví, takové rodiny by být neměly. Akorát je mi jedno, jestli dítě bude vychovávat 1 muž a 1 žena, nebo 2 muži a 1 žena, nebo 2 muži a 4 ženy. Dítě by mělo být mužský i ženský vzor.

@bear: Moje věkové zařazení je 30 až 35 let. Chci se zeptat, a ty máš partnerku / manželku? Jestli ano, předpokládám, že je vztah monogamní. Jak dlouho máš partnerku / manželku? Jak vám vztah / manželství funguje? Plánujete spolu děti? Případně kdy? Pokud partnerku nebo manželku nemáš, proč ji nemáš? Pokud jsi ji někdy partnerku / manželku měl, co byl důvod rozchodu / rozvodu?

Mám 2 roky a zatím budujeme důvěru. Názorově se v tomto směru rodiny shodujeme. Nejsem ovšem z těch, který by šel ihned do svatby a půlka by jí jen tak spadla do klína. V tomto směru jsem opatrný. Uvidíme dál. Z minulosti jsem měl štěstí spíš na zlatokopky. Ovšem tam to brzo krachlo. Nemám totiž problém komukoliv dát najevo svoji nespokojenost nebo jasný postoj. Naopak na jasných pravidlech a názorech selektuji ty, kteří za to stojí. Alespoň tím člověk neztrácí čas a nežije v nějaké naivní naději. Prostě to nějak funguje, tak se toho držím. Rodina není pro mě závislost, spíše přáním. Takže nedělám k vůli čemukoliv irelevantní rozhodnutí, aneb hezký úsměv nebo slzy na mě neplatí co se týče majetku. To ovšem neznamená, že bych nedokázal dávat emoce a nebyl loajální k osobě se kterou buduji důvěru a jeden druhého oťukáváme.

Rozhodně bych neměl barák napůl s někým, kdo má ještě někoho dalšího.

@bear: Díky za upřímnou odpověď. Přeji, aby vám to fungovalo, a abyste byli spokojení. Nic proti tobě osobně nemám. Doufám, že ty také ne, i když mám v něčem jiné názory a postoje než ty. Ostatně my dva pár netvoříme, takže nemusíme být ve všem kompatabilní a na všechno mít stejný názor. Já ti do tvé bubliny (tobě i partnerce) posílám hodně zdraví, to je podle mě v dnešní době velmi důležité. Na tom se dá stavět spokojený a naplňující život.

Zde není cílem jednoho či druhého nějak dehonestovat a urazit. I když bez menšího pošťouchnutí to občas nejde. Pokud to bylo moc, tak se omlouvám.

Spíše rozpoutat pořádně diskuzi, aby se tohoto zajímavého tématu ujalo více lidí a bylo více názorů.

I tak se nemohu se vztahem polyamorie ztotožnit.

Ǎt jsi v životě šťastná a zdravá