Schováváte věci které by se mohly jednou hodit?
Původní název otázky: Schovávate věci které by se mužou hodit jednou
Od: petr2 odpovědí: 50 změna:Nevim zda ma smysl to schovávat je to tam roky!Např.zbytky Ipy,větši kusy polyše po zatepleni,plovoučka různá,směs dlaždiček,trubek,nepouživaného nádobí a porcelánu,dráty,různé zustatky lišt,knížky,staré kolo,vana stará a umyvadla atd atd….nikdo to co to tam je nikdy nepoužil.Manželka rázně “to se může někdy hodit” ale tu to nese…e ta do sklepa nechodi.
Jak to máte Vy? Ja nevim jak dál.
Diky
9x
Mi se dostalo velkého poučení v manželství. Muž byl velice zručný všechno uměl a všechno si udělal sám. Tak skladoval všechno, co by někdy mohl potřebovat. Dopadlo to tak, že když něco potřeboval, koupil nebo vyrobil, protože v tom čurbesu nikdy nic nenašel. 
Já už mám hodně roků a děsí mě myšlenka, že až zavřu oči, mladí přistaví kontejner a každou věc budou komentovat, jaká ta mamka byla kramářka. Takže nic neschovávám. Když se podívám na své mladé, ti mají naprosto jiný vkus a jiné přdstavy o to, co a jak v baráku potřebují. A věř, nepotřebují vůbec nic. Když už, tak umí pracovat a vydělat tolik, že si zaplatí žemeslníka. Takže nějaké žďorby ve sklepě, na půdě, ve skříních s oblečením jsou jen na ostudu.
Máte pravdu ale na druho stranu když vidím co naši mladí za pěkný věci po roce vyhazujou tak tiše skŕipu zubama..
A co udělám?Vezmu to a odnesu do sklepa a tady nastává ten problém který řešim ted
111, konečně s Vámi jednou nesouhlasím, páč jako důchodce mne to občas popadne a vyhazuji, co jsem nasyslil. Mám vytipovaná místa, kde mají vhodné kontejnery, kam to čas od času odvezu, co nezpeněžím.
Ale nepřeháním to s pilností, abych měl co vyhazovat i za 10 let.
Hezkou neděli.
No já syslim elektro pak vodo dřevo a nějaký vigl pasovinu a plech aby bylo co svařovat jo s pak zásobníky spojovacího materiálu. U bytu skladovací prostory nemáme.
4x
Když jsem něco mezi těmi uschovanými věcmi hledal a nacházel tam věci uložené i před 10 lety a dosud nepotřebovanými, tak mi došlo, že takové schovávání je zbytečné a všeho jsem se zbavil. Navíc, než něco hledat, tak je rychlejší jít to koupit. Většinou o tak strašné peníze nejde. Tak k té otázce asi tak! Zdravím!
4x
Vite, jak se vam bude dobre dychat, az to vsechno vyhodite?
A jaky budete mit krasny velky sklep?
jj znám , 10let jsem měl cosi /už nepamatuji co to bylo/ . Jednoho dne to potřebuji a tak jdu hledat...nenašel. Tak říkám ženě, tady jsem měl to a to, nevíš kam to přišlo? Vyhodila jsem to dnes do koše...Ještě že nebylo vyneseno smetí. A jak se to zrovna hodilo, a to chtěla žena něco ukutit nebo opravit. No nesehnal bych to ve kšeftě po těch letech..
Respektive když přijdu k něčemu, co už tam třeba mám, ale v horším stavu, tak to nahradím tím "novým"
4x
3x
Přidám svoji zkušenost, snad to v rozhodování pomůže.
Loni v listopadu zemřela manželova maminka, otec už nežil, a zůstal veliký barák se zahradou a hospodářskými přístavky - prádelna, garáž, sklep, kůlna, na dole (kůlna s montážní jámou), obrovská stodola a dílna, neuvěřitelně narvaná vším. O vnitřku domu ani nemluvím. Manželovy sestry si vzaly něco "na památku", vesměs hezké a užitečné věci, ale všechen jejich čurbes (staré peřiny, kočárky, postýlky, hračky, staré oblečení) na komoře (půda) zůstaly. Je to už rok a nejsme s tím hotoví ani náznakem. Stále ještě nevíme, jestli se tam usalašíme jako na chatě (zahrada chce přes léto svoje, to jsme si už letos mákli hodně), nebo co s tím bude.
Do toho mi loni v září maminka doma ošklivě spadla a koncem listopadu ji z nemocnice propustili přímo do domova pro seniory. Jsem ve stejné situaci jako manžel. Zůstal mi po ní třípokojový byt, plný až po strop. O oblečení nemluvím, to jsem narvala s velkým nepohodlím u sebe doma do svých skříní, nosím jí to do domova na obměnu, protože ústavní prádelna si s tím neláme hlavu a ze všeho udělá seprané vyšisované kusy. Maminka si na oblečení vždycky moc potrpěla a nedokážu jí to nedopřát. Všechno, co v bytě bylo, jsem nabídla příbuzným. Odnesli si několik banánových krabic plných věcí, ale nebylo to vůbec poznat. Knížky jsem na etapy roznesla po knihobudkách. Zůstaly obrazy, broušené sklo, porcelán typu Rosenthal po předcích z otcovy strany, čínský porcelán,... a kopce povlečení, ručníků, ubrusů,... topím se v tom. Já to nepotřebuju a nechci. Je to rok a já ten byt stále nemám vyklizený, nemohu ho pronajmout a platím nájem.
V souvislosti s tím jsem začala třídit a vyhazovat doma, protože moje věci se mi posuzují mnohem snáz než maminčiny.
Prostě závěr = vyčistit všechno, co jde, ještě za zdravého rozumu a fyzických sil. Stačí, co po nás zůstane, až už nám to nepůjde.
2x
Tak to já na zahradě syslím a zatím vše došlo upotřebení, sice za 5 let ale nemusel jsem letět shánět. Některé věci bych ani nesehnal...například kus plechu na výrobu jednoho dílu z plastu do drtičky..
ano třeba fitinky, měl jsem jich plný pytel a jednoho dne jdu pro fitinku a pytel pryč , to bylo nevhodných slov na adresu ženy..
Železo jsem více jak polovinu odvozil do šrotu, ale stejmě jsem si něco nechal. Přitom, když něco kousek něčeho potřebuji, synek to druhý den přinese z práce.
2x
V baráku musí být vše potřebné k tomu abych v případě poruchy měl kam šáhnout a dát to do kupy. Není možné skočit do auta a jet to shánět do města. Takže musí být náhradní komponenty, nářadí a přístroje k tomu potřebné. Není možné být déle bez elektřiny nebo bez vody.
U nás je to úplně stejné. Akorát je v tom takový binec, že v případě poruchy raději skočím do auta a...
Při té příležitosti samozřejmě kromě porouchaného dílu koupím pro jistotu ještě jeden, aby byl po ruce, až bude potřeba.
Takže se mi doma hromadí vypínače, objímky, vložky do ventilů, brusné papíry, vruty, těsnění, flexi hadičky...
(Já vím, že mám problém.)
Takhle je to naprosto v pořádku
2x
Dneska tam toho je 3x víc většinou stavení materiál a nářadí. Něco bych měl vyhodit něco prodat a tak se i pomalu děje, ale většinu mám v plánu využít Jestli ne tak až tu nebudu někdo další bude nadávat na mě a to hodně.
Asi jsem vám moc neporadil, ale aspoň víte že v tom nejste sám.
Co se týče manželky tak ta se chystá asi někdy v budoucnu na dlouhý blackout, protože máme ve sklepě asi 500 skleniček na zavařování ( bohužel prázdných) a taky se to nesmí vyhodit, k tomu asi 150 různých květináčů, které ale postupně vyhazju.
Stačí, že kompotů a zavařenin tam už teď je pro několik dalších generací, nebo pro přežití dlouhého blackoutu.
1x
Máme příbuzné typické boomery. Za komunistů nic nebylo, takže se všechno schovávalo. Byl pocit nedostatku všeho (občas reálného). Když k nim přijdeme na návštěvu, vlevo ložnice, vedle pokoj - sklad naplněný věcmi, dále obývák, kuchyně, půda plná věcí, dále 2 pokoje a chodba přeplněné věcmi že se tam skoro nedá jít, po schodech dolů 1. sklep = sklad, 2. sklep = sklad, 3. sklep kotelna a sklad. Jedná se o poruchu hromadění.
Osobně neskladuji. Rozdám nebo vyhazuji. Dále máme doma pravidlo: pokud něco dalšího přinesu, něco jiného se musí vyhodit. Ne vždy se povede 100% dodržet, ale funguje. Jinak to co píšete snad není ani nutné skladovat. To jsou skoro vše čisté odpadky. Vyhodit.
Pane Smodem, asi máme podobné příbuzné. Při každé návštěve se ho ptám, "kdo to bude za Tebe likvidovat, až natáhneš brka".
Pane Milane, nedá se tam pořádně zaparkovat, je mi vždycky už předem líto těch řidičů - jak budou jednoho dne přistavovat ty přervané kontejnery..chudáci kluci
To není porucha, to je logický důsledek "přechodné generace". V době našeho mládí bylo všechno drahé a hlavně často nedostakové. Takže se věci kupovaly do zásoby, co kdyby v budoucnu nebyly k dostání. Co se dalo použít, nevyhazovalo se, a většinou se nakonec opravdu na něco použilo.
Dneska je k dostání všechno, vzhledem k příjmům za velmi nízkou cenu. Navíc to bývá fórové, takže je budoucí využití omezeno. Dnešní mladá generace nemá problém vyhazovat to, co nepotřebuje, je to pro ně přirozené. Naše generace v sobě musí onu "přirozenost" z mládí zlomit a donutit se k chování, které kdysi bylo nemyslitelné. Je to jako naučit se psát opačnou rukou. Kdo to v sobě nedokáže zlomit, mladým připadá jako psychicky nemocný.
P. S.: Nejsem háklivý na nálepkování, jen podotýkám, že dnešní "-sátiletí" v ČR vyrůstali v naprosto odlišných podmínkách než oni "boomeři" v USA. Kupříkladu jsme si po svatbě během pár let opravdu nemohli vydělat na auto a domek na předměstí, jak je našim vrstevníkům na západ od Rozvadova často předhazováno.
Jj, souhlasím. Každopádně boomer není hanlivé označení, jde pouze o označení generace. Tak jako tak, dnes si -náctiletí auto koupí ještě téměř na střední, zato k vlastnímu bytu nebo dokonce domu (pokud jim výrazně nepomohou rodiče) se nedostanou již nikdy.
Pane smode, třeba znáte jiné lidi, ale já s Vámi nesouhlasm s názorem: "nedostanou již nikdy....." Můj syn má byt 2+1, na který jsem mu přespěl jen ručením.
V mém okolí je několik synu mých kamarádů, kteří si postavil dům, mají minimálně dvě auta. To vše stihli do 10 let manželství. Jasně že na hypotéku...
@smode2:
Je to označení generace, které se většinou používá v hanlivém významu (OK, boomer). Skoro jako bych pro ty mladší používal označení "snowflakes". (To je hanlivější, uznávám.)
Mimochodem, tohle kastování na generace tu v minulosti nebylo. Dokonce ani v USA ne. Pojem "Baby boomers" byl kdysi zaveden jen v sociologii a ekonomii jako označení významného populačního a socioekonomického fenoménu, podobně jako později u nás "Husákovy děti". Teprve komerční zneužití v podobě produkce zaměřené na ekonomicky čím dál silnější mladou generaci (se štědrým kapesným od rodičů) uměle vneslo tento pojem do médií i veřejného života, aby v nové skupině zákazníků vyvolalo pocit výlučnosti (jsme jiní než ti nemožní boomeři), bohužel za cenu logické dehonestanece těch, kteří "nejsou jako my". Rasismus už přestal být v módě, takže přirozené tribalistické geny byly pomocí médií namířeny proti "cizí" generaci. Málokdo si tehdy uvědomil, že hlavní zloba mladých je směřována proti těm, kteří jejich revoltu platí.
S postupujícím časem a rostoucím počtem "generací" se bumerang generační nevraživosti pomalu vrací těm, kteří ho vypustli. Hlavní odpovědnost za ekonomiku, politiku, kulturu a životní prostředí se pomalu dostává do rukou milenálů a přeji jim, aby jejich děti na ně hleděly s větším pochopením. Ty jejich "Facebooky" jsou už dnes pomalu stejně směšné, jako kdysi naše "magiče".
Mm: ano, možná označení vymýšlí někdo, aby rozdělil. OK boomer je určitě hanlivé. Na druhou stranu, někteří nespokojení boomeři co si myslí jaké je stáří zásluha a mládí neodpustitelný zločin, si tuto hlášku zaslouží. Typickým příkladem je pan Pohlreich.
0x
Patřím mezi sběratele, ale ne chronické, že bych měl hromady bordelu.
Zbytky IPY bych vyhodil. To je k ničemu.
Ale kachličky nikdy. Stačí, aby ve zdi při výměně kohotku třeba u WC praskla koncovka PPR se závitem 1/2" a musí se odsekat minimálně 2 - 3 obkladačky a pak je vhodné je doma mít náhradní a vše uvést do původního bezvadného stavu.
Stejně tak jedna či dvě palubky plovoučky. Stačí, aby na ni spadlo cokoliv těžkého a rozhodně je lepší vyměnit dvě palubky nežli přeložit celou podlahu nebo se na to odštípnuté dalších 10 let koukat.
Nedávno jsem vyhazoval staré oblečení, hromadu sklenic na zavařování, smaltovaný starý hrnce (mám jen 4 z nerezu a ty stačí) a zbavil jsem se spousty knih, které pro mě neměli obsahem žádnou hodnotu.
Já mám dřevník, dřív tam bylo uhlí, teď tam skladuji věci. Někdy se dokopu k tomu abych něco vyhodil, ale pak to tam zase zaplním něčím jiným.
V garáži mám taky věci co by se někdy mohly hodit. Ale co sejde s očí sejde z mysli. Hlavně že se tam vejde i auto.
BTW: Mám i různé lyže i lyžáky, sám se na ně už nepostavím (leda kdyby někdy napadl sníh až po kule na, vytáhl bych staré běžky), možná by se někomu hodily. Ale spíš ne.
Jo, starý lyže a běžky jsem také vyhazoval. Na horách nebydlím a jezdit na hory s tím, že si koupím permanentku na den a pak sjedu kopec, pod kopcem se budu s ostatníma mačkat u vleku a pak nahoře zase sjedu kopec... mě nikdy nebralo a nebere.
Nejlíp se vyhazovali boty po rodině nebo starý oblečení. To šlo samo a výsledek byl vidět hned. Nejhůř se zbavuje drobností které vezme člověk do ruky a začne vzpomínat, kde se to doma vzalo, vybaví se životní příběh... a pak vyhoď to... moc nejde...
0x
Ale musím přiznat, že kdybych to nevyhodil, stejně bych to často asi nenašel. Čím je člověk starší a hlava děravější, tím míň mají tyhle "úloženky" smysl, protože je nenajdu. Když se občas pustím do vyhazovacího úklidu, tak jen koukám, co vše už si nepamatuju, že mám. Smysl má nechat si jen věci, které už nejdou sehnat, jak byly třeba zmíněny ty kachličky. Nebo že mám třeba rezervní čerpadla na vodu (jedna studna, druhá studna, odčerpávání sklepní šachty), protože ta potřebuji v případě problému nahradit nejlépe okamžitě.
0x
věci má smysl schovávat pouze v případě, že o nich víte a v případě potřeby po nich sáhnete a použijete je. pokud to tak není, tedy nevíte přesně co tam máte, neschovávejte je. ale vyhodit je všechny taky nemusíte, já nabízím inzercí, třeba i za odvoz.
"věci má smysl schovávat pouze v případě, že o nich víte"...souhlas, ale uložíte, podle Vašeho návodu, ale za měsíc, půl rok, několik roků sice víte, že to tam někde možná je, nebo jste to již vyhodil. Ale nemůžete to najít. Páč to bylo v plastové bedýnce uložené. Kde to je? Pak zjistíte, že to dávno není v bedýnce, ale v krabici z Lidlu..
Pamět lidská, není neomezená.
0x
Ano, schovávám, schovávala jsem, hlavně oblečení, že třeba jednou zhubnu.
Žila jsem mládí v bídě, kdy oblečení nebylo. Rodiče stavěli a peníze šly do stavby. Do školy v jedněch teplákách a mnohdy zděděné klučičí oblečení. K vánocům papíry A4 a tužky (z jedné strany červená, z druhé modrá) pokradené ve skladu, kde otec pracoval. Socialistický podnik již není, rodiče také ne.
Ale již zdárně věci okolo sebe třídím, vyhazuji co dosloužilo, daruji, prodávám, odvážím do sběrného dvora staré barvy, ale je toho stále dost a dost, i když mnohdy se něco šikne. Celkem přehled mám, tak abych nemusela kupovat nové hrnky, talíře.
Sklepy se mi zdárně zadařilo vyčistit. Horší to bude s kovářskou dílnou po manželovi a věci v ševcovské dílně po synovi, a knížky, tam bude problém, knihu těžko vyhodím.
Knihy jsem roztřídila v tom smyslu, jestli je budu chtít nebo ne, a zbytek jsem roznesla po knihobudkách. Když jsem se tam šla druhý den podívat, vždycky byly pryč. Měla jsem aspoň pocit, že jsem jim dala nový život. Antikvariáty jsou naprosto passé.
Doma mi zůstal např. román Sever proti Jihu, nádhera, do které jsem se nedávno znovu ponořila a měl stále stejné kouzlo. Naopak celou řadu Johannese Maria Simmela jsem vynesla.
Knížky, to je kapitola sama pro sebe. Zažila jsem dobu, kdy pro knížku nebylo kam plivnout. V peřiňáku, ve skříních, na stolech, v gauči. Peníze bylo potřeba na jiné věci, než na police. Na stará kolena, když už číst nemohu, musela jsem knížky dát pryč. Zanesla jsem kamarádkám, po přečtení ať pošlou dále a nechala jsem to na nich. Co zůstalo, jsem dala na chodbu na okno s přáním pěkného počtení a nakonec, z toho množství mi zůstalo 5 do tříděného odpadu. Uvědomuji i, že to byla snad 3. vlna zbavování se. Tak jsem kdysi postavila velkou tašku ke dveřím domova důchodců, do knihovny a také do knihovničky na interně a chirurgii.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.