Jak se pozná zdravé a kvalitní jídlo?

Já jsem tedy žádnou reportáž neviděl, tak snad nebudu odpovídat mimo, ale jsem zcela přesvědčen, že Češi se stravují špatně a zadělávají si na velké problémy.
Nemusí se asi nutně jednat o kvalitu samotných potravin, protože pokud se vaří ze základních potravin, tak i to méně zdravé jídlo nemusí být tak velký problém, když se nejí stále. Daleko větší problém je, že pro jednoduchost a relativní lacinost spousta lidí sahá po různých náhražkách, prefabrikátech nebo rovnou vaří z pytlíku a konzervy. Logicky takové jídlo nemůže být příliš kvalitní a zdravé. A co se týče restaurací, tak je to něco podobného. V první řadě, spousta těch lacinějších podniků vaří z různých základů a prášků, takže nic extra zdravého, v řadě druhé si tam spousta lidí půjde sednou s tím, že si dá nějakou flákotu, k tomu hrancle, smažák, pivko, sladké nápoje... málo lidí půjde do restaurace s tím, že si dá nějaký zeleninový pokrm třeba kvůli tomu, že už má masa dost. U nás třeba suverénně vévodí fronty u místního kebabu (co vše za sajrajt ta hučka masa obsahuje, že ani není poznat o druh masa, natož kvalita či zkaženost, nemluvě), přestože hned vedle je poměreně slušná restaurace, kde si může člověk dát rozmanité meníčko za podobnou cenu. Samozřejmě když tam bude někdo denně chodit a jíst jen pečínky, guláše, smažáky, tak to není moc velký rozdíl. Takže obecně prefabrikáty, náhražky, nevyvážená strava, málo zeleniny, moc masa...

Zřejmě je to totéž, co bylo v dnešním Metru e.metro.cz/... . Ale jsou to takové ty všeobecné kecy a nepřijde mi třeba na sdělení, že češi hledají kde ušetřit nic nesprávného (horší by bylo, kdyby lidi zbytečně a bez rozmyslu rozhazovali peníze). Navíc před nějakou dobou se zase říkalo, že hodně chodíme jíst do restaurací (a hlavně teda jídelen), že jsme tím unikátní v rámci EU, že jinde si nosí jídlo z domu a v práci si ho ohřívají, že naše "dělnické"jídelny jsou dědictvím minulého režimu a restaurace jsou nucené na oběd taky něco připravovat (pominu-li, že je to blbost, co jsem byl po EU, všude měli podnikovou kantýnu/jídelnu, která dělala obědy pro zaměstnance za hubičku nebo to měli rovnou zadarmo; stejně tak studentské menzy; pamatuju na Leibnitz Univerzity in Hannover (už to bude aspoň 10 let), kdy jsme se tak o tom bavili, oni jako studenti prý mají oběd za euro (v našich menzách to tehdy bylo 49 korun, kolik to stojí studenty dneska už fakt nevim, naposledy jsem byl v menze, když to obyčejné lidi stálo okolo 70), ale to je nějak dotované). Takže naopak můžou psát, že jsme se i v tomhle zařadili do EU k vyspělým státům.

Stejně tak jsem nepochopil, co je špatného na vynechání polévky nebo dezertu, kdyby tomu tak nebylo, zase píšou, že se lidi přežírají (viz strana o2 těch samých novin i když tam si spíš stěžujou na nedostatek pohybu a "mnohasetkilové"pacienty, nadbytek jídla vynechali).

Jen tak pro zajímavost, jak jste na tom Vy s obědy. Já dostávám od zaměstnavatele obědový paušál něco přes stovku (do minulého roku jsme dostávali 100 korunové stravenky). V dosahu mám dvě jídelny, jedna má obědy za 125 druhá okolo 160. Jak jsem zjistil, jsou to v Praze běžné ceny, a neni důvod se tomu vyhybat. A ty jídelny rozhodně nejsou prázdné. Ono ani na té ilustrační fotce nejsou úplně běžná jídla, takže ty ceny jsou trochu větší (jinak jsem měl pocit, že do 180 korun se člověk i v Praze nějak nají). Jinak to zdražení je neuvěřitelné, když to tak vezmu. Ještě před 10 lety se dalo najíst za 70 korun (to nepočítám že jsem začínal s 11,40 za obědy na průmyslovce a 14 na vysoké (končil jsem se cca 45, za dobu studia se to dost podstatně zvedlo), to obojí ale byly dotované ceny).

Co je "zdravé"a co ne to fakt neřešim. Už jen protože to stejně nikdo pořádně neví. Dětství jsem prožil v propagandě mléka, předtím prý bylo mléko na černé listině, proto ta masivní propagace. V té době to zase byly vajíčka, říkalo se, že jedno vajíčko za měsíc je maximum. Pak to byly živočišné tuky. Dneska jsou to jiné věci a za 10 let to budou zase jiné.

Kvalitní potravina se pozná jen rozborem v laboratoři. Pohledem ani jinými senzorickými zkouškami nemám šanci poznat, jestli má v sobě ovoce a zelenina rezidua pesticidů a herbicidů nebo maso v sobě antibiotika.

A co se týče hotového jídla, nejradši má moje tělo to, které mu vlastnoručně uvařím ze základních surovin. Třeba taková ovesná kaše slazená medem s mnou vypěstovanými jahodami a borůvkami chutná mému tělu víc a cítí se po tom líp, než po nějakém umělohmotném dortíku. Takže dělám to, k čemu mě nabádá moje tělo, které je přecitlivělé na syntetické chutě.

Co se týče restaurací mám ten problém, že umím vařit. Mnohdy i lépe než v restauraci. A to si pak jeden rozmyslí, jestli si doma uvaří "za pár korun" nebo nechá tisíce v restauraci. Takže v restauraci jím vyjímečně. Mám tak jistotu, co jsem do jídla dala a že když už jsem něco smažila, nesmažila jsem si to třeba na palmovém oleji nebo jiném přepáleném tuku. Moje každá porce řízků si zaslouží vlastní čistý olej nbo sádlo. Když vařím z mletého masa, namelu si sama. Na kupovaném mletém je totiž napsáno polotovar a opravdu to není jen mleté maso.

Je těžké určit zdravé a nezdravé. Já to dělím na chutné, méně chutné a nechutné. Něco, co je opravdu zdravé, se takřka nedá jíst, něco mi chutná. Každý z nás má chutě jiné.

V restauraci či jídelně je to občas problém - nevidíte, jak se jídlo připravuje, co do něho dají. Sestra pracovala na brigádě v restauraci a od té doby by si nikde nedala k obědu sekanou. Když viděla...Já jsem jednou neplánovaně nahlédla do kuchyně restaurace, ohromná pánev, v ní se smažily řízky a olej černý jako boty. Ráno ho tam asi nalili a celý den na něm dělali. Ale to běžný zákazník u nažehleného ubrusu nemůže vědět. A zblajzne, chudák, všechno, co mu donesou.

Byla jsem s dcerou u soukromého pěstitele pro krouhané zelí. Měl tam vystavené své výpěstky. Mimo jiné krásnou svěží kapustu, květák. Kus si počítal za 25 korun, bez ohledu na váhu a velikost. Koupila jsem si obojí a bylo to moc chutné. Škoda, že je to pro mě daleko. Včera jsem si koupila další kapustu, tentokrát v Penny. Svěže nevypadala, cena podle váhy, 40 Kč/kilo. Dala jsem za ni 60 korun a zdaleka není taková, jako od toho zemědělce. Proto jsem opravdu pro soukromé pěstitele a chovatele. Už od pohledu zákazník vidí, že to zboží přímo z pole je o hodně lepší, než z obchodu, kam ho kilometry vezou, pak se to tam povaluje...Stejné je to se sýry, jogurty, mlékem. Nedaleko je soukromník, chová kravičky a dělají tam tvaroh, sýry, jogurty, prodávají i čerstvé mléko. A ty mléčné výrobky opravdu chutnají jinak, než jogurt v plastu. Vše mají ve skle, obaly jsou vratné. Jaga.

Reportáž jsem sice neviděl, ale jsem přesvědčený, že pojednávala o ultrazpracovaných polotovarech a hotových konzervovaných/mražených/trvanlivých pokrmech a podobně. To jsou samozřejmě blafy, nekonzumujte je.

Dále Češi milují uzeniny a ultrazpracované masné výrobky, což je nic jiného, než opět jenom blaf na zaplácnutí žaludku za pár korun. Nekonzumovat. I to je hlavním důvodem prvenství Česka ve výskytu rakoviny tlustého střeva, kolorektálního karcinomu a obezity.

Píšete, že nakupují ve slevách, ale určitě tím nebyly myšleny slevy na zeleninu, ovoce, luštěniny, obiloviny, ale opět jenom slevy na vyjmenované ultrazpracované blafy. Nekonzumovat. Základní potraviny jsou vždy levnější a i když je ultrazpracovaný blaf ve slevě, pořád je dražší, než základní doma zpracovaná surovina. Platí se za výrobu, přídatné látky, obal, distribuci a to nejdražší: REKLAMU. Viděla jste reklamu na květák, brambory nebo cibuli? Já ne. Ale reklamu na totální nesmysly vidím Xkrát za den. Jinak by soudný člověk takový brak nekoupil. Co potřebuje reklamu, to je obecně brak, po kterém by ani ten hladový pes bez reklamy neštěknul.

Člověk, který jí zdravě, si vaří nejčastěji sám a jídla vyrábí ze základních surovin, ne ze zpracovaných blafů plných konzervantů, aromat a plnidel pro zvýšení obsahu.

A tam je ten rozdíl. Nezdravě se stravující skáčou podle reklamy. Zdravě se stravující přemýšlí nad tím, co a jak zpracovávají. Hotová věc.

"Včera jsem se mimořádnš dívala na zprávy"
nejdřív by mě zajímal ten zdroj, podívám se a pak mohu odpovědět