Zdravím, tak se mi dnes opět "poštěstilo". Rutinní návštěva supermarketu = horor. Už když jsem přicházel, byl první varovný signál - "drobný" karambol při parkování. Starší řidič se ne ohlédl a nacouval do vozidla za sebou. Začla hádka, nadávání a pán (viník) byl tak ve stresu, že málem opakovaně naboural další vozy, případně srazil tzv. čumily + paní poškozenou. Šel jsem dál. V obchodě doslova bitva, jak kdyby už nikdy neměli mít otevřeno, samozřejmě nákupní košíky napříč uličkou a kochtající tetiny - standard, to už nepřekvapí. U pokladny tlačenice, honem honem, až agrese, tlačení jiných zákazníků vozíkem před sebou atd. Uff, zaplaceno a mizím domů. Cesta přes čerpací stanici. Opět tzv. flustráti nemající vteřiny navíc, troubení a další špeky. Konečně se blížím k domovu a hlavní křižovatka kolabuje, řidiči tečou. Poslední metry potěší, z malé prodejny - smíšenky vychází starší sympatický pán, s úsměvem a učebnicovým klidem - doslova nabíjel energií, díky za něj. Otázka. Opravdu už jako národ neumíme být v klidu a musíme se chovat jako zvěř? Když toto se děje a čím dál častěji už za "klidu", co by se dělo při ohrožení, krizi,...? Nepochopím. Proč už nikdo není ochoten trochu "uhnout" z nároků, zpomalit, vcítit se do jiných...? Vaše zkušenost?
Ráno vyjdu z bytu, sousedka starší paní Dobré ráno jak se máš... díky dobře. Vlezu do obchůdku... Dobrý den co vám nabídneme. Na přechodu auto už z dálky dává přednost. Venku sluníčko, co si může člověk přát.
Dobrý den, právě jste odhalil metodu/princip "postupné/přenesené naštvanosti". Vás někdo ráno naštve, Vy následně naštvete např. trafikantku, která měla zatím dobrou náladu. Ta je nyní naštvaná a Vám se ulevilo. A ta trafikantka tu naštvanost za chvilku přenese na nějakého otravného zákazníka, který je nyní naštvaný, ale trafikantce se ulevilo. A takto to běží od rána do večera a někdy i od večera do rána . Zdravím!
P.S. Zkrátka, naštve-li někdo Vás, tak to pošlete dál a ulevíte si .
Asi Vás nepotěším, páč já podobné nemám, nezažívám. Při parkování klidně pustím jiného, nežli se dohadovat,. V obchodě mile sdělím paní, zdali se můžu přitulit, abych mohl projet. U poltu poděkuji, popřeji krásný zbytek šichty a hlavně dobrou svačinku.
U samoobslužné pokladně, když je namátková kontrola, poprpsím paní, aby šáhla pro zboží až na dno tašky, lehce zalaškuji. Při kontrole u nákupu piva se ptám, zdali jako důchodce mám předložit občanku.
Zkrátka já jsem milý na ostatní, ostatní zase na mne.
Díky za reakce, no ta přenesená naštvanost je dobrá. Ale fakt, opravdu mi přijde, že od Co vidu se jako národ/lidé chováme jinak a to výrazně. Jako by pořád někdo někoho honil, jako by snad i měla začít krize,...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.