Nejste přihlášen/a.
Nebylo... Ve středověku se dívka stávala ženou s první menstruací. Poté už byla dost stará na vdávání a aby mohla se svým mužem léhati. Většina nevěst byla ve věku 12 - 14 let.
Šlechtické a královské děti se často svatby dočkaly ještě v mladším věku (občas kvůli vzdálenosti a věku v zastoupení). A pokud se sňatková politika rodičů nezměnila, pak došlo k naplnění sňatku (souloži) v okamžiku kdy nevěsta za sebou měla první menstruaci.
Ostatně bratr Karla IV. Jan Jindřich si vzal svou první manželku Markétu Korutantskou řečenou Pyskatou ve svých osmi letech. Markéta byla starší a po smrti svého otce žádala anulování sňatku z důvodu neplnění manželských povinností ze strany svého chotě. Tomu v té době bylo 13.
Lidé se dožívali nižšího věku, takže všechno bylo tak nějak "rychlejší".
Snatkova politika.
Vubec neslo o nejake intimni chvile s nejakou ctrnactkou, ale o uzemni zisky, ktere diky ni ziskal.
Prvni dite spolu meli az v jejich 18.
Panovník Karel IV byl sice zřejmě živelný muž (první ženu unesl), leč v případě Anny Svídnické šlo zpočátku jen a jen o sňatkovou politiku: Zemřel syn Karla IV, a král si vzal potenciální snachu Annu Svídnickou (1339-1362). Následovaly léta korunovací na Královnu a tak podobně a s cestováním po krajinách, první dítě - dceru měl královský pár v r. 1358, v 19 letech věku královny. V roce 1361, tj. v královniných 22 letech, ohlásila papeži do Říma narození mužského potomka. Vlastně jediný hlavní úkol panovnice té doby (i jiných dob).
Takže názor: Král Karel IV se do intimit s nezletilou vlastní ženou nehrnul a počkal na plnoletost, dokonce by to bohlo být i 18 let věku dívky Anny. Císař Karel IV. se konečně dočkal syna a dědice, budoucího krále Václava IV. Bohužel císařské štěstí mělo krátké trvání. Anna Svídnická zemřela při porodu třetího dítěte 11. července 1362. Bylo jí pouze dvacet tři let.
Císař Karel nepotřeboval zákony o nezletilosti, dokonce možná od té doby se pojem zletilá/nezletilá dívka odehrává, nebo ne?
Ne, podle tehdejších zákonů to nezákonné nebylo.
A podle přírody taky ne. Ve 14 v té době většina dívek byla schopna počnout dítě a vzhledem k úmrtnosti bylo potřeba využít dostupný čas k tomu, (aby i po všech předčasných úmrtích, epidemiích, válkách, úrazech a dalších běžných záležitostech) aby měla dost potomků, kteří budou schopni zajistit pokračování rodu a množení populace. Nebývalo zvláštní, pokud z 10 dětí přežily a měly vlastní rodiny třeba jen 3. Dnes díky pokročilé vědě a technice (nejen ale i včetně lékařství) přežije skoro každé dítě až do dospělosti a stejně vymíráme.
Že my jsme si teď navymýšleli jiná pravidla s tím nesouvisí, ostatně hranice toho, co jsme si dohodli, že je OK a že OK není se liší každých pár set kilometrů - čili je to jen o dohodě, žádný přírodní zákon. Tehdy prostě tu dohodu měli jinou.
A co se panovníků týče, tak tehdy byla svatba prostě jen pokračováním politiky jinými prostředky, stejně jako např. válka nebo obchod. Vlastní city tam až takovou roli nehrály.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.