Vaše problémy nebo bizarní zážitky ve škole

Stříkl jsem hasičákem na chodbě

Dobrý den, jako ten den pověřená třídní služba jsem zlomil klíční kost - naštěstí jen umělé kostře o přestávce/během dopravy z kabinetu do třídy, kde měla probíhat výuka přírodopisu. Při rychlé jízdě kolečko jejího podstavce škobrtlo o mírně vystouplou dlaždici na chodbě a protože jsem nepřizpůsobil rychlost povaze a stavu povrchu došlo k následnému osudovému pádu lidského torza s následkem zlomeniny. Celý incident byl třídní posouzen pouze jako neopatrnost bez náhrady škody, protože rychlou jízdu jsem "hrdinsky" zamlčel (a o té nebezpečně vystouplé dlažce se vědělo). Zdravím!

Zdravím,

neřekl bych bizarní, ale dnes spíše úsměvné, ikdyž bizarní je v dnešní době vlastně vše co stalo dříve...

Mám chvilku čas, takže napíšu... A ty hodně špatné neuvedu, dělo se toho hodně kdysi... (závidím dnešním školákům, hih..)

Ale dříve např. takto:

- nesměli jsme na druhém stupni základky o velké svačině se najíst v lavici ve třídě, museli jsme se svačinou chodit po chodbě v dvojstupu kolem dokola dlouhé chodby. (to víte, dříve jen namazaný chléb, nebo rozkrojený rohlík) Takže jsme pak šlapali na občas plátek vařeného vajíčka, nebo ředkvičky, nebo kus paštiky, které vypadly z našich svačin

Ano, takhle to u nás bylo...!

- pokud se nějací spolužáci střetli a strkali, myslím jako že boj, zůstali po škole a šli do tělocvičny s učitelem. Tam dostali boxerky a ať si to vyřídí. Učitel jim pískal zásahy a vyhodnotil vítěze. Bylo to veřejné, akorát většinou jsme tam zůstali my domácí a "přespolní" diváci kterým jel autobus domu se většinou nezúčastnily..

- pokud jsme měli odpoledne dvě hoďky těláku např. v létě, šli jsme na hřiště, cca 600m od školy. Nebylo možnost se napít. V té době nebyly nějaké plastové lahve na vodu. Žádný batoh s sebou, nic takového nebylo. Takže po uběhnutí několikrát fotbalového hřiště kolem dokola, jsme se těšili jak se vrátíme do školy a u kohoutku na záchodě byla doslova fronta jak každý chlemtal vodu....

- ve školní jídelně, jsme si nesměli jít dříve pro pití nežli se na nás dostala řada pro jídlo. To bylo zakázané. Pití bylo ve várnici s kohoutkem, buď čaj nebo nějaké cosi. Voda tam nebyla. Takže až po přinesení jídla ke stolu, byla možnost si jít pro pití..

Ale jako mladí a nenasytný.. co si vzpomínám.. pokud jsme šli na oběd jako poslední, dostali jsme co hrdlo ráčilo a přidali jsme si co chtěli. Mno.. asi kuchařky byly z obce a znali nás, nevím. Ale dělali jsme to tak s kamarádama většinou v pátek

- negativa byly, když nás hlídala "ta špatná úča" která hlídala jestli vše dojíme.. A když byly nějaké játra, smažené a obalované a nešlo to ani rozkousat, museli jsem jíst dokud jsme to nesnědli. Ano takové metody byly, a přísné. Naštěstí jako mladí jsme si poradili, když se úča nekoukala, "řízek" šel do kapesníku a do kapsy a venku vyhodit. Jinak by nás nepustli ven z jídelny. (no neptejte se mě na to proč se mi matka ptala na to proč mám promaštěnou kapsu a kde jsem ztratil kapesník...)

- a také dobré bylo když jsme z nějakého důvodu zůstali po škole a měli opsat 100x žákovku.. A dostali jsme k tomu jeden papír A5. Prostě šlo o to aby jsme něco opsali a stejně za hoďku přišel učitel a poslal nás domu ...

- a vzpomínám, o letní prázdniny, rodiče se znali se školníkem... Přivezli uhlí na další topnou sezonu a byla možnost si vydělat pár kaček. Za 195 metráků jsem tehdy dostal 195 kčs. Uklízel jsem to tři dny a měl jsem puchýře na rukou.

Ale to byl mazec, v těch letech si vydělat tolik peněz... když nanuk stál 1kčs a točená zmrzka byla za kačku pade...

Jo jen úsměvná historka..

A ty vysloveně špatné psát nebudu

Dnes jsem sám šokován z toho, že jsme celé vyučování /pokud se nečetlo či nepsalo/ musely /my děti/ sedět s rukama za zády. Myslím minimálně 1. a 2. třída. Pak už nevím.

Zítra se jdu podívat na sraz ZDŠ po 59 letech. Ne na svůj, na mnželův. Moc se těšil ještě jednou uvidět spolužáky, bohužel, nebylo mi přáno. Měli velice svérázného kantora na matiku, celou hodinu jim ndával. Manžel si to tehdy psal na útržky papíru. Čekalo to doma asi 60 let. Teď jsem to aspoň zčásti přepsala, namnožila a zítra to donesu, aby si žáčci vzpomněli. Originály si dál schovám. Posuďte sami:

Na toto si často vzpomenu. Dodnes si pokládám otázku jak vlastně měla znít správná odpověď. Vysvětlím. Bavila mne fyzika a jedna slečna naopak naprostý antitalent s kterou si učitelka nevěděla rady jakou nejlehčí otázku ji má položit. Přihlásli jsem se a řekl: "Na kolik taktů pracuje čtyřtaktní motor?" Slečna se zastyděla a nic neodpověděla. Nastal ve třídě smích. Ale já říkám, kolik z nás to vlastně ví dnes. Jak měla znít správně odpověď? Psal se rok cca 1960.