Dobrý den, jelikož celý život žiji pouze s nejvyšším dokončeným vzděláním ZŠ, je mi 47 let a celou dobu mi to nevadilo, protože jsem dělala super práci a pořád tu práci mám, ale teď je jí málo, ale taky jsem celou dobu věděla, že nejsem ničím jištěná, kdybych o tu práci přišla. No o práci jsem nepřišla, ale mám teď takové období, kdy se mi všechno sype. Dost špatných věcí se stalo docela za sebou a i když to zvládám tak prostě vím, že ten strašák toho, že mám pouze ZŠ je tu pořád se mnou. Budu pracovat do 69 let, takže ještě 22 let a to je fakt hodně, tak už mám takové zoufalé pocity, že bych zkusila si udělat aspoň výučák. Původně jsem měla hodně sebevědomí, že se přihlásím na profesní kvalifikaci, naučím se na jednotlivé zkoušky a pak se přihlásím někam na školu a požádám o zkoušky na výuční list, ale obávám se, jestli to vůbec dám. Celou dobu mám přehled o školách, které nabízejí dálkově, distančně, večerně studium na zvýšení kvalifikace. Vzhledem k tomu, že jsem došla do bodu, kdy jsem strašně frustrovaná z toho, jak jsem neschopná a potřebuji prostě udělat něco pro sebe, abych se zase začala radovat ze života, tak mě napadá změnit konečně tuhle situaci, kterou jsem si způsobila sama svými špatnými rozhodnutími, škol jsem studovala více, maturitní obory a prostě žádnou nedokončila kvůli vlastně blbostem, zázemí jsem měla, všechno, neměla jsem na to žádný vážný důvod. No nakonec mě to doběhlo, mám ze sebe opravdu špatný pocit, jak jsem neschopná, protože oficiálně nejsem ani vyučená. Myslíte, že bych v tomhle věku ještě mohla zkusit jít od prváku na dálkové studium na učňák? Je to na 3 roky, což je podstatně méně než na školách, kde jsem dálkově studovala a které byly na 5 let, některé maturitní jsou na 4 roky a samozřejmě je i maturita bez studia, jenže já nejsem moc na matematiku a tento předmět je pro mne strašák. Potřebuju ze sebe mít dobrý pocit, že konečně se snažím změnit situaci a nechci si dále připadat neschopná. Ale zase v tomhle věku mám obavy, že tam všichni spolužáci ve třídě budou o mnoho mladší, takže si tam s nikým nesednu a potom i obavy, zda můj mozek je schopen po tolika letech zvládnout tolik učiva. Jelikož je to SOU tak je to zaměřené nejvíc na práci rukama, kterou už dávno nedělám, ale možná mi právě chybí, protože duševní práce je hodně náročná zvlášť když řeším okolo ještě další věci. Je to obor, který jsem kdysi na denním studiu studovala na SOU, jediný učňák, pak jsem studovala na SŠ s maturitou. Tak o tom oboru něco vím, i když už je to strašně dávno. Šli byste do toho? Problém není se na školu dostat, pro mě byl vždy problém ji dokončit, i když vlastně spíš lenost a prostě blbost no. Na téhle škole je matematika pouze 2 roky, tak pokud bych se dostala do třeťáku tak už ten hrozný předmět pomine. Akorát teda už nemám nikoho, kdo by mě matematiku doučoval. Smůla no, nakonec mě moje špatné rozhodnutí doběhlo.
0x
Moje kamrádka dálkově vystudovala po 40. roce věku truhlařinu. Už tedy měla maturitu, ale chtěla se živit sama na sebe, tak si i se třemi dětmi na rodičáku udělala učňák.
0x
Mám učňák, mám maturitu , chtěl jsem na VŠ ale skrze zdr. stav vzhledem k tehdejšímu povolání lékaři toto zamítli a tudíž ani nešlo podat přihlášku... JInak vše mi bylo k ničemu-nikde nechtěl vidět ai výuční list a maturitní tuplem ne Dnes u spousta zaměstnavatelů není důležitý papír ale to co jedinec umí, byť v "montovnách" stačí jen vyučení -klidně jako "kosmetička podlahových krytin" - na tu práci vyškolí na danou práci dle ručiček za půl dne až měsíc! Alepoň za to co jsem za posledního cca1/4 století produktivního života zažil.
Takže ve 4O? nevím asi ano dnes jako důchodce to už nějak doklepu
0x
Promyslete, co je to za obor. Jak budete žádaná, uplatitelná na trhu práce.
Budete pracovat na sebe/podnikání, nebo se necháte zaměstnat?
Bude Vás zaměstnavatel ochoten zapracovat, když budete bez praxe?
Dojděte na ÚP, kde je nějaký poradce v oblasti rekvalifikace a s ním to prokunzultujte, jakou máte šanci na uplatnění po vystudování.
Zvažte svoji zdravotní způsobilost, jestli i v pozdním věku, jak plánujete těsně před důchodem, zvládnete manuelní činnost.
0x
Napíšu přesně proč o tom uvažuji. Mám práci telefonistky, ale poslední dobou to vypadá, že bude pokračovat to co se děje už druhý měsíc a obávám se, že to bude pokračovat v tomto duchu, že té práce je málo a ta která je, je hodně psychicky náročná, jsou tam věci, které člověk musí překousnout, to dělám celou dobu a opravdu mě ještě nedávno práce hodně naplňovala a věřila jsem, že to budu moci dělat do důchodu, je to práce s lidmi na dálku a mohu využít znalosti a nepotřebuji k tomu vzdělání, je důležité, že to zvládám, jde mi to a funguje to. Jenže poměrně nedávno mi zemřeli oba rodiče a čím delší doba to je, tím mi to připadá horší. Žiju sama, nikoho nemám, tedy mám kamarády, co se týče komunikativnosti, s tím nemám problém, dokážu se bavit o čemkoliv, jsem i hodně chápavá, takže je to podle mě prostě teď období, kdy jsem musela i řešit větší spotřebič a nemám auto, prostě nějak na mě vše dopadlo co se teď děje. Mám čas, jsem zdravá, doufám, že i dál budu, něco mam našetřeno a dalších 22 let pracovat je opravdu dlouhá doba. Teď jsem si našla, že otevírají opět úplnou profesní kvalifikaci na kuchaře. Nevím, asi nestačí to, že vařit umím, ale jen doma. Není to ten obor, který jsem se kdysi učila na denním studiu, to byla cukrářka. Tenhle rok už mají plné stavy na SOU. Prostě se potřebuji nějak hnout a zrovna teď mám takovou depresi a nechci do toho spadnout, tak hledám cokoliv co mě vytáhne a to vzdělání je prostě věc co mě trápí. Teda celou dobu ne, až teď zase. Prostě to všechno co se stalo, děje, tak na mne nějak padá a to vzdělání je záchytný bod, který kdybych se konečně posunula, tak já snad bych skákala nadšením, protože já už si ani nevěřím, že na to vůbec mám. Tolikrát jsem studovala dálkově školy a nakonec to vzdala, ale do toho přišlo např. to, že jsem se zamilovala a on chtěl, abychom spolu bydleli, tak já odešla za ním bydlet a přerušila školu-to bylo v jednom případě. V dalších případech jsem viník já sama. Utápím se prostě v depresích a jelikož mě celý život zajímá psychologie, mám přečtených hromadu knih, poslední maturitní obor, který jsem studovala byla Sociální činnost a o tomto oboru vím nejvíc, tak vím, že to nesmím nechat zajít daleko a sama se z toho vyhrabat, tak hledám něco co mě dostane od těch myšlenek o smyslu života apod. No já v nejodvážnějších snech mám představu udělat si výuční list na SOU a pak ještě na jedné střední škole si udělat formou maturity bez studia 2 roky v kombinované formě studia nebo 1 rok v programu Maturita bez studia. Je to konkrétně na škole Spektrum Škola Spektrum - /... a konkrétně pro obor Sociální činnost je důležité mít výuční list. Tenhle obor Sociální činnost mne nejvíce baví a jak tu někdo psal, mě nejde o to, potom v těchto oborech pracovat, já bych ráda si nechala práci telefonistky, ale zároveň zažila i jinou práci a chtěla bych taky ještě někdy třeba zažít mít možnost si vydělat více peněz, protože já vlastně celý život mám malé výdělky. Jasně, že v oboru Sociální činnost jsou také malé výdělky, to vím, ale já prostě bych jenom chtěla si něco dokázat, že nejsem ještě tak úplně neschopná, že můžu ještě mít papír výuční list a pak kdybych ještě zvládla ten maturitní obor Sociální činnost ve zkrácené formě po SOU tak mě to úplně stačí. Já už nečekám zázraky, ale prostě nechci vyhořet a mám ten čas na to se věnovat studiu. A zase o tom po dlouhé době uvažuji, nejlepší na tom je, že na tom oboru Sociální činnost zkrácenou formou není vůbec matematika. Té matematice bych se ráda vyhnula. A vyhnout se jí můžu jen přes úplnou profesní kvalifikaci a pak kdybych zvládla udělat zkoušku a dostala výuční list. Upřímně i kdyby se mi to povedlo, mě to nemůže už změnit celkové nastavení osobnosti, já i tak bych pořád byla jak jsem teď taková skromná, opatrná a podle mě bych si stejně dál nevěřila, protože těch lidí co mají papíry na vše možné je prostě strašně moc a každý rok vychází ze škol noví absolventi a já jsem věkem už za zenitem, já už nemůžu nic zvláštního dokázat a nikdo na mě není zvědavý. Takže je to jen pro mě, pro můj pocit, abych nevyhořela. Taky bych třeba po té maturitě uvažovala o kurzu TKI, telefonické krizové intervence, ale to opět jen pro sebe, nevím, jestli bych zvládla dělat někdy tak náročnou práci telefonistky na lince důvěry. Já mám ke všemu respekt a neuvažuji jako megaloman, prostě malé krůčky a uvidím, jestli vůbec se ještě něco dá. Jestli zvládnu někdy alespoň výučák, tak já se snad pak rozbrečím, já už si fakt vůbec nevěřím. Takže mám co dělat s mým tempem do 69 let co budu ještě muset pracovat.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.