Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, jen takové pozastavení nad dnešní dobou. Žiju v paneláku, kde vlastním větší byt, nedávno tu dělali nový výtah. Já takový výtah nepotřebovala, není mi už přes 20 let a jsem hodně nostalgická. Chápu a beru to tak, že co se děje za dveřmi mého bytu nemohu ovlivnit a už jsem se s tím smířila a nijak mě to neničí. Jen takový povzdech, že neustále se potřebuje něco vylepšovat. Kdyby to bylo na mě, tak bych rozhodně nový výtah nepotřebovala. Protože jsem introvert a ten starý mi vyhovoval, nebylo tam umělé světlo a ten výtah působil tak krásně přirozeně. Co bydlím v tomhle bytě, už tu potřebovali udělat více změn. I když jsem majitelka bytu, tak stejně mě většina vždy přehlasuje a prosaděj si nějakou novotu, takže to vůbec neřeším, beru to jak to je. Jen prostě starý výtah mi moc vyhovoval, do tohodle když vlezu, tak je tu zrcadlo a je to tu strašně osvětlené jak v obchodním domě, kam nerada chodím. Nejraději nakupuji např. v Penny, i když je tam věčně plno lidí a prodavačky tam potřebujou pořád doplňovat zboží a není tam klid, který bych si představovala. Před výtahem tu museli dát dolu dvě kamery dovnitř a ven a předtím potřebovali udělat nové osvětlení bodové, tzn. že už si nemohu vybrat kdy mít tmu a kdy světlo. To světlo předtím bylo tisíckrát lepší, tohle bodové je pro mne zásah do mého soukromí a možnosti volby. Předtím jsem věděla, že dokud nerozsvítím mohu si užívat tmu tak dlouho jak dlouho chci a když jsem rozsvítila, tak to nějakou dobu svítilo, ale bodové světlo je udělané proti lidem a proti jejich pohodě, svítí to nečekaně když nechci a když vytáhnu klíče a chci je zasunout do zámku, tak to zhasne. Jsem přesvědčená o tom, že všechny novinky jsou proti lidem, proti jejich svobodě a pro to, aby lidi nasírali a kontrolovali je. Novinky jsou pro to, aby lidem vzali svobodu a jejich právo volby. Taková je dnešní doba. Ale beru to tak, že co je za dveřmi mého bytu nemohu ovlivnit, ať se tam třeba všichni staví na hlavu a odstrkujou se ušima. To jen, že asi si budu muset nafotit místa, kde je ještě vše při starém, protože nevím, kdy někoho napadne to zbourat a udělat nové, prostě extroverti ve společnosti značně převyšují počtem kusů introverty a na nás se nebere ohled, že takhle se nám to vůbec nelíbí. Ale zajímalo by mě, jestli se tu najde nějaký introvert co se v tom najde, určitě je nás víc, kterým tyhle kraviny nevyhovují.
Ne to není agorafobie. To je opravdu jiná záležitost, kterou trpí docela dost obyvatel. V různém rozsahu, škále. Myslím že i na FB je taková skupina lidí.
Vysoce citliví lidé tvoří 15 až 20 % populace a jejich vnímání světa se liší od ostatních, což může vést k přecitlivělosti na různé podněty a projevům hypersenzitivity.
Tato hypersenzitivita se může projevovat v intenzivním prožívání emocí a vysoké citlivosti na smyslové vjemy, jako je světlo nebo hluk.
Jsou o této výjimečnosti i články, také jsem se o tento problém zajímala. Já mám zase sociální fobii, ale v pozdějším věku se s každým podobným problémem člověk naučí žít.
Ano, já také měla sociální fobii a agorafobii, ale našla jsem si práci z domova, pracuji na dálku s lidmi, tak mi lidé nechybí. V práci mám velmi mnoho podnětů a práce mě naplňuje. Ne vždy jsem takto žila. Mám za sebou práce ve velkých kolektivech a když jsem byla velmi mladá, tak mi nevadilo zažívat různé práce mezi lidmi, ještě jsem se neznala. Byly to ty zkušenosti, kterýma jsem prošla, abych se stala tím, čím jsem dnes. Všimla jsem si, že je mi nejlépe, když pracuji o samotě. Dřív ta možnost nebyla a dost pozdě jsem měla svůj počítač s internetem. Ale když jsem byla mladá tak mi nevadilo ty zkušenosti zažívat a přišlo mi, že práce v kolektivech pohoda. Celý život se zajímám o psychologii a zjistila jsem, že se mi strašně líbí, když mám pořád o čem přemýšlet, tedy duševní práce, podněty. A mě to stačí, já jsem vyloženě velmi šťastná v životě jaký žiju. Mít přehled, mít čas zpracovat podněty, jsem typ, co rád dumá nad vším. Jsem strašně šťastná, že mohu pracovat z domu. Myslím, že bych si toho nevážila, kdybych se k této práci dostala např. v 18ti, ale teď je to zcela jiná situace, když už vím o čem je život, když už vím kdo jsem, co mě naplňuje, co mě baví. Jsem velmi nadšený člověk. Jsem introvert a v tom si hovím. Pracuji, platím daně, starám se o byt, když je nějaký problém, tak ho co nejdříve vyřeším. Život je nádherný. Samozřejmě záleží na tom, jak co člověk napíše a vím, co mohu čekat a vím, že se dá číst mezi řádky. A vidím to tam také, že to není standard. Jsem empatická, tak vím, jak lidé uvažují, to je moje plus. V životě je rovnováha, někdo má plusy někde a na druhé straně je mu ubráno. Je to tak v pořádku. Velmi si vážím toho, že mám svůj osobní čas, to je pro mě nejvíc. Žiju si svůj super život podle svého a funguje to. Myslím, že pro introverty je nejlepší pracovat sami, samozřejmě, když je člověk mladý věkem např. 20+ tak mu nevadí, když dělá něco co není úplně to nej po čem touží. Člověk se přizpůsobí. Ale časem alespoň já jsem přišla na to, co je pro mě nejlepší a v čem jsem jako ryba ve vodě. A všechno to přišlo tak správně načasováno, po zkušenostech super práce, vše do sebe zapadá, přijde mi to jako osud. Nic v životě není náhoda, i když si to člověk dlouho myslí. Nakonec se to vykrystalizuje, jeho povaha, to čím je a má být. Mám k tomuhle blízko, přikláním se k tomu, že jsou věci mezi nebem a zemí. A že zřejmě náhody nejsou. A že je to třeba tak, že my všichni jsme si kdysi vybrali, co chceme zažít, komu se chceme narodit a pak jsme to zapomněli. A možná každý z nás žije to co si vybral, ale možná jsou tam nějaké karmy z minulosti a někdo má prostě smůlu, protože se nějak choval v minulém životě a musí to odčinit, ale nepamatuje si minulý život, tak to neví. Na tohle téma bych mohla psát stohy a byla jsem trochu psavý typ, něco jsem i někde publikovala, ale nic zvláštního. Jsem moc ráda za tuhle dobu, protože je velká informovanost, to dřív nebylo, že existují vysoce citliví jedinci. Určitě bych nechtěla žít např. před 200 lety, to bych totiž takovouhle práci vůbec nemohla dělat a musela bych být vdaná žena se spoustou dětí a starat se o manžela, ženy si dřív nemohly vybrat a nemohly být svobodné a žít život podle svého. Tahle doba je nejlepší, v jaké kdy člověk žil a může žít. A myslím, že mezi vysoce citlivými jedinci je i dost spisovatelů, kdyby nebyly knihy, tak by život nebyl tak skvělý. Díky introvertům vděčíme za tyhle věci a jsem přesvědčená o tom, že kdo bude introvert a kdo extrovert je daná věc. Člověk nemůže být extrovert, když je introvert, nejde to. Já osobně netoužím po tom, být extrovert. To mě nemůže nikdy dát to co mám jako introvert.
Napsala jste nostalgie všechno hezky, vcelku s Vámi souhlasím. Ale je mi už 69 let a vidím, že jsem před 30 lety, před důchodem, také vyhledávala samostatnou práci, v ne moc velkém kolektivu. Bohužel byla chyba ve výběru školy, takže jsem nikdy nepracovala ve svém oboru. Byla jsem spokojená, když jsem mohla pracovat ve svém tempu, samostatně a velice mě dříve zlobilo neustálé vyrušování od kolegyň, dotazy, telefonáty apod..
Tipuji, že jsme asi samostatné, dochvilné, zodpovědné puntičkářky, s velkou mírou sebekázně a kontroly, ohledně plnění úkolů.
Jediné, co mě trápí, že si nemohu vzpomenout, jak jsem dříve, v minulém životě, žila, proč nemám alespoň záblesk nějaké vzpomínky. Mnohdy večer medituji, doufám, že se mi trošku osvítí, někde to tam přece musí být. Nejsem věřící, ale přesto by mě zajímalo, co je opravdu mezi nebem a zemí a co bylo v našich minulých životech.
@nostalgie - To vypadá, že to nezvládli a smazali mě.
Zase schválně, aby vás "nasír..."? Jen jste přesunutá do diskuze, nahlédněte.
Jejda, tolik lidí potřebovalo napsat negativní příspěvky až běda. Přitom mě jen napadlo napsat myšlenky a vy hned, že snad nemůžu spát, jak strašně mi to vadí. :D Nejlepší příspěvky jen prostromek, ostatní raději už nepište ju. Nemá to smysl, si zas vybarvujete nějaké psychiatrické diagnozy, fakt ta česká mentalita no comment, ale vlastně peter to samé, patriarcha. Ale čekala jsem to, takže vlastně mě to nepřekvapilo. Prostě na diskuzích převažují nenávistní, nespokojení lidé co si rádi kopnou a tenhle příspěvek vám musel udělat dobře, když sama jsem se vyřadila z kolektivu a ještě si za tím stojím, to je úplně totální drzost ode mě tak mě musíte dát dolu.
Vidíte, a já se dosud domníval že vnitřní dveře ve výtahu jsou navíc proto, aby mě výtah nemohl zabít, zrcadlo s pořádným osvětlením abych si mohl zkontrolovat, zda když jdu ven nevypadám jako prase, automatická a dostatečná světla na chodbách proto abych nemusel hledat ve tmavém koutě klíče co mi spadnou na zem + vypínač k zapnutí osvětlení když mám plné ruce
Působíte na mě jako někdo nespokojený, komu se nepovedlo žít tradičně, tj. mít dobrého partnera a děti, a těmito jízlivými poznámkami na adresu kolegů a kolegyň zde si kompenzujete svoji nespokojenost, přičemž ze svého osudu jste, jakožto obranný reflex, udělala ve své hlavě uměle přednost. Podobně jako to dělají například někteří abstinenti na své okolí chováním typu: "já jsem abstinent, kdo je víc". Spokojený a šťastný člověk nemá totiž sebemenší potřebu tento fakt někde vytrubovat. Nic si z toho nedělejte, váš pohled na svět je docela zajímavý. Když nic, dobře se to čte
@nostalgie - Nepotřebujete světo, výtah, nákupy v marketech a lidi všeobecně. OK, váš postoj k životu, neberu vám ho. Jen si dovolím podotknout, že vám to široké okolí fakt nedělá schválně, aby vás "nasírali a kontrolovali", jak píšete.
Za výměnou výtahů hledejte nařízení EU. Majitelé, správci domu jsou za toto odpovědni.
Kvůli bezpečí. Starých lidí, dětí, zvířat. Pár neštěstí se u starých výtahů skutečně stalo. Občas se nějaká videa na FB objevila. Třeba páníček ve výtahu a pes na vodítku zůstal na chodbě a výtah se rozjel.
My jsme měli zase na poliklinice do minulého měsíce výtah bez vnitřních, zavíracích dveří.
Kolikrát jsem si říkala, kdy už na nás přijde řada.
Staří lidé se zapotácí, opřou o stěny šachty a někde se mohou zachytit a přijít k úrazu.
--------------
Světla jsou bohužel jiná věc, zřejmě z výroby.
Možná použít na tu chvíli tmavé brýle.
-----------------------
Taková pozitivní věc. Všimla jsem si, že nějaký větší obchod zavedl pro starší lidi a citlivé osoby nakupování v určité hodiny, kdy ztlumí hudbu a snad i osvětlení, aby bylo nakupování příjemné. Správně píšete introverti, proč žít neustále v poklusu a nadoraz.
Tesco = klidná hodina pro autisty apod..
.
Klidná hodinka = Novinka bude dostupná každé pondělí mezi 12:00 a 13:00, přičemž první Klidná hodinka proběhne 10. března.
Na tuto dobu omezí práci jako doplňování zboží paletovými vozíky, ztiší hudbu, reklamy, ale i hlučnost pokladen.
Pro mě by bylo super, kdyby se všechno zboží dalo objednat např. z Alzy, jen bych si zašla do alzaboxu a vyzvedla a domu. Nepotřebuji kvůli nákupu trávit čas na místech s mnoha lidmi, je to pro mě nutné zlo. Bylo by super, kdyby např. Alza jako první nabízela i mražené potraviny do alzaboxů, myslím, že tím, že to nikdo nenabízí přichází ten obchod co to první zavede o dost velkou tržbu. Samozřejmě tím přijde o práci spousta prodavaček, protože podle mě ten první obchod co to zavede bude mít extrémní zisky a ty další budou chtít taky, tak se to rozjede. Aby zkrátka vše se dalo vyzvednout v nějakém boxu. Já bych už do supermarketu nikdy nešla, nemám zájem o klasické supermarkety, kdyby tohle zavedli, tak já budu první co to začne naplno využívat. A myslím, že je to už docela na spadnutí, kdy to přijde. Prostě nakoupit si veškeré potraviny v alzaboxu nebo v jiném boxu bez nutnosti se stýkat s živými lidmi. Opravdu nejsem na nikoho zvědavá, když si jdu nakoupit.
Já autista nejsem a autista asi nemůže žít sám ve svém bytě a starat se o administrativu a správu bytu. No zní to skvěle, ztlumí světla, že by bylo přítmí a třeba by se mohlo poštěstit, že zrovna tam budu jen já sama, to už jsem dlouho nezažila. Kdykoliv jsem v supermarketu, tak neustále tam někdo jezdí s paleťákem a ještě abych já odskakovala. Pak samozřejmě ještě uklízečka si tam jezdí se strojem a plno lidí. Ale nedávno jsem byla v Kauflandu a už tam nepůjdu. Penny je 100x lepší. Nemám ráda velké osvětlené, přeplněné prostory. A ano patřím mezi vysoce citlivé osoby, to už vím dlouho. Díky bohu pracuji jen z domu, ale když nemám skoro co jíst, tak jsem nucena jít na nákup. Tedy, vždy jsou tu ty základní věci, ale já chci jíst to na co mám chuť, tak musím prostě na nákup.
Tak mražené do Alzaboxu, Zásilkovny asi nee, i když v budoucnu možné bude.
Nyní máte přece možnost plno zboží si objednat on-line, on-line (nebo i později) zaplatit s doručením před dveře, bez kontaktu se závozníkem.
A není to jenom Košík, Rohlík a jiné supermarkety.
Mnohde stačí zapsat do poznámky, zazvonit, dát do chodby, ke dveřím bytu č. 000.
Já píšu zase za vrátka u domu.
Kurýři přece i dopředu zavolají. Vše se dá domluvit.
Například Drogerie Eva, krmivo Zoohit, Bitiba, to vše mi skládají PPl a podobné u dvírek a jenom jim pokynu z okna, oni odjíždějí a já vyzvedávám zcela bez kontaktu. Naučila jsem se za covidu.
Ale chápu, z 12. patra v paneláku problém. Ale třeba Košík určitě doveze i nahoru, pro nemocné, či seniory?
To Tesco má takovou reklamu, ode mne to byl jenom takový příklad, samozřejmě toho mohou využít i maminky s dětmi, nebo jak píšete vysoce citliví lidé.
I mražené zboží lze objednat přímo domů, stále jsou takové firmy, které Vám dovezou toto zboží v mrazících autech. Dříve jezdilo žluté autíčko Family frost, dnes se jmenují jinak. Ale co se dívám na internet, záleží odkud jste, jsou i jiné firmy, které požadované zboží dovezou.
Nebo jsem zjistila, že i Scuk doveze jakékoliv farmářské, kvalitní zboží až domů. Od určité výše.
Před lety jsem objednávala třeba z Greekmarket v Praze zase řecké zboží. A opět, část byla chlazená a část běžné potraviny.
V dnešní době myslím není problém si všechno objednat, pokud nebydlíte opravdu někde mimo silnice a dojezdová místa.
Uživatel Peter už to psal myslím také že máte psychický problém.Působíte jako zapšklá stará nerudná baba.Lidi Vám vadí,uklízečka Vám vadí,paleták Vám vadí,světlo ve výtahu Vám vadí.
Život si máte užívat a radovat se. U Vás to vypadá že jím proplouváte jako utrápená baba plná zlosti.
A ještě Vaše příspěvky a názory působí že chcete jen provokovat.
Tohle je velmi vtipné, jelikož já vypadám velmi mladě. Dost lidí mi to řeklo. Tak samozřejmě, že tyto příspěvky provokují a jelikož si napíšu vše podle svého gusta, tak s tím počítám. :D Tohle co píšete, mě nepřekvapuje, život si velmi užívám, jen prostě k němu nepotřebuji velké davy. Respektuji odlišnost a individuálnost, vy moc ne, ale i pro takové lidi svítí slunce.
Tak jsem to přečetla celé. Zpočátku jsem si myslela, že nějaká nespokojená přecitlivělá důchodkyně nadává na novoty, na lidi v obchodě i světlo ve výtahu, načež jsem zjistila, že jde o strašně šťastnou introvertní čtyřicátnici samotnou ve velkém bytě, která asi potřebuje jen s někým probrat, co dělala v minulém životě a jak na ni neberou ohled extroverti. I když chápu, že každý jsme nějaký, ale tady mi vychází fakt nestandartní osobnost. Nakonec sama říká, že je z jiného světa.
Aj tu sme sa zhodli. Mne sa to javi, pani ma bud od mala nieco ako Aspergera alebo sa jej rozbieha nejaka dusevna choroba. Tie jej reci su dost desive.
Dříve tohle v jednom nazývali bipolární... Aspergera už opustili a zahrnuli ho pod autistické spektrum. To je hodně široké a zahrnuje lidi různých povolání, i s vysokým IQ. A je jich víc, než si myslíme. Čtu od jednoho takového knihu /Devon Price/. Píše sám o sobě a jak vidí druhé prismatem svého autismu.
Rozhodnout se svobodně můžete o záležitostech, které se týkají pouze vás. Např. se můžete rozhodnout, kde budete bydlet, co budete dělat ve svém volném čase, kde budete pracovat, s kým se budete stýkat...
Pokud se týká záležitostí, které jsou společné pro nějakou skupinu, tak ji můžete ovlivňovat svým hlasem, ale musíte se přizpůsobit většině, i když máte jiný názor. Tak funguje svobodná společnost a demokracie.
Po precitani rozsiahlych eleboratov sa moje uvodne podozrenie potvrdilo : problem je vnutri hlavy. Pokial to prezivate len vnutorne a ventilujete to maximalne pisanim na internet, do toho casu dobre. Cas vyhladat odbornika bude, ked zacnete pisat rozne staznosti a podania na SVJ, stavebny urad, vedenie supermarketu alebo zacnete vyvolavat konflikty so susedmi.
Ste proste ina ako ostatni a nie oni, ale vy ste slusne povedane, zvlastna osobnost.
Mali ste niekedy partnera alebo partnerku? Mate kamaratov alebo kamaratky?
Peter, i na vás slunce svítí, nemůžete za to, že si vždy najdete to negativní a nevidíte to pěkné. Ale jste v tom sám, maximálně tak s dalšími co jsou stejně nespokojení. Je to váš boj. Zkuste být šťastný jako já, asi jste to nikdy nezažil, takže jste vlastně politováníhodný.
Ano, jsem zvláštní, vím to o sobě a moc se mi to líbí, že nejsem jako ostatní. Jejich životy jsou o ničem. Jako introvert nesnáším jakékoliv rozepře s někým, takže určitě nikde nebudu nic psát ani dělat rozbroje. Mám našetřené peníze, mám svůj byt, mám skvělou práci, vypadám dobře, jsem zdravá a šťastná. Já nepotřebuji být v kolektivu a nemusím, žiji jiný život než většina obyčejných lidí. Je mezi námi obrovská propast a vždy to tak bude. Nikdy bych nechtěla život klasické obyčejné ženy, která je v zápřahu a jen dělá co musí. Já dělám co chci. Jsem už za vodou. Je naprosto úžasné, jak lidi jako Peter mají pocit, že jim do někoho něco je. Lidé jako já nežijí jako ovce v kolektivu a nikdy ani nebudu a to je ta propast, protože žiju na nějakém sídlišti s obyčejnými lidmi, ale jsem jiná než běžní nudní lidé. Nemám jejich starosti, proto jsem i šťastná, protože já nemám povinnosti co mají lidé s dětmi nebo žena co se stará doma o manžela. Nikdy už bych si k sobě žádnou nicku nepustila. Prostě jste z jiného světa než já. A propast mezi námi bude čím dál větší, mě už lidi nezajímají, protože většina podporuje kolektivismus a já nejsem kolektivní typ a nemusím být a nebudu to předstírat. Je to pod mou úroveň.
Aha, vsetko je super, krasne ruzove, akurat vam niekto stale rozhadzuje tu vnutornu vyrovnanost a spokojnost a este to robi aj naschval.
A ste spokojna az do tej miery, ze zakladate na tuto temu diskusne vlakna, kde vam vadia veci ako svetlo vo vytahu a obsadenost supermarketu. Ano, to je logicke a dava to zmysel.
@nostalgie Nechci vás strašit, ale vaše situace se může velmi lehce a rychle změnit a o samostatnost přijdete, nebudou vám nic platné ani peníze. Budou pro vás důležití lidé v okolí nebo dobří přátelé. Vím, o čem píši.
Za svou povahu člověk nemůže, nese si ji s sebou celým životem. Snad jen některé zlozvyky se dají otupit, pokud se na tom pracuje. Nechci se Vás dotknout, ublížit Vám, ale ta Vaše povaha je velice komplikovaná. Jste negativista, který odmítá všechno a každého. Nemáte ráda lidi. Přitom je potřebujete. Nosíte oblečení, které někdo ušil, jedete autobusem, který někdo řídí, vyšetří Vás lékař, koupíte si rohlíky, které upekl pekař...
Jste už asi stará paní, stejně jako já, ale měla byste trochu svou povahu změnit. Zřejmě nemáte manžela, děti, ani blízké příbuzné. A proto jste zapšklá a na všem hledáte problémy. Věřte mi, pokud má člověk dobrou rodinu, moc mu to pomůže, má pro co žít. A to je to, co Vám chybí, lidé okolo Vás.
Říct o případném manželovi, že si k sobě nepustíte žádnou nicku, to je neštěstí. S podobnými postoji bychom jako lidstvo vyhynuli. Stejně, jako mamuti.
Před 5 měsíci mi po 49 letech manželství zemřel manžel. Děti bydlí jinde. A já zůstala sama ve velikém domě na vsi. A najednou, bez péče o manžela, jsem měla strašně moc času. A protože mám ráda lidi, jsem často mezi nimi. Chodím zhruba 2 x týdně s turisty - důchodci na výšlapy, okolo 15 km. Po celé republice. Příští týden jedeme na přehradu Les království. Občas i na několikadenní pobyty. Pomáhám hasičům, třeba s úpravou jejich kroniky, nyní s instalací fotek na výstavu. Teď je budu v klubovně učit plést pomlázky. Ženská chlapy. Není to k smíchu? Za týden se přidám k lidem pod heslem: Ukliďme Česko." Nepořádku je pořád všude plno, tak ať to s jarem prohlédne. Občas si s některými sousedy opečeme na zahradě buřty. Mám starší auto, na veřejné dopravě nejsem závislá. A v nedalekém městě bude probíhat kurs výuky country tanců. Nebýt toho neštěstí s manželem, přihlásila bych se. A jak by mě to bavilo. Přesto by mě zlobilo, kdybyste mě považovala za ovci. Jsem prostě společenská babka.
Včera jsem celý den strávila u řeky Doubravy, kterou vodáci odemykali a pak jeli na lodičkách. Byl to hezký den, doprovodné akce, country kapely, zvěřinové hody... Pomazlila jsem si u vody plno pejsků. A nakonec natrhla pro sebe, snachu i sousedku krásný medvědí česnek. A nafotila si plno zajímavých rostlin, které přímo u nás nejsou běžné.
Nezlobte se, už končím...jen jsem Vám chtěla dát takový návod, co by měl člověk dělat pro své duševní zdraví, když je starý. Aby se nezbláznil. Je pořád lepší mít ostatní rád a vycházet s nimi po dobrém, než se někde sama v koutku užírat. Takový život by mě nebavil. Popřemýšlejte, dokud je čas. A čas na změnu je vždycky, lepší pozdě, než nikdy. Jaga.
Lištičko, nečetla jsem to celé dopodrobna. Ale tím hůř. Mně být 40 let, zpívala bych si celé dny. I když bych věděla, že budu muset ještě 30 let makat. Což už nemusím.
V takhle mladém věku se paní chová, jako by jí bylo 97. Je to asi tím, že nemá žádnou zpřízněnou duši, manžela, děti, své blízké a přátele. Škoda zbabraného života. Na světě je přece tolik pěkných věcí a situací, jen jim otevřít své srdce, popřát svého sluchu. A to je to, co ona neumí. /nebo možná ani nechce umět/. Jaga.
Spíš mi připadá, že je jí smutno a její nenávist k ostatním lidem je jen maska, za kterou zakrývá svůj zpackaný život. Ale nechci soudit - kdo ví, jak to je...
Shrnula bych to takto - bajku o lišce a hroznech určitě znáte, tak jenom konec
" No a co,"povídá si liška, "stejně ty hrozny byly kyselé jako šťovík. I kdybych tam bývala vylezla, stejně bych si nepochutnala."
Ale liška se mýlila. Hrozny byly sladké. A ona to ve skrytu duše moc dobře věděla, ale schválně je pomluvila, aby jí nebylo líto, že na ně nedosáhla. Od těch dob se říká "kyselé hrozny"tomu, co někdo pomlouvá jenom proto, že to nemůže mít. I když to třeba je sladké nebo pěkné.
Nečetl jsem to celé, tak reaguju jen na ten začátek. Jednak se o takových věcech určitě hlasuje. Ale je otázkou, proč se kupoval nový výtah. Předpokládal bych že protože ten starý už nevyhovoval svým stavem. (V době, kdy jsem studoval na ČVUT, tak se tam měnil páternoster, což sice neni výtah, ale má stejný účel. Tehdy bylo důvodem opotřebení řetězu. (Pak ještě měnily ty ostatní dva, ale to jsem do školy docházel už jen rekreačně.)) Výtahy se dvakrát do roka kontrolují (jinak domovník by je měl kontrolovat každý měsíc nebo častějc, kdysi jsme se to ve škole učili, ale to je strašně dávno a zdvíhacím zařízením se nevěnuju, tak jsem to sladce zapomenul), a pokud se při kontrole zjistí, že nejsou v pořádku, a závada je příliš veliká (nebo ji nikdo nedovede odstranit, což je dneska normální), tak se prostě musí výtah vyměnit. Všimnul jsem si, že se hodně mění staré výtahy, a to i ty, které se instalovaly jen před 20 lety. Prostě je to zařízení, které má nějakou životnost, a asi se nenašel nikdo, kdo by si další provoz vzal na triko. Taky to může skončit opačně, revize probíhají od stolu, zařízení nevyhovuje a tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se lano utrhne, jako se stalo lanovce na Ještědu. Naštěstí pro tyhle případy má výtah bezpečnostní brzdu, měla ji mít i ta lanovka (minimálně od roku 85 ji prý ale neměla a přesto procházela revizema).
Osvětlení se taky řídí nějakými předpisy, které řeší nejen hladinu osvětlení, ale právě i oslnění (a spoustu dalších parametrů). Osvětlovací soustava by měla těm předpisům vyhovovat.
Kamerám budete věřit, dokud se něco nestane a nezjistíte, že buď to neni natočené, nebo jsou ty záběry k ničemu (o tom se přesvědčila SŽDC na zastávce v Měcholupech, kde zasklení budky vydrželo maximálně hodinu, po několika výměnách tam dali plech, který je tam dodnes). Tuhle kamerovou mánii moc nechápu.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.