Dcera se vyhyba rodine

@vilma - Nechce videt ani nikoho z rodiny, ani babicku, ani dedu . Deda pred dvema lety zemrel

Jak vídat dědu, který "pred dvema lety zemrel"? Vykopat?

Máte i pravdu, sama uznáváte, že jste nebyla ta nejlepší matka, dcera to poznala na vlastní kůži a tak k Vám nemá ten správný vztah. Myslím si, že přetržený provázek půjde už jen těžko navázat.

Jdem na tom podobně. Táta - úžasný chlap, ale bylo mu dáno pouhých 49 let života. Psala jsem o něm na poradně jinde. Matka mě neměla ráda, vše odkázala mé mladší sestře, která byla jejím miláčkem. Pro mě jí zbyly jen úsměšky, rýpání...Ne, nevadí mi to, musela jsem se s tím smířit. Ale stojím nad svou vesnicí dětství na vyhlídce s dalekohledem a pozoruji Krkonoše, Orlické hory...ale na hřbitov, který leží jen o 500 m níž, nezajdu. Proč? Proč vzpomínat na někoho, kdo mě neměl rád?

Pokud je ještě čas, dejte řeč, třeba se navzájem pochopíte. A pokud ne, nechte to být, s tím se už nic nenadělá. Vztah se musí budovat po celý život, člověk na to kašle a najednou zjistí, že už je pozdě. Smutné, ale, bohužel, pravda. Jaga.

První věc, kterou si musíte uvědomit, že problém nemá ona - problém máte vy. Ona tak, jak žije, žít chce a vyhovuje jí to. Vždy záleží na tom, jak hluboké trauma jste jí jako rodina způsoblili. Zároveň nejde o to, zda se jednalo o jednu velkou křivdu, nebo tisíc malých. Výsledek je stejný.

Jste celkem v dobré situaci, protože vás dcera ještě definitivně neodstřihla. Což se samozřejmě může stát také a běžně se to stává. Stane se to bezpochyby, pokud po ní budete chtít, aby se změnila a aby bylo po vašem. Typicky:

prijede jednou za rok, sama se neozve, Nechce videt ani nikoho z rodiny, Deda zemrel - nebyla mu na pohrbu, Nic mi nerekne - ano, tohle přesně (případně něco podobného vyčítavého) jí ještě párkrát dostatečně důrazně připomeňte, a už se s ní neuvidíte a neuslyšíte nikdy.

Jedinou možností, jak se částečně může v budoucnosti dát záležitost do pořádku, je, když ji budete dlouhodobě brát přesně takovou, jaká je a veškerá její rozhodnutí a chování budete bezmezně akceptovat. Ovšem nezapomeňte: i když by se situace časem zlepšila, pak jediná nová výčitka či nadávka na její adresu v budoucnosti a situace se nejen vrátí zpátky, ale bude ještě horší než je teď.

Vaší dceři se vůbec nedivím.

emimino.cz/...

Když nebere hovory, tak jedině napsat jí dopis, kde si vylejete srdce a nasypete si popel na hlavu. Omluvíte se a poprosíte, slíbíte, že nebudete vyčítat, ani se montovat a nabidnete pomocnou ruku .

Naděje je vždycky.

Pokud je dcera v cizině, tak se asi každá cesta prodraží. A pokud je to i mimo zlatou EU klícku, tak se prodraží i telefonáty (pravda dneska jsou nějaké ty vocapy a skajpy).

No ale co bystze měla z informace, že studuje, ve svém čase a za své peníze. Navíc první semestr a vůbec první ročník to je doba, kdy člověk neví, jestli na škole přežije.