Svatební šaty z půjčovny

Rada je snadná, ale asi vás moc nepotěší. Jestli vám to vadí, tak jim řekněte, že tolik jim za to nedáte. A uvidíte. Druhá možnost je mlčet a zaplatit.

Zajímavé, že píšete "tenkrát byly nové tudíž cena vysoká", tak vám asi tehdy vysokou cenu zdůvodnili, tak je přeci snadné říct teď vy jim. "Už jsou onošené, tudíž...".

Já jsem si nechala ušít takové, které jsem mohla použít i na jiné příležitosti. Příbuzná si koupila v Polsku taky takové šaty na více příležitostí..

Logicky by měli s tím opotřebením postupně snižovat cenu za půjčení. Teda aspoň kdybych takovou půjčovnu vlastnila já. Zkusila bych jinou půjčovnu. Jsem taky detailista.

Svatba v říjnu 1975. Tehdy žádné půjčovny nebyly. Bílé jednoduché šaty ze slotery, žádná nádhera. Užila jsem je ale ještě na pár plesů. Pořád je mám doma schované a nepřinutila jsem se dosud k tomu, vyhodit je. I když mi už určitě dávno nejsou.

Nakonec svatební obřad v chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře byl sám o sobě tak úžasný, že by mi snad nevadily ani modráky. Podstatné je, koho si berete, jak se máte rádi a co od něj očekáváte. Šaty jsou opravdu podružná záležitost, i když právě na nich mnoho nevěst lpí. Jaga.