Horoskopy a věštění

Dobrá kartářka je ta, která dokáže vaši budoucnost říct dost konkrétně na to, abyste tomu věřila, ale zase tak abstraktně, abyste si do jejího výkladu mohla přiřadit to co se vám pak skutečně stane. Například vám řeknu, že dnes budete mít menší problém, ale vyřešíte ho. A mám 100% pravdu, protože nějaký problém má každý člověk keždý den a většinou ho vyřeší. Může to být odřené auto při parkování nebo uzel na tkaničce, prostě cokoliv.

Jak vyplývá z výše uvedeného, tak dobrá kartářka neznamená, že by opravdu znala budoucnost, ale že o tom lidi dokáže přesvědčit a chodí k ní.

Zatím všechny horoskopy, na které jsem narazil, měly jednu společnou věc:

člověk se "našel" v kterémkoli znamení, bez ohledu na to kdy se narodil. A taky bez ohledu na to, pro které období byly napsány (pokud odhlídneme od záměn typu "koncem měsíce" - "během vánočních svátků" pro prosinec s podobných)..

.

Vždycky tam bylo něco jakoby zaměřeného právě na jeho situaci, ale dostatečně vágní, aby to sedělo skoro vždycky a dalo se to nějak s trochou vůle aplikovat skoro na každého. Akorát pro těch 12 "znamení" to střídalo úhly pohledu, aby se od sebe lišily. Předpovědi byly většinou taky zajímavé, ale takové, že se prakticky vždy najde něco, co je splní (Potká vás nečekané štěstí - během měsíce je to prakticky zaručeno, když už to nebude vytoužená výhra v loterii, tak třeba aspoň doběhnu autobus než zavře dveře. Ale pozor na zákeřné komplikace - buď se někde něco pokazí, nebo jste holt dávali dost pozor a tím jste se jim vyhnuli. A tak podobně.)

Dobré horoskopy jsou často napsané docela uvěřitelně a vypadají, že mají vhled. Napsat takový horoskop vyžaduje trochu psychologie, nebo aspoň značnou zásobu úspěšných frází a cit pro jazyk při jejich úpravě, aby nebylo podezřelé, že se pořád opakují kolem dokola napříč znameními a časem.

Co se věštění týče, hrajeme takovou hru na hrdiny, moje postava má "věštění z karet" jako speciální schopnost.

Gamemaster toho používá, aby nám dával "znamení" kam máme jít a co máme dělat, my toho používáme, abychom se dozvěděli věci, které jinak nemáme jak zjistit. Gamemaster hru vede a vymýšlí, takže přesně ví, co se kdy kde stalo a poměrně dobře ví i co se stane (co hráči plánují, co plánuje on, co plánuje a zamýšlí jedna každá postava v tom jeho světě a kam chce hru vést. Pokud má naplánováno, že moje postava zítra ráno vstane a opaří se čajem, tak se tomu prakticky nedá vyhnout) - takže on budoucnost opravdu zná.

Takže jsem takhle položil otázku na jednu situaci, dostal poměrně podrobnou odpověď pomocí tarotových karet a jejich výkladu - minulost přítomnost i budoucnost, na co dát pozor, co to ovlivňuje a tak. Zahrál jsem jak moje postava vykládá ty karty a věští z nich - četl jsem ty jeho výklady prakticky doslova a přidával k tomu pohled své postavy a všichni se zájmem naslouchali a shodovali se na tom, že z toho naprosto jasně vyplývají konkrétní poznatky o jedné cizí postavě, která tam figurovala a detaily přesně sedí. Až skoro do konce věštby, kdy si mě gamaster vzal bokem a řekl mi, že zahrané to bylo hezky a nebyla v tom žádná chyba, ale že on to zamýšlel jako naprosto jasné odhalení úplně jiné cizí postavy a naprosto jiné situace. Já mu jdu na ruku, když to jde, tak jsem to vzal na vědomí a pokračoval v té "věštbě" s touto znalostí a během poslední čtvrtiny jsem to podal tak, že z toho naprosto jasně vyplynul ten zamýšlený výsledek. Ostatní hráči brali celou tu věštbu jako velice povedenou a řídili podle ní své akce a nikdo se ani nepozastavil nad tím obratem, protože to přece bylo naprosto jasné, jak to ta věštba vykládala.

Taky mi už pár lidí věštilo a taky to většinou vypadalo docela důvěryhodně, ale nikdy to nesedělo úplně a to, co sedělo bylo takové, že se to dalo předpokládat, že se nějakým způsobem stane, nebo dost daleko do budoucna, aby se to nedalo zkontrolovat a člověk zapomenul přesné znění, nebo že to sežeru i s navijákem, protože si to budu přát. Nebude-li pršet, nezmoknem. Například se dalo čekat, že budu mít manželku, která mě bude mít ráda a budeme mít tři děti, dva kluky a holku, to byla v podstatě sázka na jistotu, akorát že jsem v té době už věděl, že tohle se nestane. A když jsem tu nevyžádanou věštbu odmítal zaplatit, tak jsem se dozvěděl, že moje kolegyně za svoují zaplatila štědře. Ke vší smůle se "kolegyně" (má milovaná a budoucí manželka, se kterou jsem žádnou práci nesdílel) vrátila a popřela, že by dotyčné osobě kdy dala byť jen korunu. A teď už je jasné, že se ta věštba rozhodně nesplnila a nesplní.

Horoskopy nečtu a ke kartářkám nechodím. Ale...

V roce 1981 mě kamarád požádal jestli bych ho nehodil k jeho známé, protože se mu rozbilo auto. Tak jo, proč né, říkám si.

Vyklubala se z ní asi osmdesátiletá předvídačka a že, když už jste tady, mladý pane, kouknu se i na váš osud. Zdarma, jen tak.

Předpověděla mi, že budu mít dvojčata. Ta se narodila za 16 let.

Předpověděla, že moje první žena zemře. To se stalo za 19 let.

Předpověděla, že mé poslední narozeniny budou i mým posledním dnem a příjde z nebes.

Tak každého 12. dubna hledím na oblohu .

Ještě přidám pár moudrých slov pro ty, komu se furt nepovedlo zapojit i rozum:

"Lidé mají sklon pozitivně tíhnout k zevšeobecňujícím popisům, takovým, jež mohou vystihnout takřka každého. Čím obecněji a současně líbivěji o něčem referujete, tím větší je pravděpodobnost, že své posluchače zaujmete a že si to vezmou za své. Pozitivní charakteristiky nás samotných jsou totiž obecně přijímány snadněji než charakteristiky negativní a utvrzují nás v naší výjimečnosti. Jen máloco je totiž pro člověka tak děsivé jako jeho průměrnost. Jenže jak potvrzuje Gaussova křivka, průměrných nás je většina, i když sami sebe urputně přesvědčujeme o opaku."