Měl někdo od vás ze třídy na SŠ vyznamenání nebo same 1?

první! samé1

znamená to "červený maturitní diplom"? (nevím, zda se tohle spojení používá)

Měl jsem dost náročnou průmyslovku. Samé jedničky byla nějaká taková chyméra, kterou tam nikdo nepamatoval celé roky. Nevím už kolik byl nejlepší průměr, jestli 1,2 nebo spíš 1,4, ale ten nejhorší si pamatuju, byl to jeden spolužák, kterému se podařilo 4,2. Tehdy se ještě vyvěšovaly pořadníky celé školy, on byl úplně dole, to už je dneska naprosto nemyslitelné, ostatně ono se s tím přestalo už nějak tehdy. Zůstala jen stěna slávy. Na té jsem byl někde na docela vysokém místě s průměrem přes 2. Pak už se mi to nepovedlo, to už jsem měl známky horší, ale to první pololetí se mi povedlo, to se totiž ještě toho tolik nedělalo a nebylo tak těžké dostat dobré známky.

No ale ve druháku k nám přišel jeden spolužák, který nebral nic jiného než samé jedničky, takže stěny naší školy po dlouhých letech spatřily průměr 1,00.

Hodně nám průměr srážela čeština, což nebylo to, že bychom neuměli česky (ostatně dvojka z diktátu, to bylo něco, co na základce bylo nepředstavitelné; byl to asi jediný diktát, který jsme za ty roky psali, ten spolužák měl jedna mínus, já dvojku a pak byly čtyřky a pětky, asi jsem měl zrovna dobrý den, nebo jak jsem byl vycepovaný ze základky, tak jsem to zvládnul), čeština znamenala dějiny literatury, tedy prakticky dějepis. Slohovku v prváku nám přinesl ten učitel opravenou až na konci třeťáku, a jen pro, abychom si mohli napsat další. A nároky byly značné. Taky v dalších předmětech se nám sešli učitelé a učitelky z těch nejnáročnějších. Naše třída tak byla i celkově silně podprůměrná. Ale tříďas byl naprosto v pohodě, ten to prostě bral. Prostě věděl, že hrbolek je něco jiného než bureš, že jeden nezná nic lepšího než čtyřku a druhý se dá ukecat na cokoliv. Maturitu z češtiny považuju za jeden ze zázraků během studia.

Vysokou radši ani nezmiňuju, na té střední ještě možná byly nějaké ambice na lepší známky, ale na vysoké, tam to byl doslova boj o přežití, hlavně první dva roky. No přece si zavzpomínám. Byly předměty, které jsme byli rádi, že jsme prošli. Hlavně matematika a fyzika, ale to jsem ještě bral, to se dalo pochopit. Matiku i fyziku jsem měl celkem rád, i když na VŠ úrovni to bylo něco jiného. Taková teorie pole a teorie obvodů, to byl postrach (i když teorie obvodů byla jen rozšířením toho, co známe z průmyslovky, postrach to byl hlavně pro gympláky). V teorii obvodů jsem zažil šok, když zkoušející sečetl body a říkal netvrďte mi, že chcete něco lepšího než dvojku (to se mi ta písemka povedla přesně na počet dobů na dvojku), tak jsem radši honem podal index s tím, že mi to stačí (ono bych taky klidně mohl vyletět). Ne že bych si myslel, že vyletím, ale čekal jsem trojku. Ona i ta zkouška byla zajímavá. Po písemce se čekalo na ústní. Přede mnou tam byl jeden člověk hodinu a dostal jedničku, druhý dvě hodiny a dostal dvojku, třetí tři hodiny (to už bylo tak 5 večer) a dostal trojku, další vyletěl hned a já jsem teda byl hotovej taky během pár minut. Nevím jak to šlo potom, škola se zavírala v 8 takže to asi už muselo jít rychlejc. Teorii pole jsem dělal napodruhé a byl jsem rád, že jsem chytnul docela dobře spočitatelné příklady. Ostatní předměty tak náročné nebyly. Ještě se v průběhu studia vyskytl jeden vyhazovací předmět (název neni důležitý, pamatuju si zkratku VZ2, přitom VZ1 (výrobní zařízení 1) byla pohodovka, ta dvojka se dneska jmenuje KVE (komponenty výkonové elektrotechniky) což je trochu blíž tomu, co se tam probírá, ale mělo by se to jmenovat anatomie polovodičových součástek, jestli to byla výrobní zařízení už nevim), který jsem ale zázrakem udělal (toho dne jsme měli jiného zkoušejícího, který vyhazoval jen 50 a ne 75% lidí, no a já byl v té štastnější polovině).

Ale na základce to nebylo o moc lepší, tam jsme to taky měli náročné. Předtím jsem se vyučil, no tam s učením nebyl problém, ani si nepamatuju, že by se tam známky nějak řešily (no jasně řešily se, ale já jsem tam byl celkem v pohodě). Jediný rozdíl byl v tom, že základka byla jistá, z té nehrozil vyhazov a bylo úplně jedno, jaké jsou známky (teda pro tamní "studium", jinak rodiče to pochopitelně řešili).

Tak ja som mal priemer do 1,4 vždy za celý čas učenia ,na maturite jedná dvojka. Na to,že som sa veľmi neučil,myslím,že ujde. No v nijakom zamestnaní nikoho nezaujímalo ,že ako som sa učil, niekde brali ohľad,že mám maturitu.

Vyprávěl mi manžel, jak mel na základce porád "samé", přišel na středí /elektrotech./ a hned v pololetí čtyřka z matiky, rodiče v šoku, žáci vykuleni a všichni za 4. Profesor řekl, že za 1 jen génium, za 2 on profesor a za 3 ten nejlepší žák.

Já byl rád, že jsem odborní průmyslovku dokončil s odřenýma ušima.

Myslím si ale, že spíš, než ukazovat vyznamenání, pro tebe bude důležitější odnést si všechny očekávané informace a rozumět svému oboru. Do práce tě přijmou na zákadě tvých znalostí, nikoliv na základě vyznamenání, protože zaměstnavatel od tebe potřebuje práci a ne diplůmky v rámečku na zdi kanclu.

Přesně tak se může dostat k dobré práci i člověk, co vyznamenání neměl, ale práci rozumí a má k ní kladný vztah.

Stejně tak člověk s XXX vyznamenáními může nakonec skončit v Mekáči při plotně s hambáči, protože jinému zaměstnavateli svůj přínos nedokázal.

Tudíž odpověď - vyznamenání z tebe nedělá lepšího člověka ani lepšího zaměstnance. Je to důkaz, že jsi byla dobrým žákem. Zaměstnavatel chce dobré zaměstance, nikoliv žáky.