Chtěl bych se zeptat na jeden problém, který mě trápí už hrozně dlouho. Asi před dvěma lety jsem se hrozně zamiloval do spolužačky z VŠ. Bohužel ona to tak vůbec necítila, ale využila toho, že jsem do ní blázen a pořád chtěla s nevím pomáhat, tak jsem jí pomáhal, ale vlastně mě to nic nestalo, jelikož pro ní to šlo samo a s radostí. Trvalo to asi rok a pak jsem ve vzteku, že se náš vztah nikam neposouvá a je to pořád jen o tom, že napíše jen, když něco potřebuje, ji odpověděl hnusně, že ji odmítám pomoct. To bylo v lednu letošního roku a od té doby mě začala úplně ignorovat. Ve škole mě sotva pozdravila. Ale já si to pak vyčítal, omlouval jsem se jí, ona už pak ani na neodpověděla. Nejdříve si mě odebrala jako sledujícího z ig, před nedávnem mě zablokovala na Messengeru i na Facebooku. Nemohu s ní tak mít žádný kontakt, úplně mi zmizela ze života. Jenže já jsem se furt i přesto, že mě ignorovala, aspoň pořád díval na Messengeru, kdy je online - i to mi stačilo a denně jsem několikrát kontroloval, kdy je online. Zablokování mě úplně rozhodilo, nechápu to, proč to udělala. Dokončili jsme bakalářské studium, tudíž už ji nejspíš nikdy ani neuvidím. I přesto, že mi několikrát dala najevo, že ji vůbec nezajímám, tak se celý rok nemohu zbavit myšlenek na ni. Pořád vzpomínám, jak to párkrát bylo krásný, když jsme spolu třeba někam šli, co jsme si psali a tak a nemůžu se smířit s tím, že mi zmizela úplně ze života, nemám na ni žádný jiný kontakt. Mám z toho delší dobu takové úzkosti, nespím, pořád na ni myslím, dochází mi, že nedokážu být s nikým jiným šťastný, že ona je pro mě nečím výjimečná, strašně mi chybí a často kvůli tomu brečím. Nemůžu si pomoct, i když vím, že ona si na mě asi ani nevzpomene. Poradíte mi, jak se s tím srovnat? Snažím se pořád něco dělat, sportovat, ale stejně večer před spaním nejčastěji to na mě padne a brečím. Nejdřív jsem myslel, že po pár měsících, co mě ignoruje, to bude lepší, i jsem měl pocit, že se to lepší, ale před pár týdny, jak si mě zablokovala, tak mě to na několik dní úplně rozhodilo, že jsem byl úplně k ničemu. A všechno se ještě zhoršilo. Takže se to i přes přerušení kontaktu vůbec nelepší, uvědomuju si, jak jsem byl před tím, než jsem ji poznal, docela šťastný a že ona mě hrozně změnila, tak, že se nedokážu už ani z ničeho radovat.
5 odpovědí na otázku
Řazeno dle hodnocení
ben®
1x
ltz
0x
Přehodnoťte to. To si jenom mylně myslíte, že ona je jediná výjimečná a je to tím, že zatím další nová vám nepřišla do cesty. Kdyby tato byla tak výjimečná, tak se nezachová tak, jak se k vám zachovala. Ona bude spíše výjimečná koza a nestojí vám za to myslet na ni. Ono se to řekne nemyslet, ale uvidíte, že to pomalu půjde. Právě proto se ale musíte radovat, že vám odešla z cesty a ne za ní brečet.
bramburka
0x
Dostal jsi evidentne dost dukazu o tom, ze dotycna divka o tebe nema zajem. Proc se nachava porad zranovat? Je to, jako by sis porad nabihal na betonovou zed!
Problem je v tom, ze pomalu chapes. Zapracuj na svem sebevedomi a bud chlap!
Priste investuj sve city jen tam, kde uvidis, ze je to oboustranne. Jinak se budes trapit cely zivot!
Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.