Litujete peněz utracených za cestování?

Potkaji se dva, bavi se, jeden u toho pali jednu cigateru za druhou.

Vidi po ulici jet Lamborghini, oba se za nim zavistive otaceji.

Prvni chvili pocita a pak povida druhemu: "Kdyz si to spoctes, kolik si uz za zivot vyhodil penez za cigatery, tak misto toho uz by sis to auto v klidu mohl koupit."

A druhy na to: "A ty nekouris?"

"Ne."

"Tak kde mas to Lamborghini?"

Ta vaše známá viditelně není cestovatelka, ale uprchlík před svým vlastním životem. Někdo před svým skutečným životem utíká k drogám, alkoholu, někdo zase cestuje - ve skutečnosti ne aby něco poznal, ale aby se rozptýlil a nemusel myslet na realitu. Teď ji teprve dostihla cestovatelská kocovina, ve chvíli kdy se musela opět vrátit ke svému skutečnému životu, a zjistila, že nejen před ničím neutekla, ale je dokonce o 15 let starší a bez prostředků. Zatímco ostatní poctivě makali a sklízí své vlastní ovoce. Každému co ráčí. Litovat a vztekat se může, ale není jí to k ničemu.

Nikdy nelituji a když tak jedině toho, že investice do cestování nebyly větší. Moji rodiče byli oba z KČT, všichni známí rovněž, a šetřilo se a čekalo na příslib - Plánování téměř po hodině. A pak to stálo za to, vyrazili jsme. Takže cestování může být i v genech. Cestovat umím, a proto to v důsledku tolik nestojí - ve srovnání s tím co uvidím. Všechny země Evropy (bez Norska a Finska a Bulharska), Severní Korea, Egypt s cestovkou - Silvestr. Nutné je ponořit se do místního života i přírody. Nezapomenutelný Zážitek: Jako děti jsme chodily (v ČR) o prázdninách na ovoce, na tzv. lupy. Takže jaksi automaticky v Itálii sklepávání citronů pod jakousi terasou, na které se bavila společnost, - citron je sladké ovoce, věříte?

Také cestuju a to individuálně, co bych necestoval. Každé tři roky do Asie, jinak různě po Evropě, zejména po té východní. Cestování je důležité aby si člověk mohl sám udělat názor, zejména v dnešní době dezinformací, kdy jsou novináři nebo dezinformátoři vám chopní vám tvrdit cokoliv. Cíleně necestuji do turistických destinací, ale spíše do běžných, na první pohled ničím zajímavých měst a míst.

Žádné dluhy nemám, dům mám opravený, rodina finančně nestrádá. Každý ať své peníze utrácí tak, jak si to před sebou dokáže obhájit. Někdo je spokojený doma a střádá, někdo radši rajzuje. A je na nich, zda-li si ten první na stará kolena bude stýskat, že si nec neužil, nebo ten druhý, že se finančně nezajistil...

Skoro každý si myslí, že na druhé straně je tráva zelenější. 70 zemí během 15 let je extrém. Určitě má mnoho nezapomenutelných zážitků, ale je to pryč. Pokud má její sestra skoro splacený byt, rodinu a ona je ve spolubydlení s přítelem, tak je pochopitelné, že závidí. Chce to balanc - zážitky, ale zároveň investovat i do něčeho, co zůstane. Já bych se asi do drahého koníčka nepouštěla, kdybych neměla zázemí, ale zase si umím představit, že to může člověka snadno zlákat.

Každý utrácí za to, co chce a co pro něj má nějaký užitek. Někdo více, někdo méně, někdo to rozhází za nesmysly, někdo za zážitky na celý život. Já třeba lituji toho, že jsem za cestování nedával peníze už dříve, kdy nebylo tak masově rozšířené. Na druhé straně jsem si zajistil živobytí, bydlení...

Cestují hodně a nelituji. Všude nějaká zajímavost. Moře, hory, města. Rozhodně volné peníze utratim za cestovani raději než sedět doma na tom co jsem ušetřila.

Já už taky procestoval dost zemí a zákoutí, každý rok dvě zahraniční návštěvy, jednou je to válení u moře a podruhé poznávačka. Těch peněz nelituji, protože to byly volné peníze "na cokoliv", ale životní úspory bych do toho nedal. V každé zemi jsem stejně zjistil, že lidé jsou stejní a vše okolo je jen odlišné úhlem pohledu. Jediné, co je zajímavé, tak jsou přírodní úkazy, které nenajdete všude. Kdo je vášnivý cestovatel, stejně ve stáří zjistí, že ty prachy mohl investovat lépe, to vám řekne každý stařík, který byl čundrista. Jelikož v mládí v tom viděl smysl nebo zalíbení, ale nedokáže pak ocenit ten pocit, který si kdysi užíval.

Ne, že bych toho tolik procestoval, většina mých výletů vypadá tak, že v pátek někam odjedu a v neděli se vrátím. Dá se tak objet dost velká část Evropy (zatím jsem zlatou klícku v podobě EU/Šenghenu neopustil). Začal jsem vlaky, ale pak jsem zjistil, že autobusy poskytují bohatší spojení (navíc jsou skoro bez výjimky levnější, vlak normálně stojí víc jak letadlo, akční jízdenky (různé sparscheiny za čtvrku ceny apod.) pak terve stojí za úvahu, autobus je tak za půlku spíš míň). Teď třeba chystám Ženevu, autobus se dá sehnat za 1400 (i míň) za jednu cestu, letadlo jsem nezkoumal (nějak mě to ani nenapadlo), ale vlak stojí krásných 9998 za jednu cestu (kdo může něco takového dát), za to si myslím by byla zpáteční letenka (ale nezkoumal jsem to, letadla lítají v průběhu dne, takže na jednodenní výlet to nikdy časově nevychází, to by muselo být na místě tak v 5-7 ráno a tím pádem z Ruzyně odlétat někdy v noci a to samé by bylo u návratu).

Rozhodně peněz vynaložených na cestování nelituju. (Třeba vidím, že tráva je jinde úplně stejně zelená jako u nás, nebo je to spíš horší; stále vzpmínám na zjištění, že na nádraží Insbruck hbf je daleko horší bordel než na hlavním nádraží v Praze (to už je hrozně let co jsem tam strávil 8 hodin čekání na přípoj, v té době lidé, co zřejmě neopustili rodnou hroudu, tvrdili, že v německu nebo rakousku a vůbec na západě by něco takového, jako u nás na hlaváku, nebylo možné). - Představte si ta nejhorší zákoutí hlavního nádraží (kam normální člověk ani nezabloudí, ale my zvídaví je máme prošlé) okolo roku 2000, ne že by to dneska bylo o tolik lepší, a teď si přestavte, že by to samé oni měli v hale a v podchodech a na nástupištích, ne jen v zapomenutých zákoutích, tak tak bídně jsme na tom opravdu v čechách nebyli, aby v podchodu vydrželo nablito, u nás se uklízelo).

70 zemí za 15 let, to vychází tam na 5 zemí ročně, to zase neni tolik. Samozřejmě asi se některé země opakují, takže těch výletů bude víc. Zase v jednom výletu se dá udělat víc zemí, pokud to není nějaký jednodenní výlet. No a asi to pěkně poleze do peněz.

Mě nějak nikdy nenapadlo počítat země ani města, kde jsem byl. Taky by byla otázka, jestli třeba počítat ten Innsbruck kde jsme strávili akorát čekání na vlak a to samé předloni Bologna Centrale, kde se dost dobře čekalo, navzdory tomu, že to bylo přístupné z ulice (žádné turnikety (jako třeba v Římě), WC zadarmo, vše čisté, ochranku jsme začli zajímat až asi po 6 hodinách, stačilo ukázat jízdenku a měli jsme od nich pokoj, akorát ten přestup mezi VRT a normálními vlaky byl dost komplikovaný). Asi bych počítal města, kde jsem strávil aspoň den.

Ono to cestování ve světě nemusí být vždycky drahé. Je hodně zemí, kde Vám to vyjde i leteckou dopravou míň, než wellness hotel v Krkonoších. Ať si každý dělá co chce, když tím nikoho neomezuje. Můj syn v podstatě do ničeho jiného neinvestuje. Ale je to spaní ve stanu, lezení po sopkách, ledovce, kaňony, pouště.. Pro něj je to smysl života... a vrací se do svého, co si sám vybudoval.