Nejste přihlášen/a.
Jsou lidé, kteří se do takové destinace chtějí podívat, ale mají třeba strach z létání nebo nemají řidičák/auto/odvahu pustit se na takovou cestu. Je to tedy nejspíš jedna z mála variant, jak se na místo dostat. Já osobně bych se asi zbláznil.
Před pár dny, než to moderátor smazal, jsme tady diskutovali o cestách autem na dovolenou. Podle plánovačů vychází cesta k tomu trajektu na Sardínii na 13 hodin, pobřeží severního Řecka 16h jízdy, jižní Turecko (Antálie) 24h, jižní Španělsko 25h a jižní Portugalsko 27,5h.
Připadá mi, že se to v pohodlném, velkém, klimatizovaném autě s dostatečnou, inviduálně konzumovanou audio-video zábavou, dá zvládnout. S malými dětmi nebo na zadní sedačce Felicie bych to ale absolvovat moc nechtěl.
Stačí jen do Maďarska a plno lidí má po cestě autobusem opuchlé nohy jak bačkory. To bych nebrala, nota bene v letošních vedrech. Ještě tak něco vlakem, kde se dá pochodit..
> v letošních vedrech
Čekal bych plně klimatizovaný autobus. Hezky příjemných 21°C uvnitř.
Běžné sedačky autobusů jsou na tyto dlouhé cesty nepohodlné. To by muselo být udělané zakázkově - 3 sedačky v řadě, delší odstup mezi řadami, širší, vzájemně posunuté, ergonomické, plně polohovatelné včetně sedáku a podpěrek lýtek. Cena jízdenky by byla o polovinu až 2/3 dražší kvůli chybějícím sedačkám.
Dnes na mě náhodou vyskočila reklama na rozložení sedaček 2+1 s více prostorem na nohy. Nevím, jestli jsou jediný dopravce, kdo to u nás dělá. Není je sice 100% toho mého návrhu, ale je to alespoň krok správným směrem.
Ona je ta nabídka ještě horší!
Je to kemp ("mobilní domy") a stojí to 25 tisíc/os. za 7 nocí. Vaření sami. Cena nezahrnuje kauci 2 000 na domek a povinný turistický poplatek 110,-/os./den. Vyhodí vás v přístavu před trajektem u zamčené čekárny ve 4 ráno. Cena trajektu je v ceně.
Do toho cílového přístavu trajektu na Sardínii se dá doletět pravidelnou linkou. Trvá to z Prahy 1:50 Boeingem 737 od Smartwings.
Ten kemp Baia Blu La Tortuga ( mapa) nevypadá špatně (jejich www, galerie a ceny chatek - "mobilních domů").
Nemusela by to být špatná dovolená. Osobně bych to ale dělal individuálně vlastním autem, ne přes cestovku a autobusem.
Nevím, kde berou 2h jízdy z přístavu. Podle plánovače je to pod hodinu.
Jste zhýčkaný moderní dobou. 1866 z Číny do Londýna za pouhých 99 dní (významný rekord), na hodiny si to přepočtěte sám, na kapesní kocábce, jejíž paluba nebyla ani chvilku v klidu.
Asi před 15 lety jsme po 3 roky jezdili autobusem z Pardubic - na Korfu. Cesta trvala kolem 24 - 26 hodin. Neznalí si klepali na čelo. Budete si o mně myslet nelichotivě, ale my se na to těšili. Dívali jsme se z okna, pusté Maďarsko, pusté Srbsko, napůl zničený Bělehrad, pak Sibiu...a dál k moři. Viděli jsme hodně. Pravidelné zastávky. Po příjezdu do přístavu Igoumenitsa nalodění na trajekt, jel přes hodinu do Kerkyry. Mohli jsme se na něm najíst, napít, k dispozici byly i sprchy, po té jsem sáhla nejdřív.
Někdo si možná klepe na čelo, já na ten maraton ráda vzpomínám. Myslím si ale, že je to podstatně dál, než na Sardínii, tam mi těch 36 hodin připadá nepravděpodobných. Jaga.
Někdy tou dobou jsem absolvoval něco podobného... Jen se jelo přes Itálii (Benátky), takže kratší cesta autobusem, ale o to delší cesta na trajektu. Zpáteční cesta letadlem... Vzhledem ke kombinaci všech těchto prostředků to byl skutečně zážitek, který si člověk pamatuje celý život... a to nemyslím negativně.
Rok předtím jsem takto absolvoval autobusem cestu na Olympskou Riviéru. Následující roky už jsem to jezdil autem sám. U cestovky jsem si koupil pobyt a doprava byla v mé režii. Proti ostatním "účastníkům zájezdu" jsem měl výhodu v tom, že jsem nebyl vázán na cílové místo, případně řešení půjčení auta.
> napůl zničený Bělehrad, pak Sibiu...a dál k moři
Sibiu? Co to je?
> je to podstatně dál, než na Sardínii, tam mi těch 36 hodin připadá nepravděpodobných
Podle jiného příspěvku výše je to 13h do přístavu Livorno (je to 350km za Benátkama) + 6,5h trajekt + 1h po ostrově, celkem tedy 20,5h bez přestávek . Na těch 36h se to natáhne brouzdáním po ČR sbíráním lidí (+3h), čekáním v přístavu (+4h), dlouhým trajektem (+3h, 300km za 6,5h) a pak nakládáním do nového autobusu na ostrově (+1h), celkem tedy "zbytečných" +11h v porovnání s jízdou jedním autobusem po silnici.
Omlouvám se, Sibiu je v Rumunsku. také jsem tam byla autobusem, ale už v roce 1969. Tak jsem to spletla.
Jeli jsme přes Skopje /Makedonie/. Jaga.
I cesta může byt cil. S dobrou partou by to uběhlo a o zažitky by nebyla nouze. Ale chapu že někdo by tak nejel ze zasady, nekdo protože to je dlouha cesta a jde se dostat jinak a rychleji a někdo protože je suchar a už se vidí jak 36 hodin hází znuděný obličej na spolucestující a oni mu to oplácejí.
Já mám ráda vlaky, jsou předražené ale ráda se dívám oknem na krajinu. Když pojedeš vlakem treba Praha - Brno tak uvidíš z krajiny uplně něco jiného než to stejné po dálnici.
Není to jen o strachu z letadel, ale jsou i lidé, kteří létat letadlem prostě nemůžou - třeba moje partnerka má vrozený problém s neprůchodností dutin, takže když jsem ji vzal kdysi dávno do Londýna, protrpěla šílené bolesti a následovalo 2 měsíční marození a sdělení doktorky, že by mohla i ohluchnout. Takže jsme odkázaní na auto a autobus. Ale jak tu někdo psal, i cesta může být cíl. Autem se dá dát třeba i Turecko, alespoň si člověk na hranicích se Srbskem uvědomí, jak rychle zapomněl, že je dobré být součástí Shengenu...
Za komunistů a těsně po revoluci jezdili přímé vlaky na spoustu míst (kdo mohl tehdy jezdit do Paříže, Bruselu nebo Kodabě). Pak bylo období prudkého zdražování, a zároveň útlumu železnice (zatímco železnice zdražovala, letadla ovládly nízkonákladovky). Takže zmizel vlak do Paříže i do Říma, potom i Riminni. Zmizel i Plečnik do Lublaně. Z Prahy nebo obecně z Čech se vlakem moc daleko dostat nedá. Zatím se drží vlak do curychu, dokonce na dva způsoby. Už když my jsme začli jezdit do Itálie, tak se na přestup v Innsbrucku nedalo dojet přímo, protože i vlak do innsbrucku zmizel. Vůbec česko nějak zmizelo z evropské železniční mapy.
Za to autobusem se dá dojet, až žasnu kam (stačí se chvíli koukat třeba na Florenci na infotabuli). Autobusy dneska mají toaletu a klimatizaci. Zásuvky a většinou i internet. Cena je tržní stejě jako u vlaků (pokud nepočítám jízdenky podle NRT). I když vlak je pohodlnější, tak ani tím autobusem to není tak špatné. Pomalu se ze mě stavá i zkušený autobusový cestovatel.
Vlak je cenově a časově v porovnání s autobusem naprosto nekonkurenční a to i přesto, že může jet o polovinu rychleji.
Ani soukromý dopravce nedokázal zpeněžit prázdninovou trasu do Chorvatska, kam během 2 měsíců vyjede přes milion Čechů. O běžných linkách do jiných měst Evropy v průběhu roku si žádné iluze ani nedělám.
Měl jsem za to, že do Curychu nejezdí vlak, ale jen připojí k jinému vlaku (a přepojí k jinému v Salzburgu a pak ještě někde jinde po cestě) jen jeden lůžkový vagon!
U dálkových linkových autobusů hlavně z míst východněji od nás, bych se bál bezpečnosti.
Do Itálie jezdíme s rodinou celé roky. Začlo to v době, kdy odbory na to přispívali a prakticky zaplatili skoro celou dovolenou, dopláceli jsme minimum. K tomu pohrobek cestovní kanceláře čsd zařídil jízdenky a místenky, takže místo dovolené bylo vybrané tak, aby bylo dostupné vlakem (vzhledem k tomu, že vede železnice po pobřeží, tak to neni tak složité).
Mě by spíš vadil ten přestup ve 3 ráno. Letos jsme třeba zažili čekání na 2 hodiny zpožděný vlak v Trentu - Měl jet 22:16, jel něco po půlnoci. A to to vypadalo tak pěkně, autobus přijede do Trenta ve 20 (trochu jsem se bál dochvilnosti), následuje cca půlhodinový přesun na nádraží (na lehko do 10 minut, ale s kufry jsem počítal půl hodiny) a pak po 22 hodině jede vlak. Šestihodinové čekání v Římě (6:06 - 12:20) mi pak vrásky nedělalo, tam je toho kolem nádraží hodně. Ono se pak díky tomu zpoždění o dvě hodiny smrsklo.
Léty zjišťuju, že 5, 8 nebo 14 hodin ve vlaku není žádný problém, problémy dělají přestupy. Přitom když jsme začínali s touhle dovolenou, tak to bylo přestupů až hanba. Z Prahy se jelo do Summerau, tam osobákem do Lince, z Lince do Innsbrucku. Z Insbruku jel vlak až do Neapole (on jel z Mnichova, ale přes Německo to tehdy nějak nešlo, tak se jelo jen přes Rakousko). A z Neapole to pak byly 3 hodiny osobákem na místo. Vše byly obyčejné vlaky bez povinné rezervace, takže se mohlo jet čímkoliv. Pak se právě začly zavádět povinné rezervace a různé příplatky a vůbec dráhy nevěděly, kolik za jízdenky chtít. Zároveň se cesta komplikovala (muselo se přestupovat už v Budějovicích, pak v Summerau, Linci, Innsbrucku, Brenneru, pak dlouhý přejezd Brennero - Boloňa a pak Florencie, Řím, Neapol), ale hlavně ta cena skončilo to jednoho roku tak, že jsme jeli autobusem. Tehdy skoro od baráku až k apartmánu. I to se ale začlo komplikovat, až v roce 18 mi všechny cestovky shodně napsali, že nejsou schopné zajisit dopravu. Tak jsme se vrátili do vlaku. Ani nechtějte slyšet, co jsem si vyslechnul na hlaváku v mezinárodní pokladně (a nebyla to náhoda, slyšel jsem podobné zkušenosti jiných lidí s jinými destinacemi). Naštěstí máme internetový prodej.
Do Itálie vychází 24 hodin normálně spíš víc. Je to (z Prahy) 5 hodin do Vídně, dalších 14 hodin do Říma a nakonec 5 hodin do Kalábrie. Tak jsme jezdili celé roky od roku 18. Až loni kvůli výluce jsme to vzali přes Miláno (což vyšlo podobně, jen to nebylo 5+14+5 ale 5+12+8 hodin) a zpátky přes Boloňu (druhá větev toho samého vlaku co dřív jezdil Mnichov/Vídeň-Řím/Miláno a zpět, ale v sezóně právě pořádají výluky). Takže 24 hodin čistého času, ale je potřeba si něco nechat na přestup, takže to je spíš 30 hodin.
Letos jsme na to šli novátorsky. Ono totiž ještě ani začátkem května nebyly jízdenky na ten nightjet z Vídně do Říma (nebo Boloni či Milána jako loni, letos myslím milánská větev nejela, jet ta Ancona přes Boloňu a Riminni), tak jsem zarezervoval flixbus do Trenta s přestupem v Mnichově (jede i přímý, ale na něj neni v Trentu rozumný přípoj, protože odjede asi 30 minut před příjezdem toho autobusu (počítám jen spojení s max jedním přestupem), za to je dobrý na výlet do Trenta). A vlak ICN z Trenta do Říma. Zpátky potom jsem pořídil lístek na Frecciarossa z Kalábrie až do Milána (tedy těch 8 hodin cesty) a z Milána na flixbus do Prahy. Kdybych už neměl koupené jízdenky ze Říma, asi udělám stejnou cestu i směrem tam. V Miláně se muselo jet metrem, což je s kufry docela zábava, ale dojet z Kalábrie až do Prahy na jeden přestup (nepočítám-li metro) to je rekord. Celé i s pobytem 4 neděle v apartmánu to vyšlo každého 17,5 tisíce (kolik z toho dělala cesta si nepamatuju, musel bych to dohledat, pobyt byl dohromady zhruba za 2300 euro). Jednou tolik jsme počítali na jídlo a vůbec útraty na místě. Takže mi 8 tisíc za popsanou anabázi mi přijde trochu moc.
Že trajekty na Sardínii plují 6 hodin jsem taky koukal. Ani neni něco jako přímý spoj. To je třeba normálně na Sicílii do Syrakus nebo Palerma (každoročně se smějeme zpoždění vlaků do a ze Syrakus, taky jsme jednou "syrakusákem" jeli, když ještě nebyl povinně místenkový a jezdilo se na nějaké to eurodomino, tehdy měl 4 hodiny už v Modeně, kde jsme do něj nastupovali; že jsme přijeli v 10 místo v půl šesté bylo spíš dobře, ubytovávalo se normálně od 12, takže jsme nemuseli čekat, v 10 nás už ubytovali). Samozřejmě vlak nejede po moři, ale v mesínské úžině se naloží na Trajekt. Jak přesně to probíhá (jestli se z vlaku vystupuje, nebo jede na lodi i s cestujícíma...) nevím, nikdy jsem tak nejel, ale jízdní řád na to počítá 2 hodiny.
Nějak jsem tento tvůj příspěvek dříve přehlédl ...
Co za stránky používáš na plánování té dopravy? Nebo to skládáš z webů jednotlivých dopravců?
Jih Itálie (cokoliv pod Římem) mi jako prostředí neznalému připadá nebezpečný, ale těch 18tis/měsíc je lákavá cena. To je nějaký běžně inzerovaný apartmán v cestovkách nebo je to normální cena tamního ubytování dostupná přes jejich místní weby?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.