Jak se vyrábí pravá italská zmrzlina

Zeptej se Itala kde že jsou Benátky, schválně jestli bude vědět

(a nojo, jsme v Čechách a ne taloši )

Smetana, vanilka, cukr, do mrazu a míchat, nejlíp mísu do mísy s ledem a míchat dokud nebude hotová.. Tady se nedělaj ze smetany ale z náhražek, proto se to nedá žrát.. Vtipný že v Itálii je často i levnější.. Asi má italskej zmrzlinář nišší náklady než českej (asi nééé)

A co teprve Venedig (německy) a jistě spousta dalších názvů v různých jazycích. V dobách před globalizací mělo každé větší město řadu názvů v různých jazycích (dneska jste v Benátkách za hodinu letadlem (plus nějaké to zevlování na letišti), za 12 hodin vlakem nebo autobusem, přičemž autobusy tam jezdí přímo z Prahy, ale v době, kdy to byla expedice na několik dnů byl prostor pro zkomolení těch názvů). A nejde jen o Itálii, týká se to celé řady měst, tyhle názvy jsou tak zakořeněné, že tu s námi prostě budou. Ale opravdu bych v češtině radši mluvil o Benátkách, tomu snad každý rozumí a možná i ví, že na mapě má hledat Venezia (pokud teda nemá německou mapu, kde i naše Budějice jsou jako Budweis apod.).

Co třeba takový Janov (Genova), Florencie (Firenze) to by asi taky žádný ital neodhalil. Na druhou stranu Řím (Roma), Turín (Torino), Neapol (Napoli) a řadě podobných s nějakou drobnou změnou by rozumět mohli.

Ale ono zase v Itálii když na nádraží v Neapoli hledáte vlak do Innsbrucku (a dále Mnichova) a nacházíte jen Monaco, při čemž souhlasí čas odjezdu a jiný v ten čas tam neni. To byl první poznatek na dovolené v Itálii, ale tohle mi docvaklo mnohem později, do té doby jsem si fakt myslel, že ten vlak jel přes celou Itálii, Rakousko a Německo (dál asi přes Francii) až do Monackého knížectví. Docvaklo mi to až tehdy, kdy jsme my děti jeli z dovolené dřív, a v Římě byl vlak směr Viena-Monaco (noční vlak, který jel z půlky do Vídně z půlky do Mnichova, ale myslel jsem, že je to nějaká vídeňská zastávka (ostatně konečnou měla být Wien Autoreisung), na kupé byly naše rezervace do Wien hbf vylepené, takže v pohodě), nebo spíš až později, kdy rodiče jeli taky zpět (chtěli mít dva týdny pro sebe, tak jsme odjížděli na etapy) a telefonovali, že nemůžou najít ten vlak, že tam je jenom nějaké monako (tedy ani slovo o Vídni). Tehdy jsem si vzpomněl na naši první cestu do itálie tehdy pořádanou pohrobkem cestovní kanceláře ČD (od té doby jsme vystřídali několik cestovek (ona ta cestovka slončila s tím, jak dopravci nevěděli, kolik chtít za jízdenky, a hlavně s odchodem do důchodu) a taky autobus, než jsme se vrátili k vlaku; ostatně ono kdo by jezdil po evropě za tarif NRT, nebýt levných first minute jízdenek, tak asi lítáme letadlem, letenky začínají někde na polovině cen podle NRT).

Italská zmrzlina asi bude stejná jako ta česká aspoň v základu, jenom oni to tolik nešidí. Takže zapomeňte na rostlinné a palmové oleje. Jejich zmrzlina bude ze smetany. A všechno dělají hodně sladké. Zmrzlinu v Itálii taky kupujeme, ale spíš takovou tu v těch vaničkách (většinou po kilu). U stánku spíš ojediněle, přecejenom lepší je vychutnat si ji v klidu domova (tedy dočasného domova). Jo bývaly časy, kdy byla na obchodě cedule "zmrzlina domácí výroba" ale před několika lety ji nahradila cedule v řuštině, něco jako moroženoj a dál nevim, holt už do těch míst jezdí málo čechů, za to rusáků je tam spousta.