Dotaz směřuje zejména spíš na ženy, které už mají velké (dospělé děti) 
Zajímalo by mě, jestli vám chybí ty časy, kdy děti byly malé. Já mám skoro čtyřletého syna a miminko a často slýchám od starších, že si mám toto období užívat, že mi to jednou bude chybět. Mně osobně to přijde naopak jako velmi náročné období a už se nemůžu dočkat, až budou děti větší, abych si trochu vydechla 
A právě řeči o tom, jak je čas s malými prcky krásný a vzácný, mě dost znepokojují - připadám si jako špatná matka, když nevrním blahem, že v noci musím vstávat k miminku, kojit a že musím řešit časté vztekání a naschvály od staršího syna a nemoci, které se na něj neustále lepí. Pokud mám být upřímná, tak mě to štve a popravdě už se nemůžu dočkat až půjdu do práce. Tři roky mateřské jsou fakt moc. Nerozumím ani rčení, že "malé děti - malé starosti, velké děti - velké starosti", protože se mi nezdá, že by s malými dětmi byly malé starosti, ba naopak - první syn byl nedonošený, a těch starostí a slz, které kolem toho byly, nikomu nepřeji.
Asi nejsem úplně mateřský typ, když si to neužívám, nebo já nevím... Ženy, vy jste si to s malými dětmi skutečně užívaly?
Fakt je tohle to nejhezčí, co člověka (ženu) může potkat? Opravdu mi to bude chybět? Jestli je tohle to nejhezčí a do budoucna už mě nic hezčího nečeká, tak to je vcelku smutná vyhlídka.
2x
Nerozumím ani rčení, že "malé děti - malé starosti, velké děti - velké starosti",
Nebojte porozumíte.
1x
Asi to i těm ostatním připadalo jako náročné období, když v něm byly, ale s odstupem času na to mají jiný názor, obzvlášť, když mají s čím porovnávat. Prostě to může být ještě horší. Teď musíte v noci vstávat k miminku - nakojíte ho, uložíte a zase spí, v budoucnu můžete v noci vstávat a strachovat se, kde to Vaše dítě je a jen tak jednoduše to nevyřešíte. Teď se Vám syn vzteká chvilku a za chvíli je po všem - když se Vám rozzuří teenager, bude to na dlouho a budete z toho mnohem víc špatná. Stejně tak naschvály dostanou jiný level. Teď je syn dělá jen tak, později budou mít třeba hlubší význam a budou mnohem sofistikovanější. Děti jsou často nemocné, ale většinou se z toho bez problémů dostají, poslouchají Vás, jak se mají léčit, se staršími to může být mnohem komplikovanější a vážnější, budete muset být v práci místo s nimi. Naučte se radovat z maličkostí - teď i v budoucnu.
0x
Sám to vidím jako jedno z nejnáročnějších období jak z hlediska financí, partnerských krizí, tak z hlediska potřeby být pro dítě, zejména do 7 let věku, tím nejlepším vzorem, protože plně rodiče zkopíruje (resp. chlapci otce, dívky matku). Ještě se to dá ovlivnit mírně mezi 7 a 14 rokem věku, ale to již minimálně. Vím že tvrzení kt. jste uvedla říká mnoho maminek, sám mám opačný názor.
0x
Já to vidím spíš jako takové chlácholení, aby člověk to období ustál a dočkal se i těch dalších.
Spíš ve smyslu "teď to vydrž a časem uvidíš, že bylo dobré, když jsi to vydržela", ale to není tak působivé, jako "vydrž a časem ti to přijde zpětně dobré".
Podobně jako na bouli se dětem říká "než kočička vejce snese, dávno se to zahojí". Nebo "když budeš teď zlobit, tak ti Ježíšek nic nepřinese", když chcete aby teď udělalo něco co nechce za slib odměny někdy v budoucnu (která s tím nesouvisí).
A taky samozřejmě zafunguje selektivní paměť, kdy si člověk vzpomíná jen na to dobré a špatné časem zapomene, nebo aspoň potlačí. "Takové to bylo roztomilé děťáko a pořád mě potřebovalo a teď jsem ráda, když ho vidím aspoň párkrát do roka ..."
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.