5x
Objevovani, uceni, rozvoj kreativity a predstavivosti, rozvoj socialnich dovednost (pokud si dite nehraje samo) atd.
ps. Lektvary nesmrtelnosti si varim dodnes. Ze svestek.
Uz nekolik stoleti.
Jo, a prý jste ho zkoušel prodávat a byl jste za to dokonce trestán jako podvodník, protože přece každý ví, že nic jako lektvar nesmrtelnosti neexistuje, že? Prý v roce 1653, 1738 a 1862, je to správně?
2x
Ne, lekvary jsem nemichal, já jsem byl za mlada architekt a stavař, stavěl jsem bunkry - u potoka, na stromech, v kukuřicích, v obilí. Taky jsem kopal díry do středu země, ve tvaru studny, byly i přes metr hluboké, největší tak dva a půl, kopal jsem kopal až se dole jednoho dne neobjevili chrobáci nebo uhynulý krtek (nebo myš?). Možná lekvary dělali jenom měšťáci, já su z dědiny.
1x
Ano dělal jsem to.
Proč? Řekl bych že stejný důvod proč jsem si hrál s kapslovkou nebo s tím plastovým kruhem co mi děda přidělal na zadní sedadlo auta jako volant. Děcka si rády hrají. Lektvary jsou často v pohádkách - nikdo tě to učit nemusel, tobě se to líbilo.
Nemsrtelnost taky nezní zas tak špatně když ti je dvanáct
Děti si tak asi hráli.
Ale vážně se tím zabývali různí alchimisté a mudrci, kteří se snažili vynaleznout elixíry mládí a nesmrtelnoti pro své panovníky (ale samozřejmě i pro sebe) ve středověku.
Člověk má v mysli zakódovanou touhu stále žít a neumírat. ("... lidem dal do srdce i touhu po věčnosti..." bibleserver.com/...
Lektvary jsem já, ani nikdo z mého okolí, pokud si pamatuji dobře, nedělal, věnovali jsme se hlavně sportu. Ovšem otázka vlastní existence bývá jeden z prvních nárazů dítěte na životní realitu, když zemře domácí zvíře nebo starší člen rodu. Pak vyvstávají otázky jako Zemřu i já? Co je po smrti? a záleží na schopnostech dospělých podat přijatelné vysvětlení. Byl to jeden z prvních kroků ke ztrátě autority dospělých v mých očích, protože jejich odpovědi ovlivněné dobovou ideologií mi nedávaly smysl. Později jsem se ve škole dozvěděl o zákonu zachování energie, který potvrdil moje přesvědčení.
0x
Asi z pohádek jste to měl, možná podvědomě...To jsou taková období, kdy si na něco hrajete. Někdo z dětí s tím příjde a všichni tomu propadnou. Když tak pozoruji dnešní děti, ony si neumějí hrát. Jen se občas honí kolem lavičky, na které sedí zbytek party a popíjí energeťáky a koukají do mobilů. Občas vyběhnou, něco zařvou, někoho bouchnou a zase sednou s mobilem. Já si pamatuji těch her, co jsme hráli, z písku a kytek jsme vařili, z mechu a šišek jsme stavěli zahrady, hráli na sochy, na četníky, na schovku, různé hry míčové, honičky, školky se švihadlem i balonem o zeď, fotbal a vybijená se hrály do tmy denně.
ale ochutnat už se mi jí nechtělo
0x
Nejspíš jsi to viděl v nějaké pohádce v televizi, tam pořád něco vařili.
Proto jsem se to snažil kopírovat. Já si nevzpomínám, že bych něco uvařil z hlíny nebo stravy a pak to jedl, tak to rozhodně nikoliv. Už spíš jsem si hrál na vojáky, nebo stavěl, nebo jsme skákali a závodili na kolech, později v 10 letech motorkách...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.