Nejste přihlášen/a.
A řekla jsi rodičům, že dokud nemáš boty adidas, tak jsi vyčleněna z kolektivu? Řekni jim, že psychicky strádáš a že alespoň jedno značkové oblečení čko za rozumné peníze, jednou za půl roku, by sis mohla zasloužit, a co proto můžeš udělat.
Ta poslední polovina poslední věty je extrémně důležitá pokud totiž jenom sedíš doma s mobilem a sjíždíš sociální sítě, tak bych ti akorát tak nakopal a ne kupoval značkové oblečení
)
Hele to se stává i u značkovějších. Schválně jsem se podíval, co to mám, nějaké Clarks, nevím do jaké míry jsou značkové. Ale boty od vietnamců neponesete k obuvníkovi. Tam jsem se dozvěděl, že se to běžně stává, že je vidět, že jsem je moc nenosil (měl jsem je třikrát), že to v obchodech dlouho leží a lepidlo vyschne. Vietnamské bych samozřejmě do opravny nenosil (překvapilo mě, že to ještě dneska existuje), to bych slepil sám. Odlepená podrážka je ale pořád celkem v pohodě (to se dá slepit). Vietnamské boty se spíš dost rychle opotřebí a rozpadnou.
Taky nemám pocit, že by nějaký ten Adidas nabo Baťa byly nějak drahé. Ale jestli třeba chce Rieker nebo Salamander to je už jiná liga.
Nonamegirl, jen takový nápad. Zkus se s rodiči domluvit, nevím odkud jsi . Jestli by ti nezjistili, kontakt na roznášku letáků /případně se na intu podívej sama/a zcela vážně je popros. Zda-li by neuzavřeli smouvu na sebe.
A ty bys prostě roznášela každý týden akční letáky, nevím jak jsi spolehlivá. nebylo by to moc a je stím spousta běhání a třeba by ti vasi pomohli s roznáškou. Měla bys pár stovek a určitě bys je neutratila za hlouposti a znala bys hodnotu věcí.
Nepíšeš jaké jsou tvé časové možnosti. Určité řešení by to bylo, jen počitej , že ne vždy bude pěkné počasí, k roznášce bys musela přistupovat zodpovědně.
8. trida, cca tedy 14 let.
To nemas zadny peniz na utratu?
Ale chapu, ze u drazsiho znackoveho je lepsi, kdyz to plati nekdo jiny nez Ty sama ze sveho kapesneho.
Podle mě je to teda blbost. Nevím, jak to mezi mladými chodí teď. Já jsem nikdy neměl touhu po tom, co má někdo jiný. Měl jsem maminku i babičku švadlenu a v době mého dětství na nás hodně šily a pletly (a to opravdu dobře), takže jsem měl hodně originálních věcí (trumfnout mě mohly tak leda děti šmelinářů, co měly věci z tuzexu nebo ze západu). Po revoluci se to už nevyplatilo, ale to tu zase byly sekáče a věci v nich, i když byly dávno mimo módu, bývaly značkové. Nějak jsem to nikdy neprožíval, ani jsem o tom nevěděl, že nosím nike nebo co to ještě bylo (ostatně bylo to jen na cedulce, takže se to ani nepoznalo, nebylo to jako ty trička, na kterých si bůh odškrtává blbce).
Že by bylo něco úplně neznačkového, s tím jsem se teda už dávno nesetkal. Když jsme u těch bot. Boty "Baťovky" jsou podle mě značkové dost a přitom nestojí až tolik (u vietnamců stojí třetinu a šance na to, že se rozpadnou za jednu sezónu jsou přitom stejné). A jinak všechno má značku obvykle vzoru písmeno & písmeno (C&A, B&B a jiné těch kombinací je přes 600). Takže asi nejde jen o značku, ale taky o to, jaká značka to je (čínské znašky Adidos, Pumma nebo Mike asi nejsou to pravé). Jak o tom tak přemýšlím, vzpomínám si jak moji spolužáci řešili značku školní tašky KOZAK (to je zkratkové slovo, něco jako KOžedělné ZÁvody K*** to město nevím; takto se dřív (dávno než jsem se narodil) tvořily značky (viz. mototechna, spokar, korado, druchema...) (mimochodem, kdo má dneska školní brašnu z kůže, ta se snad dneska ani nepoužívá na takové věci)). Ale nešlo o značku ale o to, že jim to slovo evokovalo kozy. Značky se za nás na základce ještě tolik nehrotily (to přišlo až pozdějc).
Navíc značka je dneska jen povrchní znak. Zrovna nedávno jsem slyšel, že v devadesátých letech se značky oddělily od výroby oděvů. Takže značka znamená jen kancelář někde v luxusní čtvrti, kde nenajdete jediný šicí stroj a veškerá výroba je někde v číně nebo bangladéši (a dalších levných zemích, kde pracují i děti 12 hodin denně). A inkasují prakticky peníze jen za to logo (samozřejmě i nějaký ten marketing).
To nevíš že adidas Adi Dassler a Puma to jsou dva bráchové, co bydleli na jedné ulici?
Adolf Dassler, přezdívaný Adi Dassler, byl německý podnikatel, zakladatel společnosti Adidas. Je považován za jednoho z nejlepších světových designérů sportovní obuvi. Vlastnil kolem 700 patentů a další průmyslová práva po celém světě.
Adidas a Puma – duel bratrů je německé filmové drama inspirované skutečností režiséra Olivera Dommengeta. Film zachycuje život bratrů Adolfa a Rudolfa Dasslerových a založení firem Adidas a Puma
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.