Na začátek musím napsat,že přímo nesnáším jakékoliv tělesné tresty- týrání. Ale občas mě napadne, že tady se řeší plácnutí dítěte na zadeček- opravdu plácnutí- ,když něco provede a ví, že to nesmí, nebo není schopné pochopit důsledek svého chování, ale už se nikde neřeší utrpení a nejen dětí ve válkách . Vím, že války byly a jsou co existuje lidstvo na Zemi, ale to je svět tak zaostalý, že ani po staletích se všechno musí řešit silou? Já jako matka a babička odmítám jakékoliv násilí,i když vím,že mi to není nic platné.
2x
Nejde o násilí, ale o šok. Když někdo plácne dítě proto, že ho to bude bolet, tak to nepomůže. Dítě se plácá, aby mělo šok, nebo se dá klidně do studené sprchy v případě záchvatu, který nejde zastavit ani ignorancí. Fyzicky trest je účinný, dlouhodobě nefunkční, ale musí být správně použit. Psychický nátlak je horší. Žádný trest je nejhorší. Pokud nechcete nastavovat mantinely, pak běžte do pralesa. Každou povahu musíte vychovávat jinak. Podívejte se do přírody, jak funguje výchova. Ideální je porozumění a následná korekce. Jenomže tohle lidi neumí, protože povaha rodiče a dítěte nebude nikdy stejná. 
V případě, že by nikdo neřešil společenské chování, pak byste dítě vychovávala dle instinktu a cítění, a to je úplně nejsprávnější. To dítě vi, že nesmí ono a tamto, ale udělá to, zkouší naši společenskou povahu, kdybyste to neřešila tak to po druhé již nezkusi.
Mohu váš správný názor ilustrovat historkou ze života? Pro dvě děti přišla stará babička. Taková maličká, drobná stařenka. Za chvíli ze šatny bylo slyšet strašlivé řvaní a pláč dětí. Zježily se mi vlasy na hlavě a vlítla jsem tam. Děcka seděla na lavičce a řvala šíleným zpsobem. Babka měla rozložený, bílý dámský kapesníček, držela ho za rožek a ťupkala po dětech a říkala: Tak ty se nebudeš oblékat? Ne?! 
Jen k vaší předchozí poznámce. Představte si místnost cca 70m čtverečních se spoustou hraček, pomůcek, nářadí, náčiní. A mezi tím hrajících si 30 dětí tříletých, které mnohdy neznají své příjmení, neumí si utřít prcku, vysmrkat se. Nemluvím o předpubertálním věku v lavicích, s rukama za zády. Dovedete si vůbec představit jak to vypadá třeba v šatně, kdy je potřeba děti převléci? Nepoznají mnohdy své věci, podepsané nemají, neumí zapnout knoflík, zavázat boty. A přesto, , , ,
To si ani představit nechci, tolik parchantů na starosti musí být fuška. To aby měl na každém elektricky obojek.
1x
Ve skutečnosti ženy rády muže, kteří jsou akční, pohotoví, draví, nebojí se, dokáží urvat něco pro sebe atd. Což má velice blízko k agresivitě až násilí. I elementy sexu jsou určitou projekcí násilí. Zjednodušeně by se dalo říci, že se ženám násilí líbí. A pokud ne, rozhodně se jim líbí více, než nečinnost, pasivita, flegmatizmus, akceptování inkasování urážek mužem od jiných mužů aniž by se uměl bránit, akceptování jeho vykořisťování jinými muži atd. Takového pak považujete za hodného troubu, beta šášulu, se kterým se ani nedá založit rodina, neboť takový muž není schopen se pořádně postarat o sebe, natož o rodinu. Kdežto ten první, agresivní případ, se postarat umí. Takže si tak trošku lžete do kapsy. Píšete že jste matka a babička, tj. určitě máte partnera spíše akčního, který se dovedl postarat. Co se týká násilí ve společnosti - žijeme stále ve světě, ve kterém je prvořadé přežití. Někteří lidé, aby vůbec přežili, musí sakra bojovat i pro hrstku rýže. Pokud si ji neobhájí, zemřou. Aneb buď budu silnější a místo mě zemře někdo jiný, nebo budu slabší a zemřu sám. Takhle doslova to funguje. I ekonomicky. Tento princip se pak projektuje do celé společnosti. Vy s tím máte problém a nechápete to jen z důvodu, že jste na ostrůvku světa, kde vládne blahobyt a přežijí zde celkem pohodlně i právě třeba takoví muži beta šášulové (sice často bez rodiny, ale už je nikdo přímo nesežere, jen je např. zaměstnavatel vykořisťuje za pár drobných, což na základní přežití bez ženy a rodiny stačí). Ale takhle pohodlně to na světě většinou nechodí. Zjednodušeně se pak dá říci že násilí = přežití, život, akce, vývoj, kdežto ne-násilí = pasivita, stagnace, umírání, smrt.
0x
Snažím se chápat co a jak myslíte. Mám ve školkách odučeno cca 30 let. Dovedete si představit, jaké by to bylo, kdybych děti čas od času plácla přes zadek, jak říkáte? A vidíte, ve třídě jsem za komančů mívala 36 dětí a nějaká plácání nebylo vůbec potřeba. Jak je možné, že ve školce to jde a doma ne? To mi povězte. Víte co by mámy dělaly? Nejspíše lynč učitelky. A dnes? Totéž, ale už za zvýšení hlasu. Navíc, nějaké plácání ať už přes zadek, ručku nebo pohlavek, tak se učí dítě tomu, že pochopí, že rána je v pořádku, tak se to má dělat. Když něco nejde, stačí lísknout. A pak se všichni diví, že je dítě agresívní. Nemusíte souhlasit, je to jen názor kantorky v důchodu, babičky a prababičky.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.