Přisedávání si ve vlaku k cizím lidem

Žádný problém nemám, já jsem dost kontaktní, pokud vidím, že mají zájem - a to se lehce pozná - tak s nimi promluvím,pokud koukají z okna nebo si třeba čtou, jsem zticha. Tak se lehce dá seznámit s někým, kdo je sympatický a může z toho být i přátelství. Pokud se mi nechce s nikým mluvit, tak si začnu třeba číst nebo taky koukat z okna.

Už když vlak přijíždí, umím z nástupiště pohledem do oken vagónu odhadnout, jak moc je vlak plný. Když je místa dost, hledám si volnější a nezavřené kupé, mířívám spíš k vstevníkům než k mládeži. Ale pokud je místa málo, otevírám kupé s prvním volným místem. A nemám problém požádat, aby někdo z volného místa odstranil své zavazadlo. Ale takto je to teď už všechno spíš výjimečně, protože v poslední době do vlaku nastupuji na delší cestu s místenkou.

Když jsem v kupé první a někdo si chce přisednout, vadí mně to strašně, ale nedá se nic dělat, taková jsou pravidla. Korektně odpovím a nechám dotyčného usednout. Rozčilují mě lidé, kteří chtějí ausgerechnet na místo, kde mám batoh, ačkoliv by mohli jinam a měli by tam více pohodlí. V opačném gardu se zeptám, zda je volno, ale ptám se oznamovacím tónem, nikoliv tázacím a hrnu se dovnitř. Sedám si co nejdál od již přítomného pasažéra. Většinou ale jedu v kupé sám, neboť jezdím v jedničce. Velkou nepříjemností je expresní rezervace, protože se nemůžete předem přesvědčit, zda tam někdo nemá zaplacené místo a jít jinam. Jinak, tohle asi znáte.

Cestujícího zkouknu pohledem a to jestli už v kupé sedím nebo já si chci do kupé přisednout. Už na první pohled se dá docela posoudit co je to za člověka. Když je nesympatický, vypadá jako buran, hedám další místo. V opačném případě, když já už sedím v kupé a někdo divný si přisedne, tak zachvili se zvednu jako že na další zastávce vystupuju a přemístím se jinam. To se stane ale málokdy. Většinou jsou cestující normální, slušní, milí.

Slušní lidé mi absolutně nevadí, ale kdyby chtěl přisednout zapáchající bezdomáč, tak s tím teda fakt problém mám. A zrovna tak bych si k němu nepřisedla, naopak bych požádala průvodčího, aby to řešil. Ale už jsem se ve vlaku mockrát seznámila s fajn lidmi, s některými se stýkám dodnes, s některými jsme jenom fajn pokecali a cesta uběhla rychle a příjemně. A o to jde, aby cesta byla rychlá a příjemná.

Dovolte vzpomínku

Cestování vlakem v Británii: Při cestě z Londýna do Edinburku jsme přisedli do kupé ke třem mladým chlapcům - a to byl zvláštní a nezapomenutelný zážitek. Oni totiž konverzovali, a to docela na úrovni (mezi sebou i s námi), jako že když cestujeme společně... Jiný kraj, jiný mrav. Nebylo to tím, že jsme byli cizinci, domnívám se. Prostě "cestuje se příjemně".

Tak na tyto mládežníky si v našem vlaku vzpomenu...Mám vyhlednuté vagony se speciálními kupé, kde kyselé obličeje hrozí nejméně.

Z pohledu sedícího - nevadí mi, pokud někdo přisedne. Asi bych zbystřil, pokud by bylo zcela volné kupé a sedl si vedle mě. Ale většinou sedají naproti a nikoho neřeším. Pokud je kupé obsazené, otevřu dveře, pozdravím a zeptám se, jestli mají volno. Sednu, spolucestujícízho neřeším a on neřeší mě. Myslím, že na tom nikdo z nás nebude tak špatně jako Mr Bean a jeho chcechtající spolucestující... :D

To je jen otázka zvyku. Samozřejmě je nejlepší cestovat sám, ale kupé je pro 6 nebo 8 lidí, takže pokud cestujete nějakým normálně vytíženým spojem 2-3 lidi si k Vám přisednou případně si Vy musíte někam přisednout. Nebo si zaplatit busines class nebo jak se jmenuje (možná executive) takový ten palác s jednou sedačkou. Ale to nejezdí úplně všude. Navíc to není nijak levné.

Mimochodem stejný problém je v autobuse, prostě je normální, se sedíte s někým.

A jsou případy, kdy jste rád, že sedíte. Typicky v pondělí ráno a v pátek odpoledne. Ale vzpomínám na doby, kdy byl člověk rád, že stojí. Skutečně jsem zažil, že jsem (nejen já) 10 minut před odjezdem vlaku musel jít do dalšího, protože navzdory vší snaze tam už nebylo ani místo ke stání. To už je ale dávno, pak přišlo čtyřnásobné zdražení jízdného (ze 24 na 80; dneska je to za 99) a i když zavádění plného jízdného oklikou přes různé komerční nabídky a akviziční slevy trvalo celkem dlouho, vlaky se v té době dost vylidnily (což bylo cílem, mluvčí čd se tehdy nechal slyšet, že chce železnici jako luxus pro horních 10 tisíc; vzpomenu-li na šrot, kterým se tehdy jezdilo, bylo to obzvlášť úsměvné). No tak zlé to dneska nebývá, respektive zažívám to opravdu výjimečně. Třeba před několika lety, kdy jsme řešili, jestli neni zbytečné utratit za každého 3€ za místenku. Bylo těsně po kovidu a moc se necestovalo. Ale vlak byl tak natřískaný, že jsme ty peníze navíc vůbec nelitovali. Je docela adrenalín jet Vídeň-Praha bez místenky; nechtěně se nám to povedlo letos cestou z dovolené. Noční vlak měl 150 minut zpoždění, my měli mít ve Vídni jen 120 minut, takže nám ujel a na další jsme místenky neměli. Naštěstí nebyl tak plný, jako před těmi třemi roky, sem tam se nějaké místo našlo. Vůbec na delší cestu je lepší koupit si rezervaci, ono to zase tolik nestojí a při nákupu přes internet bývá většinou zadarmo k jízdence.

Asi každý to má jinak, jsou lidi, kteří jsou rádi, jsou takoví, kterým to je jedno a podobně.