Bude mi 18 a rodiče jsou proti všemu

Jako rodiče by mi vadilo opakované vyhrožování, že odejdeš, Tvoje fňukání a stížnosti. Ale kdybys zmizel a nevěděla bych kam, měla bych o Tebe strach. Kdyby ses vrátil, tak jako každý rodič bych byla ráda, že jsi na světě a zároveň bych Ti parádně vynadala, protože tohle se nedělá! Kdyby rodiče věděli, kam a do jakých podmínek utíkáš se svými depresemi, jak tam chceš žít...Ale takhle oni budou myslet na nejhorší, což si nezaslouží. Měl bys být dostupný a né si hrát na hrdinu a skončit někde pod mostem. Na 18 teda nejednáš rozumně.

Možná budete za chvíli plnoletý, ale asi se chovate jako malé děcko! Nebo trolíte. Vyberte si.

Pokud první-tak se chovejte zodpovědně odpovídajícímu věku. Pokud druhé, pak se opět zamyslete nad sebou

Pleteš si prarodiče a rodiče?

Řeknu ti to takhle: za své si dělej co chceš, jinak šoupej nohama a poslouchej toho kdo tě živí. Máš další otázky?

ps: to, jestli tě prarodiče vezmou zpět nebo nevezmou, když se bez rozloučení zdejchneš, to my tady přece nemůžeme vědět. to musíš vědět ty, každopádně by bylo slušné jim svůj záměr oznámit.Každopádně ale nevím, co chceš dělat, kamarády nemáš, nic neumíš, jsi závislý na lékách, pracovat nejsi schopen...

Říkáš, že jsi dospělý? Tak se podle toho chovej! To, že se léčíš na psychině, tím se chlubíš nebo si stěžuješ? Tak se pochlap a rodičům se snaž usnadnit život. Ani rodiče, ani svět ti nedluží vůbec nic. Teď už musíš sám. Jaké si to udělá, takové to budeš mít. Pochlap se!

Nedá mi to, ještě se musím zeptat, až se z domu vytratíš, nevezmeš si na cestu něco z domova, že ne?! Chceš se vytratit, udělej to, ale živ se sám, jízdenky, vstupenky a jídlo si kupuj za to, co si vyděláš. Ne za kapesné, dátrek od rodičů. Chceš být dospělý, buď! Se vším všudy. I s tou zodpovědností a soběstačností.