Nevidím žádný smysl žití

Dnes ráno jsem četla v jedné skupině na Fb příspěvek, pán, vášnivý houbař, který ale sám houby nejí, nabízel zdarma své nasbírané houby lidem.

Jen prosil, aby se ozval někdo, kdo opravdu do lesa nemůže, kdo to nezvládne, že mu houby i zdarma po okolí doveze..

Ozvala se paní s chodítkem, další s malými dětmi, další s polyneuropatií...

Bylo fajn číst takový příspěvek i ty reakce...

Myslím, že není potřeba hledat nějaký hluboký smysl, stačí úplně maličkosti a hned je líp...

Ne. Svet zadny univerzalni smysl zivota sam o sobe nema a pokud ty ten vlastni postradas, pak mas jen dve moznosti. Bud se ho snazit najit = hledat co te motivuje, at uz k osobnimu prospechu nebo prospechu treba spolecnosti, sveho okoli, zvirat, zivotniho prostredi, sepisovani pameti atd., zkratka jakakoliv vnitrni motivace, ktera Te bude postrkovat vpred nebo se na to vybodnout a proste dozit.

Nic moc jineho se delat neda.

My jsme měli to štěstí, že jsme se narodili, že žijeme a můžeme si užívat krás života a hlavně se radovat z maličkostí. Že ráno vyjde slunce, že mi rozkvetla orchidej, že slyším smích dítěte, že si připravím k obědu lososa, že půjdu na procházku do lesa a ucítím svěží lesní vzduch, zpěv ptáků a uvidím třeba skákající veverku. Zkuste se více spojit s přírodou, rostlinami, zvířaty. Odjeďte na nějakou dobu do hor, lesů. Pozorujte krásu přírody, zhluboka dýchejte a zjistíte, že smysl života je v tom, si jej užít.

@petrpetr za chvíli budeš v důchodu, tak muzes chodit na ryby, nebo do hospody nebo si konecne koupit auto, pokud ho nemas a objet vsechny hrady v ceske republice a nafotit je a napsat o tom knizku treba

Nebo zacni geokesing, pokud potrebujes trochu zhubnout a zlepsit zdravotni stav. Koupit si obytnou dodavku, dalekohled, a obcas si tak nekam vyjet a rici si: ale tady je krasne )

Moznosti je spousta. Pritom cim dal vice lidi ma PROBLEM se zabavit, nevedi co se svym volnym casem.

"tak ani nevím proč chodím do práce” - no asi proto, ze chces vejplatu na rohliky a bydleni? Ja do prace nechodim, uz jsem pracoval dost a nyni penize chodi za mnou samy, kazda koruna je muj zamestnanec a pracuji pro mne. Alespon mam cas tady kafrat a cestovat po Evrope.

Ženská není to jedinné, co je smysl života chlapa.

...jezdili jsme na výlety, opravovali domek, bylo plno srandy

Taky si musíš najít nějakou zábavu. Nějaké koníčky.

Jestli si myslíš, že stačí dožít a po práci TV a spát, tak sklouzneš na dno rychle, pokud už tam skoro nejsi.

Nedívej se jak žijí druzí. Přemýšlej, co by jsi dělal ty.

Hlavně nefilozofuj o smyslu života. Na to ti se*re pes. Já třeba ještě nikdy nepřemýšlel nad smyslem života. Sice je mi o půlku, ale mám koníčky a ty mě naplňují a asi mi právě dávají ten smysl kam cpát čas a prachy, abych měl radost i přes třeba zdravotní problémy.

...

Mám poslední dobou pocit, že vyhoří hlavně ti, kteří rukama nic neumí a jen dělají celý život otrockou práci.

Netuším, jestli ti něco z rad pomůže, ale na všem můžeš najít něco, co ti ukáže cestu ven.

Každý někdy bilancuje, přemýšlel, nebo přemýšlí nad tím, proč život existuje, co je smysl všeho toho úsilí a jestli je za tím nějaká vyšší hodnota. Tahle otázka často vede k myšlenkám o tom, proč se zdá, že lidé investují tolik energie do činností s předvídatelnými následky, pracují a snaží se dosáhnout různých cílů, když je to vlastně jedno. Stejně všichni skončíme stejně. Jedním z hlavních faktorů "proč", může být člověčí touha po stabilitě a bezpečí. Jsme potomci předků a ty taky nevěděli, proč to či ono delají, bránili se aby je něco nesnědlo, sháněli jídlo sami pro sebe, chovali dobytek, pěstovali plodiny a sami plodili potomky, podvědomě v naději, že oni snad budou vědět o co tady jde a proč se pachtí od narození ke smrti. Každodenní rutinní činnosti a "hákování"v dnešní době může lidem poskytovat pocit jistoty, že dělají něco správného, tak, jako v minulosti, kdy drtivou většinu činností co dělali, prostě museli, i když se jim nechtělo. Včetně mezilidských vztahů. Může to dávat pocit stálého životního základu, stejně tak, jako po léta byl jistotou nakrmený dobytek, sklizené plodiny. V podstatě se neustále snažíme najít způsoby, jak se vyhnout nejistototě a chaosu, hlavně chaosu v naší hlavě, jak říká Jirka Charvát. Bojíme se neznámých a neovlivnitelných událostí, protože selský rozum, nebo spíš následné výčitky, nám velí ovlivňovat vše, co ovlivnit jde. Do toho všeho se přidá stárnutí a zrychlující se běh času. Je to úděl lidského života. Mnozí lidé pociťují smutek v souvislosti se stárnutím a jeho důsledky, asi jim dochází pošetilost všeho a mají pocit, že všechno dobré už přišlo a těžko přijde něco lepšího, zato zcela jistě přijde něco horšího. Právě tyhle proměny a zkušenosti nás formují jako individuua. Člověk se mění časem, jak fyzicky, tak psychicky. Vyšší věk nám může přinést moudrost, můžeme pak rozdávat životní moudra i když ve skutečnosti zatím nechápeme nic z podstaty a hlubšího smyslu života. Zejména toho smyslu a jsme z toho přirozeně zmatení. Musíme ale vytrvat, protože jsme do toho dali příliš úsilí a jak říká s nadsázkou pan Charvát, stejně nevíme, co dělat jiného. Přesto, že se může někdy zdát pracování a různé povinnosti převažují nad volným časem a potěšeními, které život skýtá, je možné si všimnout, že práce, zejména zaměstnání v pravém slova smyslu, o který jde - zaměstnat mysl aby zbytečně nebloudila, může mít i jiné přínosy. Práce nám, jak se tak říká umožňuje se realizovat, vytvářet si představu o sobě lepším, rozvíjet nové i stávající schopnosti, navazovat vztahy, což se některých samozřejmě netýká, protože se cítí nepříjemně v těchto situacích ale pozitivní vztahy jsou vlastně možná smysl, je to popírání logiky, protože 1+1 není 2 ale vždycky je to víc. Když tomu tak není, tak vztah zaniká nebo je negativní a už nemůže přispívat k něčemu většímu než jsou ti dva ( či víc) v součtu. Hlavní je najít rovnováhu mezi pracováním a oddechem, protože tohle střídání nám pomůže rozbít myšlenky na jednoznačnost nesmyslnosti našich počínání a může to navodit pocit užívaní si života. Je dobré, že pozitivní věci mají v naší mysli velký prostor, o mnoho větší, než negativní a pozitivní věci si pamatujeme a celkově je řešíme víc, než ty negativní. Smutek, nemoci a potíže jsou nevyhnutelně součástí nejen idského života. Je ale důležité si uvědomit, že i v těchto těžkých okamžicích může být smysl. Přes ně můžeme třeba "překalibrovat"naše vnímání radostí a štěstí, uvědomit si, že štěstí, (pokud existuje), je relativní a můžeme si ho užívat i v nesnázích. Každý má k tomu jinou odolnost, jinou ochotu a schopnost nalézatat radosti i ve chvílích, které se zdají být plné smutku. Každému taky funguje něco jiného, proto zaručené moudra a rady většině lidem vlastně často nefungují. Obecně vzato, pochopení smyslu žití je individuální a silné vágní. Někdo muže najít význam ve svých mezilidských vztazích, jiný ne. Někdo ve svých pracovních úspěších, překonávání se (přestože tuhle frázi nesnáším) nebo v krativním tvoření, zatímco jiný ne. Myslim, že je důležitý být otevrený novým zkušenostem všeho druhu.

jiricharvat.cz/...

Jen takový nápad a co kdyby jste se pokusl svůj čas poskytnout někomu staršímu v dobrovolnictvi?

Uvádíte, že jste byli s rodiči semknuti a třeba v DD nebo někde v okolí je někdo starší a osamělý a Vaší přítomnost by uvítal?

Zkuste se porozhlédnout kolem sebe, třeba najdete svoji ztracenou cestu