Nastala již doba nenávisti?

Ale v mém okolí toto není. Asi žiji jinde, v lepší ČR nežli Vy a někteří.

Podle mě to tak nebude. Spíš na ty děti sejří a děti zase sejří na rodiče. Nenávistí bych to nenazval, ale nepřímým ignorantstvím určitě, když tam třeba figuruje ta šílená závislost na mobilech a počítačích. Tahle doba jde určitě do kopru, minimálně špatným směrem, kdy děti ztrácí přehled o realitě a co víc... zájem o cokoliv praktického. Zatímco někteří rodiče jsou automaticky mizerným příkladem, jiní se mohou snažit to dítě uvádět do reality, ale ty externí vlivy to nakonec víceméně zamažou. Já jako ročník mezi 2000 a 2010 jsem nucen nad tímhle občas uvažovat, jelikož jsem v tomhle jiný. Ačkoliv jsem moderním technologiím taktéž silně propadl, trpím závislostí jako většina, ale lidé kolem mě, které znám jsou na tom mnohem hůř. Moderní technologie je ovlivňují natolik, že například nikdy nevydrží v jednom vztahu moc dlouho, mají nutkání se furt seznamovat s někým jiným a budovat si nedůvěru, anebo jim je po čase úplně všechno lhostejné, což je taky špatně. Těch lidí, kteří žijou s rodičema i v dospělosti zas až tolik není, ale všichni moji známí, kteří jsou naopak ve vztahu 10 let a déle, tak tvrdí, že jsou nešťastní a "bez svobody." A co se týče rodičů, když jsem se pár lidí ptal, proč by nechtělo žít s rodiči, odpovídali víceméně podobně: měli by pocit, že je někdo hlídá. Neznám nikoho, kdo by měl takové rodiče, kteří by dotyčného vyhodili z baráku.

Ale vztahy nejsou všechno. Lidi, kteří jsou extrémním způsobem ovlivňováni technologiemi, přestávají mít pocit zodpovědnosti a nenechají si do ničeho mluvit, jelikož věří, že všechno můžou prostě vyčíst, všechny praktické problémy za ně vyřeší gůgl, dneska i umělá inteligence. Taky ztrácí různé reflexy, jsou takoví lidé často nepozorní a sociální IQ šrotuje méně. Nicméně ještě bych mohl polemizovat nad tím, že by nenávist dítěte k rodičům mohla potencionálně vzniknout, pokud ten rodič nějakou tu závislost u dítěte bude chtít odbourat. Pak se ale zase nabízí otázka, jakým způsobem to provede a jak to to dítě ovlivní; jestli jen nárazově anebo negativním sociálním procesem. Myslím tím, když by se mu třeba smáli ve škole, že má zákaz telefonu nebo ho vůbec nemá (rodič mu ho např. nechce koupit z důvodu té závislosti). Většinou se tyto negativnosti opakují a na to dítě to má psychický dopad a nezbývá mu nic jiného, než vinit toho rodiče - neuvědomuje si svou závislost, a zároveň se mu nelíbí, že je proti ostatním v jeho věku nespravedlivě odsuzován.

Pak je tu ještě případ, když se jeden jedinec ocitne v kolektivu dětí, kteří jsou akčnější, než ten dotyčný. Nemusí to zrovna inkludovat poměr bohatý x chudý, ale prostě dejme tomu, že ta většina má v životě všechno shůry dáno a ten jeden človíček si bude přemítat, proč oni mají štěstí a on ne. Týká se to pouze té psychologie štěstí a smůly, ale i nad tímhle může dítě přemýšlet i v nižším věku, pokud udržuje s ostatními pravidelný sociální kontakt. Teď zase budou naskakovat takové podrobnější otázky: zda za to může rodič nebo smůla :D Tak smůla je abstraktní, v ní každý může jen věřit, a taky může být pravda, že se opravdu děje, ale ta racionálnější možnost je vždycky nejlákavější, čili ano: odpovědí na to, zda může rodič za to, že je jeho syn/dcera ve škole, kde jsou samí bohatci nebo naopak samí nuzáci, je jednoznačně ANO. Všichni nesou za svá rozhodnutí část odpovědnosti a tak lze dost zaobaleně spekulovat o tom, zda rodič zodpovídá za to, že je jeho dítě nešťastné v kolektivu, kam ho dal. Pokud ho dá na jinou školu, je to podle mě správný krok a takový rodič není žádný ignorant a o své dítě se zajímá, i když se jedná jen o malichernost, kterou by si šlo mírně odmyslet.

Pokud se zaměříme trochu na jiný zákal ve společnosti, kterým je jednoznačně omezování svobody, můžeme se tu bavit o dalším závažném problému, který by mohl způsobit nenávist dítěte k rodiči a naopak. Svoboda je rozepsaný koncept, který pro nikoho není absolutní, jelikož nám ji vždy někdo nebo něco omezuje. Úplně ten hlavní omezovač je zákon, což je pochopitelné, a má to tak být. Dalším omezovačem je vláda, obzvláště asociální vláda, která je plná zákeřných komunistů a prosazovačů rozšířené cenzury. To je takové to byrokonání, když někomu hned vyhrožujou soudama za jeden komentář někde na Facebooku nebo Twitteru, a v momentě kdy se do toho míchají orgány veřejné moci. Co si prostě budeme, vládou jsme omezováni všichni, protože se bojí, že se jim další podvod na vzdělané nepodaří. No ale to jsme odbočili, a chtěl bych navázat na ty hlavní faktory omezující svobodu. Pokud vezmeme v potaz, že je něčí svoboda omezována takto fakto, další omezování je již nepřijatelné. A když dojde na omezování a hlídání i doma, je to malér. A bohužel i to se děje a není to vůbec dobře, nezáleže na tom, jak to daný rodič myslí. Někteří rodiče totiž své děti hlídají a nabádají je, aby zůstávali doma, extrémnější případy jim namlouvají, že je to venku velmi nebezpečné, a tak omezují sociální kontakt. Jak je známo, pokud omezované dítě odmítne, tento typ rodiče se ihned urazí a psychicky dítě manipuluje, aby bylo vždy po jeho. Někdy je to sice myšleno "dobře," ale zároveň pak se všecky tyhle fiktivní břemena lepí na záda tomu dítěti a pravděpodoně není spokojeno s takovou izolací a opět viní jen rodiče. I takto může vznikat nenávist, i z přehnaných pohnutek.

To je o lidech, jejich nátuře a informovanosti resp. dezinformovanosti. Já se s nenávistí v okolí nesetkávám, ale na internetu nechápavě zírám na nenávist vůči modrožlutým tramvajím i kelímkům, vůči těm nešťastníkům, kteří museli utéct, ztratili všechno a nemají se kam vrátit, i vůči těm, co jednoho dne zjistí, že jsou něčím jiní a že je čeká peklo. V každém národě ba i rodě, se najdou lumpové a srabi, ale šmahem všechny členy za to trestat, je primitivní nesmysl.

Tak včera na tomto festivalu indických tradic rathayatra.cz/... panovala atmosféra naprosté vlídnosti. Přispěl k tomu i vegetariánský pokrm bezplatný, bezprostředně tančící Indky a usměvaví vůbec všichni, co zazpívali o Rámovi. Někteří se domnívají, že to skrývá lhostejnost - nemyslím si.

Je to věc kultury, případně manipulací pana Deda B., které zřejmě občan bez zdravotnického vzdělání nemá šanci pochopit.

Podivej se do Francie. Omezuji internet kvuli rabovani ve mestech. Na cenzurovanem senamu se to nedoctes. To ticho je ohlušující. Musk zřejme i kvuli tomu omezil twitter na zadost francouzske vlady. Za rok tam maji mit olimpiadu.

tady se zas někdo nudí v práci ..

Myslím, že nežijeme.

U nás se s rodiči máme navzájem rádi, stejně jako s dětmi a jejich rodinama.

Co pozoruju ve svém okolí, tak je to naprosto normální.

O rodinné nenávisti čtu tak nanejvýš občas na webu - a takové případy tu jsou odjakživa (i v té bibli už s tím blbli), ale nijak apokaliptických rozměrů. (Ono když to mají rozhádané nějaké dvě-tři rodiny v miliónovém měste, tak je to jak nic, v biblických dobách na nějaké prťavé vesničce ty tři rodiny mohly být dohromady i většina populace, tak to holt viděli jinak.)

A těch konců světa, co jsou už za rohem, nebo dokonce mají pevné datum jsem za svůj život už zažil tolik (a nikdy se nic nestalo), že to už ani nepočítám.

Podstatné je, že je stále líp, i když to místy drhne a dokonalé to nebude nikdy.

NE