Lže nebo nelže?

Zdravím, je zajímavé jak někteří lidé dokáží být uzavření. Mám takového přítele a jsme spolu sice hodně krátce, ale neproběhlo nic víc než jen objetí při začátku setkání a při loučení. Nemluví o svých pocitech, a proto je mnohem težší určit jak co má, jak co cítí. Vím jen, že mě má hodně rád, protože to na něm jde vidět při osobním setkání. Říkám si, jestli se něčeho nebojí, protože 4 roky toužil po jedné holce, ale ona ho nechtěla a kdo ví jak moc mu ublížila. Jenže já dávám najevo city fyzickými dotyky a slovy to zas tak moc neumím, je to pro mě těžké, ale ne zas tak moc jako pro něho. Jako opravdu vidím pokroky, že se to zlepšuje, ale včera mi řekl, že někam jde a zmínil jen jednoho kamaráda. Tudíž jsem se domnívala, že tam bude jen on, ale nakonec jich bylo 5 a mezi nimi byla zrovna ta holka, kterou měl hodně rád, možná ji dokonce miloval, což netuším. Ale prostě mi o tom nic neřekl a tak jsem hledala radu u kamarádky a ta mi poradila ať si s ním o tom promluvím, proč nezmínil, že tam bude. Zatím žádná odpověď, ale má otázka zní, co když po ní stále touží? Víte že bych se ani nedivila? Jen mě to zraňuje a připadám si jen jako nějaká náhražka, ta druhá. Přemýšlím neustále nad věcmi co když.. a tím si ubližuji. Jenže lidé mění názory na druhé a i já jednou říkala ,,já ho nechci, nikdy s ním nebudu, vždyť je takovej a makovej..." a pak jsem se do toho člověka zamilovala. Takže si vlastně říkám a mám strach z toho, že taktéž změnila názor. Přeci jen mi připadá jako lepší holka než já, můj přítel je menší než já a ani jednomu z nás to nevadí, ale ona je menší než já a já se obávám, že to, že mu to nevadí je jen kec. Omlouvám se za dlouhý spis a možná to někomu bude znít jako blbost, ale žít ve strachu nebo ve lži si přeci nikdo nepřeje.