Minule leto se mi narodilo miminko, bohuzel uz od zacatku je to s nim extremne narocne. Do nedavna spalo pres den pouze na me ruce, v noci spinka se mnou. V tomhle mesicu uz vetsina deti prosi celou noc max 1 probuzeni, my mame dobrou noc kdyz se probudi 5x.. kdyz v noci spi v kuse dele jak 3h tak potom vetsinou 1-2,5h zaspavam zpatky. Tohle dite nema proste rado spanek. V kocarlu trz nikdy moc nespalo, od cca 3,5 mesicu tam nespi uz vubec. Jsem z toho extremne vycerpana, jeste kdyz se musim starat o domacnost. To dite miluji nadevse, neumim tu lasku k nemu ani popsat, ale obcas mne chybi to, jak jsme predtim mohli kdykoliv kamkoliv jit, bez starosti. Uzivat si vic den venku v klidu atd.. jsem kvuli tomu spatna matka? Bojim se budoucnosti a timhle narocnym tvoreckem. Bojim se jak ho potom uspim (usina pri kojeni). Bojim se proste vseho. Ale rikam si ze tohle vse je jen docasne. To dite prece jednou bude mit rozum a usinani/spani (nas nejvetsi problem) bude lehci.. Asi jsem se hlavne chtela vypsat...
Nejste špatná matka, některé děti jsou holt náročné. Jediná rada je vydržet, v 15 už dá pokoj a spát s vámi nebude. Mladšího syna jsem přestěhovala na noc do jiného patra ještě mu nebyl rok. Do té doby spal v postýlce vedle postele. Žádná separační úzkost, on prostě pořád vstával a vrtěl se a vrtí se při usínání dodnes. Starší separační úzkost měl, tak spal čtvrt roku mezi náma v posteli.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.