Dobrý den, znám děti, které nejsou zdaleka tak usměvavé nebo pozitivní (nechci říct,jako jsme byli my) jako jejich vrstevníci ... A že jich je celkem dost. Já jsem měla krásné a šťastně dětství,mám se krásně a jsem šťastná i jako dospělá. My to tak v rodině máme nastavené, asi geny Myslím si, že je to individuální - jedinec od jedince.
Mě osobně toto laborování a přemítání připadá ve většině případů jako hledání důvodu jak omluvit selhání výchovy rodičů. Chybějící hormony, diagnózy typu ADHD,prokrastinace apod. Pro mnoho lidí je jednodušší tvrdit, že problém není jejich nezájem, málo času,neustálé sezení u tv či telefonu, příliš práce, ale to, že jejich dítě má diagnostikovanou psychickou nemoc. Jsi nespokojen=nemoc, dítě zlobí=nemoc, špatné známky=nemoc, neúspěch=nemoc...
Michale, ač s tebou často nesouhlasím, tak v tomhle máš stoprocentní pravdu. Na každej předmět nějaký papír, proč nemůže tohle a toto. Matikou počínaje, přes češtinu, až k tělocviku.
Pánové, musím vám říci, že s vámi sice souhasím, že rodiče mají mobil a na dítě nemají čas. Vidíme to venku, když rodič bezmyšlenkovitě a bez zájmu tlačí kočárek, vedle cupká pes a rodič šudlí mobil. Šlak by mě trefil! Ale to s povahou a hormony nemá co dělat. Vůbec! Mám to doma. Jeden pusu od ucha k uchu, spokojený, milý, soucitný, citlivý. A druhý zamračený, nespokojený, věčne prudící, věčně tragické scénáře. A rodiče? Ideální. A babičky? Super!
michalverner
Babkazov...no jistě. Na straně rodiny nikdy problém není.To Vám řekne 99% rodin. Je třeba hledat odpověď u řady ĺékařů a biologů. Na druhou stranu...alespoň se uplatní řada humanitních "vědců".
Malé děti jsou šťastné a radují se z obyčejných věcí.Stačí jim třeba vidět v trávě berušku a už září štěstím.To už velké děti a dospělí nedovedou.A podobně to mají někteří hodně staří lidé.Už se nezabývají ničím,co stejně nemůžou změnit a mají radost z rozkvetlého stromu nebo, že zpívají ptáčci.Také proto se malé děti a babičky tak milují.
Malé děti nemají žádné zkušenosti a ke všemu přistupují s čistou duší. Časem se na člověka začnou nabalovat nedobré zkušenosti a jak to dopadne, vidíme kolem sebe.
To nelze objektivně zhodnotit, jsme každý jiný a těch faktorů, které ovlivňují nálady je hodně a navíc nepřetržitě kolísají, a taky u každého jinak. Už jen strava, genetiky, prostředí- i počasí, fáze měsíce, pak stres, vztahy.. ... Nejsme roboti.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.
Myslím si, že je to individuální - jedinec od jedince.
Ale to s povahou a hormony nemá co dělat. Vůbec! Mám to doma. Jeden pusu od ucha k uchu, spokojený, milý, soucitný, citlivý. A druhý zamračený, nespokojený, věčne prudící, věčně tragické scénáře. A rodiče? Ideální. A babičky? Super! 
