Jako malá jsem chodila do školky, která se zaměřuje k vedení děti k víře. Konkrétně ke křesťanství, pamatuji si že mě to dost naplňovalo a při přechodu na základní školu jsem neměla možnosti se tomu dal věnovat. Byla jsem dost malá na to abych na tu cestu byla sama. Nyní je mi 20 let a potkala jsem pár věřících lidí kolem sebe, kteří mi ukazují jejich pohled na určité věci. Začala mě zas přitahovat ta síla křesťanství, kdy poslouchám bohoslužby a baví mě ta tématika. Celá léta jsem duchovně prožívala Velikonoce kdy jsem se několikrát modlila. Jde mi spíš o to, zda je možné se k Bohu opět vrátit po tolika letech. Začít si budovat novou cestu. Samozřejmě že si nemůžu říct, že teď a tady budu věřící a že všemu musím porozumět.
Samozřejmě, že ano. Dokonce je v evangeliu podobenstvi, že je pro Boha vzácnější navrácená jedna ovce než 99 nezatoulaných nebo návrat marnotratneho syna. To má úplně stejný podkres.
Takže 99 lidí co žije normální život a nikomu neškodí má pro boha menší cenu, než jedna svině co se každý týden přijde pomodlit do kostela a hodí farářovi dvacku do kasičky? Super. Přesně tak si představuju moderní církev.
Ne nefunguje to jako Čeněk Jirsák z "bylo nás pět". Ty, co mají v sobě opravdové ZLO. Vyloženě temno, tak nedokáží uznat vinu, žádat odpuštění a plně uznat Boha za svého spasitele. Cítí se nevinní. Proto taky skončí ve věčném temnu. Ale jestliže se objeví někdo, kdo plně zažil temnotu a obrátí se, tak je vzácnější, protože se dokázal vyhrabat z takového trní, ve kterém ostatní nebyli. Jestli si myslíte, že křesťan uvažuje stylem: zítra čórnu sousedovi slepici a za kilo se v kostele vykoupím, tak je to spíš jenom důkaz toho, že jste úplné pako.
To že nepotřebuju vstávat a klekat na povel v kostele s davem svickových bab, k tomu abych věřil v Boha ze mě dělá pako? Církev tak jak funguje po staletí není duchovní ale mocenská organizace bez které by se svět obešel.
Totak: jakou váhu má vůbec vaše tvrzení, když vůbec netušíte o čem je víra, a proč se vůbec lidi schází v kostele? Tak se věnujte něčemu jinému a nepište bludy o křesťanech.
Makak: odpustky, nebo-li mše přimluvná za zesnulého se stále slouží ve všech kostelích. Ale nikde není psáno, že farář zmíní v prosbách jméno zesnulého pouze za poplatek. Příspěvek je čistě dobrovolný a nemám zdroj, že by byl nějaký povinnýceník i ve středověku. Dřív šlechta nechávala stavět i kostely a kláštery, jen aby měli přimluvu po smrti. Když jsem nechával křtít svoje děti, taky jsem rád dal faráři příspěvek v tisících, on to nechtěl a musel jsem mu to vnutit. Nejspíš asi ví, co jsou Češi za závistivou pakáž.
Ceník byl a nejen ve středověku, ale velmi dlouho v novověku. Říkalo se mu štolovné, úkony, kdy byl kněz oblečen v příslušném rouchu k té které příležitosti. Svatby, pohřby a další.
Odpustky nebyly na odpuštění hříchu, ale na odpuštění časných trestů, Hřích nezmizel. Odpor k nim vzešel ze zneužívání tohoto náboženského úkonu, ne proto, že by sám o sobě byl špatný.
Hus byl věrný katolík a Zikmund ho neupálil, dost za něj bojoval. V situaci, v jaké byl ale mohl těžko obětovat své státní zájmy kvůli jednomu hubatému faráři.
" si nemůžu říct, že teď a tady budu věřící a že všemu musím porozumět."
Směšujete dvě různé věci - víru (řecky pistis) a vědění, poznání (gnósis). Víra není pouhé přesvědčení o existenci něčeho. Je to důvěra. Jako když malé dítě důvěřuje rodičům; spoléhá na ně, aniž by o nich příliš vědělo (jak vyplývá z jeho pozice vůči nim).
A naopak je možné vědět, ale nedůvěřovat, atd. Tak se ve vztahu k Bohu chovají negativní entity, jak ukazují například při exorcismu.
Proč by to nešlo po letech? Někdo se vrátí ke sbírání známek, někdo třeba k rybaření a podobně. Otázka výběru volnočasových aktivit se často odvíjí právě od toho, kolik toho volného času máme.
No a pak jsou i tací exoti, jako můj bývalý soused, který celý život kradl, běhal za d.vkama, mluvil jak dlaždič - pak se ale dozvěděl, že už se mu ta pozemská pouť rapidně zkrátila a vrhl se na pokání. Což v kontextu jeho předchozího chování bylo více než směšné.
Ale jak jsem napsal - je to každýho věc, jakýho si najde koníčka, když s tím neotravuje okolí, ať si postaví třeba modlitebnu pastafariánú a tráví tam dny i noci
Podle mne jste už začala hledání je cesta...a modlit se může každý a žádná modlitba se neztratí. A modlitba Vás posune dál. Bůh má dveře "otevřené" stále, ale klika je na Vaší straně
To Lafede - ne nutně, to je fakt, ale většinou takový napravený hříšník působí jako Sarka Farka Ono stačí si pročít tohle vlákno a z těch pseudozbožných keců je kumšt se nerozchechtat.
Záleží, jak to máte v duši, v srdíčku. Věřící má život snazší, ví, že není sám. Já jsem se s Ním nějak míjela. Když volal On, já neslyšela. Když jsem volala já, neslyšel On. Je to jen a jen vaše věc. Jen bych vás chtěla přesvědčit, ať nikoho o své víře neinformujete, nedáváte ji na odiv, nesnažíte se přesvědčit jiné. Je to jen vaše intimní a interní záežitost. Nemáte zapotřebí informovat svět, jaká jste správná, jiná, lepší. Přijde mi srandovní, když se s někým setkám, je to cizí člověk a hned referuje: Já jsem věřící, já jsem gay, já jsem sirotek, já jsem. . Klidně si buďte! A srovnejte si to v sobě sami. Nečekejte, že to za vás někdo jiný udělá. A pak budete naštvní, že vám mluví do života.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.