Strávit penzi v zahraničí

Ano, je to lákavé. Ale myslím si, že s českým důchodem bychom asi jen málokde vyžili.

Děda je velice "zmrzlý", je mu pořád zima, proto mu občas z legrace nabízím, že se přestěhujeme na jih. Někam do teplíčka, Kalábrie, Sicílie... Jenže člověk má už své kořeny. Svou zem, svou rodinu, prostě najednou ho asi jen tak vytrhnout nelze. Navíc i život tam na jihu má určitě svá negativa, třeba jen ta invaze migrantů.

Jazyková bariéra by mi nevadila. Jsem komunikativní, přes svůj věk se dobře učím, myslím, že bych za nějaký čas mluvila dobře, i když dokonale určitě ne. Dost mi vadí lidé, kteří se učit jazyku země, kde žijí, paličatě nechtějí. Teď je třeba v AZ KVÍZU mladý Slovák, už 12 let žije v Brně a česky neumí za ta léta ani kýchnout. Připadá mi to jako pohrdání zemí, která mu dala obživu a spkojený život.

Ale kolem sedmdesátky už není člověk natolik pružný a pohotový, aby v nové zemi všechno zařídil. Bydlení, platby, energie, doklady...je toho mnoho. Takže to doklepeme doma, v Česku. Přesto se mi o teplém moříčku občas zdává. A nic s tím nenadělám. Jaga.

Kamarádka, Češka, se kdysi provdala za tehdy západního Němce. Dnes v důchodu žijí na ostrově kus pod Řeckem. Jsou tam spokojeni. Ale nevím, zda bych takhle dokázala všechno hodit za hlavu a takový lán světa se přestěhovat.

Mám kamarádku z Norimberka. Od narození žila a i studovala tady. Po smrti rodičů odešla do země svých předků. Léta jezdili z Norimberka s českým manželem na dovolenou do Španělska oblast Alicante. Teď v jejich 72 letech! všechno prodávají a kupují si onen španělský privát na dožití. K definitivnímu rozhodnutí je vedla přítomnost imigrantů, kterým postavili nějaké provizorní/?/ bydlení v podstatě pod jejich okny. Ona se pak bála chodit do obchodu. / Zlatí Ukrajinci!/ ... ...To je ta výhoda, že to ve Španělsku na tom místě dobře znají. Vědí, jak to tam chodí, mají mezi místními přátele, vědí kam k lékaři, domluví se.. Tady to chápu. Ale někam, kde nemám tyhle jistoty, tak bych už asi natrvalo nešla. A já už vůbec. Patřím k těm, co by nedokázali odejít ze země napořád. Syn žil v Austrálii, práci tam měl a vrátil se, zatímco známá tam odešla a vrátit se nehodlá ani náhodou. To je o lidské nátuře.

Osobně se domnívám, že to není vůbec špatný nápad. Je mnoho zemí kde je teplo, vlídno a náklady na bydlení a žití neporovnatelně nižší. Tedy odjet a nechat si zasílat důchod do zahraničí, ano.

Obávám se, že lokality, padající do úvahy pro průměrně zajištěného seniora (milion či dva naspořeno, baráček, důchod) jsou dost odlišné od představ "pohodlí u moře". Nemyslím, že by takový Čech snášel dobře místní reálie, třeba v tom Bulharsku či Thajsku, o Latinské Americe nemluvě. Pro dobrodužně založeného, zdravého a čiperného seniora je to lákavá varianta odpočinku, ale skutečně, není to jen dlouhá dovolená, ale život se všemi nástrahami. Navíc lidé jsou všude stejní a žít posledních dejme tomu dvacet let v ovzduší "stále musím dokazovat, že nejsem přivandrovalec a jsem přínosem pro okolí" by mi tedy hodně vadilo.

Myslím , že toto už jsem slyšel před pár léty v radiu . Uváděli tam zkušenosti českých duchodcu z egypta . Je tam celá vesnička českých duchodcu . Náklady cca 3000 kč měsíčně na vše od bydlení až po stravování . Jak jsem pochopil je to celá česká komunita . Samozřejmě k doktorum létají sem . Takže u moře , teplo , láce a česká komunita .

Nevím jak je to teď po covidu . Určitě se ceny a podmínky změnili .

Ono je ale taky potřeba myslet na to, že důchodcům platí zdravotní pojištění stát, ale tady, nikoliv v Thajsku. A protože chorob s věkem přibývá, může se to pěkně prodražit.

Zaujali mne též Britové, kteří odjíždějí na "penzi" do Španělska, a to i předčasnou. Žít levně a na sluníčku, v domku zřejmě... Tak to je balada, že.?.

Také Němci -spíše Němky- odjíždějí na Slovensko do domovů důchodců pro ně levně dožít v čistotě. Rovněž pragmatické, ne?