Nejste přihlášen/a.
Když jsem byla malá,tak nás všichni v rodině i ve škole a vůbec všude ve společnosti vedli k tomu,abychom měli úctu ke stáří.Starším lidem každý pomáhal a vážil si jejich zkušeností.Nyní mi připadá,že většina mladých se dívá na důchodce jako na hlupáky a líné lidi,kteří nemusí chodit do práce a jen si v důchodu užívají blahobyt a mladým jen překáží.Dřív byl mladý člověk,který se ke starým lidem choval nehezky a vyjadřoval se o nich neuctivě výjimkou.Není to tím,že lidé chodí do důchodu pozdě a babičky a dědové už nemůžou být s vnoučaty tak často jako dřív?Nebo ,že děti tráví prázdniny u moře a ne u babiček a dědečků?Nebo,že už moc lidí nebydlí ve vícegeneračních domech?
Tady mezigerační rozdíly byly vždy. Odpovězte si na jedinou věc. Mají mladí prokazovat úctu starším vždy a automaticky, tedy "držet hubu"? Nebo je správné, aby ta úcta vyplynula z toho, že ten senior se opravdu váženě chová? Obávám se, že v tom je bohužel zakopán ten pes. Měla byste zároveň říct, že z lidí se vytrácí velkorysost, noblesa a tolerantnost k okolí.
Ona obecně mizí úcta jako taková. Posiluje to anonymita sociálních sítí. Tam můžete kdekoho nazvat debilem. Taky ta dnešní ochranitelská výchova, kdy babička "vybojuje" místo v tramvaji pro vnuka /10let/... a pak nad ním stojí!
Změnil se hodnotový žebříček. Hmota vítězí nad ideou, mamon nad skromností. Skromnost byla ctí, dneska je považována spíš za slabost.
Nenazvala bych to úctou ke stáří, ale úctou člověka k člověku. Ať má věk jakýkoliv. Ta úcta se pomalu vytrácí.
Za našeho dětství nám rodiče i škola vštěpovali úctu k lidem. Zdravit, poprosit, omluvit se...což myslím, že se dneska už tolik nenosí. Ale musím přes veškeré to vštěpování přiznat, že jsme si jako děti občas z některých starých lidí šoufky dělali. Jen se to nesměli dozvědět rodiče a učitelé.
Dneska jsem v partě těch starých. A mnohdy se musím stydět. Třeba ve čtvrtek, když začíná akce v Penny. Důchodci se mydlí u regálů o tvaroh, vozíkem by klidně někoho byli schopni za kus žvance přejet. Chtěla jsem taky tvaroh. Když jsem viděla, že bych mohla nějakou slíznout, vzdala jsem to. Lidé za chvíli vyklidili pole a mazali se prát někam o regál dál. Přijela prodavačka s vozíkem a vyložila další krabice tvarohu. Mohla jsem si vzít bez boje, kolik jsem chtěla. Chtěla jsem jen dva. A nikdo mě nepřetáhl francouzskou holí. Frontoví bojovníci už byli naštěstí pryč.
Když jedu autobusem, klidně poprosím - slušně - sedícího mladíka, zda bych se nemohla posadit. Proč ne? Ale vadí mi utahané babičky, které na uvolněné místo s klidem posadí 4 letého vnoučka a samy se nad ním klátí jak hruška v širém poli s dvěmi nákupními taškami. Takovou babču bych poslala domů s nákupem i vnoučkem pěšky! To dítě se nikdy nenaučí, jak se v dospělosti chovat, nemá to v sobě zakořeněné. Nikdo ho to nenaučil.
Takže si myslím, že nejsou špatní všichni staří ani všichni mladí. Je to prostě kus od kusu, záleží na výchově. Co si budeme povídat. Jen bychom se měli všichni snažit, aby to naše soužití bylo co nejlepší. Nejsme tady na světě "nafurt", tak proč si ten pobyt trochu nezpříjemnit? Jaga.
Nevím kam se poděla úcta mládí ke stáří.
Ale úcta stáří ke stáří končí každý týden s akční nabídkou v Lidlu.
Někteří staří lidé se ve stáří chovají jako malé děti.Ale já si vždycky říkám:,,Nevím,jaká budu já,až budu stará".
Dobrý den, 1) stáří není zásluha, 2) se stářím přichází rozum (ale někdy přijde stáří samo), 3) Jan Neruda - "Dědova mísa"(což je 19. století a o úctě ke stáří to rozhodně není), 4) Sókratés (starořecký filozof): "Dnešní mláděž je zkažená a jsou to líní mluvkové" (nejsem si jistý přesnou citací, ale významově to sedí). Takže, kdy vlastně to bylo s mládeží lepší? Zdravím!
P.S. "Málo jsme je, jako děti, mlátili." - věta, kterou občas slyšel/řekl v souvislostí s mládeží asi každý .
Upřesňuji Sókrata
"Naše mládež miluje přepych. Nemá správné chování. Neuznává autority a nemá úctu před stářím. Děti odmlouvají rodičům, srkají při jídle a tyranizují své učitele."
jedubabicka - no, tak já budu asi mladší, tak už to znám jen z doslechu. Vy jste asi byla přímo u toho výroku, tak si to pamatujete přesně .
Arwi, v podstatě s vámi souhlasím. Jen bych chtěla připomenout, že dříve jsme si spousty věcí nebyli vědomi. Teď, když se to děje nám, protože jsme ve věku, tak to velice pociťujeme. Nebylo tolik starých, protože lidstva přibývá a věk se prodlužuje. Maminka, teď už by ji bylo 92 let, vzpomínala, jak s kamarádkou chodila vyplazovat jazyk na střenku, která se dívala zavřeným oknem. A táta vyprávěl, jak ho maminka poslala s polívkou k vlastním stařečkům. A oni, oba leželi v posteli a stěny byly pokryty ledem. Nedívala jste se na úžasný seriál "Zavolejte porodní sestřičky"? Srdce ze starých lidí bolelo. Staří lidé to nikdy, vůbec nikdy neměli snadné.
A také, co je stáří? Babička B.Němcové, drdůlek, kapsáře, fěrtušek, měla 56 let. A dnešní padesátnice? Občas uvažují o miminku.
Úctou ke stáří se myslí pochopení a pomoc.Starý člověk špatně slyší,špatně vidí,špatně chodí,všechno mu trvá déle.Třeba jen těžko pochopíte,jaký problém pro něho je otevřít vagon v osobním vlaku,když na to nemá sílu.
Zde souhlasím s arwi. Pomoc bližnímu těžko můžete sortovat podle kritérií "jestlipak byl v životě hodný". A úcta neznamená ponížené klanění, ale respekt k tomu, že někdo už nemá takové možnosti jako já, mladý zdravý člověk.
Etana. Respekt a ucta nejsou synonyma.
Pomoc a respektovani nemohoucnosti (at staremu nebo mlademu) neni ucta. Ucta je o uznavani autority, hodnot a vaznosti. Stary clovek ma jiste pravo na respekt - aby byl respektovan jeho zdravotni stav, znalosti, zkusenosti, postoje, prava...stejne jako kdokoliv jiny, jiste ale nema automaticke pravo na uctu, tedy na to, aby byl bran jako autorita, nebo aby byly automaticky uznavany za spravne jeho hodnoty. Ani ta vaznost neni automaticka. Tu si kazdy buduje cely zivot a v jakemkoliv veku o ni muze vlastnim pricinenim prijit.
Je dokázáno historií, že lidé jsou průměrně stejní, nelze usuzovat, že někdo se chová neuctivě, je jich tedy většina, to určitě ne.
Dříve se nevědělo, páč nebyla sociální síť, že jsou někteří neslušní. A byli takový.
To, že se někdo dneska otře o důchodce, dělo se i před tím...Možná malinko méně, ale dělo.
Teď čtu knížku o Werichovi a došel jsem k citátu:
" Bernard Shaw byl živ sto let, řekněme. Byl to krátký anebo dlouhý život? Krátkej život, protože Bernard Shaw tady moh bejt ještě dvěstěpadesát let, protože pořád měl co říct. ... Takhle je to. ... Zatím co v této chvíli po celém glóbusu je roztroušeno já nevím kolik třicetiletých, který tady už čtyřistapadesát let nemuseli bejt.
Zdroj: citaty.net/...
Rozdíl je v tom,že když dřív se někdo otřel o starého člověka,tak se ho většinou někdo zastal,nyní většinou ještě někdo souhlasně pokýve hlavou.
Myslím,že díky tomu ,co mladí slyší a čtou v mediích, jde více mladých do útulků přispět granulemi a vzít na procházku opuštěné pejsky,než těch,co vezmou z domů pro seniory ven opuštěnou stařenku na vozíku,nebo jí něco přečtou,nebo si s ní jen popovídají.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.