Ahoj, letos mi bude 30 let. Mám specializaci v jednom oboru, ve kterém je nedostatek lidí. Uz cca 2 roky jsem v práci, ve které se mi velmi daří a vedení mě má za “jistotu” . Přidávají mi peníze , davaji nove projekty atd.. Já ale zjišťuju, že mě to nebaví. Že to, co bylo dříve mím milovaným koníčkem přechází někdy až k nechuti.. Finančně jsme na tom jako rodina dobře. A ve mě se teď odehrává to, že chci dát výpověď. Pro všechny to bude rána, ale pro mě “osvobození”. Šel bych z jistoty a teměř jisteho karierniho rustu zpět na začátek do jineho zaměstnáni. Tam bych měl ale mnohem vice klidu a čas na rodinu atd.. Moje otazka zní : Co je podle vas dulezitější.. celková spokojenost nebo jistota a peníze?
Pokud Te prace nebavi, tak z ni odejdi. Pokud mas tu moznost, nema smysl zustavat nekde, kde Te to ubiji. To se pak nutne casem projevu i na rodinne pohode.
Otazkou ale zustava, jestli pak napriklad mozne snizeni zivotniho standardu nezacne palit rodinu jako celek. A ne kvuli nejakym vystrelkum, ktere si dnes treba muzete dovolit. Ale jen napriklad kvuli beznym nevyhnutelnym slozenkam. To dokaze rodinnou pohodou zamavat stejne tak, jako otrava z prace.
To ale zalezi hlavne na naturelu vasi rodiny - nekdo najde spokojenost ve slamene chysi se zahradkou, jiny k zivotni pohode potrebuje vedet, ze dokaze pri vypadku prijmu pokryt rodinne naklady na dalsi rok a jina rodina neni spokojena, pokud nemuze vyrazit na tri dovolene rocne.
Jak to mate vy?
Idealni je najit si praci ktera bavi a je dobre ohodnocena.
Pokud i nová práce vám a vaší rodině zajistí životní standard na jaký jste "doma" zvyklí a jaký očekáváte, pak bych jednoznačně volil změnu zaměstnání. Pokud ne, pak bych zřejmě zůstal na původním místě. Pokud nebude šťastná rodina, pak ani po změně nebudete šťastný vy.
Todle je těžká otazka před lety sem řešil u sebe podobnou vec a nakonec sem tu výpověd po 13 letech u firmy dal a šel pryč ale jak sem záhy zjistil nebylo to dobrý rozhodnutí sice mi prace bavila a měl sem vic penez ale časově i když to tak púvodně nemelo byt sem byl úplné v háji Asi po roce mi přišla nabídka se vratit a ja tenkrat neváhal ani minutu Sice mi ta prace nebavi ale mam tu svuj klid po 8 hodinach du domu a výkendy mám volný Todle chce fakt dobře promyslet
Jistota a peníze jsou fajn a hlavně pravidelný příjem, když příjdete domů neunavený a můžete doma pracovat je to ideální. V minulé práci v zemědělství jsem dřel 220 až 250 hodin měsíčně v podstatě za minimální mzdu, to opravdu nebylo k životu, hold je velký rozdil jestli bydlíte ve středu čech nebo tam kde byla velká nezaměstnanost. Že jsem dal tenkrát výpověď a par let neměl stabilní práci nelituji. Vám doporučuji vyjednat se zaměstnavatelem změnu úvazku na poloviční, budete mít vice času pro rodinu a stálí příjem, po čase se můžete rozhodnout.
K pracovní náplni citite už nechuť, ale tak to má asi hodně lidí. Protože zaměstnání většinou nebývá koníčkem, ale takovou povinnosti a povinnost lidi nemají moc rádi. V tomto zaměstnání jste se už vypracoval, jste takový vážený zaměstnanec, je na vás spolehnutí, asi vás tam lidi i dost berou. Jde o to, jestli by vám toto všechno jinde třeba nechybělo. Spadl by jste někam na dno a zase nový začátek a kdovi na jaký kolektiv by jste narazil. Ale zase někdo je odvážný, že to vše ústojí a znovu se vypracuje. Tak rada, co by bylo lepší, je tezka.
Pokud má člověk rodinu, kterou musí finančně zajistit, měl by to mít jako prioritu. Odejít z práce bez naprosté jistoty, že jdu do lepšího není zrovna zodpovědné.
Baví, nebaví, tím jsme si prošli asi všichni. Takže má oblíbená rada: papír, tužka a dva sloupečky...výhody versus nevýhody. Poctivě. A hlavně to probrat s rodinou, manželkou a tak. Ona bude tím, kdo si bude odnášet, pokud vám změna neprospěje.
"Pokud má člověk rodinu, kterou musí finančně zajistit, měl by to mít jako prioritu."
Tak docela nesouhlasím. Už je to hóóódně dávno, kdy můj otec dělal u geologického průzkumu. Tehdy se dělalo i v sobotu dopoledne, takže domů jezdil v sobotu odpoledne a v neděli večer už zase odjížděl. Peněz měl na tehdejší dobu vysoko nad běžnou výplatu, takže rodina byla zabezpečená nadstandardně. Výsledek byl, že jsem prakticky vyrůstal bez otce. DODNES MI TO CHYBÍ, žádné peníze přítomnost otce v rodině nenahradí.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.