Jenže dnes dala na IG příběh, jak je na večeři s nějakým klukem. Nemohl jsem tomu uvěřit a furt brečím. Když si vzpomenu, jak jsme třeba i dnes na sebe koukali, usmívali se... Myslel jsem, že je to na dobré cestě, dnes jsem ji potkal na chodbě, kde seděla, sedl si k ní - bylo mi hrozně příjemně, úplně mi změnila náladu a celý den, miluju ji. Na zítřek jsme si domluvili setkání před školou, ale tohle mě dostalo. Nechápu to, jen brečím. Myslíte, že tedy všechny ty úsměvy, pohledy, psaní..., že to bylo jen z kamarádství? Nebo proč se ke mně tak chovala?
Hrozně mě to zklamalo, připadám si jako blbec, několik měsíců na ni myslím, pořád, těším se, až ji uvidím a teď se dozvím, že má asi přítele. Vzalo mi to úplně chuť do života, ještě nikdy jsem nebyl tolik zamilovaný, neumím si představit být bez ní, přijmout, že má někoho jiného...
2x
1x
Dobrý den, ... a za to mohou ty moderní komunikační technologie. Kdyby nebyl IG, tak nic nevíte a (asi jednostranná) láska mohla normálně fungovat. No, tak si to zítra vyjasníte, ale žárlivce holky rády nemají a ona to navíc asi nebere tak, že je Vaše děvče. Je svobodná, tak si zřejmě vybírá toho nejlepšího partnera. Zkuste ji přesvědčit, že jste to Vy. Zdravím!
1x
Do dívky jsi zamilovaný takřka rok. Za tu dobu ses už mohl "vyžvejknout" a nastínit jí své city. Protože jsi mlčel a nedělo se nic, uvolnil jsi prostor dalšímu chlapci, který byl šikovnější, kul železo a pozval ji na večeři. Ona mu popřála sluchu a kdoví, co bylo dál. S Tebou podle ní asi nic nebylo, můžeš si za to sám. Koukání na sebe a usmívání se - to opravdu není všechno. Dívky mají rády muže činu, muže rozhodné, kteří je třeba pozvou na večeři. A jsme u toho.
Básník Jan Neruda kdysi řekl: KDO CHVÍLI STÁL, JIŽ STOJÍ OPODÁL. Znamená to, že kdo chvíli zaváhal a zastavil se, jiný, šikovnější, jej mezitím předběhl.
Nech to být, nekaz jim vztah, ale až se příště zamiluješ, buď rozhodnější a mužnější. Nemá cenu vzdychat a vyčkávat. Někdo Tě předhoní. Nakonec jsi to zažil, tak už budeš vědět. Jaga.
A ten název ZLOMENÉ SRDCE mi připomíná knihy z červené knihovny, z 1. poloviny 20. století. Já měla zlomenou jenom ruku z karambolu na sáňkách, srdce naštěstí nikdy. 
Ony ty končetiny jsou při havárii spíš na ráně, než srdce, které je schované v dutině hrudní.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.